11.03.2026 4:40 | Rozhovor

autor: Radim Panenka

Výhrůžka ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského směrem k maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi je podle experta na mezinárodní vztahy a předsedy spolku Svatopluk Petra Druláka mimořádně závažná. Mluví dokonce o porušení Charty OSN a tvrdí, že jde o další důkaz, že se se Zelenským už delší dobu něco děje. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vysvětluje proč.

Ukrajina se kvůli trvajícímu konfliktu na Blízkém východě ocitla mimo zájem, na což si i prezident Zelenský stěžuje. Tvrdí, že se na Ukrajinu zapomene a povede to ke snížení podpory jeho země a tím i snížení možnosti bránit se Rusku. Má pravdu? Může tím někoho vyburcovat?

Zelenskyj nemůže dělat skoro nic. Přichází teď s myšlenkou, že by se Ukrajinci mohli proti Íránu nějak angažovat. Zazněly takové představy, že by se Ukrajina do války po boku USA zapojila, ale něco takového s sebou nutně nese předpoklad, že už nebude mít své problémy doma a znamenalo by to masivní podporu Západu proti Rusku na Ukrajině. Zelenskyj to prostě zkouší.

Je zřejmé, že strategická pozornost USA se rozdělí mezi Ukrajinu a Írán. Platí zde na druhou stranu i určitá výzva pro Rusko, protože Rusové nemají úplně zájem na tom, aby Američané uskutečnili změnu režimu nebo zaznamenali nějaké velké vítězství v Íránu. Takže i strategická pozornost Ruska je rozptýlena už tím, co se děje na jižním Kavkaze nebo v Íránu. Navíc od začátku platí, že pro Rusko měla válka na Ukrajině vždy mnohem větší prioritu než pro kohokoli ze Západu. Tohle je základní asymetrie ukrajinského konfliktu.

Donald Trump si předevčírem hodinu telefonoval s Vladimirem Putinem, o čemž mluvil poradce ruského prezidenta Jurij Ušakov. Bílý dům to nijak nekomentoval, takže pouze tušíme, že mluvili o Ukrajině a Íránu, ale žádné podrobnosti. Lze spekulovat, o čem to bylo?

Těžko něco odhadovat. Kladu si otázku, co si vlastně Rusové říkají o smysluplnosti vyjednávání s Američany. Rusové s Američany vyjednávají, protože jim nic moc jiného nezbývá, ale když pozorují, jak Američané vyjednávali s Íránem a během těchto jednání zahájili válku, musí mít nutně jisté pochyby. Když se jedná, tak smyslem vyjednávání je, že obě strany postupují v dobré víře a v naději, že se dohodnou. Co padne u jednacího stolu, má být bráno vážně a je to míněno vážně. U Trumpa není úplně zřejmé, že to tak skutečně je. 

Psali jsme:

Přímo z Íránu: Nic se nehroutí. Na válku jsme připraveni

„Tohle je začátek třetí světové.“ Profesor si nebral servítky

„Držte se stranou.“ USA posílají Rusku vzkaz kvůli Íránu

Facka Trumpovi a ponížení USA. Nový lídr Íránu nevěstí nic dobrého

Jinými slovy se lze domnívat, že Trumpův scénář postupu vůči Íránu povede k daleko větší ostražitosti ze strany Rusů.

Jednoznačně. Není to jen otázka Íránu, ale obecně se lze ptát, jakou váhu přikládat tomu, co Donald Trump říká. Má jeho slovo nějakou váhu? Americký prezident je připraven kdykoli porušit cokoli, co před tím řekl. To je u vyjednávání docela problém, protože jednání má základní předpoklad, že se ti partneři vzájemně berou vážně. V opačném případě taková jednání nemají žádný smysl. 

Ještě zpět k Ukrajině. Maďarské bezpečnostní orgány zadržely ukrajinské dodávky plné peněz, v součtu asi 1,7 miliardu korun plus nějaké zlaté cihly. Prý šlo o standardní bankovní transakci, kdy vezli peníze z Rakouska na Ukrajinu. Co na to říkáte?

