Kam zamířily peníze, které Česko získalo z EU na podporu oživení po covidové pandemii? Prostředky na modernizaci Česka z Národního plánu obnovy (NPO) dotekly mimo jiné do Středoevropské observatoře digitálních médií (CEDMO). Projekt pod vedením moderátora Václava Moravce, mající odhalovat dezinformace, skrze něj získal až miliardu korun. Zkoumá například to, zda mají dospělí lidé pít mléko.
Foto: Screen ČT24 Popisek: Václava Moravce rozesmála slovní přestřelka mezi politiky
Národní plán obnovy coby česká reakce na unijní Nástroj pro oživení a odolnost (Recovery and Resilience Facility, RRF) vznikl v rámci pobídky Evropské komise na předložení plánů, skrze které se měly evropské státy vzpamatovat z covidové pandemie a vyjít z ní udržitelnější a odolnější. „Česká republika chce využít prostředků z Nástroje pro oživení a odolnost EU, aby se připravila na budoucnost a byla odolnější vůči krizím,“ zní v rámci tohoto plánu, který má skrze investice Česko posunout kupředu.
Za jednu z „nezbytných investic“ pro náš stát, který má dle webových stránek NPO zajistit „upgrade Česka“ a být „cestou k lepší budoucnosti“, byla vybrána právě též Středoevropská observatoř digitálních médií (CEDMO). A to v rámci pilíře digitalizace.
„Cílem je zvýšit konkurenceschopnost firem, usnadnit život občanům a snížit náklady státu. Součástí této proměny je rovněž podpora inovativních start-upů a nových technologií a zrychlení stavebního řízení,“ píše web NPO k pilíři v podobě digitalizace, do nějž se v rámci unijního Nástroje pro oživení a odolnost (RRF) počítá také projekt CEDMO.
Projekt, který působí při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) pod vedením známého moderátora České televize Václava Moravce, se prezentuje coby nezávislé nestranické multidisciplinární centrum, jehož cílem je identifikovat, zkoumat a poukazovat na hlavní zdroje a příčiny „nežádoucích informačních poruch“ ve střední Evropě (především v České republice, na Slovensku a v Polsku).
„Naše mezinárodní konsorcium bylo vytvořeno s cílem navrhnout soubor krátkodobých a dlouhodobých opatření a doporučení, která umožní občanské společnosti, veřejným institucím a soukromému sektoru reagovat na klesající důvěru v klíčové instituce a která zároveň pomůže společnosti, aby sílícímu působení nepravdivých a zkreslených informací dokázala odolávat,“ uvádí CEDMO, které při startu v roce 2022 Václav Moravec dle svých slov zahajoval s 36,5 miliony korun na 30 měsíců provozu, které měly pocházet ze tří čtvrtin z grantu Evropské komise.
Od doby již uplynul delší čas a mohlo by se tak zdát, že se tyto miliony krátí a hlavní koordinátor projektu Moravec počítá každou korunu. Ve skutečnosti tomu tak není.
Evropská komise totiž odhalila, že CEDMO již dávno nemusí počítat miliony, nýbrž jejich stovky. Z unijních prostředků určených na obnovu Česka a jeho modernizaci mělo dle Komise být přiklepnuto přibližně 43 milionů eur, což v českých korunách činí rovnou miliardu korun.
Vznik a činnost Středoevropské observatoře digitálních médií byl financován z těchto prostředků s cílem „odhalovat dezinformace, mimo jiné i pomocí strojového učení, připravovat školení a materiály v oblasti digitálních a mediálních technologií a vyvíjet platformy pro ověřování faktů, které vyvracejí dezinformace o ruské agresi na Ukrajině, vakcínách proti COVID-19, sítích 5G a dalších tématech“. „CEDMO, vedené Univerzitou Karlovou, zaměstnává multidisciplinární tým technických vědců, humanitních vědců, novinářů a odborníků na ověřování faktů, kteří pomáhají regionu v boji proti dezinformacím,“ podotýká dále web unijního fondu.
FOTO: Webové stránky CEDMO
Co přesně si pod tím představit a jaká je vazba univerzity na projekt? Na to se již dříve ParlamentníListy.cz ptaly garanta projektu, kterým je Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy. „Děkujeme za dotazy, nicméně se k nim nebudeme vyjadřovat, jelikož nechceme poskytovat jakýkoliv obsah webu ParlamentníListy.cz,“ uvedla dříve za fakultu Klára Hyláková z oddělení pro vnější vztahy.
Později redakci odmítla zodpovědět se stejným vyjádřením i navazující dotazy. „I nadále platí mé předcházející stanovisko, a to, že nebudeme webu ParlamentníListy.cz poskytovat obsah,“ zaslala nám k otázkám týkající se podpory z veřejných financí. Vyjádření nám tak nepřišlo ani například ve vztahu k dotazu ohledně zajištění proti střetu zájmů Václava Moravce, zejména kvůli spolupráci s agenturami IPSOS a MEDIAN, jež dodávají průzkumy České televizi.
Upřesnění možné spolupráce s CEDMO nikterak nekomentovalo rovněž Ministerstvo obchodu a průmyslu, pod nějž podpora z NPO spadá.
K samotnému vybrání projektu do unijní podpory v rámci pilíře digitalizace novinář a pedagog Jozef Ftorek podotýká, že jde o politické rozhodnutí. „Tohle je rozhodnutí politické, kde toho z mého, čistě odborného hlediska komunikace a PR, není příliš ke komentování. Je to, dost možná, i výraz doznívající podpory nynější podobě tzv. informační války,“ komentoval pro ParlamentníListy.cz.
A co nabízí samotný web miliardového projektu? Najdeme na něm odkazy na jednotlivé ověřované informace zejména od projektu Demagog.cz či část věnující se mediální gramotnosti. „Zůstaňte informování. Zůstaňte inteligentní,“ hlásá.
„S rozvojem internetu roste i množství neověřených informací. Mediální gramotnost je klíčovou dovedností v dnešní digitální době, kdy naprostý objem informací může zahltit i ty nejzkušenější mediální konzumenty. Ať už jste pedagog formující myšlení příští generace, student orientující se v digitálním světě, profesionál v oblasti PR řídící komunikaci, rodič provázející své dítě nebo senior přizpůsobující se novým technologiím, CEDMO je zde, aby vás podpořilo. Nabízíme širokou škálu zdrojů, které vám pomohou s jistotou zavést mediální gramotnost do vaší třídy, pracoviště nebo domova,“ uvádí sekce, v níž lze najít odkaz na podcasty ohledně dezinformací či odkaz na přednášku pro pedagogy.
V sekci týkající se šířených dezinformací aktuálně přidružený projekt Demagog na stránkách CEDMO například varuje před zavádějícím příspěvkem, chválícím plánování investic současné Fialovy vlády, který šíří poslanec Stanislav Blaha (ODS). Projekt varuje, že se od poslance občanských demokratů šíří informace o rekordních investicích, které však zavádějícím způsobem opomíjí zohlednit vysokou inflaci.
Kromě toho je nedílnou součástí CEDMO též výzkum. V posledních dnech miliardový Moravcův projekt mimo jiné zkoumal, zdali má dospělý člověk pít mléko. Čeho se dobral? „Přes potíže některých lidí po požití kravského mléka je dobré mléko pít. Je důležitým přírodním zdrojem vápníku, obsahuje celou řadu dalších biologicky aktivních prvků, jako železo, zinek, draslík nebo selen a paletu vitamínů skupiny B (thiamin/B1, riboflavin/B2, niacin/B3, všechny tři pyridinové deriváty/vitamin B6, kobalamin/B12), a dále vitamíny C a E a stopy vitamínu D. Pro zdravotní kondici starších lidi je pití mléka a konzumace mléčných výrobků vhodné,“ zjistil projekt podpořený z Nástroje pro oživení a odolnost EU.
„Asie námi pohrdá.“ Ze setkání velmocí v Číně, kde byl i Fico
05.09.2025 10:40 | Rozhovor
Asia už se dál nenechá poučovat a ekonomicky vysávat Západem, jehož úpadkem a pseudohodnotami pohrdá. Asie Evropu nepotřebuje, Evropa Asii ano. Pro ParlamentníListy.cz to po summitu Šanghajské organizace pro spolupráci a velkolepých oslavách konce druhé světové války za účasti desítek státních delegací říká analytička Marie Divišová, která svůj obecný zájem směřuje hlavně k ekonomice a energetice. Má dlouholeté osobní zkušenosti ze států bývalého Sovětského svazu i Ruska.
