https://antivirus.22web.org/avx/Qwen3.5-Jak-funguje-Wikipedie.htm?i=2

Jen ověření věku? Petr Pavel přiznal že jde o zastrašení nežádoucích názorů. Kauza Miller varuje.

ČEKOPRASEČÁK JE PROTOFAŠISTICKÁ POLICEJNÍ DIKTATURA

Nelíbí se vám větrníky? Tak to jste ruský agent.

A PAMATUJTE: AKTYVYSTA– PARCHANT NEMAJÍCÍ ŽÁDNÉ LEGITIMNÍ ZDROJE PŮVODU VZNIKU (NIKÝM NEVOLENÝ, AROGANTNĚ SE ZVOLIL SÁM) . JE NEJHORŠÍ IDIOT NEVZDĚLAVATELNÝ HNED PO DOTACÍCH EUSSR KŘIVÍCÍCH TRH A ZAVAZUJÍCÍCH SI POSLUŠNOST PŘÍJEMNCŮ DOTACÍ.

Babišova špatná zpráva pro fanoušky ČT. Celý rozhovor již zítra

01.03.2026 18:02 | Rozhovor

autor: Radim Panenka

Koncesionářské poplatky pro ČT a ČRo skončí prvního ledna příštího roku. Definitivně. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz to říká premiér Andrej Babiš. Interview přineseme v pondělí ráno a nyní nabízíme krátkou ukázku.

Vláda Andreje Babiše koncesionářské poplatky zruší, žádný ústup od této programové priority se nekoná. ParlamentnímListům.cz to v rozhovoru potvrdil předseda vlády. 

„Poplatky zrušíme, to platí. Nezapomeňte, že minulá vláda ČT a ČRo poplatky navýšila, takže dostali asi 1,5 miliardy navíc, přestože nejdřív veřejně ministr Baxa slíbil, že poplatky navyšovat nebudou. Sedmnáct členských států EU platí veřejnoprávní média přímo ze státního rozpočtu, není to nic neobvyklého, tady to ale opět vykreslují jako nějaké ohrožení demokracie,“ kroutí hlavou Babiš. 

Připomíná, že řada dalších zemí Evropy také už koncesionářské poplatky nemá. „Ve Švédsku, Dánsku, Belgii a dalších zemích je taky ohrožena demokracie? Samozřejmě je to obrovská hloupost a zase jen manipulace. Měli jsme zrušení koncesionářských poplatků v programu, se kterým jsme vyhráli volby, takže je zrušíme a nahradíme financováním z rozpočtu, protože cokoliv jiného by byl podvod na naše voliče,“ konstatuje jednoznačně premiér pro ParlamentníListy.cz.

Odmítl tvrzení Milionu chvilek pro demokracii, že vláda na základě jejich tlaku z této priority ustoupila. „Ne, od ničeho jsme neustoupili. Lidé nebudou od 1. ledna 2027 platit koncesionářské poplatky. Tečka,“ opakuje šéf vlády a hnutí ANO.

Pokud jde o zpravodajství České televize, podle Babiše není všechno špatně. Na druhou stranu jasně uvádí, že hlavně tamní publicistické redakce si myslí, že je premiér jejich podřízený a má je poslouchat. 

„Dával jsem teď rozhovor redakci ekonomických událostí a bylo to bez problému. Jenže v ČT jsou vybraní redaktoři, kteří jsou garancí antibabišismu a útoků na nás. To jsou hlavně ty různé publicistické redakce. Teď nedávno se mi stal další příklad. Přestože už nemám s Agrofertem nic společného, jedna redaktorka se mě zase na tuto firmu vyptávala. Když jsem jí řekl, aby se léčila z antibabišismu, ti samozvaní obránci novinářské etiky začali nadávat, co jsem si to dovolil. Zapomínají, že oni nejsou nějací nadlidé. Nejsem jejich podřízený, budu si říkat, co chci, a je mi úplně jedno, jak to budou komentovat,“ sděluje Andrej Babiš.

Celý rozhovor s premiérem naleznete na serveru ParlamentníListy.cz v pondělí ráno. Co všechno v něm najdete?

• Reakci Andreje Babiše na výzvu jeho předchůdce Petra Fialy, aby nová vláda změnila názor a začala finančně přispívat do muniční iniciativy pro Ukrajinu.
• Exkluzivní informace o tom, jaká česká média dostávala velké peníze od vlády Petra Fialy.
• Kdo všechno má v České republice vliv a jak to změnit.
• Co vláda podnikne ve vztahu k politickým neziskovkám, které často mají přístup do škol, kde ovlivňují názory a myšlení dětí.
• Jak chce nová vláda podpořit nízkou porodnost.
• Zda skutečně za pár let skončí v České republice výroba elektřiny z uhlí, přestože nemáme adekvátní náhradu.

Ing. Andrej Babiš

• ANO 2011
• předseda vlády

01.03.2026 16:46 | Zprávy

autor: David Hora

„Potřeboval snad Semafor státní peníze na provoz? Na jejich kusy se stály fronty zájemců o lístky už měsíc předem. Skutečná kultura není závislá na penězích,“ zaznělo v souvislosti s financováním kultury. Došlo i na některé umělce. Předčili „Přemluv bábu“. Nechybí zmínka o Janu Hrušínském. Slova kritiky padla i na ministra Klempíře. Promluvili herci Ivan Vyskočil a Michal Gulyáš, publicista a bezpečnostní analytik Jan Schneider, publicista Pavel Černocký a autor literatury faktu Bruno Solařík.

Ministr kultury Klempíř funguje zatím relativně krátkou dobu, ale i tak, jak jeho působení zatím hodnotíte? Co říci ke kritice některých umělců, které je vystaven? I na jejich podporu prezidenta Pavla, či vystupování na akcích Milionu chvilek? A co říci na to, že podle návrhu státního rozpočtu by mělo ministerstvo kultury dostat prý méně peněz, než se zřejmě předpokládalo? Méně než minulý rok. Co to bude podle vás pro kulturu znamenat? Určitá kritika se v tomto směru snesla například od Asociace nezávislých divadel… Takové otázky jsme položili zmíněným veřejně známým osobnostem.

