Kam vítr, tam plášť!!

Představte si, že máme stroj času.
A posuneme se o 30 let zpět – do roku 1989:
U pomníku maršála Koněva se schází vedení
Komunistické strany Československa a její členové:

– Pavel Telička, člen KSČ, budoucí europoslanec a eurocokoli,

– Petr Pavel, člen KSČ, přísahající nejen věrnost KSČ,
ale také věrnost čs. armádě a vojskům Varšavské
smlouvy, kádrová rezerva, budoucí generál a dnes
zuřivý antikomunista,

– Tomáš Zima, člen KSČ, budoucí rektor Univerzity
Karlovy, stojí vedle soudruha Mikuláše Beka,          
člena KSČ, budoucího rektora Masarykovy univerzity
a senátora za ODS,

– Petr Dvořák, člen KSČ, budoucí ředitel
dezinformační České televize, na kterou
nesmí ani Finanční úřad,

– Vladimír Dlouhý, člen KSČ, si odskočil ze studií
na univerzitě v Lovani (tam přece mohl studovat
každý, ne?),              ale moc se nezdržel, přemýšlel
o rozdílu mezi naftou a oleji.

Soudruzi zatruchlí, zavzpomínají, zarecitují
báseň, položí květy a slíbí věrnost SSSR navždy.

Za rohem je pozoruje člen KSČ a agent
StB s krycím jménem Plavec, jistý
Jaromír Štětina – budoucí agent ukrajinské
SBU, europoslanec, dnes antikomunista a rusobijec.

A tak by se dalo pokračovat. Ti dříve narození si
tyhle převlékače kabátů dobře pamatují:

Šabatová, Dobrovský, Úhl, Pithart, Rychetský, Jičínský,Svěráci,

Svazák Kalousek za ČSL národní fronta,a ti daší z povzdálí
pozorujou s dlaní na obličeji

.Parlament a Senát zasedá tak
se omluvit bojí aby je novináři na akci nevychytali.
      atd., atd., atd………………………………

A teď jsme  zpět v roce 2020 – a titíž lidé dále řídí tento stát!