Foto: Kremlin.ru Popisek: Oslavy 80. výročí konce druhé světové války v Pekingu
Čína je v těchto dnech středem světového dění. Nejprve se tam konal summit Šanghajské organizace pro spolupráci, kterého se účastnily i mnohé zatím nečlenské země včetně Turecka, členského státu NATO a poté velkolepé oslavy konce druhé světové války s bezmála třemi desítkami hlav států. Jde o akce a jednání, která z hlediska budoucího světového vývoje a nového uspořádání, o kterém se hodně mluví, má význam sledovat a analyzovat?
Význam ŠOS je mimořádný. Organizace ŠOS nyní představuje polovinu světové populace, a velkou ekonomickou, politickou a vojenskou sílu, i když začínala ze skromných začátků.
Kdybychom měli charakterizovat její státy, tak jsou to asijské země, které se vlastním úsilím vyhrabaly z mizerné a chaotické situace, vzniklé po pádu železné opony. Mnohé z nich postihl tvrdý sešup, děsivá chudoba, chaos, náboženský fanatismus, nezřídka občanská válka s počtem úmrtí, srovnatelných s válečným konfliktem.
Asi je dobré začít od historie. Zakládajícími členy kromě Ruska a Číny jsou státy centrální Asie. Po rozpadu SSSR politici nově vzniklých států s nadějí a nezřídka s obdivem hleděli „na Západ“, přizvali západní specialisty a konzultanty, aby jim poradili a pomohli s ekonomickou a politickou transformací. Jejich naděje ale byly zklamány, často velmi krutě, uzavřené smlouvy byly nevýhodné, západ je prostě začal vysávat, stejně jako kdysi svoje kolonie. Na domácí scéně politickou nadvládu převzali oligarchové, každodenní život ovládaly mafie. Plus z politického hlediska západ začal prosazovat kurz „antirusko“, vymezování se proti velkému sousedovi, nepravdivá tvrzení, že za všechny historické i současné problémy může vždycky a jenom Rusko.
Jenže po pár letech všichni obyvatelé zjistili, že v době SSSR se měli mnohem lépe, než s novými prozápadními vůdci v čele. Takže po několika letech pochopili, že trend antirusko je chybný, že spolupráce s Ruskem, Čínou a ostatními sousedy jim prospěje, že se musí spoléhat sami na sebe, tvrdě zabrat a nyní se jim daří růst ekonomicky i společensky. Překonali svoje rozbroje, spolupracují, do organizace postupně přibývají další asijské státy.
Ještě trochu podrobněji o té neradostné historii. Oblast střední Asie v době SSSR byla sice muslimská, ale tamní islám měl velmi umírněný ráz, žádné zahalené ženy, v restauraci běžné jídlo včetně vepřového, byly tam sice mešity, ale muezzin vyzpěvoval jenom jednou týdně, když zval na hlavní bohoslužbu. Střední Asii jsem v době SSSR procestovala křížem krážem, byla jsem tam mnohokrát ve všech tamních republikách, jezdila jsem s partou sovětských horolezců a turistů po horách a pouštích, jako turistická průvodkyně se skupinami i úplně sama po historických památkách Hedvábné stezky. Byla jsem dvacetiletá blondýna, přesto jsem cestovala často sama v horách i městech a nikdy jsem neměla pocit nebezpečí, jezdila jsem busem i stopem, místní mne zvali k sobě domů a nebála jsem se takové pozvání nikdy přijmout, ani když všichni okolo byli drsní ošlehaní chlapi.
Po rozpadu SSSR se situace ve střední Asii radikálně změnila. Během několika roků se vše od základu proměnilo, nastoupil razantní muslimský džihád, do regionu začaly pronikat nejradikálnější islámské náboženské směry, financované bohatými petrolejářskými monarchiemi ze Zálivu. Všude se stavěly nové mešity za peníze blízkovýchodních států. Začaly fungovat islámské školy, přijeli zahraniční imámové a mnoho mladých místních mužů odjelo na Blízký východ do islámských škol a po pár letech se vrátili velmi zradikalizovaní a začali vymáhat ortodoxní právo šaría. Přidejte všeobecné chudnutí regionu, způsobené tím, že přestaly proudit dotace z Ruska, jako to bylo v SSSR. Ve městech to ještě šlo, ale na venkově náboženský radikalismus přerůstal do neuvěřitelných extrémů, mladé ženy, které se před deseti lety koupaly v plavkách v řece společně s klukama, najednou noví strážci morálky nutili, aby se zahalovaly, ve vesnicích, kde byl obzvlášť radikální imám, ženy dokonce musely nosit burku.
Přidejte si spoustu národnostních sporů a separatismus. V každém státě byly významné národnostní menšiny sousedících zemí, dosahovaly často čtvrtiny až třetiny obyvatelstva. Nové státy vznikly podle hranic svazových republik v SSSR, často v jednom státě bylo celé dlouhé horské údolí osídleno jiným národem a místní regionální politici usilovali o změnu hranic a připojení k sousedům. Místní obyvatelé v horách běžně mají střelné zbraně, jsou pastevci a musejí bránit stáda proti vlkům a medvědům, navíc tam proudilo mnoho zbraní ze zahraničí. Střílení bylo na denním pořádku. Naše prvorepublikové Sudety byly oproti tomu selanka. V odlehlých horských oblastech nejsou závazné hranice států dořešené ani dnes.
Tyto státy se také potýkaly s drogovými kartely, které pašovaly drogy z Afghánistánu a s drogovými mafiemi. Drogové mafie měly obrněnce, šéfové kartelů jezdili v obrněných mercedesech a občas se vraždili ostřelováním z pancéřových pěstí. Také náboženský extrémismus přerůstal v drsný terorismus, a když americká armáda po 11. září vpadla do sousedního Afghánistánu, všechno se ještě mnohonásobně zhoršilo. V horách vládli pastevci s kalašnikovy a policie a armáda proti nim mnoho nezmohly, místní vždycky nejlépe věděli, kterým údolím a průsmykem mohou zmizet v horách.
Ani v horách sousední Číny to nebylo o mnoho lepší, tam extrémismus, separatismus a terorismus měl jméno Ujgurové.
V této situaci tedy byla v roce 2001 založena ŠOS především jako bezpečnostní sdružení sousedících států, zužovaných těmito neduhy. Hlavními cíli organizace byly vyhlášeny: posílení stability a bezpečnosti v širším prostoru, boj proti terorismu, separatismu a extremismu, boj proti obchodu s drogami a drogovým mafiím. Dalšími cíli pak byly hospodářská spolupráce a partnerství v oblasti energetiky, infrastruktury, hospodaření s vodou a zemědělství. Ve vyhrocených situacích si nové státy totiž dělaly neuvěřitelné naschvály, když například jeden stát přestal pouštět uprostřed léta vodu z přehrady do zavlažovacího systému jiného státu, aby jej donutil k nějakým ústupkům, to všechno uprostřed pouště, kde bez vody za pár dní všechno zvadlo a uschlo.
Patnáct roků ŠOS fungovala v těchto skromných rozměrech a s těmito skromnými cíly. Od roku 2017 se organizace začala rozrůstat, připojily se Indie a Pákistán, Irán a Bělorusko a organizace se soustředila kromě bezpečnostních aktivit také na ekonomickou a politickou spolupráci. Rozvoj energetiky, dopravní infrastruktury, telekomunikací, zdravotnictví, mezinárodní školy a výuka jazyků, společné průmyslové projekty, obchod, cestovní ruch. Dnes je těžiště spolupráce v ekonomice. Nyní má ŠOS 10 členů a dalších 10 zemí má status partnerů a usilují o připojení. Státy tvoří souvislé území v Asii a Evropě, tím se liší od BRICS. Jak už bylo řečeno, obyvatelé ŠOS tvoří polovinu populace matičky Země. Nesporná je ekonomická váha, měřeno podle hrubého domácího produktu podle parity kupní síly, pozice členů ŠOS v žebříčku světových TOP 10 jsou: 1. Čína, 3. Indie, 4. Rusko. O politické síle vypovídá fakt, že dva členové ŠOS jsou stálými členy Rady bezpečnosti OSN a mají právo veta. O vojenské síle pak fakt, že čtyři členové ŠOS jsou jadernými mocnostmi. Zkrátka, termín Euroasie se nám mění na výstižnější Asieropa, Asie se soustavně propojuje a posiluje.
