27.05.2026 4:45 | Rozhovor
autor: Jakub Vosáhlo
VIDLÁKŮV TÝDEN Daniel Sterzik, tedy Vidlák, se celý víkend pohyboval po Brně a považuje tamní posseltovskou sešlost za skvělou akci. Lidé si uvědomili spoustu věcí a brněnská pravda a láska ukázala, že se nebojí ani věcí, které už by Pražákům přišly moc.

Popisek: Daniel Sterzik zvaný Vidlák
Víkendová akce Landsmanšaftu v Brně je hodnocena jako úspěšná. Souhlasil byste?
Tak určitě… Naplnila veřejný prostor vzpomínkami na dobu německé okupace a protektorátu, upozornila na to, jaké svině tehdy Němci byli, obzvlášť ti sudetští, dostala na jedno demonstrační pódium celou vlasteneckou scénu včetně prezidenta Zemana, obnovila otázku reparací, snížila šance Petra Pavla na znovuzvolení a nedělní demonstrace proti sudetské připoseltovanosti zcela zastínila akci Milionu chvilek na obranu koncesionářských poplatků. Skvělý víkend!
Vy jste to v Brně viděl na vlastní oči, co byl váš nejsilnější zážitek? Nechám na vás, zda pozitivní nebo negativní…
Pro mě bylo asi nejsilnější to, že vedle mě šli v průvodu i lidé, kteří na demonstrace příliš nevěří a kteří mě od nich v minulých letech spíše zrazovali. I ti, kteří neviděli žádný smysl v pořádání protivládních protestů na Václaváku, najednou šli s námi na Dominikánské náměstí. Jak vidno, paměť na „pokojné soužití s milými krajany“ ještě nevymizela a nenechali jsme se uchlácholit, že o nic nejde a všechno bude v pořádku.
A pak jsem si náramně užil Bernda Posselta, který po celý víkend ani jednou neřekl slovo „Beneš“ a to v žádné souvislosti. A o to nám šlo…Milí krajané se omlouvali horem dolem a na nějaké odškodňující požadavky vůbec nedošlo. Až přijedou do Reichenbergu, také jim ukážeme, že už je to Liberec a nikdy to nebude jinak.
https://www.parlamentnilisty.cz/tv/embed?id=1032
Jak se stalo, že toto 80 let staré téma zase otevřelo staré rány?
To bude kreténismem pražských a brněnských liberálních elit. Oni to tak mají, že když už chtějí být zase lokaji u německé panské rasy, tak nepřemýšlejí strategicky, ale hodnotově, což je spolehlivě prozradí před dosažením cíle. A tak, místo aby Čechy uchlácholili, tak je vydráždili. Místo, aby je uklidňovali až k vratům plynové komory, vyprovokovali je. Ani ten Posselt nebude zrovna vydařenou reinkarnací Dolfiho. Kdyby byl, nemusel být teď o víkendu pro Čechy za kajícníka a pro Němce za slabocha, který si ani neumí říct o majetky.
Na akci se předvedla prakticky celá parlamentní opozice, prezident dal akci záštitu. Předseda TOP 09 použil v souvislosti s Berndem Posseltem opakovaně slovo „noblesa“ a těší se na další setkávání. Co je podle vás k takovému chování vede? Skutečně to jejich voliči ocení?
Ale kdepak! Oni dobře vědí, že to jejich voliči neocení, ale doufají, že to ocení redaktoři v liberálních médiích a ocení to jejich němečtí pánečci a nasypou prachy na kampaň. Přízeň voličů, to je nejistá disciplína. Mnohem lepší je plná stranická pokladna, armáda marketérů a Seznam Zprávy, které vás budou chválit a očerňovat Babiše.
Jen, v poslední době se ukazuje, že tato strategie je stále dražší a stále nejistější. A tak holt musejí sahat k silnějším kalibrům. Například k lezení do řiti Bernda Posselta.
O vás se, Danieli, ví, že pocházíte od Karlových Varů a teď žijete na jižní Moravě. Dva pohraniční kraje, ale z hlediska česko-německých vztahů úplně jiné příběhy. Máte pocit, že na jižní Moravě se to jinak jinak, než na západě země?
Ne, v tomto ohledu se to na jižní Moravě vnímá úplně stejně jako v Karlových Varech. Sudety jako Sudety. Miroslav byla stejný Reich jako moje rodné Nové Sedlo. Mislitz jako Neusattel. Rozdíl byl jen v tom, že v Miroslavi žila i početná česká komunita v Novém Sedle volili Henleinovu partaj až na jednoho jediného voliče (který volil sociální demokracii) úplně všichni. Po válce se pak odsun provedl přesně podle tohoto klíče.
Dnes se obě obce liší pouze podle množství usedlých liberálů, kterých je v Miroslavi o něco víc než v Novém Sedle. Ale když jde o sudetské majetky, není ten rozdíl nijak velký.
Objevil se nápad, že by se Sudetoněmecký den mohl konat „na střídačku“ v Německu a v Česku. Myslíte, že v Ústí nad Labem nebo v Chebu by se dostalo landsmanšaftu tak srdečného přijetí jako v Brně?
