Předsedkyně sněmovního mandátového a imunitního výboru Helena Válková v Interview ČT24 zpochybnila procesní postup soudů v kauze Andreje Babiše. Uvedla, že hlasovala proti jeho vydání, protože nemá důvěru, že soudy postupují plně v souladu s trestním právem. Zároveň dodala, že kdyby Babiš nebyl politikem, před soudem by podle ní nestál.
Foto: Interview ČT24 Popisek: Helena Válková
Mandátový a imunitní výbor přijal usnesení, kterým Poslanecké sněmovně doporučil nevydat ani Andreje Babiše, ani Tomia Okamuru k trestnímu stíhání. Stanovisko nyní předkládá plénu Sněmovny, které o věci definitivně rozhodne hlasováním 5. března. Poslanecká sněmovna bude rozhodovat o vydání Andreje Babiše a Tomia Okamury k trestnímu stíhání na základě žádostí soudů, protože oba jsou jako poslanci chráněni imunitou.
V případě Andreje Babiše jde o pokračující kauzu Čapí hnízdo, tedy podezření z dotačního podvodu při získání zhruba padesátimilionové evropské dotace na stavbu areálu. Případ se táhne řadu let, prošel soudy i odvoláním a nyní je znovu ve fázi, kdy je třeba rozhodnout o jeho vydání.
U Tomia Okamury policie žádá o vydání kvůli podezření z podněcování k nenávisti v souvislosti s předvolební billboardovou kampaní hnutí SPD. Kontroverzi vyvolal zejména plakát s vyobrazením muže tmavé pleti se zkrvaveným nožem a protiimigračním sloganem.
Andrej Babiš tvrdí, že stíhání je politicky motivované. Na otázku, zda se v Česku odehrávají politické procesy, reagovala Helena Válková odmítavě, zároveň ale připustila určité pochybnosti. „Myslím si, že ne, ale ono to tak jednoduché není. Vím, jak se ten proces vyvíjel, znám, zarazilo mě tam trestní řízení a to, jak bylo dodržováno,“ uvedla v pořadu Interview ČT24.
„Kdyby nebyl politikem, řízení by možná vůbec nezačalo.“
Helena Válková popsala své osobní právní hodnocení případu a zdůraznila, že k němu dospěla po prostudování spisu. „Jako poslankyně, ale i jako právnička jsem po prostudování dospěla k přesvědčení, že kdyby Andrej Babiš nebyl politikem, tak by buď to trestní stíhání bylo zastavené daleko dříve, anebo by dokonce vůbec nebylo zahájeno,“ řekla předsedkyně sněmovního mandátového a imunitního výboru.
Odmítla, že by šlo o politický proces, zároveň ale připustila, že v justici mohou selhávat jednotlivci. „Kdyby tady nebyl politik, který vystupuje způsobem, jakým vystupuje… Může se stát, že ne všichni soudci jsou výborní soudci. Řekněme, že jich je naprostá menšina, jsou to výjimky, ale někteří soudci takoví jsou. Nebudu jmenovat, ale ty procesní chyby tam jsou a zatím si stojím,“ uvedla.
„Může jít o koncentraci nekompetentnosti.“
Zároveň zpochybnila, zda bylo v případu postupováno plně standardně podle trestního řádu. „Nemám důvěru v to, že by se postupovalo standardním způsobem v souladu s trestním řádem, protože jsem si celý spis prošla, tak tu opravdu jiný důvod nevidím. Proto to nemusí být politický proces. Může to být jenom koncentrace nekompetentnosti, která vyústí v určité sympatie a nesympatie vůči tomu obviněnému, obžalovanému a potom už i zproštěnému. Výsledek je, že prostě tu dojde k soudnímu ping-pongu, který ale nepostupuje podle procesních pravidel,“ zpochybnila procesní fungování soudu.
Následně odmítla, že by svými výroky chtěla plošně zpochybňovat české soudnictví, a zdůraznila, že své hodnocení opírá i o zkušenosti z minulých kauz. Jako příklad uvedla případ někdejší ministryně obrany Vlasty Parkanové, která byla v souvislosti s nákupem letounů CASA trestně stíhána téměř deset let, než byla pravomocně zproštěna obžaloby.
Podle Válkové dlouhé stíhání Parkanové vážně zasáhlo její osobní i zdravotní situaci a ukázalo, že i vysoce postavený politik může čelit vleklému procesu, který nakonec skončí bez odsouzení.
„Trknou vás do očí nesrovnalosti a chyby.“
Válková poté zopakovala, že pokud se na případy podívá očima právníka, vidí v nich zásadní problémy. „Trknou vás do očí nesrovnalosti a chyby,“ prohlásila. „Myslím si, že u Vlasty Parkanové, a dodnes jsem to nepochopila, stejně jako u Andreje Babiše došlo k některým chybám, které ze začátku mohly vypadat ještě omluvitelně, protože na začátku trestního stíhání vždy každý chce nějakou tu svoji linii prosazovat a shánět k ní důkazy. Ale jak u Vlasty Parkanové, tak u Andreje Babiše podle potřeby se měnily i ty podstatné náležitosti, důkazy, verze a podobně. Připomíná mi to i kauzu Opencard primátora Svobody,“ poznamenala.
Helena Válková sdělila, že v případě Babiše hlasovala proti doporučení k vydání podle svého vlastního přesvědčení. „Já jsem hlasovala sama za sebe, také jsem řekla, jak jsem hlasovala. Mám opravdu čisté svědomí a teď budeme hlasovat na plénu,“ dodala.
„Z plakátů se mi zvedal žaludek.“
V případě Tomia Okamury dala Helena Válková jasně najevo, že obsah kampaně hnutí SPD osobně odmítá. „Tomio Okamura, to je zase úplně jiný příklad. Já tady v úvodu musím říci, nikoli překvapivě, že se mi zvedal žaludek z těch plakátů a že jsem to označila jako nechutné,“ uvedla.
