https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/medialni-knuuu
Výzva šéfredaktorů politikům: Petentům doporučeno zrcadlo
05.10.2026 20:23 | Komentář
autor: Jakub Vosáhlo
Čtyřicet šéfredaktorů sepsalo výzvu politikům, aby respektovali, že média jsou důležitou součástí demokratické společnosti. Pod frázemi o slušné komunikaci se ale podle některých skrývá předvolební akce, podle jiných zase frustrace profese, která kdysi rozhodovala, o čem se bude mluvit, a teď už ji politici nepotřebují.
Popisek: Budova České televize, ilustrační foto
Výzva s názvem „Základní hranice“ vyšla v den narozenin Václava Havla v desítkách českých médií. Podepsali ji šéfredaktoři a šéfredaktorky a adresována byla „politické scéně“. Ta je nabádána, aby novinářům projevovala více respektu.
„Média, jejich svoboda a pluralita jsou důležitou součástí demokratické společnosti,“ vysvětluje šéfredaktorstvo. Existují podle něj společné prvky základního fungování mezi politiky a médii, které by měly být dodržovány.
„Vyzýváme veřejné činitele, aby společně s námi odmítali násilí, dodržovali základní principy slušné komunikace a ctili svobodný přístup k informacím,“ zní první z prvků. Násilí podle výzvy není argument a média ani političtí představitelé nesmí podněcovat násilí nebo k němu navádět.
„Jako novinářky a novináři zdůrazňujeme svému publiku, že je násilí ve společenské diskusi nepřijatelné. Žádáme vás o totéž směrem k vašim příznivcům a voličům, a to i v diskusích na sociálních sítích,“ tvrdí šéfové redakcí.
Druhou nepřípustnou věcí je „omezování informací“. „Média i političtí představitelé mají plné právo rozhodnout o tom, s kým a jak chtějí komunikovat. Úřady a veřejné instituce ovšem nejsou majetkem těch, kdo je řídí. Proto trváme na tom, aby oficiální informační výstupy vám svěřených úřadů byly k dispozici všem bez rozdílu,“ píše se ve výzvě.
Není přitom jasné, co znamená „oficiální informační výstup“. Tiskové zprávy jsou k dispozici standardně všem. Nedávno se řešila odmítnutá akreditace Zdislavy Pokorné z Deníku N na tiskovku ministerstva zahraničí, ale osobní účast na tiskových konferencích vždy bude omezená kapacitně.
Psali jsme:
- Honění Macinky vyneslo Zdislavě Pokorné odsouzení od dvou pozorovatelek
- Mluvte s Deníkem N, PL ani nečtěte. Jak to prý za Lipavského chodilo s médii
- Macinka vás nepotřebuje. Tvrdé zakončení „kauzy Zdislava“
Další nedávnou kauzou, která se řešila, bylo dočasné odebrání akreditace dvěma novinářům, Lukáši Valáškovi a Noře Fridrichové, v Poslanecké sněmovně. Důvodem bylo jejich natáčení politiků mimo prostory pro setkání poslanců s novináři určené. Pravidla Poslanecké sněmovny jsou v tomto směru jasná a novináři je dobře znají, naposledy jim byla připomínána před začátkem podzimní parlamentní sezóny. Z osobní zkušenosti parlamentního zpravodaje může autor tohoto textu potvrdit, že ostatní žurnalisté je přes občasné námitky respektují.
Výzva vzešla z nedávného setkání šéfredaktorů českých médií. Mezi několika desítkami podpisů byly celkem čtyři šéfredaktoři z Českého rozhlasu, dva z České televize, tři z vydavatelského domu Seznam. Dále šéfredaktoři několika tištěných deníků a komerčních rádií a větší počet šéfredaktorů menších médií jako Respekt, Deník N, Reflex nebo web Romea.cz. Stránku Page Not Found podepsala hned dvojice šéfredaktorů: Apolena Rychlíková, Jakub Zelenka.
Zaujala však absence některých známých tváří české mediální scény. Výzvu nepodepsal Jaroslav Plesl, šéfredaktor MF DNES, Dalibor Balšínek z Echo, ani nikdo z TV Prima. Šéfredaktor Deníku TO Marek Stoniš, který se setkání zúčastnil, ale po seznámení s obsahem návrhu z něj odešel, se vyjádřil slovy: „Na něčem tak absurdním, jako je podprahové tvrzení českých médií, že se čeští politici dopouštějí na novinářích násilí, se opravdu podílet nelze.“.
