„Šílené dědictví po Fialově vládě.“ Spisovatel a novinář Radim Panenka upozorňuje na metodický pokyn ministerstva zdravotnictví, který zásadně mění pohled na pohlaví a umožňuje jeho úřední změnu bez operace či povinné léčby. Tento nebezpečný posun státní politiky by měl být podle něj politicky přehodnocen.
Foto: Youtube Popisek: Radim Panenka
Stát umožňuje úředně měnit pohlaví mj. i dětí a zároveň je směruje ke konzultacím s neziskovými organizacemi spojenými s LGBT a transgender tématy. Problematické nastavení vzniklo v době vlády Petra Fialy na ministerstvu zdravotnictví. „Jedná se o skutečně šílené dědictví bývalé Fialovy vlády na ministerstvu zdravotnictví a tehdejšího ministra Vlastimila Válka, které zatím nikdo nezrušil,“ uvedl na začátek Radim Panenka.
Připomíná verdikt Ústavního soudu z poloviny roku 2024, podle něhož má Česká republika umožnit úřední změnu pohlaví bez nutnosti předchozí hormonální léčby či operace, a to i u nezletilých. „Je to proti logice, zdravému rozumu, proti přírodě, proti Bohu, proti absolutně všemu, ale na základě rozhodnutí Ústavního soudu je to možné,“ dodává novinář.
Politici se proti skandálnímu rozhodnutí nevzepřeli
Po rozhodnutí Ústavního soudu však nepřišla ze strany politické reprezentace žádná zásadní reakce ani pokus o odpor. Naopak se začalo postupovat v intencích verdiktu. „Potom, co ten Ústavní soud takto skandálním způsobem rozhodl, začali politici konat. Místo toho, aby se vzepřeli a řekli, že to není Ústavní soud, kdo tu rozhoduje o politice tohoto státu a že to není nějaké lidské právo,“ připomíná Radim Panenka.
I přes změnu vlády nedošlo k revizi nastavených pravidel ani metodik vzniklých za předchozí vlády. Naznačuje přitom, že současné vedení resortu zdravotnictví si možná ani není plně vědomo toho, jaké dokumenty a doporučení ministerstvo dál prosazuje směrem k lékařům.
Panenka se následně věnuje obsahu dokumentu, který označuje za šokující. Ministerstvo zdravotnictví v něm například uvádí, že úřední změnu pohlaví je možné provést bez operace či jiného zásahu do těla, a celý proces tak podle jeho výkladu spočívá především v potvrzení od sexuologa a v následné administrativní změně dokladů.
Poukazuje i na to, že další zdravotní péče má být dobrovolná a že ji lze kdykoliv ukončit. Právě to podle něj vyvolává otázky o závažnosti samotné diagnózy a o logice systému, který umožňuje změnu úředních údajů bez povinné léčby i s možností celý proces zpětně přehodnotit.
Stát posílá děti k radikálním aktivistům
Za zvlášť problematickou a nebezpečnou část dokumentu považuje Radim Panenka pasáž, v níž ministerstvo doporučuje obracet se na podpůrné skupiny a konkrétní neziskové organizace. Upozorňuje, že mezi nimi jsou uvedeny například Transparent, Prague Pride, Sbarvouven.cz či další iniciativy, které se věnují transgender a LGBT tématům.
„Takže organizace jako Transparent nebo Prague Pride, to znamená brutálně radikální progresivistické trans a LGBT organizace, které si udělaly bohatou a prosperující živnost z toho, že berou dotace, tak český stát doporučuje jít si pro radu a pro pomoc právě k těmto organizacím. Tak to je úplně bizarní,“ kritizuje roli těchto organizací ve veřejném prostoru.
Ještě horší částí metodického pokynu ministerstva zdravotnictví je následující formulace: „Poskytování zdravotní péče související s úřední změnou pohlaví je součástí komplexní péče o trans osoby charakterizované výrazným a trvalým nesouladem mezi jejich prožívaným pohlavím a pohlavím, které jim bylo přiděleno při narození,“ cituje Radim Panenka z dokumentu ministerstva.