Oddělila však svůj osobní názor na kampaň od právního hodnocení věci. „Zdaleka to ještě nedosahuje té hranice, kterou vyžaduje trestní právo. Trestní právo má být prostředek nejzazší. A my máme už pravomocné rozhodnutí soudu z 6. listopadu 2025, kde se říká, že SPD není populistickým seskupením s dominantní rolí vytváření předsudečné nenávisti. To je jedna z věcí, která se právě klade za vinu v souvislosti s trestním stíháním jak SPD jako právnické osoby, tak i Tomia Okamury,“ upozornila Helena Válková.
K Okamurově kauze dodala, že u politických projevů se musí omezovat svoboda projevu obezřetně. Soudní moc by podle ní neměla poslancům určovat hranice, které mají právě díky institutu imunity.
Podle Okamury se výbor „přiklonil k demokracii a svobodě slova“. „V demokracii má být svoboda názoru a my jako SPD nebudeme nikdy hlasovat pro kriminalizaci, vyšetřování, stíhání, odsuzování a souzení lidí za politické názory,“ prohlásil a dodal, že si za plakátem, který mu přivodil trestní stíhání, stojí.
VIDLÁKŮV TÝDEN Že se na nás bude Trump zlobit za pouhá 2 % na obranu, jak tvrdí česká opozice? „Velký oranžový Otec ve Washingtonu je s námi naprosto spokojený. Tak moc, že Macinka letí na hentu Radu míru, a to ani Česká republika nemusí být oficiálně členem. Lipavský ať klidně pukne vztekem,“ sdělil ParlamentnímListům.cz moravský zemědělec a bloger Daniel Sterzik, zvaný Vidlák. Naznačil též, proč nebude 3. světová válka.
Foto: vlada.cz Popisek: Andrej Babiš a Donald Trump
Petr Macinka poté, co čeští liberálové viděli půlminutový výstřižek z jeho diskuse se Sikorským a začali ječet něco o „ostudě“, se zmíněným Sikorským jednal. Marco Rubio odjel z dotyčné konference v Mnichově do Bratislavy a Budapešti. Takže jak to celé po dvou dnech opozičního ryku vlastně reálně vypadá?
Česká vláda se v osobě ministra Macinky přihlásila k Trumpovi a republikánům a zaujala rezervovaný postoj k liberálům a demokratům. To je vlastně celé. Nikdo po jednání s Macinkou mezi čtyřma očima naštvaně neodešel, Andrej Babiš také nepodával o ničem vysvětlení ani nic neuváděl na pravou míru, takže suše konstatuji, že Macinka na Mnichovské bezpečnostní konferenci splnil svůj domluvený úkol takovým způsobem, že o tom referovala média po celém světě.
Náš prezident tam také byl… ale nedotáhl to ani do místních zpráv.
Kde tedy Macinka bodoval velice, je trumpovská Amerika. Slyšíme od českých milovníků zbrojení řeči, že Trump bude na Babišovu vládu naštvaný kvůli těm „jen dvěma procentům“. Jenže teď do toho vletěl Macinka s utřením Hillary a ještě k tomu náš ministr zahraničí jede na ustavení Trumpovy Rady míru. Takže i to strašení dvěma procenty na obranu se té naší opozici rozpadá?
Snad si nemyslíte, že by se u nás někdo odvážil postavit se Trumpovi? Jestliže Babišova vláda dala do rozpočtu dvě procenta, buďte si jistý, že americký velvyslanec Merrick to schválil ještě dřív než samotná vláda. Kdyby Trump trval na větším vojenském rozpočtu, tak jsme prostě měli o dalších padesát miliard větší deficit.
Zkrátka a dobře, Velký oranžový Otec ve Washingtonu je s námi naprosto spokojený. Tak moc, že Macinka letí na hentu Radu míru, a to ani Česká republika nemusí být oficiálně členem. Lipavský ať klidně pukne vztekem.
Petr Drulák soudí, že mír na Ukrajině nebude dojednán, nýbrž že válka skončí, až se Ukrajina vyčerpá. A není jediný, kdo to tvrdí. Ostatně, Trump si našel jinou „zábavu“ a na Ukrajinu kašle. Jak se vám to jeví?
Spojené státy už Ukrajině zbraně nedávají, ale prodávají. Za naprosto lichvářské ceny. I náš Strnad sice dělá onu bohulibou muniční iniciativu, ale předražuje granáty možná desetinásobně. Já myslím, že jak Trump, tak Strnad mají splněno. Peníze se jen sypou, platí to blbí Evropané, a tak moc ta lidská práva zase v kurzu nejsou, aby Trump zařízl válečnou slepici snášející zlatá vejce. Co je komu do nějakých ukrajinských vojclů, ne? Když jsou lhostejní i Vetchému a Ondráčkovi, proč by nad nimi měl plakat americký prezident.
Ale prosím, všimněte si, že Trump neustále Zelenskému opakuje, že se má s Putinem dohodnout, nebo promešká jedinečnou příležitost. Zelenskyj si myslí, že jsou to jen takové řečičky. Počítám, že za tři měsíce přijde den, kdy Trump prostě pokrčí rameny, řekne, že Zelenskyj svou příležitost promeškal a ponechá ho svému (velmi ošklivému) osudu.
Ohledně mnichovské konference prosakuje, že evropští lídři jsou mrzutí z toho, že Evropanům se nechce financovat zbrojení a nechce se jim ani do případné války s Ruskem. Jak dlouho se setrvačnost těchto zbrojních a jiných korporátních lobbistů převlečených za politiky ještě potáhne? Jejich „rozšiřování na východ“ už bylo opuštěno Amerikou, ale oni pořád „dojíždějí“.
