https://www.inadhled.live/uvaha-dne/po-letech-

27.11.2025 4:44 | Komentář

Výměna vlády se blíží. A s ní i změny na postech velvyslanců. Zejména těch, kteří mezinárodním vztahům České republiky příliš neprospívali.

S očekávaným nástupem nové vlády se začíná spekulovat o změnách na postech velvyslanců. Nejde pouze o výběr a schválení nových čelných diplomatů do zahraničí, ale i o možnou výměnu těch, kterým ještě mandát nekončí, a též zastavení snahy o vyslání některých politických nominantů spojených s vládou Petra Fialy. 

Podle informací serveru ParlamentníListy.cz má jít, stručně řečeno, o zastavení nástupu politických trafikantů, kde panuje podezření, že nemají pro vrcholnou diplomatickou práci předpoklady, a také stažení velvyslanců, kde v některých případech dokonce panují podezření, že jejich práce je mírně řečeno problematická nebo za sebou mají podezřelé kauzy. 

Výměny na místech vedoucích českých zastupitelských úřadů, o kterých se už nějakou dobu v kuloárech hovoří, by nebyly ničím novým. Právě naopak může jít spíše o reakci na chování Fialovy vlády, která po svém nástupu v roce 2021 vyházela několik diplomatů s údajným důvodem, že šlo o politické nominanty bez zkušeností. 

Patrně nejkřiklavějším byl v tomto ohledu případ exministra a velvyslance Gustava Slamečky, který měl po návratu z čela naší mise v Jižní Koreji zamířit na velvyslanecký post do Dánska. Jeho výjezd byl schválen vládou i prezidentem a dokonce již získal agrément (souhlas přijímající země, pozn. red.). Nebylo to nic platné. Tehdy nová vláda Petra Fialy zasáhla, Slamečkův další výjezd zablokovala, na jeho místo vybrala svého člověka a Slamečkovi de facto vzkázali, že v diplomacii končí. Totožně bylo zameteno s Tomášem Tuhým, policejním exprezidentem a velvyslancem v Bratislavě, který měl vyrazit na post do slovinské Lublaně. 

Gustav Slamečka ve svém vyjádření pro ParlamentníListy.cz kroutí hlavou nad nedávnými výroky hradního klíčového poradce Petra Koláře, který zpochybňoval, že je v pořádku, aby nastupující Babišova vláda jednala podobně, jako před lety ta Fialova. „Obecně ale platí, že v civilizované zemi se do již schválených a prezidentem podepsaných nominací velvyslanců ani při změně vlády nemá zasahovat,“ sdělil před týdnem Kolář Seznam Zprávám.

Podle Slamečky to nedává smysl, neboť právě takovou praxi začala Kolářem podporovaná Fialova vláda. „Výrok pana Koláře neodpovídá realitě, jak ji nastavila Fialova vláda. Úkolem budoucího kabinetu je reforma zahraniční služby, aby mohla být účinným nástrojem obhajoby českých národních zájmů. Můj případ další komentář nepotřebuje. Pokládám si za čest, že jsem mohl sloužit naší zemi. Ti, kteří mi to dál neumožnili, si napsali vlastní vysvědčení,“ sdělil Slamečka.

Jeho odchod je insidery pokládán za akt politické msty ze strany Lipavského a Fialy. „Oficiální důvody neobstojí. Slamečka je výborně jazykově vybaven a na rozdíl od mnoha českých diplomatů má ekonomické vzdělání (2x MBA). Jako ministr dopravy řídil v době českého předsednictví v EU Evropské rady. Čtyři roky také sloužil jako velvyslanec v Korejské republice, která je strategickým partnerem ČR a diplomatická mise zde patří k těm složitým. Úspěšně ji zakončil vyřešením případu českého lékaře, kterého se velvyslanci Slamečkovi podařilo zachránit před vězením a dostat zpátky domů. Fialova vláda a prezident Pavel se mu odměnili odvoláním z funkce velvyslance v Dánsku, kam měl bezprostředně odjet ze Soulu,“ popsal okolnosti pro ParlamentníListy.cz zdroj dobře obeznámený s tehdejším děním v Černínském paláci.

Změna by měla přijít na českém velvyslanectví v Berlíně. Jak už mediálně proběhlo, po uvolnění tohoto místa by mohl post potenciálně obsadit muž, který ho už zastával. Jde o Rudolfa Jindráka, kariérního diplomata, který v Německu už z pozice velvyslance naši zemi zastupoval, a to dlouhých osm let. Působil rovněž jako velvyslanec v Rakousku a v několika dalších středoevropských státech, a navíc byl i náměstkem ministra zahraničí a vedl též hradní diplomacii. Andrej Babiš si navíc Jindráka váží jako profesionála.

V případě Jiřího Čisteckého, dosavadního velvyslance v Berlíně, je pozoruhodné, jak o něm informují některá média, dlouhodobě spjatá s Fialovou vládou a se současným Hradem. Současného českého velvyslance v Německu Jiřího Čisteckého tak například označila za „talentovaného diplomata“. Jde naopak o velmi problematickou osobu. Nástupu Čisteckého na ambasádu v Berlíně s jistou nelibostí přihlížely i německé úřady, agrément mu však nakonec dali spíše z důvodu, aby zbytečně nezpůsobily skandál.

Čistecký má za sebou podezřelou kauzu s pašováním stovek pilulek silných psychofarmak do Ruska, což dodnes nebylo řádně vysvětleno. ParlamentníListy.cz na případ upozornily již v dubnu letošního roku (VÍCE ZDE). Přešlapů ale mělo být v případě Jiřího Čisteckého víc. Naše důvěryhodné zdroje hovoří o jeho údajně nevhodném chování vůči zahraničním diplomatům včetně zasílání nevyžádaných zpráv včetně fotografií intimního charakteru. Toho se měl dopouštět rovněž během svého diplomatického angažmá v Rusku. Vzhledem k tomu, že tito zahraniční diplomaté se o své nepříjemné zkušenosti měli podělit, je pravděpodobné, že se informace dostaly i k ruským tajným službám, které by je teoreticky mohly využít či zneužít.

Ve své roli velvyslance v Německu má mít Čistecký na svém kontě i další „úspěch“. Tentokrát se týká jiné oblasti. Aktuálně mediálně probíraný a široce politicky i společensky kritizovaný sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu, který se má konat příští rok v Brně, měl být dle našich zdrojů z Ministerstva zahraničních věcí od počátku podporován a protlačován právě Jiřím Čisteckým. Kariéru měl tento kontroverzní diplomat v posledních dvou letech silně nahnutou, ale vše se mu dosud povedlo ustát. I to má svůj důvod. 