Bylo by hrubou chybou nesledovat a neanalyzovat tento vývoj, nebo se nad ním dokonce ofrňovat, jako to dělají mnozí naši politici. ŠOS máme totiž za humny – roste a sílí.
Pokud jde o summit ŠOS, tam bylo mimořádné velké sblížení Číny a Indie, které dříve měly velké spory, a nyní si prezident Si padl kolem krku s premiérem Modim. Co tyto dvě země, ještě spolu s Ruskem, chtěly ukázat či vzkázat světu a hlavně Západu?
Nejenom chtěly, ale také ukázaly, že se nenechají ekonomicky vydírat, že si už nenechají zasahovat do svých vnitřních záležitostí. Jasně naznačily, že když to bude potřeba, trojka Čína, Indie a Rusko se bez Západu mohou obejít, ale Západ bez nich se ekonomicky neobejde.
Také v závěrečné deklaraci jasně vysvětlily, že nesdílejí současný společenský vývoj na Západě se všemi těmi úlety LGBT, woke a cancel aférami. Že mají vlastní politický a společenský vývoj a nenechají si do něj už dál zasahovat zahraničními agenty. Ta deklarace má 16 stránek a její komplexní obsah je na samostatné pojednání.
Já nejsem armádní specialistka, když chci rozeznat jeden tank od druhého, musím si vzít na pomoc obrázky z kompu. Ale vyslechla jsem od několika specialistů hodnocení čínské vojenské přehlídky, a ti nešetřili superlativy. Armádní vychytávky, které Čína předvedla, shodně hodnotili jako několikaletý jasný náskok před zbytkem světa.
Vypadá to, že prezident Donald Trump toto jednání a ukázku těsného spojenectví nese s nelibostí. Vzkázal, že spolu prezidenti Si, Putin a vůdce Severní Koreje intrikují proti Spojeným státům. Je to jen ironický vzkaz nebo na tom něco je?
Kujme pikle, kujme pikle, obvyklé i neobvyklé. Nejvíc piklů ve světové politice předvádí USA a v těsném závěsu za nimi Británie a EU. Amerika vyrobila termín darebácký stát a proti takovým státům začaly intrikovat a zastrašovat. Sankce, blokády, zabavování majetku, blokování finančních transakcí, zabavování státních devizových rezerv, vypovídání diplomatů, odmítání víz atd. atd. Nejdřív prohlašovaly za darebácké státy malé ryby – Kubu, Venezuelu, Severní Koreu, Bělorusko.
Namísto oficiálního označování politiků jako prezident nebo premiér pořád čteme diktátor – diktátor Saddám, diktátor Asad, diktátor Kaddáffí. Je třeba je svrhnout a nastolit demokracii. Víme, jak to dopadlo, ty státy nejsou demokratické, jsou rozmlácené na cimpcampr, vlastně neexistují, pořád se v nich válčí a žije se v nich stonásobně hůř, než za diktátorů. Jediné, co tam funguje, je těžba ropy nadnárodními petrolejářskými společnostmi a její vývoz do zahraničí bez placení daní.
Pak se USA a celý Západ rozmáchly a začaly jako darebácké státy označovat země s více než 100 miliony obyvatel – Irán, Rusko, teď už čteme diktátor Putin, diktátor Si.
Prezident Si během ceremoniálu jasně ukázal, že ten termín darebácký stát už nebude fungovat. Po svém boku přivítal nejenom Putina, ale i Kima. To se nestalo hodně dlouho, Severní Korea je pod závaznými sankcemi OSN, stejně jako Irán, nejsou to nějaké z hlediska mezinárodního práva nezávazné výmysly USA nebo EU, neschválené OSN. Si vytahuje Koreu, Irán, Kubu a další ze západní izolace a když tohle udělá ekonomicky nejsilnější stát, má to svoji váhu.
Vyhrožováním velmocem významu Číny a Indie Trump přeťápnul přes červenou čáru. Přeteče-li pohár jednou kapkou vody, znamená to, že byl plný. V ŠOS neintrikují, jenom vykrývají útoky zvenčí. A nezapomínejme, že judo, kung-fu a karate jsou východní bojová umění. Vyčkej na útok nepřítele a pak jej při něm vyveď z rovnováhy a pošli k zemi.
Mnozí komentátoři píší, že se Trumpovi podařilo sjednotit Asii proti Západu a USA. Je to tak? Urychlila Trumpova politika přesun těžiště světové politiky do Asie?
Do Asie se přesouvá těžiště nejenom politické, ale i ekonomické, a už dlouho. Nebo bude přesnější říci, že nejprve posiluje ta ekonomika a v návaznosti za ní s odstupem roků přichází politická váha. Na přelomu století naprostá většina států měla jako nejvýznamnějšího ekonomického partnera v mezinárodním obchodě USA. Světovému obchodu vládl dolar.
Pak se to dlouho pomalu měnilo, aniž si toho sebestřední zápaďáci všimli. Ale teď už nejvýznamnějším obchodním partnerem naprosté většiny států je Čína, výjimek je minimum, spočítali bychom je na prstech. Měřeno podle HDP PPP v roce 2016 čínská ekonomika předstihla USA, o rok později celou souhrnnou EU. A s odstupem těch deseti roků přichází politická dominance.
Od roku 2015 vyvíjely Rusko i Čína vlastní mezibankovní platební systémy, vlastní kreditní karty, přesvědčovaly obchodní partnery, aby se připojili, aby obchodovali v národních měnách, bez dolaru. Soustavně, ale jenom s malým úspěchem. Nechali se přesvědčit jenom nejbližší sousedé a jenom v omezené míře, spíše na bárt, já mám zboží, ty máš zboží, vyměníme si to, a nebudeme nic platit. Pak přišlo zablokování SWIFT pro Rusko a během pár měsíců bylo všechno jinak. Rusko a Čína svoje systémy propojily a nabídly ostatním státům. Rusko patří k největším vývozcům potravin. Když potřebujete z Ruska pšenici na chleba a jinak byste měli doma hladové povstání à la arabské jaro, tak prostě ty IT specialisty do Moskvy a Pekingu pošlete, jednu důležitou banku připojíte, přejdete na jüany a svůj problém takto vyřešíte. A když už jste připojení, tak začnete takhle obchodovat i s Čínou, stejně je to největší obchodní partner. Čína dnes informuje, že k tomu mezibankovnímu systému už je připojeno více než 40 zemí a čínský mezinárodní obchod se realizuje z více než poloviny v jüanech. Rusko v národních měnách realizuje více než 90 % svého mezinárodního obchodu. Co nešlo, protože to Rusko a Čína chtěly, to proběhlo velmi rychle, když to ostatní státy nutně potřebovaly. O tohle se postarala ještě Bidenova administrativa sankcemi proti Rusku.
Trump k tomu přidal hulvátské chování, a to se na východě neodpouští. Ať si kdo myslí cokoliv, veřejně panuje oboustranný respekt a projevuje se drobnými diplomatickými gesty a projevovanou úctou. Trump je buran, nemá diplomatické chování a ani si nenechá poradit. Má mafiánské praktiky, jedná z pozice síly. Vystřelím nesplnitelné požadavky, protivník se poleká a podělá, přileze s prosíkem, já ho připravím o většinu majetku a nechám mu jenom to, že mi bude moci sloužit a bude na mně závislý. A s tímhle jednáním přišel do mezinárodní diplomacie. Všechny nasr**, urazil, ponížil. I politici, kteří by jinak s USA spolupracovali ke všeobecné spokojenosti, jsou nyní podráždění, a to je stmelilo. Takže, budeme podporovat Čínu a Rusko, potichu, bez šumu a prohlášení, ale co potřebují, to od nás dostanou. Kdo se pokusí jednat s Ruskem a Čínou z pozice síly, dostane odpověď z pozice větší síly. A spojení Čína + Rusko + Indie už dnes má větší sílu, než Západ.