Musím se přiznat, že v tomto trochu na Strnada spoléhám. Předpokládám, že si chce pořádně vydělat, ale nechce pak zase o všechno přijít díky nějaké hyperinflaci nebo, nedej Bože, revoluci. Možná mu vyprávěli, že kdysi takhle skončila jedna velká válka, ale zbrojaři si své zisky moc neužili. Přišla měnová reforma a za každý milion se fasoval rok natvrdo. Kdyby to Strnad nechal dojít tak daleko, seděl by sedm set tisíc let. A tak doufám, že to má spočítané a bude apelovat na ukončení války dřív, než to bude mít zmiňované revoluční následky.
Prezidentu Pavlovi se sice nechce znovu kandidovat, ale když ho jeho příznivci hezky poprosí, tak kandidovat bude. Co to Pavel hraje za hru?
Já myslím, že ho opravdu vnitřně žere, že si z něj děláme srandu. On dobře ví, že není žádný lumen a také ví přesně, jakou má doopravdy podporu, když ho musí podporovat liberální mašinérie lží a musejí nasazovat děti i zvířata. Čaputová to také nevydržela.
Pokračujme v tom, co děláme. Prostě si z něj utahujme jako z Chucka Norrise a nakonec opravdu kandidovat nebude.
Mimochodem… to víte? Petr Pavel spí s polštářem pod pistolí.
Tady se rojí různá, někdy až legrační, jména Pavlova protikandidáta. Kdo by tak typově mohl opravdu prezidenta porazit?
Křehká žena… Hledejme všeobecně známou, všeobecně oblíbenou, moudrou a vzdělanou ženu. Žádnou Danuši ani Myrku Němcovou.
Čeští mlékaři nadávají, že se v supermarketech objevuje máslo i za 20 Kč, což je podnákladová cena, pokud jde o jejich výrobu. O co tady jde?
Ano, pokud chci, aby česká kráva dostala pořádně nažrat a žila v komfortním kravíně, pokud chci, aby dojič dostal slušnou mzdu včetně zdravotního a sociálního, a pokud nechci na lince v mlékárně vykořisťovat Ukrajince, dostanu se na cenu másla okolo padesáti korun. Ovšem, máslo se dělá i do zásoby do strategických rezerv. Zamrazí se. Jednou za čas se pak musí zásoby obměnit. Tu a tam se stane, že se to sejde a obměňuje se naráz v celé Evropě a to tříleté zmražené máslo se ještě nakostkuje a prodá se slevou.
Ale klidně je také možné, že Němci zvedli dotace na mlíko i na jeho zpracování, a tak se hytlermarkety nakapsují i za tuto cenu.
Jinak Ministerstvo zemědělství chystá kontrolu marží supermarketů, což je něco, co jste vy prosazoval dlouhé roky. Jste tím pádem nyní spokojen?
Dokud to neuvidím, neuvěřím. Takových slibovaných kontrol už bylo. Dokonce i Marek Výborný, nejhorší ministr zemědělství od Sámovy říše, něco podobného zkoušel. Vždycky to všichni mysleli dobře, ale dopadlo to jako obvykle. Rozhodně ale Šebestyánovi v této aktivitě držím palce, a pokud mi řekne, kde bydlí, jsem ochoten pod jeho balkonem držet hasičkou plachtu na skákání. Jestli to totiž myslí vážně, bude nejohroženějším ministrem. Zatím byly hytlermarkety silnější než Ministerstvo zemědělství.
„Zas*aný ESG!“ Mirek Topolánek se v jednom z podcastových rozhovorů s Lenkou Zlámalovou pořádně naštval. Naštval se tolik, že padala i velmi hrubá slova. Topolánek na dálku sdělil současnému německému kancléři Friedrichu Merzovi, co musí udělat. A důsledně ho varoval, že pokud to neudělá, udělají to místo něj politici v současnosti nejsilnější opoziční strany v Německu AfD a ve Francii Marine Le Penová.
Foto: Youtube Popisek: Mirek Topolánek
Expremiér Mirek Topolánek se v jednom z podcastových rozhovorů s Lenkou Zlámalovou na serveru Info.cz pořádně rozčílil. Konstatoval, že je třeba urychleně zrušit ESG. „Zas*aný ESG,“ prohlásil doslova.
ESG je zkratka pro soubor norem a kritérií pro hodnocení udržitelnosti a odpovědnosti firem v oblastech životního prostředí, sociálních vztahů a správy a řízení.
EU by teď ráda pohnula se svou konkurenceschopností a stávající český premiér Andrej Babiš zdůraznil, že je v EU třeba zlevnit energie. Zaútočil na systém emisních povolenek známý pod zkratkou ETS. Německý kancléř Friedrich Merz sice systém emisních povolenek kritizuje, ale současně dobře ví, kolik finančních prostředků bylo do celého systému vloženo, a tak chvílemi svou kritiku mírní.
Mirek Topolánek má za to, že je třeba zajít dál.
„Aby se něco stalo, tak musí zrušit v těch bankách a v těch korporátech to zas*aný ESG. Musí zrušit celou řadu věcí, které tady mezitím zřídili. Protože všichni ti lidi, kteří tohle podporují, z toho mají prachy, a všichni ti lidi tohle budou držet zuby nehty. Musí to udělat. A ten Merz, první věc, kterou musí udělat, je vyhodit prostě Ursulu von der Leyenovou. A (Wopkeho) Hoekstru a Riberu. Když to neudělá on a tihleti vůdcové dnešní EU, tak to udělá za 3 roky AfD s Le Penovou,“ varoval Topolánek.
Wopke Hoekstra je evropský komisař pro klima, nulové emise a čistý růst ve druhé komisi von der Leyenové. Teresa Ribera Rodríguezová je výkonná místopředsedkyně Evropské komise, která dostala na starosti tzv. čistou, spravedlivou a konkurenceschopnou transformaci.
Pokud si chce EU zachovat nějakou životaschopnost, tak tato komise v čele s Ursulou von der Leyenovou zkrátka a dobře prostě musí jít pryč. „Nebo to prostě příště bude horší. A to příště je asi za 3 roky,“ varoval všechny Topolánek.