Zřejmě je to standardní v ukrajinských poměrech. Na mezistátní úrovni je to ovšem neobvyklé, aby se tímto způsobem přesouvala aktiva. Vzhledem k hluboké zkorumpovanosti ukrajinského systému je na místě mít pochybnosti o tom, zda nešlo o nějaký černý transfer, přestože do něj byli zapojeni příslušníci ukrajinských státních orgánů, což na Ukrajině vůbec nic neznamená. 

Navíc ze strany Zelenského padla směrem k Orbánovi otevřená výhrůžka kvůli maďarské blokaci finančního balíku EU pro Ukrajinu. Ukrajinský prezident sdělil, že dá svým vojákům Orbánovu adresu, aby si ho našli a probrali to s ním po svém.

To je mimořádně závažné, protože jde o porušení Charty OSN. Je to hrozba použití síly, navíc vůči zemi, která (jakkoli jsou maďarsko-ukrajinské vztahy narušené) stále Ukrajině pomáhá. I Evropská unie už reagovala, že tohle je moc a z Bruselu zaznělo, že takto Zelenskyj mluvit nemůže. Brusel se svým způsobem zastal Orbána proti Zelenskému, což je hodně neobvyklé. Byla to otevřená výhrůžka násilím.

Psali jsme:

A proč jste vezli miliony v hotovosti? Maďarský ministr zpražil Ukrajince

Orbán: Brusel vyhlásil Maďarsku válku

„Ať znovu zvítězíte.“ Slavný režisér poslal Orbánovi vzkaz

Zelenskyj přestřelil. Orbán je díky tomu na koni

Co k tomu mohlo Zelenského vést? Co tím získá? 

Zelenský se delší dobu, možná už 3 a půl roku, pohybuje mimo jakoukoli realitu. Za co bojuje a co říká, se prostě s realitou míjí. V tuhle chvíli proto nejde usuzovat, čeho chtěl tou výhružkou v realitě dosáhnout. Podle mě žije ve světě utvořeném ukrajinskou a bruselskou propagandou. V rámci světa této propagandy byla ta výhrůžka krok extrémní, ale v zásadě ho lze chápat tak, že jde o reakci ukrajinského národa, který bojuje o vítězství a vadí mu Orbán. Ve světě sestaveném z těchto lží to může dávat jakýsi smysl jako silácké gesto. V reálném světě to ale nedává smysl vůbec žádný. 

Zelenskyj válku prohrává. Maďarsko mu, sice neochotně, ale nějak pomáhá a není to něco, čím by si mohl pomoct. Nevidím, co by mu ta výhrůžka mohla přinést pozitivního. I maďarský opoziční lídr a Orbánův rival to odsoudil. Takže Zelenskyj proti sobě postavil všechny. Je to dáno tím, že už celé roky žije mimo realitu.

Dle různých zdrojů evropská média tvrdí, že Brusel chystá zrychlené přijetí Ukrajiny do EU s tím, že by se sice stala členem, ale práva a povinnosti členského státu by získala až po splnění daných podmínek. Jak je tohle reálné? 

Tomuhle plánu říkají proces naruby, ale celé je to spíš postavené na hlavu. Výhled členství vždy sloužil jako páka na dané kandidátské státy, aby udělaly něco, co po nich Brusel chtěl. V okamžiku, kdy už jsou členy, je to s nimi složitější, ale vlastně dnes už Brusel má takové páky, že si může posvítit i na členské státy. Nicméně je to postavení přístupového procesu na hlavu. Nemyslím si navíc, že by Maďarsko bylo jediné, kdo by takový plán blokoval. Takové Nizozemsko vždycky v posledních desetiletích trvá na přísném dodržování všech pravidel přístupového procesu. 

Států, které řeknou, že se do takových habaďúr pouštět nebudou, bude určitě víc. Proto to nepovažuji za reálný koncept, ale ukazuje to, že část bruselských představitelů je připravena jakéhokoli institucionálního znásilnění, aby vyšli vstříc Zelenskému. Přitom vědí, že členství v EU, které mu naslibovali, stejně nemohou splnit, protože Ukrajina na to není a v nejbližších letech ani vzdáleně nebude připravená. 

https://www.parlamentnilisty.cz/politika/poslanecka-snemovna/Mandat-po-Sichtarove-prevezme-Nerusil-Rezignace-me-prekvapila-788262

Toto je legální důvod:

„DSA požaduje filtrovat nejen nezákonný obsah, ale i obsah označený jako škodlivý. Otázkou ale je – škodlivý pro koho,“ uvedla ve svém projevu. Kritizovala také definici takzvaných „systémových rizik“, která podle ní může být vykládána velmi široce.