Ivan Vyskočil: Prachař s Haváčovou? Předčili Přemluv bábu…

„Já zatím o ministru kultury mnoho nevím. Mě ta politika Motoristů zůstává trošku takovou jako záhadou, protože oni jsou chvilku tak, a pak zase najednou jinak. Taková malinko houpačka,“ říká herec a člen Klubu 2019 Ivan Vyskočil. „Nevím, jestli se to zase nezměnilo, ale četl jsem, že ministr kultury je proti tomu, aby se sebraly koncesionářské poplatky České televizi. Že je musíme platit dál. Neříkám, že jsou to tak strašné částky, které nás zruinují. Já ale opravdu nechci platit ty úžasné pořady České televize, hlavně co se týče zpráv a všelijakých Máte slovo. To mělo zůstat u názvu Kotel, protože paní Jílková jako kotelnice je dokonalá,“ pokyvuje a jde dál. 

„Co se týče mých kolegů… Moji kolegové neustále vyhledávají někoho, aby mohli za někoho demonstrovat a za někým stát. Myslím, že doufají, že když budou za někým stát, tak že z toho budou mít patřičné prebendy. Ale myslím si, že ono se panu prezidentovi nic neděje. Nikdo mu neubližuje, nikdo ho nějak nenapadá. Takže nevím, proč by byla potřeba ho tak strašlivě podporovat,“ krčí rameny a pokračuje.

„Některé ty hysterické výkřiky, jako tedy třeba mého kolegy Davida Prachaře a Sarah Haváčové, jeho nové partnerky, která patrně tím, že není ještě tak známá, tak na sebe potřebuje upozornit, ten jejich hysterický výkřik, to bylo až daleko za hranicemi hrůzy a myslím si, že až desetkrát předčili Mádla s Issovou, kteří kdysi natočili „Přemluv bábu“. Tak to bylo ještě proti tomuhle nevinné. Tak nevím, jestli to potřebovali trumfnout?“ zamýšlí se s notnou dávkou ironie.

„Účinkování mých kolegů na akcích Milionu chvilek? Musím se za ně hodně stydět. Já už jsem to psal. Nejdříve bych se na jejich místě ptal, proč ti, co tam křičí, mlčeli například u Dozimetru. Ale jestliže toto ti kolegové neudělají, tak za nic nestojí. Tak ať se pak netváří jako morální majáky a poslední spravedliví v České republice, když toto neudělají. Musí se přece měřit každému stejným metrem. A vůbec, já si myslím, že ta doba, kdy se mluvilo na těch náměstích, minula. A opravdu se kolegům divím, že tam lezou a takhle se znemožňují. Protože ono to má i dopad na jejich profesi. Už jsem mockrát zaznamenal – tak na toho já už se nemůžu dívat. A to není asi dobře. A přitom jsou to třeba dobří herci…“ podotýká Ivan Vyskočil.

„A ještě bych řekl jednu věc. Teď tam vystupovala Čvančarová, Čermák… A nějak v pozadí zůstal Trojan a Polívka a další. Tak myslím, že ti trošku čekají, jak se to vyvine. Že se do toho hned nehrnou s tímhle Hurá Milionem chvilek, čekají trošku, na kterou stranu se to zase obrátí, aby včas přispěchali se svojí troškou do mlýna a aby nezapadli. A tohle chování je mi zvlášť tedy protivné,“ vysvětluje Vyskočil.

„Co se týká peněz pro kulturu, tak to mě už opravdu nepálí, nejsem na tom už nijak závislý. Už to své hraní a jaksi působení v této branži, tak to už pomalu zatahuji,“ zakončuje s úsměvem.

Michal Gulyáš: Když opičky křičí, nic si nevykřičí!

„Budu diplomaticky vyhýbavý, oprávněně, protože nejsem schopen podrobit fungování ministra kultury jakémukoliv detailnějšímu hodnocení,“ říká herec Michal Gulyáš. „Oceňuji, že nevlezl do té trapné pasti ve veřejné debatě, kterou si vymyslela nejspíš umělá inteligence s nastavením pro naivní interprety. Kritiku si soudruzi umělci můžou provozovat jak chtějí, oni nejsou v pozici k vyskakování. Klempíř by ale měl co nejdříve ukázat výraznější politickou a řídící tvář, aby se vědělo, že máme kulturu, ve které jsou i jiné obory, než jen ten tak dramaticky dramatický,“ míní Michal Gulyáš.

„Prezidenta ‚Karbanátka‘ a Milion chvilek zhodnotím asi takhle: Tolik zbytečných pokusů o vytlačení jednoho bezvýznamného bobku, to je tak neefektivní a má to nejspíš posloužit nějaké jiné pasti na vládu, když už jsme u těch pastí. Past políčila minulá vláda, uvidí se, jestli jim to klapne. Doufám, že ne. Kultura má menší rozpočet? No, tak má, a co? Buď si Klempíř nevyboxoval, nebo nejsou… Když opičky křičí, nic si nevykřičí! Asociace nezávislých divadel? To jsou ti, co za dotace melou, to, co tu léta otravuje vzduch a poslední čtyři roky smrdí?“ zamýšlí se herec Gulyáš.

Jan Schneider: Komerční umění si na sebe musí vydělat samo

„Ministr Klempíř není příliš vidět, což odpovídá podílu ministerstva kultury na státním rozpočtu. Zviditelnili ho až angažovaní umělci, na jejichž výzvu reagoval noblesně, ale oni se potřebují hádat a stále někoho napadat, protože to jsou angažovaní umělci. A taky jim jde o chechtáky, jak jinak, protože vždy je dost průkazným vodítkem sledování stopy peněz. Účast angažovaných umělců je nadto nutnou psychologickou součástí každé manipulace mas,“ říká publicista, emeritní bezpečnostní analytik a někdejší bubeník Plastic People of the Universe, dnes i člen Klubu 2019, Jan Schneider.