Narážel tím i na průzkumy, v nichž je dnes nejsilnější německá opoziční strana Alternativa pro Německo srovnatelně silná s nejsilnější vládní stranou CDU kancléře Friedricha Merze. CDU a AfD se v současnosti těší podpoře asi 25 procent voličů, na což upozornil německý deník Bild.
Pokud jde o situaci ve Francii, tam patří Jordan Bardella, předseda Národního sdružení (RN) a kolega Le Penové, k favoritům prezidentských voleb, které mají v zemi vyhlášených vín a sýrů proběhnout v příštím roce. Na Bardellovu předvolební pozici upozornila agentura Reuters. A Národní sdružení jako celek může zahýbat francouzskou i evropskou scénou, pokud jako celek uspěje v parlamentních volbách, které bývají nedlouho po volbách prezidentských.
Zatímco pozornost veřejnosti je odváděna k zástupným tématům, v tichosti vstoupila v platnost legislativa, která definitivně ukončuje éru finančního soukromí. Od roku 2026 se Česká republika plně podřídila digitálnímu finančnímu dohledu.
1. TOTÁLNÍ DOHLED NAD VAŠIMI PENĚZI (Novela zákona č. 253/2008 Sb. – AML zákon)
Tento zákon nabyl plné, represivní účinnosti 1. ledna 2026, kdy skončila veškerá přechodná období pro bankovní sektor:
Konec hotovosti: Od 1. ledna 2026 jsou banky povinny hlásit každou „podezřelou“ operaci s hotovostí nad snížené limity přímo na Finanční analytický úřad (FAÚ).
Algoritmus místo bankéře: Od 1. února 2026 vstoupila v platnost povinnost bank integrovat AI systémy pro prediktivní sledování klientů. Pokud vaše útraty neodpovídají schválenému profilu, systém vám může preventivně zablokovat účet.
2. PROGRAMOVATELNÉ PENÍZE A DIGITÁLNÍ EURO (Nařízení EU o CBDC a novela zákona č. 6/1993 Sb. o ČNB)
Technická a právní příprava vyvrcholila v prvním kvartálu roku 2026:
Ostrý start infrastruktury: K 1. březnu 2026 byla dokončena technická integrace českého bankovního systému do evropského uzlu pro digitální měny (CBDC).
Peníze s expirací: Od května 2026 začínají první fáze testování programovatelných plateb v rámci sociálních dávek a státních příspěvků. Stát může určit, za co smíte peníze utratit nebo do kdy musí být utraceny.
Finanční exkomunikace: Od 1. ledna 2026 je zavedena plná provázanost mezi vaší Digitální identitou a přístupem k finančním službám. Bez „zeleného“ digitálního profilu může být váš přístup k penězům omezen jedním kliknutím.
NÁSLEDKY PRO VÁS:
Ztráta kontroly: Vaše úspory už nejsou majetkem, ale „povolenkou k nákupu“, kterou vám stát může kdykoliv odebrat.
Absolutní stopovatelnost: Každá transakce zanechává digitální stopu. Anonymní nákup neexistuje.
Finanční kádrování: Pokud systém vyhodnotí vaši transakci jako „rizikovou“, ocitáte se na černé listině.
CO MŮŽETE DĚLAT?
Využívejte hotovost: Dokud je zákonným platidlem, uplatňujte své právo na anonymitu.
Žádejte vysvětlení: Pište svým poslancům a ptejte se na dopady těchto zákonů na vaše ústavní právo vlastnit majetek (čl. 11 Listiny).
Sdílejte tento text: Informujte ostatní, dokud je informační prostor alespoň částečně svobodný!
VÁŠ ÚČET JE VAŠE SVOBODA. NENECHTE SI JI VYPNOUT!
TADY TO MÁTE- VYDĚLÁTE A ZDANÍTE PRACHY, ALE SVINĚ VÁM JE VEZMOU, KDYKOLIV SE JIM ZLÍBÍ A NECHAJÍ VÁS VYHODIT Z BYTU A CHCÍPNOUT NA ULICI NEBO U POPELNIC?! CO JSTE SI ZVOLILI, TO MÁTE!!!
Jedenáctiletý školák, který na demonstraci Milionu chvilek v Brně chválil Petra Pavla jazykem internetové mládeže a současně oznámil vlastní prezidentské ambice pro rok 2058, je podle některých spíše obětí aktivismu svých rodičů. ParlamentníListy.cz k tomu zjistily více.
Foto: Repro Facebook Popisek: Vojta Sláma
Nedělní demonstrace Milionu chvilek se nekonala na jednom místě, ale po náměstích napříč celou republikou. A nejen republikou, skupinová fota s heslem „Stojím za prezidentem“ přišla třeba i z Mallorky.
Díky diverzifikaci prostoru vzniklo také více prostoru pro řečníky. V podstatě na každém náměstí hovořil některý z místních příznivců prezidenta.
Například v Benešově oslovil několik desítek příznivců Petra Pavla spisovatel Michal Viewegh se svým projevem o Petru Macinkovi a Václavu Klausovi, kterého má v oblibě už od devadesátých let a napsal o něm bizarní detektivku Mráz přichází z Hradu.
Největší rozruch ze všech měst ale vyvolalo Brno nejen počtem diváků, ale také jedním z řečníků na náměstí Svobody. „Dobrý den, jmenuji se Vojta Sláma a jsem ze Slavkova,“ představil se jedenáctiletý školák.
„Zajímám se o politiku a v budoucnu se v ní chci angažovat. A napravit chyby, které nám tu uděláte vy,“ oslovil publikum a vysloužil si za to potlesk a skandování „Vojta, Vojta“.
Komentátorka, galeristka a někdejší poslankyně Kateřina Dostálová v bezprostřední reakci pro ParlamentníListy.cz vyjádřila názor, že „mládežník je oběť ‚pokrokových‘ rodičů“.