„Patřil mezi chráněnce Tomáše Pojara, kterého by šlo označit za reálného ministra zahraničí. O tom, že Lipavský neměl absolutně žádnou moc a nic důležitého nerozhodoval jistě víte, to asi nemusíme řešit, takže to nemělo roli. Pojar za Čisteckým stál a jeho podpora znemožnila jeho odvolání a tiché uklizení na méně důležité posty tady v Praze. Dnes už Pojar nemá žádnou moc a nic nebrání tomu, aby nové vedení napravilo situaci a uklidilo ho. Němci se tehdy hodně divili, že jim ho chceme poslat do Berlína, jejich velvyslanec v Praze se na to dokonce ptal, ale ven se to nedostalo, Němci taktně pomlčeli,“ říká pro ParlamentníListy.cz kariérní diplomat, který pro český stát pracuje celou svou kariéru.

Zevnitř budoucí vládní koalice obecně zní, že pokud teď někdo kritizuje záměry odvolat některé stávající velvyslance nebo zarazit výjezd těch už schválených dosluhující vládou, měli by si uvědomit, že se tímto směrem vydalo právě vládní seskupení Petra Fialy a vytvořilo precedens. O nic úplně nestandardního nejde ani ve světě. Nemluvě o Spojených státech, kde výrazná část velvyslanců končí s mandátem prezidenta, který si je vybral, a čeká se na nominace toho nově zvoleného. 

A BYLO BY UŽ NAČASE! ZBAVIT SE FIJALOVÉHO HNUSU JE TŘEBA VŠUDE, NA VŠECH ÚROVNÍCH!

Spustit čtení článku

Tato funkce je dostupná jen pro přihlášené uživatele s aktivním předplatným typu Lepší čtení a vyšší. Předplatné i Prémiové body PL můžete získat i zdarma, přečtěte si více v tomto článku. 

26.11.2025 19:40 | Rozhovor

„Ukrajinská armáda je demoralizovaná, ukrajinští vojáci dezertují více než kdy předtím. Ani se jim nedivím, taky bych nechtěla nasazovat život za zlaté záchody svých představitelů,“ říká europoslankyně Kateřina Konečná. Zmínila německé novinky ohledně vojenské služby a zbrojení. Vrátila se k oslavám 17. listopadu, padla i slova „nesnášenlivá řvoucí smečka“. Nešetřila ani spolek Milion chvilek.

Vraťme se ještě k letošním oslavám 17. listopadu. Jak je komentovat?

Jako jednu velkou přehlídku pokrytectví. Ti, kteří tam pořvávali, měli pramálo společného s těmi ideály, které měl přinést listopad 1989. To byla nesnášenlivá řvoucí smečka, která neváhala za minulost vypískat Andreje Babiše, ale Petrovi Pavlovi za to stejné zatleskat. Filipu Turkovi vynadat, že si dovolil přijít, Tomio Okamurovi za to, že si dovolil nepřijít. Kdo se na to díval objektivně s odstupem, tak si musel připadat jako v nějakém absurdním dramatu.

Konala se i demonstrace organizovaná splkem Milionem chvilek s názvem Česko není na prodej. Co k této akci říci? Mají pravdu ti, kteří chvilkařům vyčítají, že se dostatečně neozvali ohledně kauz jako dozimetr nebo bitcoiny, ale teď demonstrují proti vládě, která ještě ani nevznikla?

Jednoznačně. Tento spolek je jednoznačně pátou kolonou stran končící vládní koalice, jež je nyní v demisi, a s tím by zejména k nim také mělo přistupovat. Čtyři roky spali, sem tam – aby se neřeklo – vydali nějaké krátké prohlášení na sociálních sítích, ale jinak ke všem mafiánským praktikám zde mlčeli.

Když jsem tuto vlivovou partičku označovala za Milion chvilek vládních roztleskávačů, tak nyní by se měli přejmenovat na Milion chvilek pro ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Piráty a STAN.

Když jsme u toho, že vláda ještě ani nevznikla, jak hodnotíte přístup prezidenta Pavla a předsedy ANO Andreje Babiše v této věci?

Budu – pro někoho možná překvapivě – citovat pana Lukáše Valentu, pirátského glosátora: „Pan prezident nemá co připravovat nějakou strategii. Jeho ústavní povinností je jmenovat toho, kdo sestaví většinu ve Sněmovně…“

Taky se divíte? Též jsem nevěřila vlastním očím, dokud jsem se nepodívala na datum, kdy toto napsal. Bylo to 5. října 2021, tedy po volbách, v nichž vyhrálo Spolu, a adresováno to bylo prezidentovi Miloši Zemanovi. Myslíte, že by podobně mluvil i k Petru Pavlovi? Na to ať si odpoví každý sám.

Pojďme na další téma. Ve svém pořadu Bočko jste se podívala do sousedního Německa a upozornila jste, že Německo se rozhodlo pro zastropování cen elektřiny. Můžete to, prosím, pro naše čtenáře rozebrat? Proč k něčemu takového hodlá Německo přistoupit?

V Německu si asi uvědomili, že bez levných vstupů – k nimž energie jednoznačně patří – nejsou schopni dnes už konkurovat nikomu. Indii, Číně, ale ani Spojeným státům, kde mají energie až čtyřikrát levnější. A celý slavný německý průmysl to začal pociťovat. Dokonce se už smí hovořit i o tom, že zavření jaderných elektráren byla chyba. Bohužel nejen pro Německo, ale zaplatili a platí to i naši občané a podnikatelé.

A co v tomto směru vzkázat naší nově vznikající vládě?

Tak, všechny strany nově vznikající vládní koalice – jak ANO, tak SPD a Motoristé – deklarovaly, že chtějí s cenami energií bojovat. Jde tedy o to, aby začala nová koalice vládnout co nejdříve a co nejdříve své sliby realizovat tak, aby to podniky i domácnosti pocítily ve svých peněženkách.

V souvislosti s Německem jste také zmínila novinky ohledně vojenské služby a zbrojení. O co konkrétně se jedná?

Musím se přiznat, že ve mně rostoucí vojenská síla Německa v roce 80. výročí od porážky zvěrstev, které páchalo, nevyvolává pozitivní pocity. Politicky již Evropu víceméně ovládlo, nyní to dělá plíživě i na jiných frontách. Příkladem budiž i sjezd sudeťáků v Brně. A slova pana kancléře Merze, že ukrajinský konflikt skončí „jen se souhlasem Evropy“, mě doslova vyděsila.

A jak tedy vidíte aktuálně situaci na Ukrajině?

Ukrajina je postavena do mimořádně obtížné situace. Mírový plán, který prezident USA Donald Trump prosazuje, je k ní velmi tvrdý. Nutno ale říci, že kdo čekal něco jiného, byl naprosto bláhový. Ukrajina se do této situace dostala sama. Už v dubnu 2022 mohla podepsat mírovou dohodu, která pro ni byla stokrát lepší. To by si ale pan Zelenskyj nesměl nechat radit od válečníků z Evropy – zejména od britského premiéra Johnsona – za nimiž stála a stojí silná zbrojařská lobby, která na mírovém řešení konfliktů samozřejmě nemůže vydělat ani korunu či dolar.