Mapa zahrnující státy, které již jsou členy Šanghanské organizace pro spolupráci, anebo o členství usilují:
Co to všechno znamená pro nás v Evropě? Rusko bude v ještě větší míře prodávat Číně a Indii plyn a ropu, a to za ceny patrně velmi výhodné. Z druhé strany tyto mocnosti neřeší žádný Green Deal, nepodkopávají tím vlastní ekonomiky, které proti EU rostou atd.
Význam ropy a plynu pro Rusko se u nás přeceňuje. Spousta politiků má pořád v hlavě usídlený bonmot, že „Rusko je benzínová pumpa s atomovými zbraněmi“. Rusko má komplexní ekonomiku, zajišťuje většinu spotřeby z vlastních zdrojů, v maloobchodních prodejích tvoří tři čtvrtiny zboží, vyrobené v Rusku a jenom čtvrtina je z dovozu, většinou z Číny a sousedních států. Většina obchodů s plynem je na vlastním trhu, bez exportu plynu Rusko v pohodě funguje. My se pyšníme, jak jsme se odstřihli od ruského plynu. Jenže je potřeba správně číst statistiky. Export ruského plynu sice množstevně klesl, ale ceny celosvětově vyšplhaly díky sankcím na dvojnásobek, takže Rusko teď za mnohem méně exportovaného plynu inkasuje jenom asi o čtvrtinu méně, než před krizí v letech 2018–2019. Před krizí Rusko prodávalo plyn průměrně za 250 dolarů za tisíc kubometrů, to je cca 20 EUR za tisíc kWh. Když se podíváte do statistik evropských cen plynu z té doby, najdete tam tahle čísla. Rusko dál prodává do Číny plyn za těch cca 250 USD za tisíc kubíků, ale v Evropě teď máme ceny plynu cca dvakrát vyšší. A pokud budeme dál dovážet LNG, ty ceny budou pořád mnohem vyšší, to je technická záležitost, plyn se musí zkapalnit, to je energeticky náročné, pak přepravit, znovu spotřeba energie, pak zpět regasifikovat…
Na současném summitu ŠOS podepsaly Čína a Rusko dohodu o výstavbě nového plynovodu Síla Sibiře 2. Půjde z polostrova Jamal, ze severních krajů za polárním kruhem, přes Sibiř a Mongolsko do oblasti kolem Pekingu. Až bude dokončený, bude Čína odebírat z Ruska 100 miliard kubometrů plynu ročně, pro srovnání odběr EU před sankcemi byl 150 miliard. Ale to bude ještě několik roků trvat, bratru deset roků, bude to nejspíš ekonomicky nejnáročnější projekt na světě.
Co se týče ropy, můžete se u nás dočíst mnoho povídek o stínové flotile, ale to je umělý termín, na těch lodích není nic nezákonného ani problematického, jsou to prostě lodě, které dopravují ruskou ropu, a to se EUnijním politikům nelíbí, tak na ně naše propagandisté plivou jedovatou slinou. To je vše, jinak jsou zcela v pořádku. Ropu prodává Rusko do Číny a Indie s mírnou slevou, asi 5 dolarů za barel, tj asi 7 %. Ani Čína ani Indie Rusko nevydírají, i když by mohly, na začátku sankcí v roce 2023 bylo Rusko opravdu v úzkých a muselo dávat slevu až 30 USD za barel. Ale Si a Modí jsou opravdoví státníci, uvědomují si, že jsou na stejné lodi, a pokud by vydírali Rusko v nesnázích, byli by další na řadě.
Ekologii státy ŠOS řeší, musejí ji řešit intenzivně, ale řeší jiné ekologické problémy. Hlavní problém je voda. Centrální Asie – to jsou velehory, pouště a polopouště. Rozumné a spravedlivé hospodaření s vodou je nesmírně důležité. Sousedé se musí spravedlivě podělit, a rozumně spolupracovat, když jeden má ve velehorách velkou přehradu a druhý je v údolí závislý na pravidelném zavlažování, nesmějí si dělat naschvály. Předcházení „válkám o vodu“ je jednou z důležitých agend ŠOS. Není naopak problém postavit uprostřed pouště spoustu slunečních panelů, a to se masivně dělá. Jenže k tomu se musí sehnat zdroj na noc.
Státy ŠOS nepropadly antijaderné hysterii, a tak se naprostá většina jaderných elektráren dnes staví v tomto regionu. Abychom byli konkrétní, polovina stavěných jaderek se teď staví v Číně a druhou polovinu staví Rosatom v deseti zemích a připravuje stavby v pěti dalších. Západ má v jaderné energetice dvacet roků skluz, rozumné podmínky nabízí jenom Jihokorejci, ale to jsou vlastně taky Asiaté.
K tomu všechny státy staví také uhelné elektrárny, v horách nové přehrady. I evropské státy dovážejí většinu slunečních panelů z Číny. V mnoha státech ŠOS roste počet obyvatel a výstavba nových elektráren je prioritou číslo jedna.
Prioritou číslo dvě jsou komunikace. Stavět přes velehory a pusté pouště nové železnice, silnice a protahovat trubky pro plyn a ropu není snadné, ale inženýři na tom makají usilovně a každou chvíli přicházejí informace o nějaké nové trase dosud neobydleným územím.
Je představitelné, aby se některé členské státy EU přesto s asijskými obry měly dobré vztahy a profitovaly z toho? Narážím na Slovensko a Maďarsko. Premiér Fico byl v Pekingu také, za Maďarsko dorazil šéf diplomacie Szijjártó. Není to jen póza, jak se vymezit vůči kritizovanému Bruselu?
Čínská tisková agentura publikovala přehled oficiálních hostů oslav ukončení 2. světové války a vojenské přehlídky. Účastnilo se 26 hlav států (prezidenti a premiéři), ale oficiálních hostů bylo více než 60, naprostá většina hostů přiletěla s většími nebo přímo vládními delegacemi.
Většina hostů byla z Asie, byla to koneckonců oslava konce 2. světové války v Asii, my v Evropě jsme měli svoje vlastní oslavy a také na evropské oslavy přijelo minimum hostů z jiných konců světa.
Přesto Fico a Szijjárto zdaleka nebyli jedinými evropskými oficiálními hosty přehlídky. Oficiální delegace přiletěla také z Bulharska, vedl ji místopředseda vlády Atanas Zafirov. Další evropskou delegaci na oslavách vedl srbský prezident Vučič. Turecká delegace se účastnila jak zasedání ŠOS, tak oslav a přehlídky, stejně běloruská delegace v čele s prezidentem Lukašenkem.
Ale oficiálními hosty bylo i několik významných evropských politiků „v důchodu“. Bývalí premiéři a prezidenti států EU, kteří sice nejsou už ve funkci, ale jejich politická autorita a vliv přetrvává. Vyjmenujme si je podle čínského seznamu: – bývalý premiér Belgie Yves Leterme – bývalý premiér Řecka George Papandreou – bývalý premiér Itálie Massimo D’Alema – bývalí premiéři Rumunska Adrian Năstase a Viorica Dăncilă – bývalý prezident Švýcarska Ueli Maurer V evropské politice tedy existují a jsou aktivní významné politické směry, které odmítají hysterická prohlášení a považují spolupráci s Čínou a ŠOS za prospěšnou a prosazují ji. Nepodceňujme tyhle staré matadory, i u nás dokážou bývalí prezidenti dodnes v politice hodně ovlivnit.
Summit ŠOS se konal 1. září a oslava vítězství s vojenskou přehlídkou 3. září. Přítomní politici během těch 3 dnů uskutečnili řadu oficiálních jednání mezi vládními delegacemi i neoficiálních schůzek v kuloárech u kávy nebo drinku. A ta jednání nebyla jenom mezivládní, uskutečnilo se mnoho jednání na nižší úrovni mezi delegacemi, ministry, náměstky a nezřídka jednání prostě byznysová, například prezident Vučič publikoval na sociálních sítích záznamy ze schůzek a jednání o investicích s několika čínskými firmami. Nejsledovanější politik, prezident Putin provedl za 4 dny obdivuhodných 17 jednání s prezidenty a premiéry a jejich delegacemi a jeho doprovod představovalo několik letadel politiků a byznysmenů a ti všichni jednali a jednali a podpisovali významné smlouvy, desítky smluv.