Šéfredaktor Reflexu Martin Bartkovský ale napsal, že kdo nepodepsal toto „minimum“, vypovídá to o jeho charakteru. Ondřej Neff, který před třiceti lety zakládal první český samostatný novinový web Neviditelný pes, mu za to na síti X vzkázal, že jeho kádrování je „nehoráznost, s jakou jsem se nesetkal od Anticharty“.
„O tom, co je skutečným důvodem pro takový redakční apel médií hlavního proudu, mainstreamu, mohu jen spekulovat. Soudím, že to může být i reakce na stále zřetelnější ztrátu relevance,“ uvedl k tomu pro ParlamentníListy.cz Josef Ftorek, mediální teoretik i praktik, pamětník řady redakcí už od devadesátých let.
Připomíná, že mnohé redakce se ještě nedávno těšily absolutní informační dominanci v praxi veřejné komunikace, debaty a ovlivňování mínění. „To byl i zdroj a důvod úcty většiny politiků k mnoha redakcím a novinářům. Jinak řečeno, politici už tradiční média a redakce většinou nepotřebují, nebo si to alespoň myslí. Mají už totiž vlastní online komunikační kanály a média, kde je i jejich publikum – voliči,“ vysvětluje.
Díky tomu politici převzali role těch, kteří určují agendu, která se bude ve veřejném prostoru řešit. Toto privilegium přitom dlouhá desetiletí náleželo novinářům.
„Proč dělat tiskovou konferenci, když si to mohou odbavit sami a novináře jako mezičlánek k tomu už nepotřebují? Redakce tak mnohdy jen sekundárně reagují. Jsou ve vlaku událostí. Nejsou už strážci brány, hlídacími psy demokracie. Právě ona ztráta publika i nastolování agendy je i to, co je v celé záležitosti relevantní,“ říká Ftorek pro ParlamentníListy.cz.
Kde jste byli, když za Fialy vypínali weby?
I mnozí jiní soudí, že argumentace „omezováním informací“ je v podání novinářů spíše účelová.
Vlastimila Veselého, ředitele organizace Společnost pro obranu svobody projevu, která na problémy s informováním veřejnosti poukazuje už od svého založení v roce 2020, při čtení výzvy napadla písnička „Co jste hasiči, co jste dělali“.
V minulých letech, za Fialovy vlády, podle něj tito „hasiči“ nechávali pivovárek svobody projevu bez zájmu hořet, takže jejich roli musela převzít občanská společnost.
Připomněl tak velmi kontroverzní momenty, kdy média od vlády či ministerstev přijímala za „inzerci“ částky, které se nakonec vyšplhaly do stovek milionů. Vládní zmocněnec pro média a dezinformace Michal Klíma chtěl vytvořit celý systém, který by aktivně bojoval s dezinformacemi a rozdělil zhruba 50 milionů korun, oficiálně na podporu mediálního vzdělávání, neziskových organizací a nezávislých aktivit.
Systém dělení médií, podpory „nezávislých“ médií a naopak potlačování těch „dezinformačních“ byl Fialovou vládou přebírán z Evropské unie, kde pronikl do politických dokumentů už na začátku dekády.
Nejdál jej dotáhl ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš, který v roce 2023 představil metodiku, která měla „dezinformační média“ zcela odstřihnout od inzerce státních podniků. „Infošmejdi prodávají novinářské kachny, konspirační teorie a poplašné zprávy,“ vysvětloval.
„Weby se tváří jako „zpravodajské“, přesto nevíte, kdo ty články píše, kdo sedí v redakci, s jakými zdroji pracují a ani kdo to všechno vlastně platí. Proč? Protože ty texty často naplňují skutkovou podstatu trestného činu šíření poplašné zprávy nebo předsudečné nenávisti a autoři se skrývají pod anonymitou, aby na ně nemohl zákon. To nebudeme tolerovat,“ prohlásil tehdejší ministr pro místní rozvoj.
Vyhledávání „infošmejdů“ ministerstvo provádělo podle metodiky organizace Nelež, kterou založil podnikatel František Vrabel s aktivistou Bohumilem Kartousem.
Zdaleka nejkontroverznější událostí směrem od vlády k médiím ale bylo přímé vypnutí osmi webů v únoru 2022, s argumentací, že šíří kremelskou propagandu, což po napadení Ukrajiny nelze akceptovat. Vláda se od kroku distancovala a interpretovala jej jako pouhé doporučení správci českého internetu, soudy ovšem posléze došly opačnému závěru.