Konflikt na Ukrajině je rozhodnut a nezmění to ani deset raket Dana. Ukrajinská armáda je demoralizovaná, ukrajinští vojáci dezertují více než kdy předtím. Ani se jim nedivím, taky bych nechtěla nasazovat život za zlaté záchody svých představitelů.

26.11.2025 14:00 | Analýza

Příštího jara se poprvé budou konat Sudetoněmecké dny v Česku. Konkrétně v Brně. A to mnohým připomnělo jednu tamní starší návštěvu Bernda Posselta u Petra Fialy. Stará fotografie se začala opět intenzivně šířit internetem.

Jednaosmdesát let poté, co soužití Čechů a Němců v českých zemích ukončily události kolem druhé světové války, se na území České republiky má poprvé v historii konat sudetoněmecký sjezd pod heslem Život je setkávání.

„Bude to svátek společné kultury, rozmanitosti, dialogu a porozumění, na který jsou srdečně zváni nejen všechny generace sudetských Němců, ale i jejich čeští a mezinárodní přátelé,“ oznámil Bernd Posselt, spolkový předseda pořadatelské organizace Sudetoněmecké krajanské sdružení, známé ale podle německé verze názvu spíše jako „Landsmanšaft“.

Spolek, zaregistrovaný od roku 2015 i v Česku, je otevřeně lobbistickou organizací, hájící zájmy vysídlenců z Československa. Jeho prvním předsedou byl od roku 1950 Rudolf Logdman von Auen, někdejší poslanec rakouské Říšské rady, který po vzniku Československa v roce 1918 usiloval o odtržení českého pohraničí vyhlášením separatistické provincie Deutschböhmen. Tento pokus byl potlačen armádou, ideolog německého separatismu ale dostal možnost působit v československém parlamentu. V roce 1938 v Teplicích srdečně vítal Hitlera, i když je pravdou, že od třicátých let už byl jeho politický vliv zanedbatelný.

Po válce se usadil v Bavorsku, kam byla vystěhována největší část českých Němců, a inicioval vznik spolku, který by hájil jejich zájmy, a rovněž „prosazení právního nároku na ztracenou domovinu“ včetně dořešení majetkových otázek.

Tyto ambice sdílí Landsmanšaft doposud, když je jeho předsedou a od devadesátých let nejvýraznější tváří Bernd Posselt. Potomek vlivné rodiny předválečného Jablonce nad Nisou (otec zde vlastnil továrnu na plastikové výrobky, příbuzný Adolf Posselt byl dlouholetým starostou města a poslancem) se narodil v roce 1956 již v Německu.

https://youtube.com/watch?v=pXi-y0EXGmE%3Fsi%3DblsWWhL6cAlQkLkb

Od sedmdesátých let byl blízkým spolupracovníkem Otty von Habsburka v Panevropské unii, což byl meziválečný projekt na politické a hospodářské sjednocení evropských národů. Postupně se prosadil v rámci bavorské CSU, která vždy byla nejbližším politickým spojencem vysídleneckých hnutí, od roku 1994 byl europoslancem. Ve stejné době se stává velmi „populárním“ v Česku, díky svým mediálním vystoupením na obranu sudetoněmeckých zájmů.

Politik, který svým vystupováním pro některé dokázal dát konkrétní náplň nejasnému pojmu „sudetoněmecký revanšismus“, měl ale na české straně vždy i své zastánce. K prvnímu zásadnímu střetu došlo v roce 2002, když chtěl Landsmanšaft otevřít v Praze svou kontaktní kancelář právě v čase předvolební kampaně, která tak dostala jedno z hlavních témat.

Ambice krajanského sdružení se pochopitelně vždy prolínaly se širší a složitější otázkou sousedských vztahů Čechů a Němců. Jejich restart po roce 1989 byl dlouho poznamenán nešťastným úvodním tahem prezidenta Havla, který dodal revizionistické lobby přehnané sebevědomí.

Václav Havel měl k Německu osobně pozitivní vztah. Podle všech jeho životopisců nešlo ani tak o rodinnou historii z doby nacismu, spíše o jeho vlastní zážitky z šedesátých let, kdy jeho hry měly v Německu úspěch, který mu umožnil ekonomickou nezávislost po celých dvacet let opozičních aktivit. Český disent byl také z Německa intenzivně podporován, a právě tento vděk stál na počátku jeho velmi vstřícných vyjádření, která bohužel na druhé straně byla pochopena zcela jinak.

Psali jsme:

• Saša Vondra barvitě popsal, co chce v emocích provádět Putinovi. Jenže pak mu dojde, že Západ je na něm závislý jak na kokainu…
• Velké výročí devadesátkové politiky. Helmut Kohl v Praze, Miroslav Sládek v amoku

Nejvášnivější spory na vládní úrovni se podařilo uzavřít Česko-německou deklarací v roce 1997, ale sudetoněmecké hnutí i poté dávalo najevo své ambice z pozice „rozvíjení kulturního a vědeckého dědictví bývalé domoviny“ ovlivňovat dění v Česku, což na druhé straně vyvolávalo nepochopení.

Hnutí ale také mělo podporu části intelektuální a politické scény, která propagovala společné aktivity a odpor interpretovala jako český šovinismus nebo nedostatek rozhledu. Od devadesátých let se kritickému hodnocení českého postoje věnovalo množství uměleckých a akademických děl. Jako badatelské téma to tehdy bylo velmi populární a daly se na něj získat veřejné prostředky i z Německa.

Jedním z oblíbených témat se stal třeba Brněnský pochod smrti, jak je nazýváno kolektivní vysídlení více než dvaceti tisíc brněnských žen, dětí a starých osob, ke kterému došlo na základě usnesení Zemského národního výboru z 29. května 1945. Proběhlo hned v dalších dvou dnech a bylo zcela improvizované a nezajištěné, takže při něm došlo k humanitární katastrofě. Od devadesátých let byl příběh opakovaně převyprávěn a stal se jednou z hlavních karet sudetoněmecké strany.

https://youtube.com/watch?v=0A9o_stRR5U%3Fsi%3DwHALlz11XcnsVMWg

Navazování přeshraničních kontaktů na počátku devadesátých let se stalo příležitostí pro mladého brněnského novináře, který se současně snažil na místní univerzitě založit katedru politologie. Petr Fiala se hned na počátku devadesátých let stal předsedou moravského zemského výboru Panevropské unie. V této pozici byl v kontaktu s asistentem Otty von Habsburga Berndem Posseltem, který se v domovině svých předků objevoval čím dál častěji.

„S Panevropskou unií jsem se seznámil ještě před listopadem 1989 díky jejím kontaktům s brněnskou podzemní univerzitou a jejímu aktivnímu zájmu o tehdejší východoevropské země ovládané komunistickými diktaturami. Panevropskou unii jsem chápal jako jednu z cest, jak naplnit klíčové heslo listopadu 1989 – návrat do Evropy,“ vzpomínal před několika lety pro web Hlídací pes.