Ukazuje se, že brněnská pravda a láska má svůj Minderwertigkeitkomplex vůči Praze a tak holt musí být papežštější než papež. To se tak dělá. Abyste ukázali, že jste hodni evropských hodnot, děláte i to, z čeho by se Pražákům už zvedal kýbl. Takhle jsme se dopracovali všech liberálních hororů. Jak se dostanete do funkce, když už homosexuály nikdo nehaní? Musíte začít protěžovat transsexuály. A co když se na vás pořád ještě nedostalo? Tak si vymyslíte třetí pohlaví. Pak si jich vymyslíte sto!
Co budete dělat, když už jste odsířili elektrárny, bobři se vrátili do řek a příroda je chráněná? Vymyslíte si klimatickou tíseň. Pak si vymyslíte akcelerační zóny, pak začnete spílat důchodcům, že za všechno můžou a řeknete, že si nezaslouží maso. Stejně vznikly i kvóty na ženy manažerky, emisní norma Euro 7, ETS 2… Prostě, když chcete v pravdoláskařském světě uspět, musíte být extrémnější a extrémnější. Brno je toho krásným důkazem. Bernd Posselt také.třicetUž třícet let potřebuje jeho figura stále větší Lebensraum.
A NA TO KRÁÁÁSNĚ NAVAZUJE.
Stalo se měsíc před Brnem. Pikantní zjištění u sudeťáků v Mnichově
Spustit čtení článku
Tato funkce je dostupná jen pro přihlášené uživatele s aktivním předplatným typu Lepší čtení a vyšší. Předplatné i Prémiové body PL můžete získat i zdarma, přečtěte si více v tomto článku.
26.05.2026 17:30 | Rozhovor
autor: David Hora
Co se dozvěděl při demonstraci, kterou před měsícem organizoval před sídlem Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Mnichově? I o tom mluví člen ÚV KSČM Roman Roun. „Jasná provokace,“ říká pak k sudetoněmeckým dnům v Brně a zmiňuje jak válečné reparace, tak Benešovy dekrety. Zmínil důležitost levice na politické scéně a nevynechal ani svou kandidaturu do čela KSČM. Rozebral i činnost vlády.

Popisek: Roman Roun před sídlem Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Mnichově.
Sudetoněmecké dny v Brně vyvolaly velkou, poměrně vyhrocenou, diskusi a opět rozdělily národ. Co k nim říci?
Před měsícem jsem zorganizoval demonstraci přímo před sídlem Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Mnichově, kde jsem společně s dalšími komunisty a členy Klubu českého pohraničí zablokoval vchod do budovy a předal vedení SL stanovisko KSČM odsuzující konání sjezdu na území ČR. Řada zaměstnanců byla rozhořčena, co si to ti Češi dovolují, ale někteří s námi dlouze diskutovali, včetně ředitele tamního muzea.
Z těchto diskusí vyplynula absurdní skutečnost: přijde jim v pořádku přijmout pozvání od Meeting Brno a nevidí v tom žádný problém. Faktem je, že si historii vykládají po svém a tamní muzeum v podstatě vynechává zásadní události roku 1938, kdy byli Češi a Moravané právě sudetskými Němci vražděni, biti a vyháněni ze svých domovů. Za mě tak bylo konání sjezdu jasnou provokací, která byla realizována v době, kdy nejsou vyřešeny válečné reparace a kdy Sudetoněmecký landsmanšaft zpochybňuje Benešovy dekrety a stále mluví o „narovnání“ za poválečný odsun sudetských Němců.
Politici především z opozičních stran mluví o aktu usmíření…
Není možné hovořit o skutečném usmíření v situaci, kdy je to právě Německo, které vůči naší zemi stále nese historický dluh. Stovky tisíc zavražděných obyvatel Československa a obrovské materiální škody způsobené během nacistické okupace nelze jednoduše pominout. Právě proto podobné provokační kroky, jakým bylo konání sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na území České republiky, nepřispívají k dobrým a vyváženým vztahům mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo.
Psali jsme:
Nejste vítaní. Ani za tisíc let. Rozpustit! Brněnská smršť proti landsmanšaftu
„Milí krajané, jste naši přátelé.“ Grolich vítal sudeťáky v Brně
V Brně šla Pouť smíření. Kolem ní křik, potyčky a nacistický symbol
„Nenechte se vyprovokovat.“ Konečná varuje před tím, co se chystá v Brně
Vy sám jste se také o víkendu zúčastnil i jedné z protestních akcí, zajímalo by mě, o čem se tak lidé, kteří byli na místě, bavili. Co říkali brněnští starousedlíci?
Mluvil jsem s mnoha účastníky a naprostá většina z nich považovala skutečnost, že se nepodařilo konání sjezdu zabránit, za černý den v novodobé historii naší země.
