Spustit čtení článku
Tato funkce je dostupná jen pro přihlášené uživatele s aktivním předplatným typu Lepší čtení a vyšší. Předplatné i Prémiové body PL můžete získat i zdarma, přečtěte si více v tomto článku.
06.06.2026 5:15 | Rozhovor
autor: Marek Bláha
Profesor Milan Knížák v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz nekompromisně rozebírá prezidenta Petra Pavla, jeho vztah k české suverenitě, euru, evropské integraci i sudetoněmeckému sjezdu v Brně. Pavlovo volání po vzdání se části české svrchovanosti označuje za „jasný projev vlastizrady“ a varuje, že prezident podle něj usiluje o větší moc, než mu v parlamentním systému náleží. Došlo také na Českou televizi, kterou by Knížák nechal zprivatizovat.
Popisek: Milan Knížák
Pane profesore, ve své poslední glose jste označil Petra Pavla za „největšího nepřítele českého státu po druhé světové válce“. To je mimořádně tvrdé hodnocení. Co vás k němu vedlo?
Nejlépe by bylo přetisknout mé glosy. Tam je to sice krátce, ale pregnantně řečeno. K mému hodnocení mě vedla řada usilovných pokusů prezidenta Pavla strhnout moc ve státě na svoji stranu.
Glosa Milana Knížáka: ZEMĚ ČESKÁ, DOMOV MŮJ …
Je mi trapně několikrát za sebou psát o stejném jevu, ale to, co předvádí český prezident Petr Pavel, překračuje všechny meze.
Část svého života poslušně vyznával heslo „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“ a teď křičí, že Rusko je tím největším nepřítelem celé západní civilizace. Je to typický voják: poslouchá rozkazy a dál rozkazuje.
Petr Pavel je největším nepřítelem českého státu po 2. světové válce. Měli jsme prezidenty alkoholiky, slabochy a přisluhovače, ale nikdo z nich tak zarputile neproklamoval zrušení naší suverenity.
Staletí jsme se snažili udržet vědomí českého státu, který byl již od raného středověku na mapě Evropy. Rakouskou porobu jsme se snažili rozvrátit, a když se to konečně povedlo, stali jsme se suverénním státem.
Dnes pojem vlastenectví devalvuje. Zapíráme tím velké osobnosti, které pohnuly dějinami. Zneuctíváme odkaz těch, kteří za českou zemi položili životy.
Pavlovo volání po vzdání se naší suverenity, jeho nadšené přijímání utopických plánů sjednocené Evropy, jeho snaha zbavit se jednoho ze symbolů naší existence – české koruny, atp. jsou jasným projevem vlastizrady.Psali jsme:Federální žalář národů, nevolení úředníci a prezident Pavel. Keller o přízraku z Bruselu Pavel proti koruně. „Proč chce být prezidentem Česka?“ Přijměme euro, opusťme sentiment, vyzval Pavel. A TOP 09 přišla s písničkouPavel si zavařil. Kvůli „Spojeným státům evropským“ se skloňuje vážné slovo
Prezident Pavel opakovaně varuje před Ruskem jako před největší bezpečnostní hrozbou pro Evropu a podobně hovořil i ke studentům. Nemůže se z podobných varování stát politický nástroj, který udržuje společnost ve strachu a zužuje prostor pro svobodnou debatu?
Vytváření strašáků vždy vedlo ke vzniku diktatur. Pavel strávil první část svého života v intenzivně prokomunistickém prostředí. V Plané u Mariánských Lázní jsem chodil do gymnázia (tehdy jedenáctiletou střední školu), a tak znám atmosféru západních Čech důvěrně, a na vlastní kůži. I když se Pavlovy názory patrně změnily, principy diktatury proletariátu v něm zůstaly. Od začátku prezidentování zahájil další volební kampaň. Především chce působit na mladou generaci, proto často navštěvuje školy a představuje se jako hrdina. Jeho skok z komunistické armády do NATO je podivuhodný a problematický a ukazuje, že potřebuje být zařazen do vojenských struktur.
Prezident zároveň dlouhodobě podporuje přijetí eura, hlubší evropskou integraci i myšlenku jednotnější Evropy. Není právě zde podle Vás jádro problému, tedy že se pod hesly o modernizaci a evropské budoucnosti postupně oslabuje česká státnost a suverenita?
Dovedu si představit, že se jednou Evropa možná sjednotí, ale taková akce musí přijít samozřejmě, dobrovolně, historickou evolucí. Dnes ještě žijeme z vlasteneckých ideálů 19. století a měli bychom být pyšní na své dějiny. Úcta a pokora k vlastní minulosti by měla být základem naší současné společnosti.