Po hlasování, v němž Sněmovna pustila návrh zákona do druhého čtení, následně oznámila, že se mandátu vzdává. „Poslanecká sněmovna před chvílí ve strachu ze sankcí od EU pustila do druhého čtení unijní cenzurní zákon DSA. Obrovské zklamání. Pouze sedm poslanců z dvousetčlenné Sněmovny hlasovalo pro smetení tohoto zákona,“ uvedla.

Podle Šichtařové při současném složení Sněmovny není možné splnit sliby, které dala voličům před volbami. „Za takové situace nelze plnit, co jsem před volbami slibovala. Proto skládám mandát,“ napsala.

https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/co-uz-nepujde-vzit-zpet

„Drzost.“ Z Prahy tečou miliardy. A stopy vedou k Sorosovi

10.03.2026 15:35 | Analýza

autor: Ladislav Zemánek

Tichá kancelář v Praze, miliardy korun ze zahraničí a síť médií napříč střední Evropou. Tak funguje investiční fond MDIF, který s podporou peněz amerického „oligarchy“ George Sorose financuje „nezávislá média“. Kritici ale mluví o něčem jiném – o ovlivňování politiky, podkopávání suverenity a oslabování demokracie. Muži z okolí Roberta Fica připomínají ještě závažnější souvislost: dlouhodobé zapojení Sorosových struktur do podpory barevných revolucí.

Mediální rozvojový investiční fond (Media Development Investment Fund, MDIF) sice sídlí v New Yorku, ale svou pobočku má také v Praze. A ne ledajakou. Zajišťuje totiž finanční transfery, které přesouvají peníze z USA do desítek projektů po celém světě.

Miliardy na „nezávislou žurnalistiku“

Od 90. let investiční fond, založený srbským opozičním novinářem Sašou Vučinićem za peníze George Sorose, vyplatil přes 340 milionů dolarů, tedy okolo 7,2 miliardy korun – ovšem při dnešním kurzu, reálně tedy byla částka o mnoho vyšší.

Fond se chlubí, že je prvním skutečně globálním investičním fondem pro „nezávislá“ zpravodajská média na světě. Cílem projektu, který se zaštiťuje hodnotami multikulturalismu a diverzity, je prý „podporovat svobodná média pro otevřenou společnost“.

Mezi sponzory sice figuruje celá řada známých firem, jako jsou finanční giganti Allianz či Erste a loterijní společnosti z Německa, Nizozemska a Švédska, významným zdrojem peněz je ale také Sorosův rozvojový fond (Soros Economic Development Fund, SEDF). Ten přitom na webu MDIF není vůbec uveden – na rozdíl od mnoha jiných.

Sorosův rozvojový fond sám se ale svou podporou netají. Účelem této finanční struktury je financovat aktivity Sorosovy hlavní nadace Open Society Foundations (OSF) včetně médií tam, kde je z jejich pohledu ohrožena demokracie. A také bojovat s „dezinformacemi“.

Česko jako finanční uzel vlivové sítě

Do projektů Mediálního rozvojového investičního fondu (MDIF) s pobočkou v Praze už nalily desítky milionů dolarů. Jejich příjemcem byl v uplynulých letech kupříkladu přední slovenský mediální dům Petit Press, vydavatel deníku SME. Ten je hlavní platformou pro kritiky vlády Roberta Fica a otevřeně prosazuje agendu liberální opozice.

V Polsku je od listopadu loňského roku většinovým vlastníkem Gremi Media, které vydává deník Rzeczpospolita – ten je často označován za nejvlivnější deník v zemi. V lednu fond majetkově vstoupil do Ukrajinské pravdy, jejíž internetové zpravodajství se loni stalo na Ukrajině vůbec nejčtenějším.