Zatímco dříve asijští politici hleděli s nadějemi na západ (a někteří se u nás chtěli „učit“), dnes jsou to sebevědomé a suverénní státy, které mají zájem na spolupráci s celým světem včetně Evropy. Ale nikdo z nich se nebude v Evropě ničeho doprošovat. Mají zájem na rovnocenné ekonomické spolupráci a mají Evropě co nabídnout – nerostné suroviny, kvalifikované odborníky, high-tech aplikace v oborech, ve kterých Evropa trestuhodně zaostala (například kosmos, IT aplikace, jaderné elektrárny, léky, drony a další).
Ale tyto země mají jiný společenský a politický vývoj a nesdílejí naše představy o „nových“ evropských hodnotách, nazývají je často pseuhodnotami, nebo rovnou znehodnocením. Mají velmi kritický názor na naše společenské a politické dění a nemají zájem, abychom jim vnucovali naše novinky, a brání se tomu stále aktivněji. Nechtějí LGBT, nechtějí transgender chlapoženy ve sportu. Kritizují záplavu sexu a agresivity ve filmech a umění, jeden muslimský politik nazval soutěž Eurovize sabatem čarodějnic. Vyzkoušeli si ideologicky a politicky prosazovanou privatizaci podniků a neosvědčila se jim, některé ekonomické obory podle nich má spravovat stát. Nechtějí ze zahraničí financované neziskovky, které zasévají ve společnosti svár a rozbroje. Nechápou a kritizují naši antirodinnou politiku, kde se více než polovina dětí narodí mimo manželství, a více než polovina manželství končí rozvodem, ačkoliv mají malé děti. Odsuzují naše pohrdání vírou a náboženstvím a obzvlášť jejich urážení, jak to předvedli Francouzi na olympijských hrách, kdy předvedli LGBT parodii na poslední večeři. Také mají jinak postavený názor na všeobjímající „práva“ v současném západním pojetí, prosazují vzájemnou vazbu práv, povinností a odpovědnosti, autoritu a respekt ve školách a zaměstnání, facka pro fracka, který je drzý na učitele, je pro ně správný výchovný prostředek a nikoliv důvod ke kárnému řízení proti škole.
Pokud chce EU spolupracovat s Čínou, Ruskem a ostatními státy ŠOS, musí přestat poučovat, peskovat a chovat se jako hraběnka, před kterou se mají ostatní uklánět. Pak můžeme spolupracovat ku prospěchu všech stran.
A na závěr, podívejme se, jestli mezi oficiálními hosty nebyl někdo z České republiky. Překvápko – byl. Europoslanec Ondřej Dostál dostal pozvání z čínské ambasády a přijal ho, byl součástí oficiálního protokolu, potřásl si rukou s prezidentem Si. O své návštěvě natočil rozhovor, takže takhle bychom asi měli začít. Respekt proti respektu, já pán, ty pán.
Hodnocení a komparace společností a států. Kapitalismus vs. socialismus https://nase-pravda.net/2025-08-09-02/ Dopis prezidentovi https://cdn-smartemailing.cz/574021/media/pane-prezidente-dopis.pdf Prof. Ivo Budil – úrohlášení https://www.youtube.com/watch?v=dfncNhA1-Rs Češi přišli o úspory a nikdo jim je nevrátí. Inflace nekončí. Systém se nezměnil. | Ilona Švihlíková – YouTube https://www.youtube.com/watch?v=W17QglIccTE
Zkopírujtedo prohlížeče vždy jeden z odkazů začínající na https….
Babiš dostal holí do hlavy, z mítinku skončil v nemocnici
01.09.2025 19:11 | Zprávy
Berlí do hlavy dostal Andrej Babiš na mítinku v Moravskoslezském kraji, kde je volebním lídrem ANO. Šéfa hnutí fyzicky napadl starší muž nespokojený s Babišovými politickými aktivitami a postoji. U incidentu zasahovala policie. Napadený politik byl převezen na vyšetření do nemocnice.
Foto: Facebook Andreje Babiše Popisek: Před napadením v Dobré Andrej Babiš pořádal mítink v Řepišti
Na předvolebním mítinku hnutí ANO v obci Dobrá na Frýdecku-Místecku došlo v pondělí k incidentu, při němž byl předseda hnutí Andrej Babiš fyzicky napaden. Jeden z účastníků akce ho zasáhl berlí do hlavy. K incidentu došlo během diskuse s občany, kdy se atmosféra vyhrotila kvůli přítomnosti odpůrců Babišovy politiky.
Útočníkem byl starší muž, jenž svým činem vyjádřil nesouhlas s Babišovými postoji. Při útoku vulgárně nadával. Ochranka okamžitě zasáhla a dotyčného zadržela, na místě byla přítomna také policie, která incident vyšetřuje. Babiš byl po napadení převezen do nemocnice na vyšetření, aby bylo vyloučeno vážnější zranění. Podle prvotních zpráv utrpěl pouze lehčí zranění, jeho stav je stabilní.
Násilí je nepřijatelné a nic nevyřeší
K útoku na šéfa opozice se vyjádřil premiér Petr Fiala (ODS). Na síti X napsal: „Odsuzuji dnešní útok na Andreje Babiše. Násilí do politiky v žádném případě nepatří!“
A přiložil video, ve kterém říká: „Vyzývám opravdu všechny – poslouchejme se navzájem, bavme se spolu, hledejme to správné řešení. Ale dejme násilí a agresivitu pryč. To je nebezpečná společnost, která takto postupuje. Nevím, jak je na tom Andrej Babiš. Pokud je zraněn, tak mu přeji, ať se brzy uzdraví, a já jsem připraven se s Andrejem Babišem střetávat v televizních debatách, klást argumenty proti jeho politice, kterou považuji za nebezpečnou, ale násilí do naší společnosti vážně nepatří. Mysleme na to.“
Poslankyně Alena Schillerová (ANO) na síti X napsala: „Nenávist, kterou šíří vládní strany na billboardech i sociálních sítích, dnes vyústila v útok na Andreje Babiše. Je to přímý důsledek jejich kampaně založené na strachu a rozdělování. Hnutí ANO dál povede kampaň pozitivně, bez nálepkování a strašení a vyzýváme k tomu všechny strany a hnutí v ČR.“
Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) jí odpověděl: „Zklidněte i vy emoce.“
A na svém účtu napsal: „Násilí do politiky nepatří. V demokracii se nesouhlas vyjadřuje diskusí a argumenty, ne fyzickými útoky. Jakýkoliv útok na politika – bez ohledu na stranickou příslušnost – je nepřijatelný. Přeji Andreji Babišovi, ať je vše v pořádku a bez zdravotních následků.“
Poslanec a místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček se vyjádřil: „Ten útok je jedním z důsledků nenávistné kampaně, kterou vede koalice SPOLU a Piráti a v posledních dnech opět STAN. Teď to skončilo úderem do hlavy, příště to může být horší. Kampaň založili na vyvolávání strachu a nenávisti. Varovali jsme, že to může skončit podobně, a stalo se.“
Útok odsoudil i ministr vnitra Vít Rakušan (STAN). „Násilí v jakékoliv formě je nepřijatelné a nic nevyřeší. Dnešní útok na Andreje Babiše jednoznačně odsuzuji. Lepší budoucnost pro naši zemi hledejme ve střetech argumentů a idejí, ne ve fyzickém násilí. Doufám, že zranění pana Babiše není vážné, a věřím, že policie incident rychle vyšetří,“ napsal Rakušan na síti X.
Po jednadvacáté hodině se ozval na sociálních sítích sám napadený Andrej Babiš. Měl by snad měl být v pořádku, ale lékaři mu prý na zítřek, než budou známy výsledky jeho vyšetření, doporučili klid. „Proto budu muset bohužel minimálně zítřejší program v Olomouckém kraji zrušit. Moc se omlouvám všem, kteří jste se chtěli setkat, kolegové včetně Lubomíra Metnara na místě určitě budou,“ omluvil se.
Na sociálních sítích se událost setkala s rozporuplnými reakcemi – zatímco někteří útok kritizují, jiní ho považují za důsledek polarizované politické atmosféry.