„Asi před padesáti lety složil Pavel ‚Eman‘ Zeman, bývalý bubeník Plastic People, pro svou tehdejší skupinu Bílé světlo píseň „Umělec“, jejíž aspoň první sloku stojí za to ocitovat:

Jsem umělec vznešenýho ducha / zrodila mne tvůrčí muka / Tvořím krásu, tvořím tvary / moje dílo – kritikům dary / Stále hledat nové tahy / to jsou mého ducha snahy / Výroba umění – nad to není / přináší to ocenění / A když to vládce nedocení / stačí malé poklonění / a hned je zase plno práce!“ ukončuje citaci.

„Peníze a kultura? Skutečná kultura není závislá na penězích. Je jí přirozeně mnohem méně, co do kvantity, avšak je pochopitelně o to vytříbenější. Stát má financovat národní instituce (divadlo, muzeum, archiv, operu, knihovnu, památník písemnictví apod.), které udržují paměť a kontinuitu. Jinak má stát dát kultuře svatý pokoj! Kraje by měly podporovat amatérské umění, divadla, hudební soubory, protože skutečná národní kultura vzniká a udržuje se mezi lidmi. Komerční umění si na sebe musí vydělat samo,“ míní Jan Schneider.

„Jsem zlej, že ano? No, z velké části za to mohou právě ti angažovaní umělci, mám jich plné břicho. Když tito dostanou méně peněz, kultura tím neutrpí. Jsem ponachýlen spíše dodat, že právě naopak.“

Pavel Černocký: Potřeboval snad Semafor státní peníze na provoz? Na jejich kusy se stály fronty

 Vyjádřil se i publicista Pavel Černocký. „Oto Klempíř je podivná postavička. Na jeho působení není zatím co hodnotit. Nepochybně dostal přesné zadání od Macinky, a hlavně pak od Babiše a Schillerové. Za ministerské křeslo je určitě vděčný a bude poslouchat jak hodinky,“ míní Černocký.

„Názory státní kasy našim pseudoumělcům jistě tlumočil přesně, a lze s nimi jenom souhlasit. Ona totiž některá divadla jsou, jak říkal Jan Werich spíše dividla. Herci se občas diví, že tam vůbec někdo na představení dorazil. Dotovat tyto divadelní stánky ze státních peněz je absurdní. Ať si na sebe vydělají kvalitním repertoárem! Potřeboval snad Semafor státní peníze na provoz? Na jejich kusy se stály fronty zájemců o lístky už měsíc předem. Šmírák Jan Hrušínský by bez státní podpory pravděpodobně do půl roku zkrachoval, a nejenom on… A tak se ‚Asociace nezávislých divadel‘ bouří a škemrá, podobně jako ten ukrajinský šášura,“ nebere si servítky Pavel Černocký a v podobném tónu jde dál.

„Seznam ‚umělců‘ kolaborujících s minulou vládou je velmi rozsáhlý. Tihle lidé by se měli místo účasti na akcích Milionu chlívků věnovat kvalitnímu umění. Mnoho lidí se už na ně nedokáže ani podívat – ve filmu, televizi i v divadle.“

„Dotuje snad někdo soukromá divadla v New Yorku? Nebo v Las Vegas? Musel snad někdo dotovat Šimkovi a Grossmanovi provoz divadélka Olympik ve Spálené? Tam se návštěvníci tlačili u mříží a narváno bylo každý den. Ono by ale neškodilo zamyslet se i nad repertoárem a vedením velkých scén včetně Národního divadla. Nad některými kusy, které tam jsou uváděny, mnoho lidí jen kroutí hlavou,“ upozorňuje Černocký.

„Naši slavní umělci jsou – podobně jako ti protektorátní – jenom věrnými slouhy minulého režimu, který jim štědře sypal otevřenou dlaní. Ti protektorátní se ovšem většinou jen báli, ale ti dnešní „demonstrují“ z čiré zištnosti. A ti, co se nechtějí přizpůsobit polistopadovému režimu, mají často zaracha. Nedostanou šanci ani ve filmu, ani v televizi,“ pokyvuje neradostně a nešetří ministra kultury.

„Jmenování pana Klempíře do ministerské funkce je pro mě nepochopitelné a nepřijatelné. Tenhle pán má určitě své hudební fanoušky (já sice od něj nikdy nic neslyšel), ale je to potřebná kvalifikace do vlády? A navíc, jeho minulost… já bych mu ruku nepodal. Nevěřím mu ani slovo. Ze své spolupráce s StB se snaží vylhat. Mám řadu kamarádů mezi muzikanty, kteří byli estébáky vydíráním přinuceni, aby se stali ‚agenty‘, ale oni na své přátele nikdy nedonášeli, natož aby si za to nechali od StB platit – jako pan Klempíř. Z vlastní zkušenosti vím, že ‚spolupráci‘ bylo v osmdesátých letech možné jednoznačně odmítnout anebo ji triviálně sabotovat,“ vzpomíná.

A vzkazuje: „Pokud budou ‚Motoristé‘ preferovat podobná individua a prezentovat se podobně obojetně jako pan Macinka, tak si popularitu nadlouho nepodrží.“

Bruno Solařík: Normalizačně angažovaná loajalita vůči režimu

„Standardní kulturní pracovník se v českých zemích vyznačuje až normalizačně angažovanou loajalitou vůči režimu. To je už samo o sobě ostuda, protože kdysi představovala právě kultura naopak přední linii zápasu proti mocenské zlovůli,“ říká autor literatury faktu Bruno Solařík.

