12.08.2026 17:00 | Rozhovor

autor: Jan Rychetský

„Zvolení politika typu Donalda Trumpa do čela supervelmoci vypovídá mnohé o krizi liberálního pojetí demokracie a západní politické kultury obecně. Nejde jen o pohrdání mezinárodním právem či obyčejnými pravidly slušnosti. Pozoruhodný je celkový styl Trumpovy politiky, onen nepřetržitý divoký vír nejrůznějších rozporuplných, vzájemně se překrývajících, někdy přímo nepravdivých prohlášení,“ říká politolog Oskar Krejčí. Hovořili jsme hlavně o válce a Evropské unii.

Třetí světová válka. Někteří komentátoři ji předpokládají na základě občasného propojení konfliktů na Ukrajině a v Íránu. Máme se na ni připravovat?

Propojení válek na Ukrajině a v Íránu je chápáno jako přímý konflikt dvou hlavních účastníků, tedy Ruska a Spojených států. To je v tuto chvíli málo pravděpodobné, protože v Moskvě a ve Washingtonu si kladou omezenější cíle než někteří komentátoři.

A pak je tu problém s tím, co je to světová válka. Její definice by měla zahrnovat nejen všechny kontinenty, ale hlavně účast všech globálních velmocí. Zatáhnout Čínu do války či přejít od válek v zastoupení k nezprostředkovanému vojenskému konfliktu supervelmocí je obtížnější, než se mnohým zdá. Samozřejmě jen tehdy, když půjde o racionální rozhodování. Při sebestředném uvažování mnohých státníků je výhoda, že racionální v jejich případě především znamená neriskovat vlastní život.

To, co vyvolává rostoucí obavy, není v tuto chvíli světová válka, ale narůstání globálního chaosu, tedy i konfliktů. Nelze ale zapomínat, že podle některých propočtů i v době, které se říká „studená válka“, zahynulo 40 milionů lidí ve 125 válkách a ozbrojených konfliktech. Pravda, je tu důležitý rozdíl. Tehdejší v zásadě bipolární svár Západu a Východu byl předvídatelnější než chaos dnešních dnů. Bylo to jako hra s nulovým součtem – zisk Východu se rovnal ztrátě Západu a naopak. Dnes se hraje na několika složitě propojených šachovnicích najednou, kdy ztráta na jedné šachovnici může přinést zisk na šachovnici jiné. Ale nemusí. Tehdejší elity také lépe rozuměly tomu, co válka je. Dnes mezi elitami, především těmi na Západě, narůstá neschopnost porozumět oprávněným bezpečnostním obavám toho druhého. Vzájemná nedůvěra blokuje myšlení i jednání, vylučuje předem některé techniky zahraniční politiky, zvláště ty diplomatické. V této atmosféře se stává válka, ale i nedodržování základních norem mezinárodního práva, samozřejmou součástí politiky. Dlužno dodat, že tomuto posunu války do polohy přirozeného lidského chování napomáhá na Západě masová „hollywoodská“ kultura. Mezigenerační rozdíl v chápání povahy a role války se prohlubuje.

V knize Válka jste vylíčil mnoho aspektů této „politiky jinými prostředky“. Určitě jste přemýšlel, co by bylo po jaderné válce. Co by bylo?

I jaderná válka může mít víc podob. Ta omezená, možná symbolická, by přinesla obrovský šok. Tím by se ale ještě víc pootevřely dveře pro totální jadernou válku. Asi zatím poslední veřejně dostupný zevrubný popis takové války přinesla americká novinářka Annie Jacobsenová v knize Jaderná válka. Scénář (Dutton, 2024). Na základě desítek rozhovorů s odborníky a vlastního výzkumu dospěla k závěru, že při totální jaderné válce Ruska se Spojenými státy by se dvanáct tisíc let utvářená lidská civilizace změnila v trosky během 72 minut.

Nedávno vyšla velmi podrobná kniha Putinova triáda. Jak daleko je vůbec Ruská federace ve vývoji jaderné infrastruktury. Ptám se proto, že nebýt konfliktu na Ukrajině, tak naše jaderné elektrárny bude stavět nejspíš Rosatom. Nemyslíte?