Bernd Posselt se stal zvláštní součástí české veřejné debaty, často byl zván třeba do Knihovny Václava Havla, kde v roce 2019 představoval svou knihu Příběh Evropy.

Kontakty přes akademický svět byly završeny v roce 2016, když se na Sudetoněmeckých dnech pořádaných v Norimberku objevil tehdejší český ministr kultury Daniel Herman, který účastníky oslovil „milí krajané“. Ze strany pořadatelů to bylo interpretováno jako historický zlom, kterým oficiální orgány ČR odmítly přístup kolektivní viny Němců, uplatněný v Benešových dekretech.

Sudetoněmecké dny pořádá Landsmanšaft každoročně na jaře, v čase letnic. Doposud se konal v různých městech Německa, nebo ve třech případech ve Vídni. Po Danielu Hermanovi, který měl téma česko-německých vztahů už předtím jako svou agendu, následoval o rok později Pavel Bělobrádek, vicepremiér a předseda lidovců, kteří tradičně měli přes Evropskou lidovou stranu na Německo intenzivní vazby.

V letech 2023 a 2025 Sudetoněmecké dny navštívil ministr české vlády Mikuláš Bek, ve druhém případě s oficiálním mandátem vlády. Při první příležitosti byla návštěva doprovázena i vysloveným poděkováním Landsmanšaftu a Berndu Posseltovi za zlepšení česko-německých vztahů z úst prezidenta Petra Pavla.

https://youtube.com/watch?v=hLUAm3yzj3Y%3Fsi%3D9UI9nH9biDY3fG4q

Při osmdesátém výročí konce druhé světové války český ministr školství Mikuláš Bek zdůraznil, že „hrůzy v českých zemích 8. května neskončily“ a kritizoval českou poválečnou pomstu na Němcích. Češi podle něj musejí „najít odvahu pohlédnout do propasti dějin“.

Ocenil také některé organizace, které tuto odvahu nacházejí. A jako jednu z nich bývalý rektor brněnské univerzity výslovně jmenoval spolek Meeting Brno, na jehož akcích se v minulosti účastnil. Spolek Meeting Brno je také českým pořadatelem Sudetoněmeckých dní v moravské metropoli.

Brno bylo už od devadesátých let přirozeným centrem snah o obnovu česko-německých kontaktů. Město, které bylo díky historickým vazbám na Vídeň v intenzivním kontaktu s německým světem, který nebyl zcela přerušen ani po roce 1948 (ve městě bylo třeba možné zachytávat vysílání rakouské televize) se tak stalo i objektem zájmu Landsmanšaftu.

Rok 2015, sedmdesáté výročí událostí konce druhé světové války, vyhlásilo tehdejší vedení města, tvořené stranami ANO, KDU-ČSL, Strany zelených a Žít Brno, jako Rok smíření. V jeho rámci se na jednání zastupitelstva objevil i návrh deklarace ve znění: „Město Brno upřímně lituje událostí z 30. května 1945 a dní následujících, kdy byly přinuceny k odchodu tisíce lidí na základě uplatnění principu kolektivní viny či užívaného jazyka.“

Ke koaličním stranám se tehdy přidala TOP 09, opoziční ODS a ČSSD o tématu odmítly hlasovat, jde podle nich o zbytečné otevírání historických ran. Přímo proti, a to velmi vehementně, se postavil zastupitelský klub KSČM, jeden z jeho členů text přímo v řečništi roztrhal.

Hned v následujícím roce byl založen spolek Meeting Brno, v jehož čele stanul koordinátor projektu Rok smíření Jiří Mottl. Cílem jeho aktivity je „podpora interkulturního dialogu, mapování a zpřítomnění historie města Brna a jihomoravského regionu, snaha o porozumění společné historii, hodnotám a tradicím evropských národů a šíření hodnot humanismu“.

https://youtube.com/watch?v=wO1siI8cs-I%3Fsi%3DTqQBVS-xRApx7vyM

Mezi jeho zakladateli byl s někdejším členem Žít Brno Petrem Kalouskem i David Macek, bývalý místopředseda KDU-ČSL a v jeho organizačním týmu lze najít i progresivní farářku Československé církve husitské Martinu Viktorii Kopeckou.

Spolek za devět let své existence měl podle Hlídače státu uzavřít s veřejným sektorem smlouvy za celkem 71 milionů. V letošním roce zaujme udělení víceleté dotace od Jihomoravského kraje na realizaci festivalu v letech 2025–2028 za šest milionů korun. Od brněnského magistrátu na období 2025–2027 dostal spolek 9 milionů korun.

Nejdůležitější součástí jeho aktivit je právě festival Meeting Brno. „Každý rok přinášíme setkání s inspirativními osobnostmi, nečekané perspektivy a prostor pro diskusi o důležitých společenských tématech. Připojte se k nám a objevte sílu sdíleného příběhu,“ uvádí spolek.

Současně s každoročním multikulturním festivalem budou v roce 2026 probíhat i Sudetoněmecké dny. „Zároveň má být symbolem Evropy spojené proti vzmáhajícím se národoveckým politickým směrům, tedy přesně proti těm, které způsobily druhou světovou válku,“ vysvětluje Petr Kalousek.

Podle Bernda Posselta bude sešlost „znamením, že je možné příkopy, které vykopaly nacionalismus a totalitní ideologie, přemostit a položit základy pro lepší budoucnost ve sjednocené Evropě“.

Na setkání Landsmanšaft každoročně uděluje i Evropskou cenu Karla IV. Vloni ji dostal bavorský premiér Markus Soeder, předtím předseda eurokomise Jean-Claude Juncker nebo v roce 2022 Volodymyr Zelenskyj.

Českými držiteli jsou biskup Josef Koukl, Petr Uhl, Daniel Herman a Libor Rouček.

Po oznámení místa konání mnohé na sociálních sítích napadlo, že by se česká sestava mohla rozšířit. A také se začala intenzivně šířit jedna stará fotografie z devadesátých let. Je na ní ještě Otto von Habsburg, doprovázen tehdy výrazně štíhlejším Berndem Posseltem, a společně s nimi moravský lidovec Pavel Tollner, ale také předseda moravské pobočky Panevropské unie Petr Fiala.

SUPER- TAK NÁM ZASE VŠE VEZMOU, KDO BYDLÍME V „SUDETECH“?