Do redakce se nám následně v průběhu pondělka ozvalo hned několik lidí ze Slavkova s potřebou upřesnit, o jak „pokrokové“ rodiče se jedná. Rodina Slámových je podle nich ve městě dobře známa.
Paní Veronika Slámová je zde radní za hnutí STAN. V tom je také členkou krajského výboru a kandidovala také vloni do Sněmovny a v roce 2024 do krajského zastupitelstva. Absolventka Fakulty sociálních věd na Masarykově univerzitě pracovala jako novinářka a tisková mluvčí, než se přes spolupráci s místní radnicí dostala k politice. Jako „uvolněná“ (tedy placená) radní zodpovídá za oblasti školství, kultury a cestovního ruchu, současně je tiskovou mluvčí radnice.
Jejím manželem je Jiří Salik Sláma, brněnský fotograf, který spolupracuje třeba s Divadlem Bolka Polívky a v roce 2016 získal jednu z cen Czech Press Foto za sérii Kandidát Horáček.
O dalších prezidentských volbách pracoval pro kampaň Petra Pavla, kterého fotil celý předvolební rok.
„Má očekávání nejen že splnil, ale překonal. Za mě je důležité, že se věnuje i pro většinovou společnost naprosto okrajovým tématům, že umí vyrazit za romskými dětmi do Ústí nad Labem, že jej zajímá ekologie nebo sociální otázky týkající se obyčejných lidí,“ řekl později pro Novinky.
Vzpomínky doplnil historkami, jak „generál“ (tak mu prý celou kampaň říkali) sjížděl Vltavu i za deště, jak miluje psy, a vše zakončil vzpomínkou na předvolební mítink v Brně. „Když pod vedením herců zpívalo deset tisíc lidí píseň ‚Jednou budeme dál‘, v tu chvíli jsem si říkal, že to už fakt nemůžeme prohrát,“ vyznal se.
Jiří Salik Sláma fotografuje pro Petra Pavla při různých příležitostech i na Hradě, při posledním 28. říjnu vyvolal rozruch jeho nepříliš důstojný snímek bývalého prezidenta Václava Klause.
Předávání medailí na Pražském hradě 28. 10. 2025. Foto: Jiří Salik Sláma (převzato z jeho facebooku jako veřejné)
Jedenáctiletého syna Vojtěcha moderátor brněnského mítinku představil jako „Vojtu Salika“ podle tatínkova uměleckého pseudonymu.
Ten promluvil jazykem nejmladší generace. „Jsem tu, protože mi není jedno, v jaké zemi budu vyrůstat. A chci žít v zemi, kde bude alfa prezident Pavel, a ne Ohio skibiďáci jako Petr Macinka nebo npcíčka jako Turek,“ vytáhl slang youtuberů.
V něm je „alfa“ ještě celkem pochopitelně hlavní postava, Ohio skibidi je pak „absurdní urážka, která znamená, že je někdo velmi divný, trapný“ a NPC je postava bez vlastního názoru a významu.
„Mnozí z nás si pamatují dobu, kdy rodiče strkali své děti na školní akademii do popředí jako nejlepší recitátory. V padesátých to byly básně stylu Stalin sláva naša bojevaja a později třeba verše od Stěpana Ščipačova. Nemyslí to zle, chtějí pro své dítě ‚lepší budoucnost‘,“ poznamenala k tomu pro ParlamentníListy.cz Kateřina Dostálová.
V případě Vojtěchových rodičů lze na sociálních sítích najít poměrně dost přisvědčujících příspěvků.
„To je jako Greta,“ rozpomněl se ve vyjádření pro ParlamentníListy.cz mediální expert Petr Žantovský.
Švédská školačka a tvář boje za klima Greta Thunbergová je podle něj také příběhem dítěte, které bylo do své politické aktivity dotlačeno rodiči. „Vždyť tu její roli stvořil její otec, neúspěšný režisér, a matka operní zpěvačka. Nedařilo se jim ve vlastní profesi tak, jak si představovali, a pak se spojili s jakousi neziskovkou a ze svého autistického dítěte se snížením vnímáním reality stvořili v podstatě monstrum,“ shrnuje.
A právě proto sám považuje využívání dětí v politickém boji za nemravné. „Odpuzuje mě to, mělo by to být za hranicí slušného chování,“ domnívá se.
Nejen proto, že podobným způsobem s mladou generací pracovali největší diktátoři dějin. „Dítě je emocionální prvek, když chcete vypadat přátelsky. Na publikum to působí citově,“ vysvětluje docent Žantovský.
Kromě roviny „citově vyděračské“ je v tom i prvek chiméry. Když politik s dítětem v náručí slibuje, že svou politiku dělá pro budoucnost, nemusí pak vysvětlovat, proč se nedaří dnes. A budoucí prosperita se nedá ověřit. „Všichni ti diktátoři kreslili krásnou budoucnost, Hitler měl vizi tisícileté říše, Stalin s Gottwaldem zase ráj komunismu,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz.
Z těchto důvodů považuje Petr Žantovský využívání dětí v politických kampaních za podpásové. A připomíná, že v reklamní branži bylo zobrazování dětí po skandálu s reklamou „když musíš, tak musíš“ jednu dobu zakázané.
V politice by se však patrně takové omezení prosadilo jen stěží. Politici využívají děti rádi a stejně rádi chodí do škol, i když by by podle zákona měly zůstat politicky neutrálním prostředím.
Pavel: Vaše hodnoty jsou pevnější
Mezi hnutím STAN a prezidentem Pavlem existuje poměrně zjevné politické spříznění. Nejde jen o průnik voličských skupin a názorovou blízkost, ale rovněž o synergii některých zákulisních hráčů. Nejmarkantněji je to asi vidět v případě miliardáře Jana Dobrovského, který má k Vítu Rakušanovi blízko od doby, kdy v Kolíně v době jeho starostování získal se společníky Bobelou a Pudilem místní chemičku Draslovka a na Pavlově Hradě je velmi důležitou postavou. Podle série MF DNES, která rozkrývala zákulisí prezidentské kanceláře, je jeho vliv na prezidenta srovnatelný s Petrem Kolářem.