Právě formulaci o „přiděleném pohlaví“ považuje za zásadní problém a ostře ji napadá. „Pohlaví je lidem při narození přiděleno. Tohle říká Ministerstvo zdravotnictví České republiky… Něco tak zvráceného jsem opravdu od českého státu nečekal,“ hrozí se Panenka nad tím, jaké věci se za působení tehdejšího ministra zdravotnictví Vlastimila Válka dostaly do oficiální dokumentace státu.
Nová vláda musí říct, co s tím udělá
Radim Panenka obrací pozornost k současnému vedení státu a vyzývá k jasné politické reakci. Otevřeně se ptá nového ministra zdravotnictví i premiéra, zda se budou metodikou zabývat a zda plánují změnu. „Ptám se nového ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, ptám se také premiéra Andreje Babiše a ptám se všech politiků vládní koalice, co na to říkají a zda s tím něco hodlají udělat, protože toto opravdu normální není,“ zdůrazňuje.
VHLED MIROSLAVA ŠEVČÍKA Poslaneckou sněmovnu čeká hlasování o vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání stran kauzy Čapí hnízdo. „Je to kauza, která je nepřátelská vůči České republice, protože se jí chytají různí Piráti a práskají potom v Evropském parlamentu, u Evropské komise a u Evropského účetního dvoru,“ řekl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz ekonom a poslanec za SPD Miroslav Ševčík. Posvítil si i na Green Deal.
Foto: Repro: YouTube Popisek: Docent Miroslav Ševčík
Za necelé dva roky mají domácnosti v energiích a pohonných hmotách platit povolenky za vypuštěné emise. Může je to stát i desítky tisíc korun ročně. To se promítne i do cen nemovitostí, majitelé těch starších budou muset přistupovat na větší slevy. Bylo by zrušení tohoto systému vítězstvím zdravého rozumu?
Nepatrné odložení platnosti ETS2 a dalších s tím souvisejících opatření v rámci Green Dealu a jeho programu Fit for 55 vůbec nic nemění na tom, že je to naprosto nesmyslný projekt. Podle některých názorů je celá ideologie Green Dealu zvláštní směsicí „apokalyptické psychózy a amnézy či hypnózy” části široké veřejnosti. Za 50 či 100 let se budou historici velmi podivovat, čemu že dokázali lidi ale zejména takzvané „elity” uvěřit a na základě čeho tolerovali vlastní ožebračování.
Toto je všechno již teď jasné, pouze politici v politbyru eurosajuzu (Evropské komisi) a někteří zatím nevzdělatelní členové Evropského parlamentu to nepochopili. Již delší dobu je odborníkům zřejmé, že to, co bylo považováno za takzvanou apokalypsu, v souvislosti s CO2, je fatální omyl, fatální nesmysl. Mimo jiné prozření prokázaly i Spojené státy americké, které se vzdaly souručenství v Pařížské dohodě a obrátily se v podstatě o 180 stupňů na základě nové vědecké studie, kde se ukázalo, že téměř všechna opatření doporučená v rámci Green Dealu, respektive v rámci Pařížské klimatické dohody, jsou nesmyslem a vrhají civilizaci zpět.
Již několik let na to upozorňují i další významní ekonomové, například bývalý šéf IFO, který je i nejcitovanějším ekonomem v Německu, Hans Werner Sinn, (obdržel i čestný titul Doctor Honoris Causa na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze) říká, že se jedná o extremistickou klimatickou politiku, která ničí německý průmysl. Říká, že „žasne, jak snadno se Němci nechali svést řečmi o Green Dealu jako o vzoru a konkurenční výhodě, která se údajně vytváří prostřednictvím této zelené politiky”. Je to podle něj jen „pouhopustá propaganda”. Říká, že je to naprostý nesmysl zbavovat se například fosilních paliv, tak jak je naplánováno do roku 2045.