Vážení přátelé, školní rok pomalu končí a Zbyněk Stanjura ze 4. C už se těší na prázdniny. Je léto roku 1982. Paní třídní učitelka má co dělat, aby rozdivočelou mládež udržela na uzdě. Stejně tak paní učitelka naproti ve 4. B, kde sedí Kárim Titz. V jaké lavici netuším, ale Zbyněk to ví. Znají se. Kdo z Vás by chtěl pochybovat, ať si otevře Almanach ke 140. výročí vzniku prvního českého gymnázia na Opavsku, kde je seznam studentů Mendelova Gymnázia Opava od roku 1883. Zdravím šikovné novináře, kteří si to prostudovali. Blik. Posouváme se o 43 let do budoucnosti. Ze Zbyňka je teď ministr financí, z Kárima zavedený advokát mocných politiků a podnikatelů. A nejen jich. V prosinci 2024 posílá pan advokát dopis na Ministerstvo spravedlnosti se „zajímavou nabídkou.“ Prý ví o zámečníkovi z Břeclavi, který má na zabaveném počítači peněženku se třemi miliardami korun v bitcoinech. Když mu stát počítač vydá a dovolí peněženku odemknout, DARUJE mu onen pán z Břeclavi miliardu. O tom, že tyhle peníze pochází z drog, dětské pornografie, zbraní, falešných dokladů a dalšího svinstva, teď už všichni víme, nebudu se o tom rozepisovat. Podstatné je, že už tehdy, v prosinci 2024, to všichni zúčastnění taky moc dobře věděli. Někdy mezi lednem a únorem 2025 se domlouvá Blažkovo Ministerstvo spravedlnosti se Stanjurovým ministerstvem financí, že „dar“ od mafiána má skončit v bitcoinové peněžence Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, které podléhá právě Stanjurovi. Akce byla naplánována na 7. března 2025. A TEĎ PŘICHÁZÍ MASO. Den před domluvenou schůzkou, na které měla být oficiálně odemčená Jiříkovského peněženka, hlásí americká společnost Arkham na síti X, že se už peníze daly do pohybu a skončily ve třech nových peněženkách s neznámým vlastníkem. Další den nato vstupuje kriminálník Jiříkovský s naším známým právníkem a spolužákem Stanjury Titzem do jakési kanceláře na pražských Vinohradech. Čili nikoli k soudu, nikoli na Ministerstvo financí. Ta kancelář patří soudnímu znalci jménem Jiří Berger. Na tomto pánovi je zajímavé, že už od roku 2022 dělá Zbyňkovi Stanjurovi poradce. A víte, kdo si ho vybral a zaplatil pro tuto delikátní operaci? No právě advokát Titz, Stanjurův spolužák. Pojďme dál. Jiříkovský odemyká peněženku a soudní znalec Berger fotí obrazovku. Jsou na ní vidět bitcoiny za tři miliardy korun. Není to ale ještě hotové. Ještě musí přijít notář, aby celou tuhle akci posvětil před zákonem. Tím notářem byl Lubomír Mika. A teď si představte tohle. Tak jako byl advokát Titz spolužákem Stanjury, byl notář Mika spolužák Blažka. Hezky v rodině, co říkáte? Později se ukázalo, že není vůbec jisté, jestli byl pan notář u toho focení osobně přítomný nebo se jen spokojil s hotovou fotkou od znalce Bergera. Prostě to podepsal a bylo. Dnes už víme, že na bitcoinové peněžence kriminálníka Jiříkovského neležely 3 miliardy, ale těch miliard bylo 12,5. Všechny se rozplynuly v temných vodách internetu a skončily v peněženkách neznámých vlastníků. Až na tu jednu jedinou miliardu, z které ale stát stejně nebude mít vůbec nic. Novináři mezi tím rozebrali na kostičky Stanjurovy a Blažkovy historky o tom, že advokáta Titze neznají a znalce Bergera a notáře Miku si vybrali náhodou. Přeji pánům policistům, aby jim práce šla od ruky. Dr. Petr Baťha +420 739488678

Čím větší urážka, tím více důkazů o Dozimetrech, Kampeličkách, protože ani 11 podříznutých v Británii nedonutí ten odpad, aby se Okamurovi omluvili, natož udavač Pospíšil, který si jako gay nafasuje dítě. A lidé zírají, co to za stoku vytéká z parlamentních lavic. 1 200 miliard dluhu, neboli bilion a dvěstě miliard dluhů po sobě zanechali. Za Rakušanovým Dozimetrem je pět mrtvol, někteří tvrdí, že to stouplo na osm. Nenávist ke Slovákům, Maďarům, ale i Polákům zůstane jako smrdutá stoka. Rozvrácené zdravotnictví s dvacetimiliardovým dluhem. Rozkrádání nemocnic ve prospěch odcházející Pětikoalice. Neprůjezdná většina měst Nakažlivé nemoci. Zvýšený počet sebevražd. Prudký nárůst rakoviny. Léky se vyvezly a pro naše občany nejsou. Přezaměstnanost, kdy flákači nalezli do politických neziskovek, do státních úřadů, ale nejsou lidé na práci. Mladá generace se válí doma, cestuje, souloží v Erasmus+ za naše peníze, nechce děti, a nechá se živit od rodičů, či dědí, co nejstarší generace postavila. Morální rozvrat dosáhl vrcholu a ze škol vylézají nesvéprávní tupci s razítky. A ti, co to zavinili, káží o morálce a blahobytu, pokud jim na to dáme další miliardy, a nyní už to dají dohromady načisto. 

AUTOR: Petr Pokorný

21.11.2025 21:40 | Monitoring

Náčelník generálního štábu Armády ČR Karel Řehka představil nový projekt Charlie One, který má Ukrajině pomoci sestřelovat útočné ruské drony. Zároveň po zasedání Vojenského výboru EU zdůraznil nutnost budování evropských obranných kapacit i pokračující podpory Kyjevu. Paralelně s tím však roste mezinárodní tlak na Kyjev: Spojené státy i Rusko prosazují plány, jež by mohly Ukrajinu přimět k zásadním ústupkům.

Generál Karel Řehka po zasedání vojenského výboru EU zdůraznil, že EU pokračuje v budování schopností a posilování obranné připravenosti. „Právě odcházím z jednání vojenského výboru EU v Bruselu. Mezi hlavní témata, která jsme na úrovni náčelníků generálních štábů tentokrát probírali, byla jednak implementace evropské strategie připravenosti a implementace opatření z Bílé knihy o obraně EU,“ uvedl k zasedání.

Zároveň upřesnil, že nejdůležitějším bodem bylo pokračování pomoci Ukrajině. „Dále téma, které za mě bylo asi nejdůležitější, byla další vojenská podpora Ukrajině,“ poukázal, že obrana Ukrajiny je podle něj přímo propojena s bezpečností Evropy.

Šéf českého generálního štábu popsal i komunikaci s ukrajinským velením. „Během další vojenské podpory Ukrajině jsme měli možnost vyslechnout přes videokonferenci i vrchního velitele ukrajinských ozbrojených sil generála Syrského, který nám podal briefing, a dále jsme diskutovali jak formáty evropské, tak alianční a také formáty koalice ochotných,“ doplnil.

Chvála pro českou muniční iniciativu

Kromě toho hovořil Karel Řehka o tom, že od kolegů i ukrajinské strany zaznělo ocenění českého přístupu. „Co mě také potěšilo a utvrdilo v tom, že děláme správnou věc, je, že jednoznačně zaznělo jak ze strany generála Syrského, tak i od kolegů, jak důležitá je česká muniční iniciativa a jaké má reálné dopady v podpoře Ukrajiny,“ uvedl s tím, že iniciativa přináší konkrétní výsledky.

