Koudelko, Igore Stříži, KRITe, Bradáčová a prase (nebo svině?) Foltýne, tady to máte! Jo a zrzavej Fracku, Sorosi, buzerante a další chlívky déémogracyje! Vy nás ale zásobujete!
Nechtěl bych být vyšetřující policista a pak soudce v tomto případě…hodnotově ukotvená chátra bude na Letné….nebo jinde… zase vlastizrazovat. Mají to v krvi- echhh ne proboha to ne, v peněženkách již dávno ukotvené jako signály Fijalového hnusu rozdělujícího od té doby společnost až k možné občanské válce. Stačí si počkat…, sleduj cestu peněz!
A tady jezdí i pěkné ukrovraky (nejen vraky- ale VŠECHNa auta a motorky bez POVINNÉ TECHNICKÉ PRAVIDELNÉ A PRACHY STÁTU VYDĚLÁVAJÍCÍ KONTROLY) a klídek. Buzerace a silniční fašismus si s ukrajinským notuje a naše obyvatele ničí, buzeruje a poškozuje.
K tomu nám dopomáhej Bůh! Ehhhh pardon, cynický alibismus a bezbřehá důvěra v udávání, fízlování, buzeraci, (nejen) silniční fašismus (v našich blbých hlavách) a vychovávání nových Čurdů:
Ředitel, který neumí svou práci, je dála typický produkt zákonů naší protofašistické republiky (je-li to vůbec republika), spíše čekoprasečáku a Kokostzánu, nemá ve funkci ředitele školy, podniku, firmy co dělat. Viz současnost …. hnus, velebnosti!
Vulgaritami nešetřím, chyba! To by měl člověk používat jen jako vzácné koření. Nic to jinak neřeší než že si odfoukneme od stresových hormonů a to ještě blbě.
Mám po ptákách, rozdělaná práce musí počkat, uvidíme jak dál budu schopen po operaci modelařit. Už jsem si myslel, jak jsem na krosku vyzrál… a buch na rypák při naprosté školácké chybě!
Hm, Peršané nejsou Arabové a mají daleko delší historii a zkušenosti, ale kdo by je měl rád, pokud dělají to, co se v Íránu ve jménu šiítského islámu dělo a děje a bude dít?
Kde vy blbečci ekonomičtí máte ten procentní BOD? Když se neumíte vyjádrřit, raději nechte rozumné lidi pojmenovávat věci tak, jak jsou. Není BOD, milenkové, ale je PROCENTO a PROMILE. A to stačí, nač tam přidávat debilní BOD??
ŽE BY TO TAK PSALI JEN HOVINKÁŘI A REKTÁLDOŘI, KTEŘÍ NIC NEUMÍ A TAK SE MUSÍ UKAZOVAT JAK HOLUBi NA BÁNI?
„Podnikli jsme malý výlet, … válka je už téměř u konce, … jsme čtyři až pět týdnů před plánem, … bude tolik míru,“ prohlásil před pár hodinami Donald Trump. I proto si okamžitě americká média, včetně těch protrumpovských, položila vážnou otázku, co tedy skutečně přimělo prezidenta Trumpa pustit se do tak riskantní operace, kterou válka s Íránem je.
A TOHLE SI MYSLÍ 47. PREZIDENT USA? OTÁZKA: A KEFALÍM, MYSLÍ ON VŮBEC? KDY NAPOSLED?
Bylo oním vážně míněným cílem svržení íránského režimu a otevření dveří íránské opozici k budování demokracie podle západního vzoru? Alespoň tak o tom v prvních hodinách izraelsko – amerických úderů sám Trump mluvil. Snad by tento cíl vysvětloval i zabití Chamenejího a nejvyšších státních a armádních představitelů. Jenomže ulice íránských měst nezaplavily žádné nadšené davy, neobjevil se nikdo, kdo by se těšil většinové podpoře íránského lidu a byl proto připraven ujmout se moci.
HOVNO, ŽE?
Američané potichu ze státního převratu vycouvali, o změně režimu přestali mluvit, Trump dokonce přiznal, že „jednat v Íránu teď není s kým, protože ti odpovědní jsou už teď mrtví“. Po týdnu války Írán vede odvetné údery zřejmě docela přesně, armádě tedy někdo zkušeně velí, a nezdá se, že by se státní systém v Íránu hroutil. Americké snění o změně režimu tedy bylo naivní vírou a hrubým podceněním íránského vedení.
