Z článku Karla Eichlera na Pravém prostoru o silách ničících naši civilizaci:
1. Genderismus: spočívající v popření biologického pohlaví a zavedení možnosti volby. Především se projevuje v otevřené nenávisti vůči zdravým heterosexuálním ženám a mužům.
2. Environmentalismus: spočívající ve svaté válce proti emisím CO2 a vůbec veškeré lidské aktivity mající dopad na životní prostředí (tedy téměř všeho). Typickým projevem je vybíjení dobytka, zákaz cestování, nejdříve osobními vozy, později jakékoli formy cestování a 15-minutová města.
3. Zdravotní preventismus: přehnaně zveličující potřebu zdravotní prevence jednotlivce – zdraví se zde míní jak mentální tak fyzické. Dal by se shrnout slovy: zajistíme vaše zdraví, i kdyby vás to mělo zabít. Typicky se projevoval v době COVIDismu, rozhodně však s koncem COVIDu neřekl poslední slovo. Všechny well-being, no-blaming či neurodiversity nesmysly jsou právě z této líhně.
4. Tolerantismus: spočívající ve vynuceném protežování a tolerování všech možných – zejména agresivních a vůči ostatním nenávistných – menšin na úkor většiny a otevřená nenávist vůči tradiční populaci. Typicky se projevuje multikulturalismem, podporou masivní migrace, umělém vytváření dalších menšin z menšin, ale i selektivní uplatňování práva.
5. Digitalismus: násilné nasazování výpočetní techniky a digitalizace a snaha přinutit lidi žít v realitě virtuální, nikoli skutečné. Charakterizovat by se dal jako: zapni si „plejstejšn“, vezmi do ruky chytrý mobil a hlavně nic neřeš! Typickým projevem je digitalizace peněz, vznik všemožných metaverzů, takzvaná digitální demence (neschopnost si nic pamatovat, protože se to dá snadno vyhledat) či nutnost vést veškerá setkání on-line.
6. Globalismus: snaha potlačit všechno lokální – typicky zvyklosti, tradice, patriotismus, vztah k místu či národu, v ekonomice také produkty určené pro domácí (či regionální) trh a tedy vznik obrovských monopolů. Typickým projevem je snaha zlikvidovat jakékoli hranice, zavést dvojí metr nadržující všemu nadnárodnímu a podobně.
7. Extrémní rovnostářství (egalitarismus): vnucující myšlenku, že jsme všichni stejní, neuznávající koncepty jako přirozený talent, píle, inteligence a podobně. Dal by se charakterizovat slovy, radši ať všichni umřou v chudobě, než aby někteří měli více. Tato idea je vlastně nejblíže standardnímu komunismu z ranného SSSR (ono „všichni máme stejné žaludky“ jak se říkalo v 50. letech). Typickým projevem jsou fanatické snahy vymýtit chudobu a přehnaná implementace doktríny rovnosti šancí. V angličtině stačí hledat hesla jako Social Justice nebo Equality evokující pocit déjà vu padesátých let.
8. Elitářství (elitarismus): pocit vlastní výjimečnosti progresivistů. Ti autenticky věří tomu, že všichni ostatní jsou tupí, nevědečtí, omezení, uzavření, nejlépe odněkud ze středověké vesnice. Zároveň věří, že oni jsou jediní, kdo všemu rozumí, kteří jsou vědečtí a kteří jsou skutečnými experty, že jejich pamflety prezentují jedinou správnou pravdu a podobně. Někdo by mohl namítat, že se nejedná o definiční bod, ale o doprovodný jev (například nacisté a částečně komunisté věřili témuž).