Víme, že to, co se tady chystá, přinese vysoké zatížení pro české domácnosti, ať už se to týká celkových nákladů na benzín, naftu, za platby plynu, či další náklady spojené s nepřímou inflací, spojené s tím, když se budou dál prosazovat opatření Green Dealu. Tyto zvýšené náklady budou ožebračovat, respektive snižovat životní úroveň, téměř všech domácností. Dotkne se to samozřejmě nejenom domácností, ale i firem, protože některá opatření v oblasti tepelné izolace budov se dotýkají i výrobních prostorů.
Ceny nově budovaných nemovitostí díky těmto nárokům porostou a s největší pravděpodobností vzhledem ke stavu nabídky a poptávky na trhu nemovitostí, tak nedojde ani k poklesu cen starších nemovitostí.
Takže nejnormálnější přístup je okamžitě zrušit tento nesmyslný program.
Blíží se hlasování o vydání Andreje Babiše a Tomia Okamury k trestnímu stíhání. Od opozice slyšíme apely na svědomí. Jak budete hlasovat vy, jestli to není tajné?
Tak, pokusím se napřed sdělit několik faktů, abyste čtenáři věděli, proč a jak budu hlasovat. K farmě Čapí hnízdo, to už je až úsměvné, ten případ se táhne v podstatě od roku 2008, i když obvinění bylo podáno později, a to až v souvislosti s politickou aktivitou Andreje Babiše, kdy se účelově hledalo, co by se na něj mohlo nasadit, aby neuspěl ve volbách. V roce 2015 bylo obviněno 11 osob a v roce 2018 byla dotace vrácena, a to i přesto, že se jednalo o běžně rozšířenou praxi používání dotací v mnoha desítkách obdobných případů. Přestože dotace nebyla využita, tak jak se využívaly běžně i v jiných případech v souvislosti s tím, jak byly nastavené podmínky pro získávání dotací.
Na tomto místě však konstatuji, že dotace považuji za zcela chybné, przní trh, ale bohužel tyto komunistické praktiky zavedla Evropská unie.
Přesto došlo k několika osvobozujícím rozsudkům. Abych zmínil ty poslední, byl to rozsudek z ledna 2023, kdy Městský soud v Praze zprostil obžaloby pana Babiše, Vrchní soud to vrátil zpět. V únoru 2024 znovu Městský soud v Praze zprostil pana Babiše obžaloby. V dubnu 2024 se odvolal státní zástupce a v 6. měsíci roku 2025 Vrchní soud rozsudek městského soudu zrušil a zavázal městský soud ke konkrétním skutkovým zjištěním.
Doporučil bych všem, kteří takhle rozhodují, ať se zajedou na farmu Čapí hnízdo podívat. Alespoň bylo něco vybudováno za finanční prostředky, které nebyly z dotací. Překvapuje mě selektivní přístup státních institucí například i v souvislosti s tím, jak důsledně nejednají policejní složky, státní zástupci v kauze Dozimetr. Vidíme, jak se Dozimetr táhne dál, a kdyby jednali řádně, tak dneska už by hlavní představitelé dozimetrických Stánkařů měli být dávno za katrem. Z tohoto důvodu tvrdím, že je to jednoznačně politická kauza. Ano, i soudci jsou občané s různými politickými názory. Je to kauza, která je nepřátelská vůči České republice, protože se jí chytají různí Piráti a práskají potom v Evropském parlamentu, u Evropské komise a u Evropského účetního dvoru. Můžeme se podívat i na délku trvání soudního sporu, kdy prvotní kroky byly učiněny tím, že byla podána žádost o dotaci v roce 2008, takže vidíme, že to trvá již 18 let. Pana Babiše nebudu doporučovat k vydání ještě i z mnoha dalších důvodů.
Za absolutně absurdní však považuji situaci kolem Tomia Okamury. Jenom konstatuji, že trestních oznámení na Tomia Okamuru a SPD bylo podáno více a tam, kde používali policisté a vyšetřovatelé normální mozek, tak k obvinění nedošlo. Pouze na základě obvinění bývalého ministra spravedlnosti Pospíšila v Praze nedovedu pochopit chování ani policajtů, ani státního zástupce, protože to, co udělali, bych já považoval za kolaborantství a zrádcovství fungování právního státu.