V závěru shrnul, proč považuje podporu Ukrajiny za zásadní. „Považuji za nejdůležitější podporu Ukrajiny, protože to má přímý vliv na naši obranu a bezpečnost,“ uvedl Karel Řehka, že obrana Ukrajiny je podle něj obranou Evropy.

Řehka představil nový projekt Charlie One

Generál Karel Řehka současně oznámil i spuštění nové kampaně zaměřené na podporu Ukrajiny, a to v rámci Skupiny D. „Je tu nová sbírka skupiny D, jejímž jsem čestným předsedou. Máme za cíl vybrat co nejvíce finančních prostředků na nový projekt. Projekt, který má pořídit lovce dronů, nebo jak říkáme my vojáci, Interceptory pro Ukrajinu. Projekt, který nese přezdívku Charlie,“ uvedl.

Zvolené pojmenování má kořeny v jeho armádní historii. „Přezdívka Charlie je se mnou snad celý můj život v armádě a říkají mi tak všichni kamarádi. A proto jsme tento dron lovící ruské útočné drony nazvali prostě Charlie One,“ vysvětlil.

Podle Řehky projekt reaguje na dramatické zvýšení počtu ruských útoků.

„Přichází v situaci, kdy Rusko posílá na území Ukrajiny stovky útočných dronů každou noc. Tím terorizuje téměř celé její území. Přichází v situaci, kdy Ukrajina nutně potřebuje naši pomoc,“ zdůraznil. Bez obranných dronů je podle něj Ukrajina vystavena neustálým hrozbám.

„Proto spouštíme novou sbírku na obranný dron Charlie One a jsem hrdý a vděčný za to, že pomůže chránit bezbranné lidi a hlavně rodiny s dětmi na Ukrajině,“ pokračoval Karel Řehka a formuloval myšlenku, kterou považuje za nejzásadnější. „Pokud byste si z této mé řeči měli zapamatovat jen jednu jedinou věc, tak prosím, ať je to tato. Každý dron sestřelený nad Ukrajinou je dronem, který nedoletí do Česka a nedoletí díky vaší pomoci,“ zdůraznil s tím, že pomoc Ukrajině zároveň chrání i české území

Závěrem pak poukázal na to, že společné projekty už v minulosti prokázaly svou sílu. „Už jsme to jednou dokázali, když jsme s naší skupinou D vybrali přes 263 milionů korun na drony Nemesis. Pokud se znovu spojíme, máme obrovskou sílu, podpořte Charlie One,“ vyzval generál.

Zmíněná sbírka Skupiny D na drony Nemesis tehdy vzbudila nejen pozornost, ale také kritiku. Objevily se pochybnosti, zda akce probíhala v souladu s právními předpisy, zejména pokud jde o vývoz vojenského materiálu na Ukrajinu. Kritici upozorňovali na podezření z možného využívání příslušníků české armády mimo rámec jejich zákonných úkolů či na údajné používání diplomatických pasů při transportu dronů.

Psali jsme:

• Řehka: „Neříkám, že nemohlo dojít k chování v rozporu se zákonem.“

Zaznívaly také otázky týkající se toho, zda existovaly potřebné vývozní licence a zda se nejednalo o překročení pravomocí. Celá věc byla následně prověřována orgány činnými v trestním řízení, a to kvůli podezření na neoprávněné nakládání s majetkem ministerstva obrany i kvůli možnému porušení pravidel pro export vojenského vybavení.

Od čtvrtečního dne do pátečního večera se ve sbírce na obranný dron Charlie One vybralo více než milion a půl korun, což podle informací zveřejněných na stránkách sbírky odpovídá pořízení přibližně 25 interceptorů.

V reakcích zní obvinění z fašismu a posměšné narážky

Pod Řehkovým oznámením spuštění kampaně Charlie One se na síti X objevily desítky reakcí, z nichž převážná část byla podporující. Přispívající uživatelé psali, že darují okamžitě, a sbírka rychle nabírá finance.

Do výzvy se zapojil i hokejista Dominik Hašek, který dlouhodobě podporuje Ukrajinu. „Velmi důležité, takto bráníme i naši svobodu proti teroristickému, imperialistickému nepříteli,“ uvedl.

Objevily se však i kritické hlasy upozorňující na roli, kterou ve sbírce hraje šéf generálního štábu. Jeden z komentujících napsal: „Malý příspěvek jsem poslal, přestože si nemyslím, že by měl náčelník generálního štábu takhle propagovat obranný projekt nestátní organizace a už vůbec si nemyslím, že by ten projekt měl být pojmenován podle něj. I tak přeju, ať je sbírka úspěšná a pořídí se hodně interceptorů.“

Další komentáře mířily na samotný princip pomoci Ukrajině a obviňovaly ji z ideologických motivů. Jeden uživatel uvedl: „Podporujete fašismus, doufám, že zapracuje karma.“  Pod příspěvkem se objevily i vzkazy Řehkovi, že se přezdívky „chciválek“ jen tak nezbaví.

Jeden z komentujících glosoval sbírku sarkasticky slovy: „Čestný předseda. Surrealismus jak z Hoří, má panenko, kdyby rozkradli celou tombolu i s významným darem pro čestného předsedu. Děkujeme.“ Zaznívaly také hlasy, že Řehka svou aktivitou pouze „přilévá do ohně“

Mezinárodní tlak na Ukrajinu roste

Zatímco náčelník generálního štábu Karel Řehka žádá další podporu Ukrajiny, americká administrativa i Kreml současně tlačí na Kyjev k přijetí plánu, jenž by znamenal zásadní ústupky.

Ukrajinský prezident oznámil, že tlak na Ukrajinu je „mimořádný“ a země se může ocitnout v situaci, kdy bude volit mezi ztrátou území nebo ztrátou důstojnosti. Reagoval tím na americký mírový plán o 28 bodech, který podle uniklých informací počítá s tím, že Ukrajina přenechá Rusku část okupovaných území, včetně uznání anexe Krymu, omezí velikost vlastní armády, a nezíská členství v NATO.

Zelenskyj zároveň připomněl, že už v roce 2019 složil slib bránit nezávislost země: „Nezradili jsme Ukrajinu v roce 2022 a neuděláme to ani teď.“ Odmítá jakékoli řešení, které by mělo být dosaženo „na úkor ukrajinské suverenity“.

Psali jsme:

• „Volil jsem vás, už vám nevěřím.“ Ukrajinci mají Zelenského dost

Donald Trump v rozhovoru pro Fox News potvrdil, že jeho administrativa stanovila Ukrajině pevný termín: do příštího čtvrtka má Kyjev oznámit, zda přijímá 28bodový plán Bílého domu. „Ve čtvrtek je konec,“ prohlásil. Zároveň varoval, že pokud Ukrajina plán odmítne, může v krátké době přijít o další území. Dodal také, že podle jeho názoru Putin neusiluje o novou válku, a ujistil, že Rusko nepředstavuje hrozbu pro Pobaltí ani pro širší Evropu.