Objevují se např. názory, že jde o „projev zoufalého primitiva“, dotazy, co dělala ochranka, i zvolání: „Hurá, estébáckej zmetek.“
„To je to samé jako ve sportu, když nefandím Spartě, a to je fakt, tak přece nebudu chodit na každý její zápas. Jestli chce někdo něco změnit, má možnost jít k volbám, berlí asi politiku této země nezmění!“ napsala Radka Kohoutová na síti Facebook.
Policie zkoumá motivy útočníka a další okolnosti incidentu. Tato událost pravděpodobně ještě více podnítí diskuse o bezpečnosti a kultuře politických shromáždění v Česku.
Incident na mítinku v obci Dobrá není osamoceným projevem politicky motivovaného násilí v nedávné době. Ke střetům docházelo např. na srpnovém shromáždění v Příčovech.
Většina politicky motivovaného násilí v Česku není přímo spojena s fyzickými útoky na politiky, ale spíše s verbální agresí, protesty či střety mezi znepřátelenými skupinami. Rostoucí polarizace zvyšuje riziko eskalace do fyzických incidentů, jak ukazuje případ napadení Babiše či střety v Příčovech. Oproti jiným zemím EU je míra politického násilí v Česku relativně nízká, ale incidenty jako ten v Dobré zdůrazňují potřebu většího důrazu na bezpečnost při politických shromážděních a na potírání nenávistných projevů.
Teror. To je podle Jaroslava Foldyny to jediné, co by podle něj Fialova vláda dokázala nabídnout, pokud by pokračovala i po volbách. Kriminalizace opozice, šikana jinak smýšlejících, utužování cenzury, nové trestní paragrafy na politické postoje, to je to jediné, co podle poslance SPD ještě dokáží nabídnout.
Foto: Hans Štembera Popisek: Celonárodní veřejné setkání při příležitosti 80. výročí od konce druhé světové války
Koalice SPOLU, která v této zemi minulé čtyři roky vládla, zahájila svou předvolební kampaň tím, že strašila nástupem současné opozice, pojmenované jako „zlo“. Nepřijde vám to zvláštní, že se nemůže pochlubit ničím vlastním, pozitivním?
Je to zvláštní, nikoli však překvapivé. Vládní koalice dělá přesně to, co od ní každý, kdo jen trochu sleduje politiku, musel čekat. Flusali kolem sebe v opozici a flušou kolem sebe i dnes. Není přece důvod se domnívat, že intelektuální a morální nedostatečnost se ziskem politické moci zmizí. Nezmizí, jen dostane větší prostor naplno se projevit. A přesně to se děje.
Program vládní koalice je plný hesel jako „zařídíme, zajistíme“. Když se novináři ptali premiéra Fialy, na rovinu přiznával, že ještě netuší, jak to udělají. Co byste od případné druhé Fialovy vlády očekával vy?
Teror.
Co prosím?
Podle dlouhodobých průzkumů současná koalice může vyhrát volby pouze volebním podvodem, a proto by v případě svého vítězství musela zavést opravdový teror, protože by bylo jasné, že jinak příště už vyhrát nemůže. Těm lidem jde o všechno, a proto pro udržení se u moci udělají opravdu cokoli.
Jako standardní teror totalitního státu: kriminalizace opozice, záhadná úmrtí opozičních politiků ve vězení, pronásledování a šikana nedostatečně konformně smýšlejících lidí, zavedení ještě tužší cenzury, sledování lidí ve všech oblastech komunikace včetně masivního nasazení odposlechů, další rozšíření Trestního zákoníku o paragrafy umožňující trestat politické postoje, rušení opozičních politických stran, další zesílení politické propagandy ve školách, další politizace policie, justice, armády, další zvýšení agresivity všudypřítomné propagandy ve veřejném prostoru a tak dále…
Účelem toho všeho by bylo, vybičovat k co největší aktivitě příznivce a zlikvidovat, anebo aspoň zastrašit odpůrce.
Říkal jste, že těm lidem jde o všechno, a proto pro udržení se u moci udělají opravdu cokoli. Jak jste to přesně myslel?
Kauzy jako Kampelička, Bitcoin, anebo Dozimetr jsou jen vcelku nezajímavé vrcholky ledovce. Pod hladinou jsou (zatím) velmi pravděpodobně schovány ještě předražené armádní zakázky – mnoho zakázek, podíly z rozkrádání pomoci Ukrajině, financování válečných zločinů, vlastizrady, přípravy útočné války, podněcování útočné války, financování terorismu a další trestné činy proti republice…
Zkrátka za vlády Petra Fialy se tady velmi pravděpodobně událo mnoho věcí, za které mohou v případě změny politické reprezentace země, a v případě konce války na Ukrajině, a z toho všeho plynoucího následného vyšetřování, padat výjimečné tresty. Proto je zřejmé, že mnohým protagonistům a spolupracovníkům současného režimu jde opravdu o všechno.
V programu koalice SPOLU se lze mimo jiné také dočíst, že chce bojovat za svobodu pro novináře a influencery, ale zároveň chce chránit stát „přiměřenými nástroji proti masivnímu šíření dezinformací“. Jaká je pro vás vyhlídka na veřejný prostor, kde budeme mít preferované vykladače světa a současně takové, kteří budou čelit „přiměřeným nástrojům“?
Vlastně jsem to popsal v předchozích otázkách. Je to vyhlídka státního teroru. Provládní média budou podporována a kriticky uvažující média budou likvidována. Totéž, co pro média, platí i o jednotlivých lidech. Se svobodou to samozřejmě nemá společného vůbec nic.
Nemá se ale společnost před dezinformacemi přece jen nějak bránit?
Má, pravdou.
Je ale něco takového vůbec možné?
Slovo dezinformace a celou tu „dezinformační agendu“ drží při životě pouze dva druhy lidí – gauneři a blbci. Gauneři jednají ve zlém úmyslu, protože chtějí umlčet jakýkoli jim nepohodlný názor, blbci jednají v dobrém úmyslu, protože jsou zvyklí přijmout jakoukoli hloupost, co jim tvrdí někdo, koho považují za autoritu – zpravidla jde o gaunera, a ve své blbosti předpokládají, že stejnou absencí kritického myšlení jako oni trpí i zbytek populace.
Kombinací znalosti skutečných faktů, respektive nejpravděpodobnějších tezí, a logického myšlení.
To stačí?
Když vyloučíme zavedení ministerstva pravdy, což ovšem se svobodou a pravdou nemá nic společného, tak jiná možnost neexistuje.
Takže podle vás dezinformace nepředstavují takové nebezpečí, jak se tvrdí?
Platí, že pokud je nějaká teze zcela zjevně lživá, tak není nebezpečná právě pro tu zjevnost. A pokud nějaká teze není zcela zjevně lživá, tak být lživá nemusí a je nutné ji poctivě zkoumat, nikoli zakazovat. Liberální demokraté se ale u nás snaží zavést dogmata, o nichž je jakákoli diskuse nepřípustná, na něž je možná pouze jediná opověď. Tím se ale naši milí liberální demokraté myšlenkově dostali na úroveň předáků Al-Kájdy, anebo Islámského státu.
Není to přece jenom příliš ostré srovnání?
Není. Liší se pouze dogmata, způsob uvažování je ale zcela identický. Že v takovém případě nemůže jít o svobodu a demokracii, ale pouze o upevnění vlastní moci, musí být zřejmé v podstatě každému, kdo je svéprávný.
Start kampaně SPOLU byl cílen k 21. srpnu. „Doba po lidech vyžadovala přizpůsobení, účast na režimních rituálech,“ popsal čas normalizace v projevu před rozhlasem premiér Petr Fiala. Nestávají se dnes podobným „režimním rituálem“ i výročí, ať 21. srpen, nebo 17. listopad?
