Neurolog mi jí předepsal kvůli pohnuté plotýnce. Seděl jsem před ordinací a čekal. Otevřely se dveře a drobná, hezká fyzioterapeutka mě pozvala dál. Stačil jsem zaregistrovat měkký přízvuk v jejím hlase. Asi cizinka, pomyslel jsem, svlékl se a ulehl na lůžko. Masáž páteře a přilehlých partií byla koncertem drobných prstíků, které ač malé, intenzívně oživovaly činnost dávno zapomenutých svalů. Aby řeč nestála, pronesl jsem: ”Tak se nám zima vrací!” Masérka jako by ožila, přitakala: “Ano, ano. Ale tohle není žádná zima, to u nás v Oděse je teď sníh a mrzne, jak vy Češi říkáte, až praští….” “Vy jste z Oděsy?”: skočil jsem jí nevychovaně do řeči, a než stačila navázat, zeptal jsem se: “Vy jste utekla před válkou?” Chvilku mlčela a pak se rozhovořila: “Pane, v Oděse žádná válka není! Vracím se tam pravidelně, ale už bych tam žít nechtěla, alespoň do doby, dokud neodejdou ukrajinští fašisté. Miluji to město, ale to co se tam děje od dob Zelenského, to je hrůza”. Já na to: “Ale u nás v novinách píší, jak Zelenského uznáváte a jaký je to hrdina?!” Masérka na chvíli přestala masírovat mé zádové partie a jako by hledala slova, kterými by mi vysvětlila celou náležitost: “Víte, pane, neuražte se, ale vaše noviny jsou nejulhanější v Evropě. A já sice z Oděsy pocházím, ale u vás žiji už sedmnáct let a mám už české občanství. Začátky byly problém, víte, co myslím? Naučit jazyk, získat vzdělání, zapadnout do společnosti, to všechno mi trvalo skoro sedm let. U vás jsem si udělala živnost a dnes i pracuji pro státní zdravotnictví. Platím daně, jako ostatní daňoví poplatníci, jak říkáte vy, jsem plně integrovaná!” Chvilku se odmlčela. Přerušil jsem ticho nesmělou otázkou:”Jestli to není tajné, jak se jmenujete? Já jsem Pavel!” “Sofia”: spíše špitla, jakoby se bála, že dělá něco nepovoleného. “Hmm, moudrá.”: opáčil jsem. “Prosím?”: přitlačila na na svalové prérie kolem páteře. Heknul jsem a rychle dodal: “To je z řečtiny. Sofia znamená moudrá!” “Ach tak”: vydechla s úlevou, jako bychom napravovali něco nepatřičného a jejím prstíky opět rozehrály příjemné preludium na mých obratlech. A sama pokračovala: “Víte, ti skuteční Ukrajinci, co chtějí pracovat a plně se u vás integrovat je jenom málo! Hlavně ti, co přišli před těmi problémy na Ukrajině. Však víte, Majdan, Donbas, Zelenskyj, ale hlavně obrovská korupce, fašisté v parlamentu a postupná ztráta všeho, co jsme považovali za běžné. V té době jsme Západ nezajímali, až do Majdanu. Víte, neznám nikoho ve svém okolí, kdo by v roce 2019 volil toho komedianta, všichni jsme volili Porošenka a najednou překvapení, vyhrál Zelenskyj. Tam nám asi Západ pomohl!?” “Ale naše sdělovací prostředky Zelenského chválí?”: snažil jsem se hloupě oponovat. “Vaše sdělovací prostředky jsou nejulhanější v Evropě. Do Majdanu to šlo, pak ale obrátily a píší tak, jak si přeje Západ a naši fašisté z okolí Zelenského! Všechno je to jedna veliká blamáž. Na Ukrajině válčí hlavně žoldnéři ze zemi NATO. Ukrajinci válčit nechtějí a teď už potencionální vojáky nahánějí “náboráři” v městech a na vesnicích a sbírají naše kluky jako potravu pro ruské zbraně!” Chvilku se odmlčela a věnovala se mým zádům. Když přešla ke krčním partiím, tak potichu, jako by se bála, že jí někdo uslyší, pokračovala: “Jste blázni, když podporujete, jak vy říkáte, uprchlíky před válkou. Tři čtvrtiny neprchají před válkou, protože tam, odkud přišli se nebojovalo ani nebojuje. Jsou to ekonomičtí uprchlíci! Legalizují si své korupční příjmy přes vaši zemi a váš systém. Tři čtvrtiny nejsou žádní zoufalci, přijíždějí, či si tady u vás kupují auta, na které byste si nevydělal ani za 50 let! Ukládají si milióny do vašich bank, špinavé peníze pocházející z podvodů, korupce a vražd z ukrajinského systému. A klidně čerpají ještě od vašich hloupých politiků sociální podporu. Já jsem taky Ukrajinka a musím ze svých daní odvádět těmhle ukrajinským podvodníkům ze svých daní. Divím se, že jste tyhle “grabižniky” (loupežníky) už nevyhostili. A v čele těchhle lidí stojí Zelenskyj se svými fašistickými kumpány z Kyjeva. A když čtu, že je Žid, musím se smát Zelenskyj je Žid, jako já astronaut!” Masáž skončila a Sofia spíše pro sebe než pro mě si ulevila: “To jsem si zase dobře popovídali!” A já jsem přemýšlel, jestli “pravda”, vsugerovávána nám každým dnem sdělovacími prostředky, je pravdou, nebo sprostou lží! Posuďte sami!
PS. Osoby a děj jsou skutečné, jenom jména jsou upravená