Kreml mezitím veřejně vyzval Kyjev, aby jednal okamžitě, jinak přijde o další území. Peskov řekl, že efektivní postup ruské armády na frontě znamená, že Zelenskyj má „jednat teď a ne později“. Varoval, že prostor pro obranu se Ukrajině zmenšuje. Ruské síly opravdu v posledních týdnech zaznamenaly posuny na východě země.

Toto myslím že hovoří samo za sebe:

Na obraně možná mají kouzelný prsten z Arabely. Problémy armády dle Fidlera

22.11.2025 4:44 | Rozhovor

HISTORIE BEZ HYSTERIE „Je to opačná situace z období před 100 lety. Tehdy jsme dostali od Francouzů zmoklý šrot, který jsme sami mohli schovat pod střechu, nyní očekáváme špičkovou techniku, kterou asi necháme zmoknout,“ říká ohledně problémů kolem dodávek francouzských děl Caesar vojenský historik Jiří Fidler. Probrali jsme i státní rozpočet.

Po delších obstrukcích se na stole objevil návrh státního rozpočtu na rok 2026, který je vláda (stále ještě Fialova, ač v demisi) povinna předložit Poslanecké sněmovně. Zároveň se objevily informace, že čtyři resorty nemají v tomto okamžiku již peníze na své povinné výdaje. Ministr v demisi Jurečka měl prohlásit, že například požadavky jeho resortu budou pokryty přesuny z jiných resortů, které jsou nyní v přebytku. Není to poněkud chaotické?

To je spíše otázka pro ekonoma než pro historika. Asi je normální, že při přípravě rozpočtu nelze zcela přesně určit předpokládané příjmy a výdaje. Ostatně ještě před několika dny řešili ve Spojených státech skutečnost, že státu došly peníze. Na druhou stranu je ale pravda, že pokud nejsou v kase prachy již šest týdnů před koncem roku, tak se někdo v kalkulaci sekl o více než deset procent, což je již dosti vysoká statistická chyba. Vzhledem k tomu, že se to povedlo v rozpočtu na rok 2025, zákonitě se objevuje otázka, zda je stejnou chybovostí postižen i návrh rozpočtu na rok 2026.

Návrh rozpočtu na další rok je asi problém, poslanecký výbor přerušil jednání a objevila se informace, že chybí téměř 100 miliard korun. To ale opravdu necháme ekonomům, mne by spíše zajímalo, jak vidíte plánované výdaje resortu obrany?

Našel jsem si údaje přímo na stránkách předsednictva vlády a ministerstva financí, kde byly uvedeny již v září 2025. Jelikož prý rozpočet poslaný do nové sněmovny je totožný, mělo by se jednat o stejná čísla. Vládní výdaje mají činit 2,4 bilionu korun, z toho výdaje na obranu tvoří 206,5 miliardy korun. Jde o nárůst +45,7 miliardy korun proti loňskému roku. Z toho výdaje resortu obrany 175,8 miliardy korun, tedy nárůst +21,4 miliardy Kč. Rozdíl mezi výdaji na obranu a výdaji resortu směřuje do dalších resortů, někde snad smysluplně, například do ministerstva dopravy, jinde asi méně, třeba do ministerstva zahraničí.

Chápu-li to dobře, tak v současném okamžiku několika resortům chybí zhruba 10 procent financí na zákonem stanovené výdaje a musí si je vzít od resortů, kterým peníze zbývají. Jelikož obrana mezi postiženými uvedena není, může patřit k těm ministerstvům, jež budou přeposílat peníze?

Je to pravděpodobné, ostatně o skutečnosti, že tento resort není schopen vyčerpat přidělené peníze, se hovoří dlouhodobě. Nemluvě o tom, že nikoli malá část peněz odplouvá do zahraničí jako zálohová platba projektů, které snad budou realizovány v blízké či vzdálené budoucnosti. U francouzských děl Caesar měly naše vojskové zkoušky proběhnout v roce 2024 a dodávka celkem 62 kusů měla být rozložena na roky 2024 až 2026. Je listopad 2025 a nemáme nic. Podle ministerstva obrany však nedošlo ke zpoždění, ale jen k „úpravě harmonogramu“. Vcelku zajímavý eufemismus, ale „úpravy“ nekončí.

V listopadu 2024 resort tvrdil, že zkoušky proběhnou v létě 2025. Léto však máme za sebou a opět nikde nic. Před měsícem se objevila nová informace, že zkoušky budou zahájeny v lednu 2026, tedy možná. V každém případě jde o dvouletý skluz ve vyzbrojování, který nemusí být definitivní.

K Caesarům se ještě vrátíme. Jen mne tak napadá, jaké byly zkušenosti francouzskými zbraněmi v minulosti?

Je mi jasné, kam míříte. Většina francouzských zbraní se nacházela ve výzbroji československé armády ve dvacátých letech minulého století. Jednalo se o letadla, tanky i děla. Je zajímavé, že zbraně, které jsme obdrželi jako dar, více než stovka letounů SPAD a Salmson, byly tak kvalitní, že vydržely ve výzbroji našeho letectva až do poloviny dvacátých let. Kdežto desítky kanonů a houfnic Schneider, které jsme museli zakoupit v roce 1919, byl většinou válečným užíváním opotřebovaný šrot. Nemluvě o dělostřelecké munici, která byla pro tuto dodávku doslova sbírána v polních skladech za bývalou frontovou linií, kde rezivěla celou zimu 1918 až 1919. S¨takovým materiálem by si možná neporadila ani současná muniční iniciativa, i když zde jsou prý chlapci velmi kreativní. Takže tenkrát děla putovala do skladů, většina munice byla rozebrána a její komponenty využity jinak, třeba jako hodně drahý železný šrot pro hutě.

Zajímavý byl osud tanků. Francouzské velení naší armády na konci roku 1919 rozhodlo, že je třeba zakoupit asi 80 francouzských tanků Renault, a to v ceně přesahující 40 milionů korun. V ní nebyla započítána technická podpora, šlo o peníze za tankovou techniku s výzbrojí a bez munice, tedy asi 3 procenta rozpočtu. Problém byl v tom, že příprava a výcvik takového množství tankistů by trvaly tři až čtyři roky, kdežto tanky měly být dodány a zaplaceny v řádu několika měsíců, takže většina z nich by velmi dlouho stála v garážích. Proti tomuto plánu se postavilo několik našich důstojníků generálního štábu, jimž se zjevně nevýhodný kontrakt podařilo zmařit. Vedoucí této skupiny za to zaplatil vyhazovem z armády. Nakonec bylo rozhodnuto, že místo osmdesáti tanků se jich koupí pouze sedm pro studijní účely a prvotní výcvik. Francouzská strana, schopná dodat na jaře 1920 přes 80 tanků, se však urazila a oněch sedm kusů nám dodávala postupně až do roku 2024.