Oblast civilní jaderné energetiky není můj obor, ale každý, kdo se trochu o mezinárodní dění zajímá, jistě sleduje alespoň z povzdálí tuto problematiku. Rosatom je bezesporu největším vývozcem jaderných technologií na světě. Uvádí se, že za hranicemi Ruska postavil více než 30 jaderných bloků. V současné době staví jaderné elektrárny v Turecku a Maďarsku, tedy dvou členských státech NATO, Uzbekistánu, Kazachstánu, Bangladéši, Indii, ale i v Číně. Ovšem Čína, která zřejmě usiluje o maximální energetickou soběstačnost i v době nejrůznějších mezinárodních krizí, v současné době staví 37 jaderných reaktorů – zdaleka více než kterýkoliv stát na světě. Rosatom staví v Rusku šest reaktorů.

V Česku tato tematika ožila nejen díky zakázce týkající se dostavby dvou bloků v elektrárně Dukovany korejskou společností KHNP, ale i ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto vložit šest miliard korun na konto firmy Rolls-Royce – Česko se má podílet na vývoji modulárních reaktorů. Samo o sobě se to jeví jako správný krok, ovšem v případě, kdy se v otázce posílání miliard do zahraničí shodne vláda i opozice, jako je tomu například u letadel F-35, je třeba zvýšit bdělost a ostražitost. Pravdou je, že firma Rolls-Royce zatím žádné modulární reaktory nepostavila. Ve Velké Británii je plánováno šest takovýchto reaktorů, ale ještě se nezačalo stavět. Podle analytické společnosti Statista, sídlící v Německu, existují ve světě dvě funkční modulární elektrárny – na lodi Akademik Lomonosov v Rusku, kde jsou dva jaderné bloky; loď kotví ve městě Pevek, což je nejseverněji položené město v Rusku. Další funkční modulární elektrárna je v Číně; ta je na pevnině.

Rosatom je zajímavý i tím, že je nepřetržitým zdrojem inovací. V Rusku, konkrétně Tomské oblasti, by v roce 2030 měla být uvedena do provozu elektrárna s uzavřeným jaderným cyklem. To by byla další revoluce v daném oboru. V současných jaderných elektrárnách se totiž z drahého paliva využije přibližně procento uranu²³⁵, zbytek se stává součástí radioaktivního a teplo vyzařujícího odpadu, „vyhořelého paliva“. To se musí složitě zpracovávat a obtížně skladovat. Uzavřený jaderný cyklus znamená, že se „vyhořelé palivo“ opětovně zpracuje a posílá zpět do elektrárny. Místo jednoho procenta se využije všechen uran – což by znamenalo obrovské úspory, ale i novou formu ochrany životního prostředí.

Zvláštní inovací v této oblasti představuje miniaturizace. Například podle dostupných údajů Rusko testuje podvodní dron Poseidon, velké „torpédo“ s neomezenou operační vzdáleností poháněné pomocí malého jaderného reaktoru. A s náloží o síle až dvě megatuny TNT.

Tím ale naznačujete, že pokládáte Rosatom za vhodnějšího partnera…

Je zřejmé, že v současné politické atmosféře jsou dostavba Dukovan s pomocí Rosatomu či objednávání modulárních reaktorů u ruských nebo čínských firem pro Česko nepřijatelné. Úvahy o ekonomické racionalitě či technologické vyspělosti jdou stranou, nastupuje vize bezpečnosti státu. Osobně se ale domnívám, že nejen v tomto případě je otázka bezpečnosti pojata archaicky. Má-li být bezpečnost dlouhodobě zajištěna, musí být státy na sobě závislé. Bude-li každý sám vyvíjet a užívat stejné technologie a oddělovat je sankcemi či nesmyslnými cly, pak nejde jen o plýtvání. Není ani řeč o globální bezpečnosti, ale o vztazích mezi konkurenčními či přímo nepřátelskými bloky. A mapování sfér vlivu. Takové pojetí bezpečnosti je pro budoucnost velkým rizikem.

Jak si vykládáte chaos, který po světě šíří americký prezident Donald Trump? Je to vysoká hra patriotů, anebo jen „manýrismus“ amerického starce?