Jenom připomenu, že ten trestný čin měl být spáchán tím, že se na plákátě poukazuje na velké problémy a nedostatky v souvislosti s vlastizrádným krokem Rakušana, který podepsal migrační pakt, který může ohrožovat bezpečnost vlastně všech obyvatel České republiky. V této souvislosti vám sdělím pár skutečností. Plakát Tomia Okamury byl proti tomu, aby byla povolena nelegální migrace, abychom si na nelegální migraci dali pozor. Obdobné plakáty byly například použity ve Švýcarsku, ale i v Rakousku a v jiných zemích, s tím, že migrační pakt je nedostatečnou ochranou proti násilí, které se vzedmulo v Evropě poté, co byla uvolněna migrační politika v souvislosti s heslem Merkelové „Wir schaffen das“, zvládneme to. Samozřejmě, že to nezvládli.
Tak pár čísel pro ty, kteří si troufli vlastizrádně obvinit Tomio Okamuru a SPD na základě nějakého účelového legislativního přívěšku, který byl spojen s Lex Ukrajina. Je to přílepek Lex Ukrajina, paragraf 318a.
Za prvé obviněním je porušena svoboda slova ústavních činitelů, a dokonce je to ze strany státního zástupce porušení, které je protiústavní. Za druhé bych si dovolil vás seznámit s pár fakty. V Německu je alarmující stav, který popisují samotní Němci. Každých 18 minut tasí v Německu útočník kudlu. Ale pozor, tuto trestnou činnost páchají podle sdělení samotných Němců 19x více Maročané a 56x více Alžířané, případně Afgánci. Ze zatím známých údajů za rok 2024 němečtí policisté zaznamenali 29 014 útoků nožem, což znamená, že každých 18 minut se stal takový čin. Stává se to v supermarketech, na ulicích, nádražích, ve vlacích, ve školách. To jsou místa, kde se v Německu nejčastěji odehrávají útoky nožem. Oproti předchozímu roku tento nárůst byl o 10,8 %.
A pozor, to není žádné číslo, které by spadlo z nebe. To tvrdí Spolkový kriminální úřad. Statistika podle nich je nemilosrdná. Každý třetí den zemře v Německu jeden člověk po útoku nožem. Tyto konkrétní útoky lze dokonce sledovat na webové stránce messerinzidenz.de. Můžete si to každý ověřit. A podle deníků Die Welt, ne prosím podle nějakých takzvaných proruských dezinformačních webů, jak by chtěla stávající zločinná opozice poukázat, jsou pachateli zejména mladí muži ze Sýrie a Afghánistánu, Maročané a Alžířané. Takže znovu zopakuji ten počet trestných činů spojených s použitím nože v roce 2024. Bylo to 29 014 útoků.
Problémy s útoky noži řeší také Rakousko. Podle nich bylo v roce 2024 nahlášeno 2 600 násilných činů, kde byly použity bodné zbraně. Velký problém s rostoucím násilím řeší Nizozemsko, kde bylo pobodáno v roce 2022, kdy jsou poslední dostupné údaje, 355 osob. Oproti tomu v roce 2019 to bylo 33 osob. Rozmohly se především útoky takzvanými rambonoži. A extrémní nárůst útoků nožem zaznamenala Velká Británie. Nejhůře je na tom podle nich centrum Londýna a kriminalita s noži vzrostla za posledních pět let o 72,73 %.
Chtěl bych poprosit státního zástupce, který podal tuto žádost o vydání Tomia Okamury, aby se nad tím zamyslel a pokud má čest alespoň carského důstojníka, aby obvinění okamžitě stáhnul, anebo aby sdělil to, jak by se chtěl bránit proti nelegální migraci v České republice, a potom naše občany před těmito zvěrstvy, které se dějí v okolních státech. Je to zločinnost, to, co provádí státní zástupci a co prováděla policie při vyšetřování tohoto takzvaného trestného činu. Stydím se za vás, za ty konkrétní politicky zmanipulované státní zástupce. Ty, kteří se chovají slušně, ty naopak obdivuji.