Oba subjekty ale spojuje také značný rétorický důraz na „budoucnost“, kterou představuje právě nejmladší generace.
„Mám pocit, že vaše hodnoty jsou mnohdy pevnější než ty, se kterými jsme do dospělého života vstupovali my. Společnost potřebuje vaše nápady, vaši odvahu i vaši aktivitu a schopnost stát si za svým. Mladá generace byla vždy nositelem změny. Proto má cenu, abyste se zajímali o své okolí a snažili se měnit věci k lepšímu. A vím, že mnozí z vás to dělají i přesto, že se setkáváte s nepochopením. A za to si vás vážím,“ oslovil ji Petr Pavel hned ve svém prvním novoročním projevu v roce 2024.
Nedávno se tisíce školáků účastnily v největším sále v zemi s prezidentem Pavlem a spolkem Dárek pro Putina promítání filmu Velký vlastenecký výlet.
A kromě toho Petr Pavel celkem pravidelně zásobuje své sociální sítě fotografiemi a videi, na kterých se setkává s mládeží.
Vizi, že mladší generace bude názorově zcela jiná a více posune naši zemi směrem k ideálu liberální demokracie, sdílí i řada politiků STAN, stabilně ji prezentuje jejich europoslankyně Danuše Nerudová. „Naděje je v mladých,“ tweetuje opakovaně, občas s dovětkem, že mladí chtějí zemi bez extremistů a bez Babiše.
„Budoucnost zatím vypadá bledě a smutně. Ale já se do ní dívám s optimismem. Protože je to především budoucnost mojí generace,“ řekl k tomu v Brně žák Vojtěch Sláma.
Syn prezidentova fotografa a stanařské političky má v tomto generačním angažmá sám velmi rozsáhlé plány. „Myslete na mě v prezidentských volbách 2058 a tohle je no caps, bro,“ vzkázal.
Dodejme snad jen, že „no caps“ znamená v youtuberském slangu nejen bez velkých písmen, ale také „bez přehánění“.
ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ JE TO NEJHORŠÍ, CO TENTO SVĚT DĚLÁ NEJEN V HODNOTOVÝCH ZÁPADNÍCH JINAK ÚPADKOVÝCH STÁTECH JSOUCÍCH V ROZKLADU A ZMARU. FUJ KOLALOKOVĚ LIMONÁDĚ!
Je prakticky jisté, že si frustrovaní a psychicky labilní příslušníci ukrajinské armády po válce budou chtít přijít do ČR vzít to, co jim podle jejich mínění dlužíme, obává se poslanec Jaroslav Foldyna. A je docela klidně možné, že nám přitom budou hrozit zbraněmi, které jsme jim my sami dodali.
Foto: Hana Brožková Popisek: Jaroslav Foldyna
Sněmovna má za sebou dlouhé projednávání rozpočtu. Opozice vládě obsáhle vyčítala, že nedostatečně investuje do naší bezpečnosti. Jak se na to díváte vy jako dlouholetý člen výborů a komisí zaměřených právě na agendu bezpečnosti?
V oblasti bezpečnosti, stejně jako ve většině oblastí jiných, neplatí automaticky, že čím více peněz utratíte, tím získáte lepší „výkon“. Když uvedu analogický příklad, tak si na převezení jednoho plata vajec můžu vzít celý nákladní vlak, anebo na to vezmu motorku. Za vlak utratím balík peněz, za motorku malou hromádku peněz, což je ale ve výsledku jediný rozdíl – respektive na té motorce to plato bude převezené mnohem rychleji, jednodušeji a přímo do cíle. No a ČR je na tom dnes v oblasti bezpečnosti tak, že plato vajec převáží vlakem.
Proč se tak podle vás děje?
Podle mě jde o kombinaci hlouposti a touhy po provizích.
Jak vůbec definovat bezpečnost z hlediska rozpočtových priorit? Do čeho by měly jít hlavně investice z vašeho pohledu?
Úvodem je potřeba říct, že jediným skutečným a akutním nebezpečím pro nás je pouze migrace a na její zvládnutí nám bohatě stačí naše současné vybavení – zde nám chybí pouze politická vůle. Z tohoto důvodu bychom nyní měli investovat především do podpory porodnosti a rodiny jako takové a do obnovení ekonomické konkurenceschopnosti země.
Důvody jsou zcela prosté. Pokud vymřeme, a my nyní vymíráme doposud nevídaným tempem, tak jsou všechny další priority bezpředmětné, a pokud nebudeme schopni konkurovat okolnímu světu, k čemuž také s jásavou písní na retu směřujeme, tak vymřeme rovněž, čímž jsou opět všechny další priority bezpředmětné.
Je totiž historickou zkušeností, že konkurenceneschopná entita vždy zmizí ze světa. V našem případě to konkrétně znamená, že po ekonomickém kolapsu přijde kolaps bezpečnostní a pak bude původní obyvatelstvo České republiky vystaveno podobnému osudu, jakému dnes čelí například Jezídové či Kurdové v Sýrii.
Pokud se máme bavit o obraně vlastního území před napadením nějakou armádou, tak nám dnes chybějí hlavně kvalitní systémy pozemní PVO, kvalitní systémy elektronického boje a drony všech kategorií. V této souvislosti ale především potřebujeme otevřít vážnou diskusi ne o tom, jak se máme bránit, ale co vlastně máme bránit. To je dnes totiž asi největší kámen úrazu.
Naší armádě ze všeho nejvíc chybějí lidé, z čehož plyne, že současná Česká republika většině vlastní populace nenabízí nic, zač by její příslušníci byli ochotni umírat. Pak se ale samozřejmě musíme ptát, kde je chyba.
A kde je chyba?