Peníze ale proudí i do „nezávislých médií“ v Chorvatsku, Maďarsku, Rumunsku či Bulharsku. V roce 2012 se fond podílel na vzniku Evropské novinářské ceny, která oceňuje „nezávislou“ žurnalistiku a pomáhá prosazovat agendu, která vyhovuje zájmům těchto sponzorů.

Klíčová postava v Praze

Ve vedení Evropské novinářské ceny zasedá nejen dlouholetá šéfredaktorka deníku SME Beata Balogová, ale také Češka Marie Němcová. Ta po desetiletí působí jako prostředník mezi nadacemi George Sorose a na ně navázaných projektů v České republice.

Od svého vzniku v roce 2000 až do loňska vedla pražskou pobočku Mediálního rozvojového investičního fondu (MDIF). Předtím působila jako manažerka v Sorosově Nadaci Open Society Fund v Praze a dnes sedí v její správní radě. Vedle toho je členkou Rady Novinářské ceny, která dlouhá léta oceňuje prominentní novináře českých mainstreamových médií.

Spojena je také s firmou AcaMedia, která provozuje projekt Sinopsis. V minulosti pracovala pro americkou Agenturu pro mezinárodní rozvoj (USAID) či nizozemské ministerstvo zahraničí.

Skutečnost, že Marie Němcová 25 let řídila pražskou kancelář MDIF, jen potvrzuje úzkou vazbu mezi tímto fondem a byznysem George Sorose, ač se ho samotný fond snaží spíše zakrývat. Z veřejně dostupných údajů vyplývá, že pražská pobočka má osm zaměstnanců – někteří jsou zároveň spojeni s deníkem SME a Rádiem Svobodná Evropa.

Jen mezi lety 2022 a 2024 převedla přes 683 milionů korun „nezávislým médiím“ v zemích, kde je podle pražské kanceláře „posílení a rozvoj těchto médií nezbytným předpokladem k upevnění demokratických institucí a ideálů“. České hlavní město tak hraje významnou roli ve fungování globální vlivové sítě amerického podnikatele.

Politici: nepřijatelné vměšování

ParlamentníListy.cz o činnosti Mediálního rozvojového investičního fondu hovořily s českými i slovenskými politiky. Ti tento mediální byznys považují za škodlivý. Šéfka Trikolory Zuzana Majerová mluví přímo o „patologickém působení“ a poukazuje na jeden velmi rozšířený fenomén.

„Je to nekonečná drzost, když si kdokoli, kdo je propojený se Sorosovou nadací či s neziskovkami napojenými na Sorosovy penězovody, bere do úst demokracii či svobodu slova. Tito aktivisté naopak vynikají nesnášenlivostí k jiným názorům i jejich nositelům, což je pravý opak toho, jak já slovům svoboda a demokracie rozumím,“ poznamenává poslankyně.

Místopředseda Ficovy sociální demokracie a europoslanec Ľuboš Blaha označuje podobné financování protivládních médií ze zahraničí za nemorální vměšování do vnitřních záležitostí. „Každá snaha o záměrné narušení stávající rovnováhy politických sil cizími aktéry v nějaké zemi je neakceptovatelná, protože je v rozporu s ideály a principy vnitrostátního i mezinárodního práva,“ zdůrazňuje Blaha.

Každý stát má podle něj právo se takovému vměšování bránit. „Proto jsme na Slovensku loni přijali novelu zákona o nevládních organizacích. Přestože proti němu zuřivě bojují přesně ty struktury, jejichž činnost ten zákon zprůhledňuje, a Ústavní soud dokonce jeho platnost zatím pozastavil, jsme rozhodnuti v tomto boji setrvat, protože to je jeden z kritických bodů principiálního zápasu o suverenitu a demokracii,“ řekl místopředseda nejsilnější slovenské strany ParlamentnímListům.cz.

„Nezávislá média“ neexistují

Poradce slovenského premiéra pro posilování státní suverenity Dalibor Jurášek k tomu poznamenává, že „nezávislá“ média kvůli své ideologické orientaci a aktivnímu zapojení do politických střetů ve skutečnosti neexistují. O to více je financování médií ze zahraničí problematické.