Nejvyšší správní soud vrátil Městskému soudu v Praze k projednání kauzu vašeho odvolání z pozice děkana VŠE. Podle NSS pražský městský soud neposoudil, jestli měl rektor školy pro vaše odvolání dostatečné důvody. Je to pro vás zadostiučinění?
Je to pro mě dílčí zadostiučinění. Samozřejmě ten rozsudek byl vrácen k dalšímu jednání u Městského soudu v Praze. Znovu se tady ukazuje, jakým faktorem je to, který soudce, který senát, tu kterou věc rozhoduje. Například v obdobné věci, která se týkala děkana Teologické fakulty, rozhodl úplně jinak, než rozhodl můj primární soud, Městský soud v Praze. Rozhodl podle mého po právu. Stejným způsobem rozhodl o odkladném účinku například stávajícího dalšího rozhodnutí v této kauze pana děkana Teologické fakulty jiný senát. Mému senátu to trvalo rok od podání žaloby, než vůbec nařídil jednání a než rozhodl. A téměř rok trvalo teď vyřešení té kasační stížnosti.
Jsem přesvědčený, že jsem byl odvolán neoprávněně na základě politických a nenávistných důvodů ze strany rektora. Neměl k tomu sebemenší důvod. Čas ukázal, že jsem měl ve všem pravdu. Ať už je to o tom, že dochází ke stupidifikaci studentů v souvislosti s používáním sociálních sítí. Podívejte se, některé země už přijímají opatření tak, aby byly přístupy na sociální sítě zakázány dětem do 16, do 15 let. A toto se ukázalo jako pravda. Na to jsem poukazoval v souvislosti s vlastní zkušeností se studenty už v roce 2022, ale i dříve. Mimochodem i za to mě rektor vyhodil. Někteří takto stupidifikování studenti se dokonce podílí na řízení VŠE, ale i jiných univerzit v ČR prostřednictvím členství v akademických senátech univerzit.
O tom, že jsem reagoval na drzé prohlášení tehdejšího premiéra Fialy, že na protestech proti jeho nesmyslné hospodářské politice „vystupují ruští trollové”, a že jsem řekl, že je to hloupý člověk, moravskou mluvou, že je hňup. Tak to byl další důvod mého odvolání.
A další důvod bylo, že jsem řekl o paní Jourové, že se chová jako Joudová v souvislosti s jejími cenzurními návrhy. O rok později, poté co jsem to řekl, to potvrdil Elon Musk, který řekl, že Jourová je v této souvislosti „ztělesněním zla”. Takže myslím si, že jsem měl i v tomto pravdu. A o blondýně z Kuřimi, to si každý už udělejte obrázek sami. Takže bylo to jedině kvůli tomu, že jsem měl jiný politický názor.
Žádným způsobem jsem nepoškozoval fakultu, a naopak se to projevilo i tím, že jsem měl velmi vysoký počet preferenčních hlasů při volbách, kdy jsem byl nakonec zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Asi kdybych u té veřejnosti poškozoval naši fakultu, tak bych takový počet preferenčních hlasů ani neměl. Mimochodem se to prokázalo i při publikování mně nepřátelsky naladěným článkem, který byl na IDNESu a kde byla uvedena anketa, kde se měli občané vyjadřovat k tomu, jestli jsem poškodil zájmy fakulty nebo nepoškodil. 80 % účastníků této ankety vyjádřilo svůj názor, že jsem v žádném případě nepoškodil dobré jméno Národohospodářské fakulty. A to i přesto, že článek byl pomlouvačný.
Mimochodem to, že jsme to dělali dobře, protože jsem v podstatě byl 13 roků ve vedení fakulty, svědčí to, že v současné Poslanecké sněmovně má Národohospodářská fakulta vysoké zastoupení svými absolventy či vyučujícími napříč politickými stranami. Od Dr. Skopečka počínaje za ODS přes pana Činčilu z KDU, pana Havránka z ODS, Dr. Pikoru z Motoristů, Ondřeje Babku z ANO a dalších. Pan Pikora je předseda rozpočtového výboru, já a pan Činčila jsme místopředsedy rozpočtového výboru, a další osoby, které tam jsou, tak pochází nebo jsou vyučujícími na Národohospodářské fakultě. Pod mým vedením NF VŠE neskončila naše fakulta nikdy na horším než druhém místě při hodnocení ekonomických fakult v ČR. A to jich je přes sedmdesát.