Psali jsme:
Velkou debatu vyvolala také prezidentova podpora sudetoněmeckého sjezdu v Brně. Zatímco Petr Pavel mluvil o smíření a dobrých sousedských vztazích, Václav Klaus i Miloš Zeman jej ostře odmítli. Nejde i tady o spor, zda se má česká historie připomínat v plném kontextu, nebo uhlazovat ve jménu současné politiky?
O tomto tématu jsem již také psal. Dávat rovnítko mezi situaci českého národa po skončení ostudné a kruté 2. světové války, kterou rozpoutalo hitlerovské Německo, je absurdní. To, co v českém případě byly jen excesy minoritní části společnosti, bylo v německém případě plánovité vyhlazování Čechů z mapy. Nikdy jsem nebyl a nejsem proti přátelským stykům s Německem. Mám tam řadu kamarádů, kterých si vážím a mám je rád, ale ty ani nenapadne zúčastňovat se sudetoněmeckých akcí.
Miloš Zeman v Brně vyzval občany, aby Pavla v příštích prezidentských volbách nepodpořili. Zaslouží si podle Vás Pavel podobnou výzvu už jen kvůli sudetoněmeckému sjezdu, nebo k ní vede širší soubor jeho kroků?
Uvědomuji si slabosti bývalého prezidenta Zemana, ale v tomto s ním zcela souhlasím. Nejde jen o sudetské Němce, ale i o záhadné prezidentovy výlety během vyhraněných politických jednání, které na mne působily, jako by si jezdil k někomu pro radu…
Pohoršuje mne, že pomlouvá vlastní zemi při svých státních návštěvách cizích států, které tak rád podniká. Připadá mi to nestoudné…
Psali jsme:
„Za prvé zbabělost. Za druhé neznalost.“ Miloš Zeman v Brně sekl Vystrčila
„Nevolte Pavla.“ Výbušné prohlášení Miloše Zemana
V Brně šla Pouť smíření. Kolem ní křik, potyčky a nacistický symbol
Klaus pro PL: Pavel se vysmál obětem okupace
Když odhlédneme od současných jmen: Jaké vlastnosti by měl mít prezident České republiky, aby skutečně hájil zájmy země, chránil její suverenitu a dokázal společnost spíše spojovat než rozdělovat?
Ať je vláda, která vyšla vítězně z voleb, jakákoliv (a já mám s Babišovým vedením státu obrovské problémy), úkolem prezidenta je hledat porozumění, společné body, a ne se postavit do čela opozice a podporovat demonstrace na Letné. Působí to na mne, že Pavel chce u nás vytvořit prezidentský systém a strhnout veškerou moc, ale český prezident není diktátor, alespoň by neměl být, a to i podle našich zákonů.
S bojem o moc a vliv úzce souvisí i dnešní spor o veřejnoprávní média. Debatuje se o jejich financování, nezávislosti i o tom, komu vlastně slouží. Jak se Vám z pohledu člověka, který celý život působil v kultuře a veřejném prostoru, jeví dnešní postavení České televize a Českého rozhlasu?
O České televizi něco vím, byl jsem několik let jejím radním. Připadá mi, že se státní televize málo liší od televizí soukromých, že je zneužívána nejrůznějšími klikami, a proto bych ji nechal zprivatizovat. Líbila by se mi absolutně nezávislá a edukativní televize, ale nevěřím, že taková může existovat.
U veřejnoprávních médií se často řeší hlavně peníze a politické garance, méně už samotný obsah. Plní Česká televize svou veřejnoprávní roli tak, aby oslovovala a reprezentovala celou společnost, nebo se z ní stala instituce jen pro určitý názorový svět?
Na to jsem již odpověděl. Chtěl bych jen zdůraznit, že jsem se celý život snažil žít rovně, bez závislostí. Minulý režim ze mne udělal svého nepřítele, i když jsem nebyl politicky aktivní, jen jsem se snažil žít podle vlastních představ, v mikroklimatu svobody. Nechci, aby můj život motivovala jakákoliv moc, ať přichází z Východu nebo ze Západu.
Milan Knížák je výtvarník, performer, hudebník, pedagog a někdejší ředitel Národní galerie v Praze. Narodil se v roce 1940 v Plzni, vyrůstal mimo jiné v Mariánských Lázních. Patří k nejvýraznějším českým osobnostem akčního a konceptuálního umění, byl spojen s mezinárodním hnutím Fluxus a vystavoval či přednášel doma i v zahraničí. Za komunistického režimu byl opakovaně zadržován, vyslýchán a vězněn, od roku 1966 byl evidován jako nepřítel státu. Po roce 1989 působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze, vedl tam Intermediální ateliér, v letech 1999 až 2011 byl generálním ředitelem Národní galerie a v letech 2001 až 2004 členem Rady České televize. |