„Nejde ovšem o loajalitu vůči režimu státnímu. Předmětem zbožňování je nadstátní deep state a jeho internacionální sorosjugend. Proto umělci jednou zuřivě podporují vládu své země, a podruhé, když vyhraje ‚nevhodná‘ část spektra, novou vládu zrovna tak zuřivě cupují. Důvod je zřejmý. Kombinace státní a mezinárodně ‚neziskové‘ podpory dokáže mnoha uměleckým vedoucím zajistit slušné živobytí. Pak není divu, že takový nositel kultury zapomene kupříkladu na svůj celoživotní odpor k lampasáckým i komunistickým kariéristům a nadšeně se účastní demonstrací na podporu vzorového reprezentanta obou uvedených kategorií,“ pokyvuje spisovatel Solařík.

„Na druhé straně se sorosiáni nemůžou divit, když za své trapné olizování pat sponzorské moci sklízejí vedle státních a nadstátních prebend také opovržení dobré poloviny potenciálního publika. Nemluvě o tom, že jejich status ‚nezávislých‘ scén se tím prozrazuje ve své lživosti úplně stejně, jako status ‚nezávislých‘ veřejněprávních médií, která se rovněž bez rozkazu z Bruselu ani nevysmrkají,“ podotýká.

„Vylili bychom však s vaničkou i dítě, kdybychom jen kvůli protaženým tvářím sorosiánů jásali nad snížením rozpočtu ministerstva kultury. Umění a kulturu svého jazyka podporují všechny odpovědné státy světa, a rozhodně nejde jen o podporu queer festivalů, divadelních projektů typu „státní vlajka ve vagíně“ a dalších typicky sorosiánských akcí, kde by podle mě měla být státní podpora samozřejmě nulová. 

Jde například o podporu vydávání takové literatury, která by si na sebe nevydělala ne proto, že by měla nízkou kvalitu, nýbrž právě naopak. To je holt klasický kulturní paradox, který se už před érou ministerstev musel řešit působením mecenášů. Těžko by mohl Michelangelo tvořit své velkoplošné fresky v dílničce za rasovnou.“

A ministr kultury? „Klempíř mi zatím ve funkci ministra připadá poněkud nečitelný. Zdá se, jako by sám nevěděl, kudy kam. Svědčí o tom jeho lavírování kolem změny statutu takzvaných veřejnoprávních médií, stejně jako čerstvé přešlapování kolem sníženého rozpočtu ministerstva kultury. Ministr má pravdu, když říká, že vzhledem ke katastrofálnímu hospodaření minulé vlády jsou úspory nevyhnutelné ve všech resortech včetně kultury. Snížení výdajů asi o 12 procent ostatně není, myslím, nic tragického. Jenže konkrétní kroky ministerstva při distribuci změn jsou zjevně zmatené. Vhodným příkladem je oblast grantové podpory pro literární akce a periodika, kde mají být plánované finance o 40 procent (!) nižší než vloni. To je snížení bezmála na polovinu, a to je pro řadu periodik a knižních festivalů změna přímo likvidační. A skutečně nejde jen o akce a publikace režimní, tedy nadnárodně ‚progresivní‘,“ připomíná spisovatel.

„Podivný je přitom i způsob, jakým je tu ze strany ministerstva vedena komunikace. V minulých letech byla většinou předem oznámena orientační částka, aby ji příslušná komise mohla včas nahrubo rozdělit, a později byla stanovena definitivní cifra, která byla víceméně shodná či aspoň příbuzná. Tentokrát byla orientačně sdělena, jak řečeno, částka oproti loňsku téměř poloviční, což v komisi ihned vyvolalo zděšení. Jenže vzápětí se ministerstvo za to orientační sdělení omluvilo s vysvětlením, že konečná částka ‚dosud nebyla stanovena‘, jako by se orientační částka, jak řečeno, neoznamovala předem i v předchozích letech. V důsledku neví nikdo nic, ale ta přehnaně snížená částka straší všude,“ upozorňuje Bruno Solařík.

„Takhle nešikovně by ministr kultury šlapat v porcelánu neměl. Demonstrace pronic zanic, respektive kvůli esemeskám (!), už jsme tu měli. A není, myslím, zrovna taktické poskytnout těm nejhlasitějším sorosiánům, jací působí právě v ‚kulturních‘ kruzích, tentokrát i reálnou záminku k dalším protivládním kraválům.“

01.03.2026 13:33 | Komentář

autor: Jakub Vosáhlo

Bývalý šéf české ambasády v Teheránu Jiří Kobza v komentáři pro ParlamentníListy.cz uvedl, že útok USA a Izraele na Írán může teheránský režim spíše upevnit, než oslabit. Zároveň naznačil, že v pozadí mohou hrát roli i vnitropolitické zájmy ve Spojených státech před volbami. Podle něj je nutné usilovat o diplomatické řešení až do poslední chvíle. Komentář zveřejňujeme bez redakčních zásahů.

Co znamená pro nás útok na Irán? Podívejme se na širší souvislosti. Splnil se sen tamějšího autokratického režimu. Všechny totalitní režimy totiž stojí a padají s vnějším nepřítelem, ohrožujícím jejich stát. Potřebují jej tak nutně, že jsou ochotny si takové nepřátele vymyslet a vyrobit. 

Pokud dojde k válce, tak má režim vystaráno, neboť, jak jsme viděli například ve válce Irák vs. Írán, obě strany využívaly válku především k tomu, aby se zbavily opozice, jejíž představitele (nebo jejich děti) nechaly potichu zmizet v první linii.

V současnosti ale v případě amerického útoku na Írán nejde Američanům a Izraelcům ani tak  o Írán, jako jim jde, ostatně jako vždy, o to, kdo vyhraje podzimní volby v USA a pro ty prezident Trump potřebuje pozici zachránce a vítěze.