Stejně tak většina z nich sdílela můj názor na pozdní reakci Poslanecké sněmovny i neochotu představitelů vládních stran podpořit návrhy na odsouzení konání sjezdu, které byly z iniciativy komunistů projednávány například na úrovni jednotlivých krajských zastupitelstev. Opatrný postoj a dlouhé oddalování oficiálního stanoviska vlády Andreje Babiše pro mě představuje zklamání.
Naopak mě nepřekvapilo jednání Petra Pavla, Tomáše Zdechovského, Miloše Vystrčila a dalších politiků, kteří svou otevřenou podporou sjezdu potomků Henleinovců znevážili památku všech, kdo v době německé okupace Československa položili své životy za svobodu naší vlasti. V podstatě tímto chováním zradili zájmy naší země.
Psali jsme:
„Za prvé zbabělost. Za druhé neznalost.“ Miloš Zeman v Brně sekl Vystrčila
„Nevolte Pavla.“ Výbušné prohlášení Miloše Zemana
Zeman: Toto může Pavlovi prohrát příští volby. Nebo taky ne
Zeman: Zrušit sjezd Sudeťáků. Odsoudit tyto české kolaboranty
Pojďme na další téma. KSČM čeká sjezd, na kterém se bude volit nové vedení. Kateřina Konečná už i v médiích uvedla, že kandidovat nebude. Kam by podle Vás v následujících letech měla KSČM směřovat, co považujete za nejdůležitější?
Komunistická strana Čech a Moravy stojí na křižovatce a delegáty sjezdu čeká naprosto zásadní rozhodnutí. Já jsem se rozhodl přijmout výzvu řady okresních organizací a budu kandidovat na funkci předsedy ÚV KSČM. Jsem přesvědčený, že bez komunistů ve Sněmovně nebude žádná vláda realizovat prosociální politiku, a je to bohužel znát i na krocích vlády Andreje Babiše, která své předvolební sliby v praxi omezila na pár bodů.
Velmi bych si přál, aby se z KSČM stala moderní komunistická strana, která bude bojovat za důstojný život pracujících, živnostníků a sociálně a zdravotně znevýhodněných.
Přes neúspěch v posledních volbách jsme stále silnou levicovou stranou plnou schopných a odhodlaných členů. Máme potenciál rychle se vrátit mezi hlavní politické subjekty. Bez srozumitelné, moderní komunikace a bez schopnosti opustit některá zastaralá dogmata to však nepůjde.
Zástupci KSČM nejsou příliš zváni do médií a mají tak omezený mediální prostor. Jak tedy chcete oslovit voliče?
Aktivně pracujeme se sociálními sítěmi a jsem spokojený jak s návštěvností, tak s dosahem našich videí, na která se v komunikaci zaměřujeme především. Každé úterý mám na YouTube vlastní pořad, ve kterém představuji činnost, stanoviska i cíle Komunistické strany Čech a Moravy. I zde sledujeme stabilně rostoucí a velmi solidní dosah.
Stejně důležitá je pro nás i práce v terénu. Budeme často v ulicích a na náměstích připomínat zhoubnost kapitalistického systému, ve kterém si řada rodin nemůže dovolit školní obědy či kroužky pro své děti, nebo je dokonce nucena spoléhat na veřejné sbírky na jejich léčbu. Zároveň my komunisté chceme upozorňovat třeba na to, že žádná vláda dosud nenašla odvahu k daňové reformě, která by spravedlivě zdanila ty, kteří nejvíce profitovali z krizí, jimiž naše republika prošla — odvahu k progresivnímu zdanění právnických osob či k zavedení sektorové daně pro banky.
Celkově, co říci k levici v ČR? V čem na české politické scéně – myslím v rámci stran ve Sněmovně – nejvíce chybí?
Již druhé volební období je znatelná absence levice v Poslanecké sněmovně. Řada občanů nabyla dojmu, že tou levicí je hnutí ANO Andreje Babiše, ale tak tomu rozhodně není. Je to znát například na dalším posunutí modelu financování sociálních služeb, který současná vláda hodlá řešit až někdy v roce 2029. Podobné je to i s lavírováním kolem zastropování věku odchodu do důchodu či zásadního zvyšování minimální mzdy. Bez levice ve Sněmovně, mající roli jazýčku na vahách, se situace pracujících, živnostníků, seniorů či samoživitelů v nejbližší době zásadně nezlepší.
Když jsme u české politické scény, jak zatím „hodnotíte“ působení nové vlády? Co se v prvních měsících, dle Vašeho mínění, povedlo a co naopak?
Jsem přesvědčen o tom, že řada voličů vládních stran je zklamaná především faktem, že nedošlo ke změně zahraniční politiky České republiky. Muniční iniciativa zrušena nebyla, výdaje na zbrojení se budou navyšovat, podpora Ukrajiny trvá a nekritická podpora Izraele páchající genocidu v Palestině také. Vláda nedala možnost občanům rozhodnout se o dalším setrvání České republiky v paktu NATO a v Evropské unii a neproběhl ani slibovaný důsledný audit veřejných financí.
Potěšil mě proces zrušení koncesionářských poplatků, avizovaná snaha zakázat dětem sociální sítě a odkrýt financování politických neziskovek.