„V Česku mluvíme o smíření, ale v Německu o bezpráví.“

„V Česku mluvíme o dialogu, přestože v Německu mluvíme o lidských právech.“

„V Česku mluvíme o tragédii, i když v Německu mluvíme o zločinu.“

„V Česku mluvíme o historii, třebaže v Německu mluvíme o právu.“

„V Česku mluvíme o porozumění, v Německu o odpovědnosti.“

Každá studie o jazykových a lingvistických prostředcích propagandy, už od Viktora Klemperera a jeho Jazyku Třetí říše, po Františka Marka a jeho Psychologii propagandy, vás poučí o tom, jak ohýbat slova podle účelu, který mají dosáhnout a/nebo zakrýt. Proto je podivuhodné, jak mnozí advokáti brněnského sjezdu SL na tyto trapné a průhledné slovní vábničky nasedají. To jsou tak hloupí? Tvrdím, že ne. Hrají za sebe a za své zájmy.