JAKO OSTATNĚ V POSLEDNÍCH LETECH PO PÁDU SSSR OPAKOVANĚ.
Byly tedy cílem americko-izraelských úderů zařízení na obohacování uranu či dokonce vysoce obohacený uran sám? To je varianta možná, neboť již nejméně posledních několik dnů se v amerických médiích objevují spekulace o nasazení 82. výsadkové divize „někde“ na území Íránu. Divize má asi 5 000 mužů, to je příliš málo na větší operaci, ale speciální operaci by tato elita americké armády zvládnout mohla. I proto se objevují spekulace (zejména izraelské), že v těžce vybombardovaných areálech íránského jaderného programu ve Fordo, Natanzu a Isfahánu se kanystry s obohaceným uranem objevit mohou. To by ale znamenalo nasazení těžké důlní a demoliční techniky uprostřed Íránu. Je to proveditelné? A existuje vůbec něco jako vysoce obohacený íránský uran? Není to jen varianta na slova Condoleezzi Riceové z roku 2003, když obhajovala invazi do Iráku slovy, že „dýmka míru nesmí být atomový hřib“ – aby se posléze v Iráku nenašlo nic?
A TAK ROZMRDALI IRÁK, USTANOVILI ISLÁMSKÝ STÁT A NADĚLILI NÁM NĚJVĚTŠÍ NENÁVIST ISLAMISTŮ VŮČI EVROPĚ A VLNU NÁSILÍ PŘI WIR SCHAFFEN DAS TETKO HITLEROVÁ, PARDON- MERKELOVÁ!
A když už jsme u spekulací amerických médií, začínají se objevovat informace svědčící o tom, že amerických ztrát je zřejmě výrazně víc, než prezident Trump a jeho tým přiznávají. Největší americká vojenská nemocnice mimo území USA se nachází v Německu nedaleko Kaiserslauternu a americký oficiální vojenský server Stars and Stripes na svých stránkách tvrdí, že „nemocnice ve městě K rychle rozvíjí akci darování krve, neboť jí bude brzy velmi třeba“.
CHTĚJÍ CEDIT KREV, BUDOU!
Trump se chlubí, že íránská flotila už prakticky neexistuje, letectvo a odpalovací rampy balistických raket jsou zdecimované a s íránským dronovým program bylo už málem skoncováno. Bylo tedy cílem americko – izraelských úderů „odstřelit“ duchovní a politické vedení Íránu a zničit jeho vojenskou sílu? Trump natolik často mění názory, natolik často si protiřečí, že jedinou pravdou zřejmě je jeho prohlášení o tom, že „vše je jen v mé hlavě“. A to je při všech hrozbách z íránské války plynoucích opravdu málo.
ŽVÁSTY SHIT, BULL SHITS!
Pokud se tedy Trump nechal zatáhnout do války kvůli zcela nejasným motivům a do války, ve které se zřejmě již počítá s významnými ztrátami, je jeho chování nepochopitelné. Jediným možným vysvětlením tak zůstává úvaha o naplňování zájmů Izraele, premiéra Netanjahua a radikálních židovských politických formací na účet USA a Západu. Jedině zde dává logiku hledat konečné přesvědčení Trumpa o nutnosti bombardovat a bombardovat hned. Americká televizní stanice CNN nemá mnoho důvodů milovat viceprezidenta J. D. Vance, ale tvrdí, že to byl on, kdo v závěrečném rozhodnutí byl proti útokům na Írán (na rozdíl od Rubia, který ukazuje, že je neokonem víc, než jsme si mysleli) a byl prý také přítomen závěrečným telefonátům mezi Trumpem a Netanjahuem, které nátlak Izraele na amerického prezidenta potvrzují.
Vývoj posledních dnů i hodin nesvědčí o nějak úspěšném vývoji ve válce mezi USA, Izraelem a Íránem. Íránu se zřejmě podařilo překvapit Američany svojí vojenskou, technickou a politickou připraveností i odhodlaností. Pokud se Trump nechal tajnými službami přesvědčit, že Írán stojí na hliněných nohou a stačí pouze zabít pár desítek duchovních, politických, vojenských špiček a v Íránu se začne budovat demokracie amerického střihu, zle se přepočítal.