Izraelský Netanyahu je v podobné pozici. Protože jakou jinou logiku by mělo útočit na Írán v momentě, kdy rozhovory o nové smlouvě USA – Írán ještě probíhají, íránská režim se hroutí pod astronomickou inflací a bouřemi protestů? Vypadá to hezky, ale všimněme si, že opozice je naprosto živelná, bez výrazných postav, schopných převzít moc. Princ Pahlaví sice tyto ambice má, ale je otázkou, jakou podporu bude mít v Íránu.

Navíc, jak před pár dny prosáklo do médií, že íránský vůdce Chámeneí pro případ své „smrti“ již předem nominoval celou následnickou mocenskou strukturu. Po případném pádu režimu pravděpodobně nastane občanská válka, kterou vyhrají perfektně organizovaní, vycvičení a vyzbrojení islámští gardisté. Dojde k převzetí moci (respektive k puči) a výsledkem bude nový autokratický fanatický a militantní režim.

No a potom, když se k nim přidají teroristické buňky ISIL, infiltrované do Evropy během migrační krize, které se mohou aktivizovat naprosto autonomně, tak pánbůh s námi. Bylo mi dopředu jasné (a zažil jsem v oblasti tři americké války, Pouštní bouři, Pouštní štít a útok na Afghánistán), že když už Američané přivezli takovou spoustu munice, že stejně jako v předchozích konfliktech to zpátky nepovezou.

Je mi líto všech, kteří zbytečně zemřou, protože jsem přesvědčen, že se má jednat do posledního momentu, dokud je aspoň kousíček naděje na zachování míru.

A ROZTOČÍ SE CENY ENERGIÍ ZASE NAHORU A PROSTÝ LID EUSSR BUDE NADÁLE OŽEBRAČOVÁN A FINANCE STÁTU, BEZTAK NESPLATITELNÉ DLUHY, SE ZVÝŠÍ, AŽ SI NÁS BANKY ROZEBEROU JAKO STAVEBNICI.

https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-benzin-a-nafta-za-ctyricet-ridicum-hrozi-kvuli-iranu-cenovy-sok-40564863

01.03.2026 8:42 | Rozhovor

autor: Jan Novotný

VHLED MIROSLAVA ŠEVČÍKA Poslaneckou sněmovnu čeká hlasování o vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání stran kauzy Čapí hnízdo. „Je to kauza, která je nepřátelská vůči České republice, protože se jí chytají různí Piráti a práskají potom v Evropském parlamentu, u Evropské komise a u Evropského účetního dvoru,“ řekl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz ekonom a poslanec za SPD Miroslav Ševčík. Posvítil si i na Green Deal.

Za necelé dva roky mají domácnosti v energiích a pohonných hmotách platit povolenky za vypuštěné emise. Může je to stát i desítky tisíc korun ročně. To se promítne i do cen nemovitostí, majitelé těch starších budou muset přistupovat na větší slevy. Bylo by zrušení tohoto systému vítězstvím zdravého rozumu?

Nepatrné odložení platnosti ETS2 a dalších s tím souvisejících opatření v rámci Green Dealu a jeho programu Fit for 55 vůbec nic nemění na tom, že je to naprosto nesmyslný projekt. Podle některých názorů je celá ideologie Green Dealu zvláštní směsicí „apokalyptické psychózy a amnézy či hypnózy” části široké veřejnosti. Za 50 či 100 let se budou historici velmi podivovat, čemu že dokázali lidi ale zejména takzvané „elity” uvěřit a na základě čeho tolerovali vlastní ožebračování.  

Toto je všechno již teď jasné, pouze politici v politbyru eurosajuzu (Evropské komisi) a někteří zatím nevzdělatelní členové Evropského parlamentu to nepochopili. Již delší dobu je odborníkům zřejmé, že to, co bylo považováno za takzvanou apokalypsu, v souvislosti s CO₂, je fatální omyl, fatální nesmysl. Mimo jiné prozření prokázaly i Spojené státy americké, které se vzdaly souručenství v Pařížské dohodě a obrátily se v podstatě o 180 stupňů na základě nové vědecké studie, kde se ukázalo, že téměř všechna opatření doporučená v rámci Green Dealu, respektive v rámci Pařížské klimatické dohody, jsou nesmyslem a vrhají civilizaci zpět.

Již několik let na to upozorňují i další významní ekonomové, například bývalý šéf IFO, který je i nejcitovanějším ekonomem v Německu, Hans Werner Sinn, (obdržel i čestný titul Doctor Honoris Causa na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze) říká, že se jedná o extremistickou klimatickou politiku, která ničí německý průmysl. Říká, že „žasne, jak snadno se Němci nechali svést řečmi o Green Dealu jako o vzoru a konkurenční výhodě, která se údajně vytváří prostřednictvím této zelené politiky”. Je to podle něj jen „pouhopustá propaganda”. Říká, že je to naprostý nesmysl zbavovat se například fosilních paliv, tak jak je naplánováno do roku 2045. 

Víme, že to, co se tady chystá, přinese vysoké zatížení pro české domácnosti, ať už se to týká celkových nákladů na benzín, naftu, za platby plynu, či další náklady spojené s nepřímou inflací, spojené s tím, když se budou dál prosazovat opatření Green Dealu. Tyto zvýšené náklady budou ožebračovat, respektive snižovat životní úroveň, téměř všech domácností. Dotkne se to samozřejmě nejenom domácností, ale i firem, protože některá opatření v oblasti tepelné izolace budov se dotýkají i výrobních prostorů. 

Ceny nově budovaných nemovitostí díky těmto nárokům porostou a s největší pravděpodobností vzhledem ke stavu nabídky a poptávky na trhu nemovitostí, tak nedojde ani k poklesu cen starších nemovitostí.

Takže nejnormálnější přístup je okamžitě zrušit tento nesmyslný program.

Blíží se hlasování o vydání Andreje Babiše a Tomia Okamury k trestnímu stíhání. Od opozice slyšíme apely na svědomí. Jak budete hlasovat vy, jestli to není tajné?