Myslím si, že velkou roli hraje často velmi oprávněný pocit velké části lidí, že naše země už není naše země. Zkrátka; příliš mnoho Čechů, Moravanů a Slezanů říká, že jediným bitevním polem, na němž jsou ochotni bojovat, je zahrada jejich domu, protože to je jediné místo, se kterým si spojují pojem domov či vlast. Proč tomu tak je a jak to celé vzniklo, je ale samostatné téma na několik velmi obsáhlých rozhovorů, či spíše několik rozsáhlých analýz. Pokud bych ale měl v tomto směru něco stručně naznačit, tak si myslím, že u nás dostalo prostor neúnosně vysoké množství různých Foltýnů.
Důvodů, proč dnes vlastní stát velmi velké množství lidí vnímá spíše jako nepřítele a za nepřítele vcelku logicky nikdo bojovat nechce, je ale samozřejmě mnohem více. Zpolitizovanou justicí počínaje a stále se zvyšující šikanou a šmírováním běžných občanů ze strany úřadů konče. Náprava tohoto stavu, pokud je vůbec možná, bude bohužel během na hodně dlouhé trati.
Pokud se řekne bezpečnost, ozvěnou zazní „Ukrajina“. Nepodceňují lidé, kteří toto říkají, jiné důležité bezpečnostní priority?
Myslím, že nepodceňují. Ukrajina je zcela rozvrácený stát narvaný zbraněmi, korupcí, nacismem, beznadějí a lidmi, pro které je zabití člověka něco podobného, jako je pro nás jít si koupit dvacet deka vlašáku, protože už od roku 2014 nedělají nic jiného. A to vše přijde i k nám.
Po porážce Ukrajiny budou nutně potřebovat ti největší ukrajinští váleční zločinci, ti nejhorší hrdlořezové, někam zmizet a v České republice jim Fialova vláda vytvořila skvělé zázemí. Další věcí je samozřejmě hrozba ze strany Ukrajiny jako (stále ještě) státního útvaru. Zde se stačí podívat na výhrůžky, které kyjevský režim adresuje například Maďarsku, které si dovoluje neplnit všechny jeho požadavky, a každému soudnému člověku musí být jasné, že ze strany takového režimu hrozí nebezpečí úplně všem, i když my s tou zemí naštěstí nesousedíme.
Nezapomeňme ale, že hlavní představitelé toho režimu, samozřejmě v čele se Zelenským, už nemají vůbec žádné zábrany, protože moc dobře vědí, že jediné, co je drží naživu, je válka, takže ji budou živit za každou cenu. Nebezpečí, že peníze a zbraně, které jsme na Ukrajinu poslali, mohou být nakonec použity i proti nám, je proto zcela reálné.
Myslíte v otevřeném vojenském konfliktu?
To je samozřejmě ta nejzazší varianta, ale ani ta není zcela vyloučena – i když je samozřejmě známo, že by Ukrajina bez zahraniční finanční infuze přežila sotva pár dnů… Je ovšem prakticky jisté, že si frustrovaní a psychicky labilní příslušníci ukrajinské armády po válce budou chtít přijít do ČR vzít to, co jim podle jejich mínění dlužíme.
A že budou vyzbrojeni za naše peníze, popřípadě přímo našimi bývalými zbraněmi, je zcela jasné. V naší bezpečnostní komunitě z této prakticky nevyhnutelné varianty už dnes všem vstávají hrůzou vlasy na hlavě, a je třeba říct, že v takové situaci, ale ani v případě otevřeného vojenského střetu, nám například ty slavné F-35 nebudou vůbec k ničemu, i kdybychom je čirou náhodou měli.
Ze strany ruských válečných zločinců nám nebezpečí nehrozí? Nebo snad mezi ruskými vojáky váleční zločinci nejsou?
Každá válka samozřejmě generuje psychopaty na obou stranách. Ti ruští ale na rozdíl od těch ukrajinských po válce určitě nezamíří do ČR.
A jak je to s hrozbou ze strany Ruska jako státu?
Pokud pro Rusko nebudeme představovat ohrožení my sami například tím, že budeme disponovat zbraněmi, které jsou schopné zaútočit na ruské vnitrozemí, tak nám ze strany Ruska nehrozí nic. Důvod je jednoduchý: válka je velmi riskantní a nákladný podnik a my nemáme nic, co by Rusku za ten risk a náklady stálo.
Mimochodem; podle protipovstalecké doktríny NATO je potřeba k okupaci cizího území přibližně třiceti vojáků na tisíc obyvatel, což znamená, že na okupaci Evropy by Rusko muselo na jejím území držet patnáct milionů vojáků. Něco takového je zcela mimo realitu, a proto je každý, kdo mluví o hrozící okupaci Evropy Ruskem, idiot. Rusů je na to zkrátka příliš málo.
Tématu bezpečnosti se dotýká i nejnovější nález Ústavního soudu, který posvětil trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc a vysvětlil to významem konceptu „bránící se demokracie“. Jak se díváte na tento koncept demokracie, neustále hledající nepřítele s potřebou se proti něčemu bránit?
Každá společnost musí být schopna obrany, jinak ji čeká zkáza, jen je velkou otázkou, zda je k tomu vhodný právě vámi zmíněný paragraf. Pokud je ovšem například Ukrajina stále cizí mocí, což objektivně je, protože k formálnímu spojení České republiky a Ukrajiny zatím kupodivu nedošlo, tak by podle toho paragrafu za katr měli putovat například všichni ti, kdo se podíleli na posílání našich peněz a zbraní na Ukrajinu.
A protože tak vesměs činili jako členové organizované skupiny a svým činem způsobili značnou škodu a také jiné závažné následky, tak by se trestní sazby měly pohybovat kolem deseti let. Jsem si zcela jist, že by pak diskuse o tom, zda takto gumový paragraf patří do demokratického právního řádu, jistě nabrala jiný směr.