IRÁN NENÍ IRÁK ANI SÝRIE, ALE TO VYSLANCI A VELVYSLANCI PŘECE VEDĚLI, JEN NE TEN SAMOLIBÝ STAŘÍK?!?
Američané, kteří drtivě americkou intervenci odmítají, proto v přímém přenosu vidí skokový nárůst ceny ropných produktů a plynu (ostatně totéž vidíme na našich pumpách i my, a jinde v Evropě to není jiné), a domů se jim zřejmě brzy začnou vracet válkou zničení hoši. Žádné optimistické výhledy na obzoru nejsou. Hospodářské a společenské důsledky budou zlé a budou se překonávat dlouho.
DOBŘE JIM TAK, ALE PROBLÉM- ODSKÁČE TO ZASE EVROPA A MY VŠICHNI, MOŽNÁ CELÝ SVĚT KVŮLI IDIOTŮM MYSLÍCÍM SI O SOBĚ, ŽE MOHOU MODEROVAT SVĚT.
Ani geopolitika na Blízkém a Středním východě velké naděje nenabízí. Vítězem může být jen Izrael, přestože sporným, kterému v této části světa vyhovuje vyvolávání a udržování chaosu. Írán, nebude-li drtivě poražen (a tak to zatím vůbec nevypadá), z regionu nikam nezmizí, avšak posílí svoji aureolu „hrdinným odporem proti americké a židovské agresi“. Poraženými budou Američané a spolu s nimi i celý Západ, který se touto válkou znovu ponořil do hrozivých nebezpečí teroristických útoků na svém území. O hospodářských důsledcích ani nemluvě.
Žádné skvělé vyhlídky!
A NENÁVIST ISLÁMU STOUPÁ A TO JAK MEZI ŠIÍTY, TAK SUNNITY A WAHÁBISTY- ALE TĚM JDE HLAVNĚ O PRACHY, V ÍRÁNU JE TO SPÍŠE ŠÍLENÁ IDEOLOGIE ALA ISLÁMSKÝ STÁT.
ODS dnes ústy stínovího ministra kultury Martina Baxy avizovala, že chce bránit a podporovat českou kulturu. Podle právníka Petra Kolmana by ale debata o financování kultury měla začínat jinou otázkou, než jakou si obvykle klademe.
Foto: Hans Štembera Popisek: Stínový ministr kultury za ODS Martin Baxa
SOUHLASÍM, ŽE KAŽDÝ SI NA SEBE MUSÍ UMĚT VYDĚTAL A KULTURA JE VŽDY NA POSLEDNÍM MÍSTĚ, KDYŽ NEMÁTE NA CHLEBA, BYDLENÍ A ENERGIE. SNIŽTE TOTO A NECHTE LIDI ŽÍT A BUDOU RÁDI CHODIT NA KULTURU.
V posledních dnech se kromě válek a olympiád (resp. paralympiád) ve světě řeší také výrazné krácení rozpočtu Ministerstva kultury. Údajně budí obavy napříč celým sektorem. V poměrně vysokém ohrožení je prý především živé umění od divadla a opery přes tanec a filharmonie až po literaturu a literární časopisy. Podle některých expertů škrty v kultuře mohou být až likvidační.
OLYMPIÁDY JSOU SRAČKY, POLITICK, ZMRŠENÉ, EXHIBUJÍ TAM BUZERANTI A ZLODĚJI, PARAZITUJÍ POLITICI A CHUDÁCI SPORTOVCI TO SPOLU S DIVÁKY JEN ODNESOU.
Ergo kladívko, debata o tom, zda má stát podporovat kulturu z veřejných rozpočtů, se vrací pravidelně.
Argument, že některé kulturní projekty by bez dotací nevznikly, zní na první poslech rozumně. Jenže při bližším pohledu se ukazuje, že podobná obhajoba veřejných peněz stojí na poměrně vratkých základech.
ZAJDĚTE K HRUŠÍNSKÉMU, AEL VEZMĚTE SI BLICÍ PYTLÍKY NEBO ROVNOU: JAK SE TU MÁM VYBLÍT, KDYŽ TU NEMÁM KYBLÍK!
Zastánci různých dotací rádi tvrdí: existují kulturní činnosti, které mají pro společnost hodnotu, ale trh je nedokáže uživit. Jako klasické příklady se uvádějí třeba symfonické orchestry nebo opery, kde prý nelze zvyšovat produktivitu, a náklady proto rostou rychleji než příjmy ze vstupného. Jenže právě zde začíná problém.