Tak, pokusím se napřed sdělit několik faktů, abyste čtenáři věděli, proč a jak budu hlasovat. K farmě Čapí hnízdo, to už je až úsměvné, ten případ se táhne v podstatě od roku 2008, i když obvinění bylo podáno později, a to až v souvislosti s politickou aktivitou Andreje Babiše, kdy se účelově hledalo, co by se na něj mohlo nasadit, aby neuspěl ve volbách. V roce 2015 bylo obviněno 11 osob a v roce 2018 byla dotace vrácena, a to i přesto, že se jednalo o běžně rozšířenou praxi používání dotací v mnoha desítkách obdobných případů. Přestože dotace nebyla využita, tak jak se využívaly běžně i v jiných případech v souvislosti s tím, jak byly nastavené podmínky pro získávání dotací. 

Na tomto místě však konstatuji, že dotace považuji za zcela chybné, przní trh, ale bohužel tyto komunistické praktiky zavedla Evropská unie.

Přesto došlo k několika osvobozujícím rozsudkům. Abych zmínil ty poslední, byl to rozsudek z ledna 2023, kdy Městský soud v Praze zprostil obžaloby pana Babiše, Vrchní soud to vrátil zpět. V únoru 2024 znovu Městský soud v Praze zprostil pana Babiše obžaloby. V dubnu 2024 se odvolal státní zástupce a v 6. měsíci roku 2025 Vrchní soud rozsudek městského soudu zrušil a zavázal městský soud ke konkrétním skutkovým zjištěním.

Doporučil bych všem, kteří takhle rozhodují, ať se zajedou na farmu Čapí hnízdo podívat. Alespoň bylo něco vybudováno za finanční prostředky, které nebyly z dotací. Překvapuje mě selektivní přístup státních institucí například i v souvislosti s tím, jak důsledně nejednají policejní složky, státní zástupci v kauze Dozimetr. Vidíme, jak se Dozimetr táhne dál, a kdyby jednali řádně, tak dneska už by hlavní představitelé dozimetrických Stánkařů měli být dávno za katrem. Z tohoto důvodu tvrdím, že je to jednoznačně politická kauza. Ano, i soudci jsou občané s různými politickými názory. Je to kauza, která je nepřátelská vůči České republice, protože se jí chytají různí Piráti a práskají potom v Evropském parlamentu, u Evropské komise a u Evropského účetního dvoru. Můžeme se podívat i na délku trvání soudního sporu, kdy prvotní kroky byly učiněny tím, že byla podána žádost o dotaci v roce 2008, takže vidíme, že to trvá již 18 let. Pana Babiše nebudu doporučovat k vydání ještě i z mnoha dalších důvodů.

Za absolutně absurdní však považuji situaci kolem Tomia Okamury. Jenom konstatuji, že trestních oznámení na Tomia Okamuru a SPD bylo podáno více a tam, kde používali policisté a vyšetřovatelé normální mozek, tak k obvinění nedošlo. Pouze na základě obvinění bývalého ministra spravedlnosti Pospíšila v Praze nedovedu pochopit chování ani policajtů, ani státního zástupce, protože to, co udělali, bych já považoval za kolaborantství a zrádcovství fungování právního státu. 

Jenom připomenu, že ten trestný čin měl být spáchán tím, že se na plákátě poukazuje na velké problémy a nedostatky v souvislosti s vlastizrádným krokem Rakušana, který podepsal migrační pakt, který může ohrožovat bezpečnost vlastně všech obyvatel České republiky. V této souvislosti vám sdělím pár skutečností. Plakát Tomia Okamury byl proti tomu, aby byla povolena nelegální migrace, abychom si na nelegální migraci dali pozor. Obdobné plakáty byly například použity ve Švýcarsku, ale i v Rakousku a v jiných zemích, s tím, že migrační pakt je nedostatečnou ochranou proti násilí, které se vzedmulo v Evropě poté, co byla uvolněna migrační politika v souvislosti s heslem Merkelové „Wir schaffen das“, zvládneme to. Samozřejmě, že to nezvládli.

Tak pár čísel pro ty, kteří si troufli vlastizrádně obvinit Tomio Okamuru a SPD na základě nějakého účelového legislativního přívěšku, který byl spojen s Lex Ukrajina. Je to přílepek Lex Ukrajina, paragraf 318a.

Za prvé obviněním je porušena svoboda slova ústavních činitelů, a dokonce je to ze strany státního zástupce porušení, které je protiústavní. Za druhé bych si dovolil vás seznámit s pár fakty. V Německu je alarmující stav, který popisují samotní Němci. Každých 18 minut tasí v Německu útočník kudlu. Ale pozor, tuto trestnou činnost páchají podle sdělení samotných Němců 19x více Maročané a 56x více Alžířané, případně Afgánci. Ze zatím známých údajů za rok 2024 němečtí policisté zaznamenali 29 014 útoků nožem, což znamená, že každých 18 minut se stal takový čin. Stává se to v supermarketech, na ulicích, nádražích, ve vlacích, ve školách. To jsou místa, kde se v Německu nejčastěji odehrávají útoky nožem. Oproti předchozímu roku tento nárůst byl o 10,8 %.

A pozor, to není žádné číslo, které by spadlo z nebe. To tvrdí Spolkový kriminální úřad. Statistika podle nich je nemilosrdná. Každý třetí den zemře v Německu jeden člověk po útoku nožem. Tyto konkrétní útoky lze dokonce sledovat na webové stránce messerinzidenz.de. Můžete si to každý ověřit. A podle deníků Die Welt, ne prosím podle nějakých takzvaných proruských dezinformačních webů, jak by chtěla stávající zločinná opozice poukázat, jsou pachateli zejména mladí muži ze Sýrie a Afghánistánu, Maročané a Alžířané. Takže znovu zopakuji ten počet trestných činů spojených s použitím nože v roce 2024. Bylo to 29 014 útoků.