Když se pokusíme hledat racionální jádro v politice Donalda Trumpa, pak by to byla zásada „Tam, kde nevládnu, budu podporovat chaos“. Ve prospěch tohoto modelu svědčí, že se nikdo v jeho bezprostředním okolí nebouří, neutíká. Jako by věděli, jaká hra se hraje. Naopak proti tomuto modelu racionálního chování svědčí, že chaos se přenáší i do oblasti, kde Trump a jeho družina vládnou. To je vidět na stavu ekonomiky USA a v politice se to pravděpodobně projeví v listopadových volbách do Kongresu. Obecně platí: jestli skutečně chtěl Trump vrátit USA do pozice hegemona, do takové, v jaké byl po porážce Sovětského svazu ve studené válce, stanovil si nereálný cíl.

Zvolení politika typu Donalda Trumpa do čela supervelmoci vypovídá mnohé o krizi liberálního pojetí demokracie a západní politické kultury obecně. Nejde jen o pohrdání mezinárodním právem či obyčejnými pravidly slušnosti. Pozoruhodný je celkový styl Trumpovy politiky, onen nepřetržitý divoký vír nejrůznějších rozporuplných, vzájemně se překrývajících, někdy přímo nepravdivých prohlášení. Trump takto povýšil virtuální realitu na novou reálnou vrstvu politiky: globální novinářský dav se tupě žene za Trampovými příspěvky na jeho sociální síti a dokáže překrýt skutečnost neustále se měnící mytologickou vizí. A spolu s tím jiný dav na burze sleduje výkyvy cen akcií… Vyhrává ten, kdo má reálné informace. Ty získat či rozpoznat je v západním informačním okruhu, kde navíc začíná řádit umělá inteligence, stále obtížnější.

Je Evropská unie připravena na výzvu, že zůstane v některých konfliktech sama?

Rozhodně není. A nejde jen o nedostatek moderních zbraní, munice, družic všeho druhu, zpravodajských sítí a podobně. Především chybí strategické myšlení v tom nejobecnějším slova smyslu – umět analyzovat situaci, stanovit si reálné cíle a vybrat dostupné prostředky k jejich dosažení. Chybí strategie, která zná víc než jen sebevražedné války, ale i diplomacii, obnovování důvěry, společné zájmy, umí rozlišit zdravou konkurenci od nepřátelských činů. Ví, že bezpečnost nejsou jen zbraně, ale jde i o schopnost společně a včas čelit suchu, požárům či záplavám, pandemiím i výpadkům elektřiny. A dokáže vidět Evropu ve světě, který už nikdy nebude západocentrický.

Je podle vás lepší větší integrace ve strukturách EU, jak po ní volá třeba český prezident, nebo je třeba si zachovat vlastní státnost a vše, co z toho vyplývá?

Oboje je pravda – má-li Evropa obstát v konkurenci s USA a Čínou, potřebuje racionálnější ekonomickou spolupráci. Ta je ale možná jen při větším respektu k historickým zvláštnostem nejen Evropy jako celku, ale i ke státům a národům, které Unii stvořily. Zdá se, že Evropská unie lidí, jako je Ursula von der Leyenová a její garda z Pobaltí, která nezná nic jiného než pokřik „Kartágo musí být zničeno!“, narazila na hranice možného. Vypadá to, že se přiblížil konec vlády labouristů v Londýně, Macrona v Paříží, Merze v Berlíně. Stane-li se tak, a mnohé tomu nasvědčuje, pak by se mohla změnit povaha a směrování vnitřních geopolitických os v Evropě. A s tím i Evropská unie.

JÁ VŮL VOLIL DO EU (TEHDY JEŠTĚ NE EUSSR), I TOHO TRUMPA JSOU BRAL JAKO MENŠÍ ZLO; A ELHLE- V USASSR JE TO UŽ JEDNO, KDO JE V ČELE, JEN KDYŽ JE TO ZMRD NA STRANĚ DEEP STATE!

A K TOMU POZNÁMKA: EMANCIPOVANÉ ŽENY JSOU HORŠÍ JAK STARCI (NA CHMELU SNAD ANI NE). COŽ JE VIDĚT V EUSSR NA KAŽDÉM KROKU A EJEN V EUSSR. PROSTĚ TY BABOCHLAPI MUSÍ DOKAZOVAT CHLAPŮM, JAK NA NĚ STAČÍ A JAK JE UMÍ I PŘEDSTIHOUT, ALE VŽDY JEN V TOM HORŠÍM SLOVA SMYSLU, ŽE?

A PROTO JEŠTĚ ŽE V ČELE USASSR NENÍ CLINTONOVÁ!!!