Fraška. Výzvu šéfredaktorů kazí neochota uznat chyby
Tato funkce je dostupná jen pro přihlášené uživatele s aktivním předplatným typu Lepší čtení a vyšší. Předplatné i Prémiové body PL můžete získat i zdarma, přečtěte si více v tomto článku. Čtení článků používá syntetický hlas (AI).
10.10.2026 4:44 | Komentář
autor: Karel Šebesta
Výzva šéfredaktorů některých médií přišla a zase odešla. Není divu. Zúčastněná média sice s chutí vznesla požadavky na politiky, ale naprosto ignorovala své vlastní hříchy.
Popisek: Výzva šéfredaktorů
Šéfredaktoři celkem 40 subjektů vyzývají politiky ke společnému odmítání násilí, dodržování základních principů slušné komunikace a ctění svobodného přístupu k informacím. Je to pestrá sbírka podpisů, byť lehce názorově monotonní. 40 není úplně málo, ale jak již někdo poznamenal, je to pouze 10 vydavatelů, protože počet je nafouknutý stanicemi Českého rozhlasu a všemi médii z Lukačovičovy stáje.
Jak nás informoval šéfredaktor Reflexu Bartkovský, pozvaní byli všichni. Pak se sice ukázalo, že to není pravda, nemluvě ani o tom, jak Bartkovský kádroval ty, kdo se nepodepsali, a taktéž nemluvě ani o jeho „neomluvě“. To je vedlejší. Problém totiž není ani tak v těch, kdo podepsaní nejsou, jako v těch, kdo podepsaní jsou. Kvůli nim je celá výzva fraškou.
Psali jsme:
- Bartkovský z Reflexu si kádrováním zavařil. Teď se „omlouvá“
- Kdybyste dělali svou práci, nemusíte vyzývat. Média s prohlášením narazila
Odmítáme násilí… na novinářích
Pod výzvou o odmítání násilí je podepsán server Hlídací Pes. Ten samý Hlídací Pes, na kterém si Jan Urban stěžuje, jak se tady málo bojovalo s kolaboranty a básní o Polsku a Jugoslávii a jejich trestech smrti za kolaboraci. Dává si velký pozor, ale myšlenka mezi řádky je celkem zřejmá, když na jednom řádku chválí tresty smrti za kolaboraci a na druhém hovoří o „části obyvatelstva příchylnému k putinovské diktatuře“.
„Zákon stanovil i drakonické tresty včetně trestu smrti za jakoukoliv kolaboraci s nepřítelem, zahrnující nejenom otevřenou politickou kolaboraci, ale i jakýkoliv sběr informací v jeho prospěch, účast ve veřejných organizacích, orgánech správy, ale i činnost ve sdělovacích prostředcích,“ vypráví chartista a dodává: „Už jenom diskuse a přijetí podobného zákona u nás by mělo dost síly vymýtit historický návyk ustrašenosti a kolaborantství. Narovnalo by páteře a donutilo každého uvědomit si cenu občanství a svobody.“
Pak je tu samozřejmě Forum 24. U kterého nepřekvapuje, že se jeho zakladatel přidal k Bartkovského kádrování.
Na Foru 24 by jistý Petr Hlaváček Babiše nejradši „usmýkal“. „Jestliže podle svých vlastních slov skoro nespí, tak ať nespí vůbec. Utahejme společně Babiše, vrchního ústavního ničitele a vůdce protidemokratických živlů. Svou již nastoupenou cestu k autoritářství vzdá jen a pouze tehdy, pokud mu už nezůstanou žádné fyzické a psychické síly,“ vyzýval celkem nedávno Hlaváček.
A klidně můžeme připomenout i covidové časy a fantazie Pavla Šafra o státnících, kteří by zavedli povinné očkování, a o zavřených odmítačích očkování. „Je jasné, že po takovém projevu by část společnosti, která je silně kontaminovaná ruskou propagandou, spustila povyk. Povinné očkování a masivní plošné každotýdenní testování by ale přineslo rychlý a pozitivní účinek. Epidemie by již nebyla nebezpečná a celá společnost by se mohla zase svobodně nadechnout. Ten, kdo by se očkování vzpíral, by nemohl chodit do práce, do školy, do obchodů, do veřejné dopravy, do restaurací a za zábavou. Mohli bychom zavést nulovou toleranci vůči sobectví, nezodpovědnosti a civilizační zaostalosti.“
Násilí evidentně nevadí. Ale musí to být správné násilí na těch špatných lidech.
Hlavně slušně
Pokud jde o slušnost, na tu je odborník komentátor Práva a Novinky.cz Alexandr Mitrofanov, autor knihy „Doba pitomců“, kterou měl možnost inzerovat jak v České televizi, tak v Českém rozhlasu.
Mitrofanov má už nějakou dobu ohledně voličů některých stran oblíbené slovíčko „lůza“, ohledně premiéra Babiše pak slovíčko „makak“. A co se týče demokratického soužití, nu, posuďte sami:
„Současná opozice má strach otevřeně říct, že proti ní a jejím potenciálním voličům stojí nepřátelé pracující v zájmu arcinepřátel.“ Z komentářů i příspěvků pana Mitrofanova je již nějakou chvíli znát, že se připravuje na občanskou válku a že na ni připravuje i své čtenáře.
Pak je tu Reflex se svou pověstnou obálkou, Zeleným Raoulem a soudním sporem za označení Pitomio. Pokud nedošlo k nějaké extrémní proměně tohoto časopisu, Reflex nemá příliš nárok mluvit o slušnosti v komunikaci. Kdo chce rány rozdávat, měl by je také umět přijímat. Což je v podstatě problém celé výzvy. Příklady zde uvedené nejsou zdaleka vyčerpávající, jsou jenom tak křiklavé, že utkvěly v paměti.
Nulová sebereflexe
Výzva je zkrátka prostá jakékoliv sebereflexe. Jakéhokoliv náznaku přiznání, že v práci médií za poslední roky byly chyby. Ne všech podepsaných, ale některých určitě. Zejména veřejnoprávních médií, která mají pluralitu, o které výzva hovoří, vetknutou dokonce zákonem, ale která v posledních letech tuto zásadu hrubě porušovala. O tom, že by politici mohli v kritice médií mít pravdu, se zúčastněná média příliš bavit nechtějí. Jenže bez této ochoty zase politici, na které je výzva namířena, nemají důvod jí věnovat jakoukoliv pozornost. Doby, kdy stačilo na politiky zahartusit, jsou pryč. Ani kolektivní zahartusení fungovat nebude.
Pokud se podepsaná média chtějí bavit pouze o tom, jak se k nim mohou politici chovat, bez toho, aby byla ochotna se bavit o tom, jak se chovala a hodlají chovat ona, zda hodlají dodržovat to, co hlásají, tak celá výzva byla jedno velké prázdné gesto určené jejich vlastnímu obecenstvu. A proto pouhá fraška.
Autor je redaktor ParlamentníListy.cz.