Premiér Fiala popsal přesně to, co dělá on sám a o čem jsme vlastně doteď mluvili. Rituálem se ovšem v jeho podání nestávají uvedené události samotné, ale jejich výklad. Především je ale nutné říci, že společné rituály jsou pro každou lidskou entitu nesmírně důležitým zdrojem identity, bez které by daná společnost byla beztvarou, dezorientovanou, a proto i snadno ovladatelnou, masou – mimochodem; zde jsme narazili na děsivou, možná až ďábelskou, genialitu multikulturalismu jako skvělého nástroje likvidace společnosti. Ale to jsme trochu odbočili…
No nic, takže zpátky k rituálům. Vezměme si například oslavy Vánoc, Velikonoc, či dalších svátků. To vše jsou naše společné rituály, ze kterých čerpáme naši identitu, a které proto do značné míry vypovídají o tom, kdo jsme, jací jsme a kam kráčíme, či alespoň kráčet chceme. A teď se podíváme, jaká je podstata rituálů požadovaných režimem Petra Fialy. Když prozkoumáme, jaký je jejich společný jmenovatel, tak na nás jasně svítí jedno jediné slovo.
Jaké?
Nenávist. Identita našeho současného liberálně demokratického režimu stojí prakticky výhradně na nenávisti. Jde o nenávist k jinak smyšlejícím, to jsou dezoláti, svině a kdovíco ještě, je to nenávist k Rusku, to jsou mongoloidní hordy z východu, je to nenávist k rodině, která je už přežitá a je potřeba ji předefinovat, je to vypjatý feminismus jako nástroj budování nenávisti mezi muži a ženami, je to nenávist vůči lidem na venkově, vůči fyzicky pracujícím, vůči seniorům, a tak bychom mohli ještě chvíli pokračovat.
A víte, co je na všech lidech, těch entitách, které jsou předmětem rituální nenávisti ze strany liberálně demokratické sekty, nejzajímavější?
Co?
Že se v podstatě shodují s entitami, vůči kterým pěstovali rituální nenávist nacisté a fašisté. Pak nám ovšem nezbývá nic jiného, než mezi nacisty a liberální demokraty dát rovnítko. A to, kam kráčeli nacisté a fašisté, je, myslím, doposud všeobecně známo. Byla to válka a teror.
Nacisté ale přece nepropagovali manželství pro homosexuály, či multikulturalismus.
Tak jako vše, i nacismus se vyvíjí a to, že si podal ruku s neomarxisty, tedy s vyznavači tezí Frankfurtské školy, není nijak překvapivé. Obě dvě ideologie mají stejný filozofický základ, a proto bylo jen otázkou času, kdy ve své touze po likvidaci svobody najdou společnou cestu. Neomarxistům proto stačilo nacismus jen trochu zkultivovat a dát mu trochu jiné názvosloví… Navíc je takzvaný doublethink nezbytným předpokladem existence každé totality, protože to je jediná cesta k eliminaci kritického myšlení a z něj plynoucích, pro totalitáře nepříjemných, otázek.
„V boji za svobodu vám sebereme svobodu.“ „Ze strachu z totality zavedeme totalitu.“ „Podporou války ukončíme válku.“ „Zbavíme vás soukromí, čímž vám zajistíme soukromí.“ „Neřekl jsem o lidech, že jsou svině. Svině jsou jen ti, kterým se nelíbí, že jsem o lidech, kteří si myslí něco jiného než já, řekl, že jsou svině.“ „Máte se špatně, což je důkaz, že to děláme dobře.“ „Chceme se starat o děti, tak do nich napřed nacpeme hormony a pak jim pomůžeme k sebevraždě…“ Podobných příkladů mixu okázalé imbecility, až nelidské drzosti a tupého fanatismu přece kolem sebe vidíme celou řadu v podstatě každý den, jen co ráno otevřeme oči. Stalo se to vlastně součástí našeho každodenního života, což je ovšem děsivé. Pokud máme jako společnost, a vlastně i jako jednotlivci, přežít, tak tohle šílenství musíme okamžitě zastavit. Okolní svět totiž na inkluzi slabých moc nevěří, a nás tohle rozežírá jako rakovina.
Prezident Pavel 21. srpna varoval před pokrouceným pohledem na svět. „Abychom se drželi hodnot, které provázejí lidstvo od nepaměti, abychom byli schopni rozlišovat to, co je správné, a to, co je zlo“, řekl doslova. Je podle vás zrovna Petr Pavel se svou osobní historií vhodným arbitrem hodnot?
Ano, o nelidské drzosti a imbecilitě jsem právě teď mluvil, a Petr Pavel je v tomto ohledu vynikajícím odstrašujícím příkladem. Což se ale na druhou stranu také cení.
Prezident se také na Hradě zúčastnil promítání filmu Velký vlastenecký výlet, ve kterém režisér Kvapil, známý z mnoha politických akcí a předvolebních kampaní, vozil po Ukrajině tři „dezoláty“, nalezené přes inzerát, a natáčel jejich reakce. Může podle vás tato perfomance v předvolebním čase do veřejné debaty přinést něco podstatného?
Ne. Je to jen další nástroj k posilování ritualizované nenávisti již nenávidících.
Není to poprvé, co umělci vstupují do předvolební kampaně. Před dvěma lety v Polsku takto režisérka Hollandová točila film o ukrutných Kaczynského pohraničnících. Máte ale dojem, že tyto umělecké vstupy do kampaně mohou ještě něco přinést, tedy získat i jiné voliče než ty, kteří to vládním stranám hodí tak jako tak?
Nemohou a ani si to nekladou za cíl. Jak už jsem řekl, jde jen o posilování ritualizované nenávisti, která je jediným pojivem zfanatizované sekty, která si říká liberální demokraté. Buď ty lidi dokážeme nějak vyléčit, anebo nás nakonec pozabíjejí, či z nás svými progresivistickými pokusy vytvoří tupé tvory bez identity, které nakonec vcelku snadno pozabíjejí a zotročí nájezdníci z jihu. Jediné, co si z uměleckých děl tohoto typu můžeme vzít, je potvrzení skutečnosti, že Západ jako celek sám sebe zahnal do nejhlubší intelektuální a mravní krize své historie, a pokud si sám nepomůže, tak nemá šanci přežít.
(1) Nejnovější ruský postoj k míru na Ukrajině. Ukrajina může být z velké části nebo celá anektována Ruskem, pokud si Západ nedá pokoj!
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov včera v rozhovoru pro ruskou státní televizi důrazně varoval, že Ukrajina ztratí uznání své další státní existence ze strany Ruska, a z jeho včerejších slov tak poprvé zřetelně vyplývá, že Rusko nevylučuje situaci, kdy Putin nakonec anektuje Ukrajinu celou, a ne jen nějaké její menší části, a to po mírové dohodě se Zelenským, a pod patronací Trumpa. Protože Lavrov, na rozdíl od Dmitrije Medveděva, nikdy nemluví do větru, ale takřka vždy s přímým požehnáním Gosudara, je třeba jeho včerejší slova brát mimořádně vážně. V podstatě tak podle Lavrova nyní existují dva scénáře dalšího vývoje konfliktu na Ukrajině. Ruskem preferovaný mírový scénář urovnání ukrajinského konfliktu prosazovaný současnou administrativou Bílého domu prezidenta Donalda Trumpa. A Ruská negativní reakce na nynější nápady Eurokratů, jak pomocí rafinovaného příměří na Ukrajině obalamutit Rusy, a tajně připravit Ukrajinu za výchozí prostor pro jejich další nový pokus provést Drang nach Osten.
Lavrov včera definoval podmínky pro realizaci preferovaného Trumpova scénáře velmi úzkým způsobem. Protože Ukrajina se v roce 1990, aby získala ruské uznání své nezávislosti a ruské uznání státních hranic svého teritoria, písemně v Deklaraci o vzniku Ukrajiny zavázala, že bude navěky “nejaderným, nezúčastněným a neutrálním státem”, jakékoli porušení jakéhokoli z těchto statutů, automaticky ukončuje uznání Ukrajiny jako nezávislého státního útvaru ze strany Ruska. Tedy Ukrajině je podle Lavrova i nadále přísně zakázáno: (1) vstoupit do vojenské organizace NATO, (2) uzavírat s touto organizací, nebo jejími členy, jakékoli smlouvy, které by Rusko mohlo vykládat za smlouvy namířené proti bezpečnosti Ruska, (3) připustit rozmístění vojenských sil zemí této aliance na svém území, (4), pokoušet se vyrobit nebo vlastnit jaderné zbraně. Nebudou-li tyto podmínky dodrženy, z hlediska Ruska Ukrajina automaticky přestává právně existovat, se všemi důsledky, které to pro ni bude představovat.