V oficiálním usnesení vlády se tehdy mimo jiné objevilo doslova: „Vláda České republiky vyzývá oprávněné osoby a osoby disponující technickými mozˇnostmi, aby šíření cílených lzˇí a dezinformací nepřihlízˇeli. Jedná se o informační válku, ve které musíme být odvázˇní a důsledně vyuzˇít veškeré mozˇnosti k tomu, abychom ji neprohráli. Historie nás totizˇ poučila, za jakou cenu bychom svoji zbabělost těžce vykoupili“.
Oficiální média proti tomu neprotestovala, naopak rozhodnutí schvalovala.
„A tihle pštrosi teď najednou procitli, když dva mediální aktivisté porušili pravidla sněmovny a ta jim odňala akreditaci?“ spojil Veselý iniciativu s pozastavením sněmovní akreditace Fridrichové a Valáškovi.
Podle Veselého je takové moralizování naprosto k smíchu. „Každý, kdo je pod tím podepsaný, si nezaslouží nic než výsměch za to okázalé pokrytectví. Sami si koledují o absolutní ztrátu důvěryhodnosti svých titulů,“ uzavřel.
Žantovský doporučuje pohled do zrcadla
Mediální expert Petr Žantovský připomíná, že kolektivní dopis novinářů Babišovi už tu v minulosti jednou byl.
„Toto prohlášení by mohlo vypadat sympaticky, protože základní tezí je, že násilí není argument,“ poznamenává docent Žantovský pro ParlamentníListy.cz. Teze je to podle něj sice krásná, ale kdyby se signatáři podívali do zrcadla, museli by si spočítat všechny sprostoty a nepravdy, které jejich média o politicích šířila.
„Řada z nich označovala politiky za společenskou hrozbu a vystupovala proti nim aktivisticky,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Žantovský.
Zaujala jej v prohlášení formulace, že „média i političtí představitelé mají plné právo rozhodnout o tom, s kým a jak chtějí komunikovat“. Média patrně chtějí právo komunikovat s každým politikem, se kterým je napadne, a vůbec se nezamyslí, jakým způsobem s nimi komunikují.
Připomíná právě rozhovory Nory Fridrichové s Tomio Okamurou, pořizované v běhu po sněmovních chodbách. Podle něj to byla učebnicová ukázka, jak se žurnalistika dělat nemá. „Tady nešlo o žurnalistiku, ale o honbu na člověka,“ dodal.
Šéfredaktoři ale podle něj v podstatě dali politikům za pravdu, že s novináři, kteří je urážejí, mají právo nemluvit. Toto právo nemluvit s někým, kdo vás pomlouvá, se podle něj akceptuje v jakékoliv mezilidské komunikaci.
„A takto by se ta výzva dala rozebrat slovo od slova. Je to zase jenom výkřik,“ obává se docent Žantovský. Není podle něj náhoda, že padl pár dní před volbami. A také není náhodou, jaká média prostřednictvím svých šéfredaktorů tuto výzvu podpořila.
Za pozoruhodné považuje podpisy od šéfredaktorů veřejnoprávních. A jako člen Rady Českého rozhlasu je připraven se v rámci své kontrolní funkce těmito aktivitami zabývat. Připomíná také, jak podepsaný šéfredaktor zpravodajství ČT Michal Kubal nedávno politikům vyhrožoval opakováním „televizní krize“.
Nechtěl by jít jméno po jméně, byť třeba boj za demokratickou společnost v podání Petra Šabaty, který v osmdesátých letech psal o úspěších Sovětského svazu, je podle něj z těch kurióznějších.
Pobavilo jej však, že výzvu adresovanou politikům podepsalo i několik šéfredaktorů sportovních redakcí. Velmi by jej prý zajímalo, jakou negativní zkušenost s nimi mají podřízení Michala Dusíka či redaktoři Deníku Sport.
„Bez ironie je tento materiál výrazem politické aktivizace jedné části novinářského spektra,“ poznamenává Žantovský. Jiná média, která výzvu nepodepsala, podle něj s politiky zjevně problém nemají.
Pozitivní reakci naopak přidal bývalý ministr vnitra Vít Rakušan. „Za Starosty můžu slíbit, že si výzvu českých médií bereme k srdci,“ ujistil na Facebooku a vyzval k „respektování základních hranic slušné a neagresivní komunikace“ i všechny kandidáty, příznivce a voliče STAN.