ALE TADY JE TŘEBA POMOCI, BYŤ TOMU TAK DŘÍVE NEBYLO, PŘESTO JSOU PROJEKTY, CO STOJÍ ZA TO, ALER PRO NEKULTURNÍ NÁRODY JSOU NA JEJICH OKRAJI ZÁJMŮ.
Za prvé: tvrzení o „společenské hodnotě“ je velmi vágní. Kdo ji vlastně měří? Úředník na ministerstvu, grantová komise, nebo kulturní elita, která má často velmi jasnou představu o tom, co je „vysoké umění“ a co už nikoliv? Veřejné rozpočty přitom nepatří ministerstvu ani kulturním radám. Jsou to peníze daňových poplatníků – včetně těch, kteří na operu nikdy nepůjdou a Beethovenovu symfonii si pustí maximálně jako zvonění v mobilu.
Sporný je i argument, že i když třeba operu navštěvuje třeba jen půl procenta českých a moravských lidí, prý kultivuje celou společnost. Jak to však reálně dělá, to je nějaká magická schopnost ovlivnit i ty, kteří ji nikdy neuvidí? Nabízí se (trochu cynický) argument, pakliže by zanikla, tak ji těch 99,5 procenta lidí neuvidí a neuslyší stejně jako předtím. V čem je ta změna?
Za druhé: argument o vysokých nákladech není důkazem veřejného zájmu. Je to pouze důkazem toho, že daný projekt je drahý. A pokud je něco drahé a současně o to není dostatečný zájem, aby to uživil trh, pak je legitimní otázka, zda má být rozdíl automaticky doplácen z daní.
A TOTO JE FAKT, NA KTERÝ JE TŘEBA BRÁT ZŘETEL S URČITÝMI OHLEDY…
Ekonomická logika je přitom poměrně přímočará: trh není dokonalý, ale je aspoň relativně citlivý na poptávku.Dotace naopak často vedou k opačnému efektu – konzervují instituce, které by se jinak musely přizpůsobit publiku, hledat nové formy nebo hospodařit úsporněji. Ve výsledku pak stát nefinancuje „kulturu“, ale konkrétní organizace a jejich provoz.
Další slabinou podobných argumentů je představa, že bez veřejných peněz by kultura téměř zmizela. Historie však ukazuje pravý opak. Velká část kulturní tvorby vznikala dlouho před vznikem moderních dotačních systémů – díky mecenášům, městům, církvím nebo prostě díky publiku, které bylo ochotné za umění zaplatit.
Ano, existují případy, kdy má veřejná podpora smysl – například u památkové péče nebo u projektů, které mají jasný vzdělávací či komunitní rozměr. Ale současný systém dotací často připomíná spíše plošné přerozdělování než pečlivě cílenou podporu.
Zastánci vysokých dotací do „vysoké“ kultury tvrdí, že podobně bychom se mohli bavit o základním výzkumu. To je ovšem srovnání poněkud kulhající.
JJ IDIOTI, VÝZKUM POSOUVÁ LIDSTVO DOPŘEDU, SOUČASNÁ KULTURA SPÍŠED DO …. PLŇ SI SÁM!
Základní výzkum vytváří poznatky, které mohou v budoucnu přinést technologické inovace a ekonomický růst. Opera nebo symfonický koncert jsou bezpochyby kulturně hodnotné zážitky – ale jejich přínos má jinou povahu a těžko ho stavět do stejné kategorie veřejného zájmu.
Debata o financování kultury by proto měla začínat jinou otázkou: nikoli zda kultura má hodnotu, ale zda právě stát je tím nejlepším arbitrem, který má rozhodovat, co z ní bude financováno z peněz všech. A na tuto otázku zatím zastánci rozsáhlých dotací odpovídají spíše vírou než přesvědčivými argumenty.
A navíc je absurdní, že chystané škrty zdaleka nejenom v kultuře nejostřeji kritizují ti, kteří pár minut na to vyčtou vládě, že málo šetří a máme třiapůlbilionový dluh, který roste a roste.
INU KAPŘI SI RYBNÍK NEVYPUSTÍ, OBECNĚ ZNÁMÉ PRAVIDLO
Šetření ze své prapodstaty bolí (všude na světě) a je smutné, že ho v Česku kritizuje především pravicově konzervativní opozice.