Problémy s útoky noži řeší také Rakousko. Podle nich bylo v roce 2024 nahlášeno 2 600 násilných činů, kde byly použity bodné zbraně. Velký problém s rostoucím násilím řeší Nizozemsko, kde bylo pobodáno v roce 2022, kdy jsou poslední dostupné údaje, 355 osob. Oproti tomu v roce 2019 to bylo 33 osob. Rozmohly se především útoky takzvanými rambonoži. A extrémní nárůst útoků nožem zaznamenala Velká Británie. Nejhůře je na tom podle nich centrum Londýna a kriminalita s noži vzrostla za posledních pět let o 72,73 %. 

Chtěl bych poprosit státního zástupce, který podal tuto žádost o vydání Tomia Okamury, aby se nad tím zamyslel a pokud má čest alespoň carského důstojníka, aby obvinění okamžitě stáhnul, anebo aby sdělil to, jak by se chtěl bránit proti nelegální migraci v České republice, a potom naše občany před těmito zvěrstvy, které se dějí v okolních státech. Je to zločinnost, to, co provádí státní zástupci a co prováděla policie při vyšetřování tohoto takzvaného trestného činu. Stydím se za vás, za ty konkrétní politicky zmanipulované státní zástupce. Ty, kteří se chovají slušně, ty naopak obdivuji.

Nejvyšší správní soud vrátil Městskému soudu v Praze k projednání kauzu vašeho odvolání z pozice děkana VŠE. Podle NSS pražský městský soud neposoudil, jestli měl rektor školy pro vaše odvolání dostatečné důvody. Je to pro vás zadostiučinění? 

Je to pro mě dílčí zadostiučinění. Samozřejmě ten rozsudek byl vrácen k dalšímu jednání u Městského soudu v Praze. Znovu se tady ukazuje, jakým faktorem je to, který soudce, který senát, tu kterou věc rozhoduje. Například v obdobné věci, která se týkala děkana Teologické fakulty, rozhodl úplně jinak, než rozhodl můj primární soud, Městský soud v Praze. Rozhodl podle mého po právu. Stejným způsobem rozhodl o odkladném účinku například stávajícího dalšího rozhodnutí v této kauze pana děkana Teologické fakulty jiný senát. Mému senátu to trvalo rok od podání žaloby, než vůbec nařídil jednání a než rozhodl. A téměř rok trvalo teď vyřešení té kasační stížnosti. 

Jsem přesvědčený, že jsem byl odvolán neoprávněně na základě politických a nenávistných důvodů ze strany rektora. Neměl k tomu sebemenší důvod. Čas ukázal, že jsem měl ve všem pravdu. Ať už je to o tom, že dochází ke stupidifikaci studentů v souvislosti s používáním sociálních sítí. Podívejte se, některé země už přijímají opatření tak, aby byly přístupy na sociální sítě zakázány dětem do 16, do 15 let. A toto se ukázalo jako pravda. Na to jsem poukazoval v souvislosti s vlastní zkušeností se studenty už v roce 2022, ale i dříve. Mimochodem i za to mě rektor vyhodil. Někteří takto stupidifikování studenti se dokonce podílí na řízení VŠE, ale i jiných univerzit v ČR prostřednictvím členství v akademických senátech univerzit.

O tom, že jsem reagoval na drzé prohlášení tehdejšího premiéra Fialy, že na protestech proti jeho nesmyslné hospodářské politice „vystupují ruští trollové”, a že jsem řekl, že je to hloupý člověk, moravskou mluvou, že je hňup. Tak to byl další důvod mého odvolání. 

A další důvod bylo, že jsem řekl o paní Jourové, že se chová jako Joudová v souvislosti s jejími cenzurními návrhy. O rok později, poté co jsem to řekl, to potvrdil Elon Musk, který řekl, že Jourová je v této souvislosti „ztělesněním zla”. Takže myslím si, že jsem měl i v tomto pravdu. A o blondýně z Kuřimi, to si každý už udělejte obrázek sami. Takže bylo to jedině kvůli tomu, že jsem měl jiný politický názor. 

Žádným způsobem jsem nepoškozoval fakultu, a naopak se to projevilo i tím, že jsem měl velmi vysoký počet preferenčních hlasů při volbách, kdy jsem byl nakonec zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Asi kdybych u té veřejnosti poškozoval naši fakultu, tak bych takový počet preferenčních hlasů ani neměl. Mimochodem se to prokázalo i při publikování mně nepřátelsky naladěným článkem, který byl na IDNESu a kde byla uvedena anketa, kde se měli občané vyjadřovat k tomu, jestli jsem poškodil zájmy fakulty nebo nepoškodil. 80 % účastníků této ankety vyjádřilo svůj názor, že jsem v žádném případě nepoškodil dobré jméno Národohospodářské fakulty. A to i přesto, že článek byl pomlouvačný.

Mimochodem to, že jsme to dělali dobře, protože jsem v podstatě byl 13 roků ve vedení fakulty, svědčí to, že v současné Poslanecké sněmovně má Národohospodářská fakulta vysoké zastoupení svými absolventy či vyučujícími napříč politickými stranami. Od Dr. Skopečka počínaje za ODS přes pana Činčilu z KDU, pana Havránka z ODS, Dr. Pikoru z Motoristů, Ondřeje Babku z ANO a dalších. Pan Pikora je předseda rozpočtového výboru, já a pan Činčila jsme místopředsedy rozpočtového výboru, a další osoby, které tam jsou, tak pochází nebo jsou vyučujícími na Národohospodářské fakultě. Pod mým vedením NF VŠE neskončila naše fakulta nikdy na horším než druhém místě při hodnocení ekonomických fakult v ČR. A to jich je přes sedmdesát.