Týká se to i známého amerického podnikatele. „George Soros není neutrální osoba, ale oligarcha, který se otevřeně hlásí k určitému politickému proudu i podpoře konkrétní politické strany. Přímo, či nepřímo podporoval barevné revoluce v mnoha zemích. Jeho finance nepodporují nezávislá média, ale spíše ta média, která šíří jím preferované hodnoty a narativy,“ uvedl Jurášek.

Funkčním řešením tohoto problému by podle jeho názoru mohlo být omezení či zákaz vlastnictví médií mimoevropskými subjekty, a to na celounijní úrovni. Opatření na úrovni jednotlivých států totiž nestačí.

Pomoci by mohl i větší tlak na transparentnost. „Na Slovensku máme zavedena přísná pravidla pro transparentnost médií (musejí uvádět všechny sponzory, kteří přispějí více než 2000 eur ročně a nad tuto výši mají zakázáno přijímat anonymní dary) a data jsou veřejně dostupná. Aktuálně se diskutuje o návrhu zakázat politikům vlastnit média kvůli střetu zájmů,“ dodává Ficův poradce.

Fond mlčí

Podle sociologa Petra Hampla není překvapivé, že se zahraniční aktéři snaží dění v jiných zemích ovlivňovat. Je ale odpovědností státu takovým snahám bránit. „Pokud někdo toleruje, že cizí subjekty cíleně mění politickou situaci, pak se jedná o otevřenou rezignaci na faktickou existenci státu. Pak se jedná o území, kde může každý přijít a realizovat své zájmy podle libosti,“ konstatuje Hampl.

Správnou cestou by podle něho mohla být opatření přijatá bývalou vládou Petra Fialy proti subjektům financovaným z Ruska, ovšem za předpokladu, že budou uplatňována plošně. „Jejich opatření jsou správná, ale musejí být aplikována na každého. Včetně těch, kdo jsou financováni či jinak podporováni z USA, EU, Německa atd.,“ řekl Hampl ParlamentnímListům.cz.

O komentář redakce požádala i Mediální rozvojový investiční fond. Na e-maily pro novináře i veřejnost jsme jim zaslali dotaz, které středoevropské země podle nich čelí problémům s demokracií, jak se staví k rostoucí veřejné poptávce po regulaci neziskovek a „nezávislých médií“ či zda je v pořádku, že „nezávislá média“ získávají prostředky na své fungování ze zahraničí. A také proč fond operuje z Prahy. Přes urgenci fond na zaslané dotazy neodpověděl.

A TO ROZBŘEDLÉ PRASE JEŠTĚ ŽIJE….

Opilecká debata má větší úroveň než Moravec. Poslankyně poodhalila média

10.03.2026 9:25 | Komentář

autor: Gabriela Sedláčková

DENÍK POSLANKYNĚ „Vydržela jsem asi jednu třetinu.“ Poslankyně Gabriela Sedláčková (Motoristé sobě) zkusila zhlédnout Otázky Václava Moravce, do kterých byl pozván předseda SPD Tomio Okamura a které se ukázaly být Moravcovy poslední. Ale nešlo to. Moderátor s bývalou předsedkyní sněmovny rozvíjel vyvrácenou lež a nechal Pekarovou skákat Okamurovi do řeči. „Každá opilecká debata na baru měla větší úroveň,“ říká Sedláčková.

Namísto do kraje jsem se tentokrát projela do televize Nova. Výjimečně. Média většinou odmítám, protože musím volit mezi prací a vlastní prezentací. A vždycky, když kývnu na nějaký rozhovor, musím dříve ze sněmovny, z výboru, z podvýboru, pracovní skupiny, nebo z nějakého důležitého jednání a je těžké na „vahách“ vybrat prioritu.

Ovšem TV Nova mě pozvala na rozhovor o rodinné a pronatální politice. A to mi přišlo zásadní. Kdy naposledy jste slyšeli v televizi řešit demografickou krizi? Ač je to krize existenční, téměř se o tom nemluví.