Myslíte k souzení těch, kdo v zájmu Ukrajiny, popřípadě ještě i jiné cizí mocnosti, způsobili České republice nedozírné ekonomické a bezpečnostní škody? Domnívám se, že v dohledné době k tomu nedojde, zároveň se ale také domnívám, že by k tomu v rámci uzdravení společnosti dojít mělo. Stejně jako došlo například k norimberskému procesu…
Proč si myslíte, že k tomu v dohledné době nedojde? Zákony přece platí vždy a pro každého.
V právním státě tomu tak je. Česká republika ale není právní stát.
Česká republika není právní stát?
Není. V ČR je justice silně zpolitizovaná. Stačí se podívat například na silně selektivní používání paragrafu 356 trestního zákona. Znám občany, kteří byli českou justicí odsouzeni za, řekněme, nedostatečně uctivá slova například na adresu afrických či muslimských migrantů, ale ta nedostatečně uctivá slova nebyla ani zlomkem toho, co si mnozí vysoce postavení politici či různí aktivisté dovolují zcela běžně veřejně říkat například na adresu Rusů. Pokud by ČR byla právním státem, tak by všichni ti lidé měli už dávno být odsouzeni.
Není ale třeba zohlednit fakt, že Rusko napadlo Ukrajinu?
Za prvé: dějiny nezačaly rokem 2022, takže kdo tuto válku začal a kdo koho ve skutečnosti napadl, je téma na delší diskusi.
I kdyby ale Rusové Ukrajinu opravdu napadli, tak to s tím paragrafem a jeho aplikací nemá nic společného, protože v něm o tom, kdo, koho, kdy napadl či nenapadl, není sebemenší zmínky. Ostatně; černoši, muslimové, ale vlastně i všechny další rasy, národnosti či jiné skupiny obyvatel, tak jak je definuje právě zmíněné zákonné ustanovení, někoho napadají v podstatě po celou svoji historii, a přesto je podněcování nenávisti vůči nim trestné.
Jedinými dvěma entitami, vůči nimž to v současné ČR trestné není, jsou Rusové a voliči současné vládní koalice, což ovšem znamená, že v ČR není rovnost před zákonem, a tedy platí, že ČR není právním státem.
V zahraniční politice dochází často ke konfliktům prezidenta s ministrem zahraničí. Jak se na tyto spory díváte vy?
Jsou mi samozřejmě mnohem bližší politické postoje pana ministra Macinky, i když ani s ním se pochopitelně neshodnu úplně ve všem. Pokud se ale ptáte na dnes už slavnou esemeskovou přestřelku, tak tam šlo o spor mezi ministrem Macinkou a kamarádem pana prezidenta, který, a to i podle tvrzení pana prezidenta, nemá na rozhodování prezidenta žádný vliv, takže mi není jasné, proč se do toho sporu prezident vlastně motal.
Leda snad, že by o vlivu tohoto svého kamaráda pan prezident předtím lhal. Jenže pan prezident nikdy nelže, takže co s tím? Snad nám to někdy vysvětlí aspoň ten jeho kamarád.
No, prezident je svými vazbami na lobbistu Koláře znám, nyní se tedy ukazuje, že za něj tento podnikatel řeší i zásadní politickou komunikaci. Kolář je zase navázán na světové zbrojaře. Nehrozí, že se naše vzývaná „bezpečnost“ stane součástí podnikatelských plánů některých skupin?
Ano, nejde o nic jiného než o kšeft. Bezpečnost Čechů, Moravanů a Slezanů nikoho z těch lidí nezajímá – pošlou nás všechny na smrt stejně klidně, jako na smrt posílají Ukrajince. Asi řeknu něco hodně nepopulárního, ale myslím si, že by zbrojovky měly patřit pouze státu, a být tedy pod kontrolou politiků, protože jinak vždy bude přirozeným zájmem všech výrobců zbraní nekonečná, co největší a co nejbrutálněji vedená válka.
Státním vlastnictvím by tento zájem zmizel?
Byl by velmi oslaben vztahem „politik – volič“. Lze totiž předpokládat, že běžní občané o války nestojí, protože jsou to právě oni, kdo v nich umírají. Proto by politikům dali jasné zadání ve smyslu „chceme zajistit bezpečí, ale nechceme provokovat války, a pokud to, kamaráde, nechápeš, tak půjdeš od válu“. Soukromému vlastníkovi či vlastníkům ale voliči nic takového pochopitelně říct nemůžou.
Jste si jistý tím, že státem vedený podnik může zůstat konkurenceschopný?
Systém rozhodování a kontroly je, pokud jde například o akciovou společnost, v případě velkého privátního korporátu i firmy, jejímž akcionářem je stát, úplně stejný. Akciová společnost se v obou případech řídí stejnými pravidly, respektive pohybuje se ve stejném zákonném rámci, a není tedy důvod se domnívat, že by se managementy takových firem měly chovat jinak. Jediný rozdíl je v tom, kam plynou dividendy, a možnost politiků, a tedy občanů, tvořit zadání pro vedení firmy.
Povinností vedení akciové společnosti ale je generovat vlastníkovi co největší zisk, což, jak jste uvedl, v případě zbrojní výroby znamená usilovat o nekonečnou válku. Nebyl by tedy management firmy vlastněné státem v tomto ohledu v poněkud schizofrenní a v podstatě i neřešitelné situaci?
Musím vás trochu opravit. Zákon ukládá vedení společnosti jednat s péčí řádného hospodáře, jednat loajálně a informovaně a hájit zájem společnosti jako celku, neukládá ale maximalizaci zisku – o takovém zadání může, ale pochopitelně také nemusí rozhodnout pouze vlastník.
Vy máte v plánu zbrojovky znárodnit?
Nemám v tomto ohledu zatím žádný plán, bavíme se pouze v teoretické rovině.
Dobře, jak by ale tato teorie obstála v porovnání se zcela legitimním požadavkem práva na nedotknutelnost soukromého vlastnictví?
Toto právo by například mohlo být porovnáno se zcela legitimním požadavkem práva na přežití.