Byl to typický závistivý krok ze strany rektora, který pokračuje dál v diskriminaci Národohospodářské fakulty ve srovnání s jinými fakultami a budu se snažit o to, aby legislativa byla upravena tak, aby jedinci, kteří selhávají, nemohli takto působit proti akademickým svobodám, které zaručuje Ústava České republiky.

Šéf italské automobilky Lamborghini Stefan Winkelmann řekl, že elektromobilita je drahý koníček a že investice do elektromobilů by byla nezodpovědná vůči akcionářům, zákazníkům i zaměstnancům. Není prvním ani posledním šéfem automobilky, který tak o elektroautech mluví. Tak proč je EU prosazuje?

 Evropská unie, EU, respektive eurosajuz, a její politbyro je zcestné od začátku socializace Evropské unie, kdy po převzetí nadvlády v roce 1985 Jacquesem Delorsem došlo k přeměnění Evropského společenství v Evropskou unii. Dochází tak k naplňování zhoubných německých ideologií, které započaly v podstatě marxismem a pokračovaly dál první, druhou internacionálou, dál rozvojem fašismu v Itálii a následně nacismu v Německu, které rozpoutalo druhou světovou válku. Německé ideologie se také spolupodílely na rozpoutání první světové války. Po druhé světové válce se zjistilo, že vojensky Německo evropský kontinent neovládne, tak se o to snaží ekonomickou integrací, kde se jasně zase ukazuje dominance zhoubných ideologických postupů v podobě německého Energiewende, realizujícího se prostřednictvím Green Dealu, a končí to zatím fašizujícím postupem Great Resetu v rámci projektu Klause Schwaba, mimochodem původem taky Němce. Pak jsme tu měli odnože v podobě leninismu a stalinismu, ale pozor, ten samotný leninismus a stalinismus byl založen právě na té zhoubné ideologii marxismu. Ne nadarmo se pak říkalo marxismus-leninismus a u Stalina to bylo pokračování této cesty. 

Takže tyto zhoubné ideologie naprosto scestně, bez toho, aby to bylo podloženo vědecko-technickým pokrokem, tak chtěly sázet na elektromobilitu. Mimochodem, kdyby někdo spočítal náklady spojené s výrobou elektromobilu, tak to zatížení pro ovzduší CO₂, proti kterému měla elektromobilita sloužit, je možná vyšší než u spalovacích motorů. Protože není zatím zajištěna likvidace baterií, obnova baterií, nejsou zajištěny nabíjecí stanice napříč Evropskou unií tak, aby mohly sloužit tyto nabíjecí stanice například na našich sídlištích. Nejsou zajištěny surovinové zdroje. Veškeré surovinové zdroje nutné pro elektromobilitu se nachází povětšinou mimo Evropskou unii. Naše zásoby lithia na česko-německé hranici mohou sloužit tak maximálně pro půlku generace elektromobilů v rámci Evropské unie. Jinak je všechno mimo Evropskou unii. Ať už je to Čína, která volí velmi obezřetnou politiku v souvislosti se strategickými surovinami. Ať už je to Afrika, kterou v současné době Evropa prakticky neovládá, hlavní slovo tam mají Číňané a Rusové. Něco má ještě Jižní Amerika.

Takže je to totálně zatěžující proces, který poškozuje a poškodil již svými vysokými náklady automobilky. Vysoké náklady se pak promítají i do cen běžných automobilů se spalovacími motory. Poškozuje to i akcionáře automobilek. A poškozuje to i nás, spotřebitele, kteří auta používáme. Je to totální nesmysl. 

A je to jenom v zájmu určitých zájmových skupin, které na tom dočasně vydělají a jsou schopny zabezpečit možná své rodiny těmito až nezákonně a nemorálně získanými finančními prostředky. Jde o pár rodin těch, kteří o tom rozhodují.

Majitel Omnipolu Richard Háva uvedl, že LET Kunovice plánuje nové víceúčelové letadlo pro přepravu nákladu nebo až 30 pasažérů. Mělo by se „narodit“ do 5 až 8 let. Může to být nástupce modelu L410. Je to příklad nové české výroby s vysokou přidanou hodnotou. Vám hodně vadí nákupy předražených zbraní ze zahraničí. Viděl byste raději peníze na obranu v domácích projektech, jako je tento?

Ano, jsem přesvědčen o tom, že pokud by nebyla přerušena už výroba v rámci tzv. zbrojního průmyslu především nesmyslnými opatřeními a hesly, které používal Václav Havel před více než 30 lety, tak jsme mohli být světovou velmocí, ať už při dodávání komponentů pro různé typy letadel, tak i při výrobě těch menších letadel.

Budu velmi rád, když se podaří prosadit obnovu výroby letadel, ať už v LET Kunovice, ale třeba i v Moravanu Otrokovice. Mimochodem, možná málokdo ví, že v Otrokovicích se započalo už za Bati s tím, že se připravovala výroba letadel. A mimochodem, Tomáš Baťa při své bohužel tragické poslední cestě vzlétal právě z letiště, kde pak působil Moravan v Otrokovicích.

Maďarsko zablokuje protiruské sankce, pokud Ukrajina neobnoví tranzit ropy přes ropovod Družba. Souhlasíte s jejich postupem?

Jsem na straně ať už slovenského premiéra Fica, tak i maďarského Orbána. Je to zločin ze strany v současné době nejzkorumpovanějšího režimu v Evropě. Ze strany Zelenského a jeho party, Timura Mindiče a jeho party. Konec konců ta korupce pokračuje dál. Vidíte, že před pár dny chtěl zmizet z Ukrajiny bývalý ministr energetiky, aby se mohl vyhýbat stíhání, které některé z institucí Ukrajiny proti němu vedly a vedou. Takže je to porušení mezinárodních dohod a mám už plné zuby toho, že ještě dál pomáháme zločinnému režimu ukrajinských korupčníků. Pozor nezaměňovat to s pomocí chudákům postižených chováním válečných štváčů a korupčníků.