Překvapil mě milý moderátor, který, ač se prvních 19 minut – pro mě překvapivě – dotazovat na konflikt na Blízkém východě a schodek rozpočtu, a tak nám bohužel na rodinnou politiku zbylo pouhých 10 minut, byl vlastně úplně normální. Zdaleka ne tak útočný, jak jsme my, Motoristé, v médiích zvyklí. A tak asi beru Novu na milost a budu tam klidně jezdit častěji. 🙂

Je novinář víc, než kdokoliv jiný?

Není dne, v němž bych nepřemýšlela nad současnými novináři a jejich nároky. To proto, že teď mají nás, Motoristy, za hrobaře a přehnané kritiky médií. Nejenže slibujeme zrušení koncesionářských poplatků, ale ještě navíc jsme drzí na novináře. Někdy je nechceme pouštět na tiskovky, leckdy jim drze odpovídáme „jsme hrozní, já vím…“ a jindy je zase náš koaliční partner, premiér Babiš, rovnou na tiskových konferencích pomlouvá. Zrovna nedávno jsem poslouchala nějaký podcast, kde to hodnotili jako velmi špatnou vlastnost současné vlády, obdobně, jako u amerického prezidenta Donalda Trumpa, který tím prý, stejně jako my, samozřejmě jenom ztrácí a rozděluje společnost.

No, já nevím. Můžeme se nad tím zamyslet. Kdysi jsem také patřila mezi novináře. Možná si někteří vzpomenete, že jsem dokonce stála u založení média V.O.X. TV a mnoho debat tam moderovala. Uznávám, že je to práce těžká, zvlášť, když ji chcete dělat pořádně a vykonáváte opravdovou investigativu. Nikoliv pouze přebíráte jednotlivé tweety politiků a píšete o tom bulvárně – názorové články. Taky je to většinou práce slušně placená.

Byla jsem však jako novinářka nadřazena jiným profesím? Byla jsem snad důležitější, než kdokoliv ostatní, jen proto, že někam píšu a někdo to čte? Měla jsem snad větší právo na informace, než jiní lidé, jen proto, že se jakési médium rozhodlo, že mě zaměstná? Bylo to, že jsem novinářkou, a mám jakousi akreditaci, důvodem pro to, aby mě pustil kdokoliv kamkoliv a kdykoliv si zamanu? Nemyslím si. A taky jsem nikdy neměla důvod se vůči druhým nebo dotazovaným nadřazeně chovat. Když mě někdo odmítnul, vyhodil, nechtěl odpovědět na otázku, prostě jsem „musela jít dál“.

Možná že je to špatně. Možná že novinář má být právě tím, co ho vyhodíte dveřmi, a on vleze zpět oknem, vyhodíte oknem, a on vyleze po okapu… Ale možná, že tohle platilo dřív. V dobách, kdy jsme neměli internet a sociální sítě, v dobách, kdy novináři museli být opravdu tak trochu detektivy, tak trochu policisty, tak trochu akčními hrdiny, aby vše vysledovali, ověřili, vyšetřili a dostali se tam, kam se ostatním nedaří. Jenže dnes jsou novináři velmi často pouzí obyčejní lidé, kterým stačí číst světová média, články jen přeložit a zkopírovat. Všichni se stali tak trochu novináři bulvárními, názorovými, aktivistickými, takovými, kterými – a teď řeknu věc velmi riskantní – dokážeme být myslím skoro všichni, mít na to žaludek, malinko talentu na psaní, a sebevědomí. A to je prostě věc, kterou musíme brát v potaz.

Každá debata na baru má větší úroveň, než ta u Moravce

A s tím taky klesající důvěru v média. To nejspíš proto, že se většina médií nebojí sdílet věci naprosto neověřené, a tedy dezinformovat, aniž by jim to bylo vůbec blbé. „Jsme přece novináři a musíme sdílet i spekulace, které jsou ve výsledku daleko od reality,“ odpověděl mi nedávno jeden novinář na podobnou výtku.

A já teď, s dovolením, odskočím k nedělním Otázkám Václava Moravce. Pustila jsem si je, samozřejmě ze zvědavosti, protože produkce donutila Václava Moravce býti objektivním a pozvat si tam i lidmi zvoleného předsedu SPD a předsedu sněmovny Tomia Okamuru. Přiznám se na rovinu: Vydržela jsem to asi tak jednu třetinu. A to – věřte mi – jsem divák velmi otrlý.