Dobře, zpátky k rozpočtu. Opět máme navýšení oproti minulému roku, tentokrát o více než 10 procent. Co to znamená?

Vláda v demisi se sice chlubila, že úspěšně pokračuje v navyšování, nyní již prý 2,35 procenta HDP, takže se krůček po krůčku blíží k těm vysněným 5 procentům HDP, ale rozdíl mezi efektním a efektivním je stále obrovský. Nemluvě o tom, že 175,8 miliard z 2,4 bilionu znamená, že resort obrany by měl nyní získat téměř 7,5 procenta státního rozpočtu. Někdo může namítnout, že v meziválečném období vojenský rozpočet osciloval kolem 15 procent, ale tehdy nebyly důchodové výdaje (v současnosti cca 900 miliard korun) součástí státního rozpočtu. Pokud bychom důchodové výdaje odečetli, abychom se dostali na meziválečné standardy, pak by resort dostával nikoli 7,5 procenta, ale téměř 12 procent.

Dobře, i tak to je pod oním průměrem první republiky…

To máte pravdu, ale podívejme se na to z hlediska efektivity. V době, kdy resort obrany čerpal oněch cca 15 procent státního rozpočtu, měl k dispozici mírovou armádu o síle 150 000 vojáků. Dnes nemáme dosaženu ani magickou hranici 30 000 vojáků. Srovnání počtu bojových jednotek a jejich výzbroje jsme provedli již několikrát, takže asi netřeba opakovat. Tehdy také armáda měla ve stavu průměrně stovku generálů a necelé tři stovky plukovníků, dnes máme generálů čtyři desítky, počet plukovníků je raději sladkým tajemstvím. Takže srovnání s průměrem meziválečného období, před obrovským vypětím druhé poloviny třicátých let, je následující. Poměr v procentech výdajů státního rozpočtu činí 1,25 : 1, poměr v počtu vojáků 5 : 1, poměr v počtu generálů 2,5 : 1. Máme tedy dvojnásobek generálů na počet vojáků, než v předválečném období a resort čerpá čtyřnásobné peníze. Nemluvě o skutečnosti, že se v současné době počet příslušníků Hradní stráže a Vojenské policie blíží počtu vojáků, kteří dvoří ony dvě brigády našeho pozemního vojska. Tedy asi 3 000 příslušníků armády je vyřazeno ze stavu bojových sil, a to pro vedení činnosti, která s obranou země souvisí jen velmi vzdáleně.

Jen pro připomenutí, jaký je vývoj výdajů resortu za poslední období?

V roce 2020 obdržel resort 72,5 miliardy korun, na rok 2026 se mu plánuje 175,8 miliardy korun, po šesti letech tedy navíc přes 100 miliard korun. Navýšení na 240 procent původního stavu. Počet bojových jednotek se nezměnil, jejich výzbroj také příliš ne. Místo tanků T-72M4CZ máme tanky Leopard 2A4, obrněná vozidla Pandur a BVP-2 zůstávají, pouze jsou o šest let starší. Dělostřelectvo má stále samohybné kanonové houfnice vzor 77 DANA. Stíhací letectvo Grippeny (o šestinu méně), stoupl počet vrtulníku Viper/Venom a klesl počet vrtulníků Mi-17. Protivzdušnou obranu zabezpečují jen systémy RBS 70, na všechno ostatní se čeká. Máme ovšem plán, jak to prý bude v roce 2030 fajn, pokud se samozřejmě něco nestane, a vše poběží podle úvah z předchozích let. Takže kuře je (s drobnými výjimkami) stále stokrát stejné, jen nás stojí dvaapůlkrát více.

Chtěl bych se ještě vrátit k oněm francouzským dělům. O problémech s jejich dodáním jsme již hovořili. Minulý týden se však v médiích objevila informace, že pokud Caesary přijdou, nebudou pro ně k dispozici plánované vyhřívané garáže…

Tuto informaci jsem zachytil také a může to být velký problém. Pokud je ve smlouvě uvedeno, že tyto zbraně musí být zabezpečeny ochranou před nepříznivými povětrnostními vlivy, její neexistence může znamenat zrušení jakýchkoli garancí a záruk ze strany výrobce. Je to opačná situace z období před 100 lety. Tehdy jsme dostali od Francouzů zmoklý šrot, který jsme sami mohli schovat pod střechu, nyní očekáváme špičkovou techniku, kterou asi necháme zmoknout. Nemluvě o tom, že naše dělostřelecká základna se opravdu nenachází v místě, kde jsou po celý rok velmi příznivé povětrnostní podmínky. Podle oněch údajů z minulého týdne je situace na základně taková, že se ohledně garáží pro novou dělostřeleckou techniku zatím ani nekoplo do země.

To je na pováženou. Dá se to nějak vysvětlit?

Myslím, že jsou k dispozici čtyři scénáře, ale nedokážu určit, který je nejreálnější. Nazval bych je obrazně jako „Arabela“, „Dešťovka“, „klasická Francie“ a „dánský úkrok stranou“.

Scénář „Arabela“ je znám každému, kdo první řadu tohoto seriálu viděl. Někdo na ministerstvu má prostě k dispozici její prsten, jehož otočením se ony garáže okamžitě objeví. Když to vyšlo s celým továrním provozem, proč by to nešlo s garážemi.

Scénář „Dešťovka“ je také dostatečně znám. Děla budou uskladněna pod širým nebem s maximální elevací. Při ráži 155 mm a délce hlavně 52 ráží to máte hodně velký objem pro zachytávání dešťové vody (krychlový decimetr je jeden litr, hlaveň je v podstatě válec, takže matematika základní školy nám sdělí, že jedna hlaveň je skoro 250 litrů).

Scénář „klasická Francie“ je zatím platný. Děla měla být dodávána od roku 2024 do roku 2026. Rok 2026 nám klepe na dveře a nemáme ani jednu hlaveň. Takže pohoda, klídek, tabáček, času na stavbu garáží je hafo, Francouzi to stejně nestihnou (viz také zkušenost s dodávkami tanků Renault v letech 1920 až 1924).

Scénář „dánský úkrok stranou“ je zvláště pro odcházející vládu a její fedrování vojenské techniky na východ dosti inspirující. Ze zemí NATO si původně Caesary pořídilo, kromě Francie, pouze Dánsko. Jeho spokojenost s novou zbraní však prý byla taková, že všechna děla raději předalo Ukrajině a nové si neobjednalo. Při použití dánského scénáře samozřejmě žádné vytápěné garáže nepotřebujeme, neboť ty kanony by Českou republikou maximálně projely.

Není snad možný ještě pátý scénář, prostě šlendrián, obklopující celý resort?

To bych si nemyslel. Již poručík Troník (v podání Miroslava Donutila) věděl, co se stane se zbraní, pokud se ponechá na dešti. Kromě toho, že zrezaví, tak „přece zkoroduje, vy tupci“.