Lavrov v rozhovoru zdůraznil, že rozsáhlá území Ukrajiny, na nichž nyní prosperuje Oděsa i další ukrajinská města, byla před staletími vybojována ve válkách (proti Turecku) ruským lidem, byla založena a postavena za carevny Kateřiny Veliké, a ruský lid v nich stále žije, a nikdo ruskému lidu nebude na těchto územích, které od Ruska v dobré víře obdržel, svévolně zakazovat užívat ruský jazyk, vyznávat ruskou pravoslavnou víru, a spolupracovat s Ruskem. Rusko podle Lavrova nemělo nikdy v úmyslu připojit Krym i Donbas k Rusku, ale bylo k tomu Ukrajinou i Západem donuceno, aby ochránilo tamní ruský lid před útlakem. A bude-li třeba, Rusko znovu ochrání práva ruského lidu i na dalších těchto územích. Rusko nadále nestrpí žádnou, i skrytou, expanzi zemí NATO směrem do bývalého sovětského prostoru. Rusko věří, že současná administrativa USA pod vedením Donalda Trumpa pochopila, že mír je možný pouze za respektování těchto základních ruských bezpečnostních podmínek, ale je si také vědomo, že evropské země NATO se budou pokoušet tento mírový proces zhatit, aby mohly Ukrajinu připravit na vyvolání další války proti Rusku. A Rusku se už těmito zeměmi napálit podobně jako v minulosti nenechá.
(!) Pokud jde o sankce, Rusko podle Lavrova nepotřebuje v žádném případě zmírnit sankční režim, který na něj EU uvalila, protože ve spolupráci se zeměmi BRICS už vytvořilo nový technologicko-průmyslový komplex, a ten je proti sankcím EU odolný, a umožňuje, aby se Rusko rychle vymanilo z technologické závislosti na Západu, do níž po rozpadu SSSR bohužel upadlo. Zrušení sankcí, by podle Lavrova, mohlo opět sehrát negativní efekt, a nalákat Rusko do pasti technologické závislosti na Západu. (!)
Za stěžejní pro současný ruský postoj je třeba bát tuto včerejší citaci Sergeje Lavrova: “Rád bych ještě jednou zopakoval, že si ceníme pochopení, které na rozdíl od Evropanů projevuje americká administrativa, která se upřímně snaží dostat k jádru problémů a vyřešit základní příčiny krize, kterou Západ v čele s předchozí administrativou J. Bidena na Ukrajině vytvořil, aby ji využil jako nástroj k zadržování, potlačování Ruska a způsobení mu, jak se říká, strategické porážky.“. Tedy žádné opakování dočasného příměří minského typu, jak se snaží si nyní vynutit Eurokraté, už nepřichází v úvahu. Volba je tak prostá: (1) Buď válka a nějaká forma následné ruské anexe podstatné části zbytku celé současné Ukrajiny. (2) Nebo mír, podle ruských podmínek. (Originál, mnohem delší, než v našem textu, najdete zde, na stránkách ruského ministerstva zahraničí. Dostupné i z EU.)
(2) Nejnovější české a evropské nápady, jak si vynutit “spravedlivý” mír na Ukrajině.
Český prezident Petr Pavel včera hořce litoval, že americký prezident Donald Trump nevyvinul na Aljašce na Putina větší tlak hrozbou sankcemi, aby ho donutil přijmout evropské mírové vize, které Rusko považuje jen za rafinovanou přípravu na další válku Ukrajiny, nebo celé aliance NATO, proti Rusku. Pavel a další politici EU, kteří se neustále snaží prodlužovat válku, případně vymýšlejí nejrůznější bizardní plány, jak Ukrajinu podloudně propašovat do Aliance NATO, aby mohl být aktivován článek 5, a zahájena kolektivní obrana Aliance NATO území Ukrajiny před tzv. ruskou agresí, jsou mimořádně tragikomické bytosti. Takřka nikdo je podle amerických analytiků nebere vážně. Ačkoli neustále vydávají ostrá bojová prohlášení, a slibují vyslat na Ukrajinu ihned po vyhlášení příměří své armády, aby ji údajně před Ruskem ochránili, realita je zcela absurdní.
Italská úřadující státní náčelnice Giorgia Meloni praštila při posledním jednání válkychtivých Eurokratů do stolu, a nastolila v hádce s Macronem klíčovou otázku – “Co budeme dělat, až Rusové na Ukrajině zabijí našeho vojáka? Budeme veřejně předstírat, že se nic nestalo, abychom nemuseli na jeho smrt reagovat? Protože jinak budeme muset reagovat, a to znamená, že reagovat bude muset celé NATO. A to znamená aktivovat článek 5 o kolektivní obraně, a zahájit válku s Ruskem? A Rusko má 1.3 milionu vojáků. Kolik jich budeme muset vyslat, aby splnili úkol?”. A ostře se postavila proti vyslání jakýchkoli vojáků NATO na Ukrajinu, a navrhla fiktivní bezpečnostní záruku Ukrajině rozšířením článku 5 NATO i o Ukrajinu. A tím dala jasně najevo, že článek 5 o společné obraně NATO je defacto fikce. Protože je úplně jedno, jestli Rusko zaútočí po uzavření příměří nebo míru na Ukrajinu, a zabije tam nějakého rozmístěného vojáka NATO, a bude muset být aktivován článek 5, jak plánuje Macron. A nebo jestli Rusko zaútočí po vyhlášení příměří nebo uzavření míru na Ukrajinu, kde sice nebudou žádní rozmístění vojáci NATO, ale Ukrajina bude mít ochranu podle článku 5 NATO, jak navrhuje Meloniová. Neb v konečném důsledku obou plánů bude muset být aktivován článek 5, a toho se všichni bojí, protože praskne, že USA se do konfliktu nezapojí, protože hlavním cílem jejich snah o urovnání konfliktu na Ukrajině je vyhnout se zničující jaderné válce s Ruskem.
Trump veřejně prohlásil, že americké vojáky na Ukrajinu nepošle. Ať si je tam pošlou Evropané, když chtějí. Andreas Schwarz, německý sociálně demokratické poslanec a šéf výboru pro dohled na rozpočtem německé armády už přiznal, že Německo má z finančních důvodů problém i udržovat 5000 vojáků v Litvě, protože žádné další vojáky nemá, a nemá na ně ani peníze, ani pro ně nemá zbraně. Poláci prohlásili, že na Ukrajinu nikoho nepošlou, protože všichni jejich vojáci musí střežit hranici s Běloruskem. Podle amerických analytiků i evropských diplomatů Macron a Starmer vyhlašují, že pošlou vojska NATO na Ukrajinu, hlavně proto, aby v OSN jejich země ještě vypadaly jako velmoci, a aby nebylo tak často a nahlas zpochybňováno jejich křeslo v Radě bezpečnosti OSN. Oba politici jsou prý navíc ve svých domovských zemích už politicky mimořádně slabí, a nejsou tak už ani schopni doma nic protlačit. Vyslání vojsk na Ukrajinu je výlučnou pravomocí německého parlamentu, a tím takový návrh v současné politické konstelaci určitě neprojde. Vysoký evropský diplomat, tuto velkohubou politiku Eurokratů definoval slovy “Někdy je velmi těžké vlastně pochopit, o čem to vlastně mluvíme”. A další dodal: “Nic se nestane, (mír nebude), protože Američané se sice sbližují s Rusy, ale Evropané podporují válku Ukrajině. Takže jsme vlastně v patové situaci“.
Komické na to všem je, že český mainstream byl včera přesvědčen, že se rýsuje přesvědčivá vojenská síla, která poskytne vojenské záruky Ukrajině. Leč zapomněl dodat pouze v hlavách několika pološílených politiků, a na papíře. Nejdále u nás zatím v tomto směru zatím došla Fialova armádní ministryně Černochová, a ta už dokonce věrným veřejně přes mainstream oznamovala, že ČR pošle vojáky na Ukrajinu, až bude příměří, stejně jako je poslalo do Jugoslávie. Protože tuhle misi by musel schválit Parlament, bude si muset nejvyšší fialová Valkýra pospíšit, protože po volbách to už podle Babiše neprojde.