Už výběr hostí úplně nelahodil mému uchu ani oku. Ona totiž Markéta Pekarová Adamová je vlastně taková Mirka Němcová v mladším provedení. A ani jednu „na druhou“ koukat netřeba. Pekarové vzdychání, pokaždé, když Okamura mluvil, mě obtěžovalo, ale dokázala bych to překonat. Dokonce i to, že použila naprosto prokázanou dezinformaci, a tedy „íránskou kauzu Filipa Turka“, za kterou se i tajné služby vysmály v minulosti jak aktivistům, tak novinářům. Opravdu za hranou bylo to, že namísto, aby ji moderátor, který by se alespoň mohl snažit zachovat trochu objektivity a hrát „ďáblova advokáta“, napomenul, tak s ní onu sprostou a ubohou lež začal rozvíjet. (Víte, já tehdy na tom veřejném slyšení, kde se tato kauza řešila, byla. A tak vím o věci víc, než dost. Ale pokud bych byla moderátorka a nevěděla bych o tom zhola nic, jak se očividně stalo Moravci, tak buď bych tu věc zarazila, nebo to neutrálně ukončila s tím, že nic takového nebylo prokázáno, dokonce ani tajnými službami a ministerstvy, a tak se v tom nebudeme hnípat dál. Ale ono ne!) On ji tam prostě nechal rozvíjet prokázanou lež. I dosud bych to ještě dokázala vydržet, ostatně, v České televizi jsme si na něco takového už dávno zvykli.

Ale víte, kdy jsem to pro zachování vlastního zdravého rozumu musela vypnout? Když Pekarová neustále a neuvěřitelně skákala do řeči Okamurovi a nenechala ho doříct jedinou větu. Když ji předseda sněmovny napomenul a ani po desátém upozorněním s tím tato „dáma“ nepřestávala, požádal o pomoc moderátora. Ten nejen, že nepomohl, ale ještě nechal Markétu Pekarovou Adamovou vyřvávat, že ona mu do řeči skákat prostě bude, protože nesnáší lži a manipulace, a má tak právo Okamuru překřičet. Víte, já ani nevím, jestli Okamura lhal nebo mluvil pravdu. Je mi to vlastně úplně jedno, přes Pekarovou mu nebylo stejně rozumět. Pekarová, která si nevidí do pusy, a dezinformuje tam jako správný dezolát, říká pár minut poté, jak nenávidí lež! A já zase, dámy a pánové, nenávidím takové očividné pokrytectví a na něco takového koukat vlastně nemám zapotřebí. Víte, já kdysi provozovala bar. A řeknu vám, že každá opilecká debata na baru měla větší úroveň.

Vydá se Moravec cestou Bastlové?

To, že Václav Moravec ohlásil svůj poslední díl, jsem upřímně řečeno očekávala hned od chvíle, kdy bylo oznámeno, že byl donucen Tomia Okamuru pozvat do debaty. Že se mi to potvrdilo pro mě tedy nebylo žádným překvapením. Jsem zvědavá, kým ho Česká televize nahradí, a ač doufám, že to bude posun k lepšímu, rozumějte: k větší objektivitě, přílišné naděje si pro jistotu nedělám. Vždycky jsem ráda příjemně překvapená, než naopak.

Václavu Moravci přeji štěstí jinde. Ostatně, když si založí vlastní podcast, vydělá si pravděpodobně více peněz, než ve veřejnoprávním médiu. A protože bylo vždycky až příliš vidět, na čí stranu je nakloněn, bude mu takový ten klasický podcastový rozvolněný formát sedět o něco víc. Tam jsou přece jen rozhovory „po srsti hosta“ formátem vítaným. Může být další takovou Marií Bastlovou, která všechny „z té špatné strany“ ničí jako nejobávanější bachařka ve vězení se zvýšenou ostrahou, zatímco svoje oblíbence, třeba právě Markétu Pekarovou Adamovou, zpovídá naprosto bez opozice, a kouká na ně přitom jako na svatý obrázek.

Moje první krize ve sněmovně

Ale vraťme se z neděle a od úvahy o médiích zase doprostřed týdne a do sněmovny. Plénum pro mě bylo tento týden opravdu náročné. Krom druhého čtení rozpočtu jsme projednávali klasické body. Od rána do večera, leckdy do noci. Každý den. Bez přestávky. Tady se svěřím, že prvně jsem zažila takovou tu opravdovou krizi, kdy jsem se musela předávkovat kávou a energy drinky, abych nezapadla pod židli, na které jsem proseděla většinu týdne.

Den po dni mi byla z nevyspání čím dál větší zima. Ve středu jsem už oblékla svetr, ve čtvrtek jsem se klepala jako nějaký feťák na absťáku a při mém vystoupení u pultíku jsem musela hodně pracovat na tom, aby nebyl v mém hlasu slyšet třes, a v pátek jsem si alespoň na pár minut musela jít lehnout na podlahu do kanceláře. Moje tělo totiž přestávalo fungovat a cestou na toaletu se mi podlamovaly nohy. Za celý týden jsem naspala asi 9 hodin, a to jsem relativně mladý a zdravý člověk. Jak tohle pravidelné tempo zvládají poslanci starší a ostřílení, to opravdu nechápu, s pokorou se jim klaním, a musím vyzjistit všechny jejich triky, protože je očividně budu potřebovat. Snad mi, jako abstinentovi, nenavrhnou pít. 🙂 Hned ode dneška totiž nastupujeme podobný režim zas.

Nevydání Babiše a Okamury

Babiše ani Okamuru jsme nevydali. Každému, kdo by o tom chtěl snad vědět víc doporučuji projev mé zkušené kolegyně Renaty Vesecké, která perfektně argumentačně a legislativně shrnula, proč nemůže hlasovat pro Babišovo vydání. Případ Tomia Okamury o údajně rasistickém plakátu mi přišel opravdu směšný. A především: prokazatelně politický. V kousku mojí řeči stálo například:

„Proč je zrovna černoch s nožem na plakátu nebezpečný? Protože snad nevěříte lidem, že by to mohli pochopit jako nadsázku a obávali se migrace nikoliv na základě jiných faktů a informací, ale na základě plakátu? Opravdu? Opravdu chcete takto pohrdat zdravým úsudkem člověka – přirozeně skeptického tvora, který ověřuje a prověřuje a tvoří si názor nakonec vždycky sám? Opravdu chceme pohrdat inteligencí vašich i našich voličů natolik, že jim nevěříte, že nerozeznají politickou nadsázku? Že nerozpoznají politický slogan?

V tom případě byste se měli začít bát i v mnohých dalších případech.

Měli byste se začít bát, že díky vašim nesplněným slibům snad lidé naprosto přestanou věřit v politiku. Měli byste se začít bát, že díky vašim propagačním plakátům, kde přirovnáváte Babiše k Putinovi, by snad mohli lidé panu premiérovi cíleně na základě vašeho přirovnání ublížit. Třeba praštit ho po hlavě holí. Hodíte tu vinu na sebe? Na vaše hloupé billboardy rozvěšené po celé republice?

Pohrdání inteligencí vlastních lidí není symbolem demokracie ani náhodou. A já chci žít v demokracii. Ať už mi politické plakáty přijdou jakkoliv hloupé…“

Stále si vůbec nepřipouštím, že žiji ve světě, kde opravdu celý den jednáme o vydání a potenciálním potrestání politika na základě jeho svobody projevu. Ale možná bych si konečně tento novodobý svět měla začít připouštět. Protože se – nejspíš – neprobudím po několika letech, a nezasměju se tomu, že všechno to, co se v posledních letech dělo, od příšerného covidového vězení až po zfeminizovanou a hyperkorektní společnost, byl vlastně jen hrozný sen. Totiž sen, co se zdá nám všem, bývá většinou realitou.

https://platyuredniku.hlidacstatu.cz/DlePlatu/4

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-omluvi-se-okamura-pekarove-luxusni-bmw-stat-poridil-uz-pro-vondracka-40566725