Byl to typický závistivý krok ze strany rektora, který pokračuje dál v diskriminaci Národohospodářské fakulty ve srovnání s jinými fakultami a budu se snažit o to, aby legislativa byla upravena tak, aby jedinci, kteří selhávají, nemohli takto působit proti akademickým svobodám, které zaručuje Ústava České republiky.
Šéf italské automobilky Lamborghini Stefan Winkelmann řekl, že elektromobilita je drahý koníček a že investice do elektromobilů by byla nezodpovědná vůči akcionářům, zákazníkům i zaměstnancům. Není prvním ani posledním šéfem automobilky, který tak o elektroautech mluví. Tak proč je EU prosazuje?
Evropská unie, EU, respektive eurosajuz, a její politbyro je zcestné od začátku socializace Evropské unie, kdy po převzetí nadvlády v roce 1985 Jacquesem Delorsem došlo k přeměnění Evropského společenství v Evropskou unii. Dochází tak k naplňování zhoubných německých ideologií, které započaly v podstatě marxismem a pokračovaly dál první, druhou internacionálou, dál rozvojem fašismu v Itálii a následně nacismu v Německu, které rozpoutalo druhou světovou válku. Německé ideologie se také spolupodílely na rozpoutání první světové války. Po druhé světové válce se zjistilo, že vojensky Německo evropský kontinent neovládne, tak se o to snaží ekonomickou integrací, kde se jasně zase ukazuje dominance zhoubných ideologických postupů v podobě německého Energiewende, realizujícího se prostřednictvím Green Dealu, a končí to zatím fašizujícím postupem Great Resetu v rámci projektu Klause Schwaba, mimochodem původem taky Němce. Pak jsme tu měli odnože v podobě leninismu a stalinismu, ale pozor, ten samotný leninismus a stalinismus byl založen právě na té zhoubné ideologii marxismu. Ne nadarmo se pak říkalo marxismus-leninismus a u Stalina to bylo pokračování této cesty.
Takže tyto zhoubné ideologie naprosto scestně, bez toho, aby to bylo podloženo vědecko-technickým pokrokem, tak chtěly sázet na elektromobilitu. Mimochodem, kdyby někdo spočítal náklady spojené s výrobou elektromobilu, tak to zatížení pro ovzduší CO2, proti kterému měla elektromobilita sloužit, je možná vyšší než u spalovacích motorů. Protože není zatím zajištěna likvidace baterií, obnova baterií, nejsou zajištěny nabíjecí stanice napříč Evropskou unií tak, aby mohly sloužit tyto nabíjecí stanice například na našich sídlištích. Nejsou zajištěny surovinové zdroje. Veškeré surovinové zdroje nutné pro elektromobilitu se nachází povětšinou mimo Evropskou unii. Naše zásoby lithia na česko-německé hranici mohou sloužit tak maximálně pro půlku generace elektromobilů v rámci Evropské unie. Jinak je všechno mimo Evropskou unii. Ať už je to Čína, která volí velmi obezřetnou politiku v souvislosti se strategickými surovinami. Ať už je to Afrika, kterou v současné době Evropa prakticky neovládá, hlavní slovo tam mají Číňané a Rusové. Něco má ještě Jižní Amerika.
Takže je to totálně zatěžující proces, který poškozuje a poškodil již svými vysokými náklady automobilky. Vysoké náklady se pak promítají i do cen běžných automobilů se spalovacími motory. Poškozuje to i akcionáře automobilek. A poškozuje to i nás, spotřebitele, kteří auta používáme. Je to totální nesmysl.
A je to jenom v zájmu určitých zájmových skupin, které na tom dočasně vydělají a jsou schopny zabezpečit možná své rodiny těmito až nezákonně a nemorálně získanými finančními prostředky. Jde o pár rodin těch, kteří o tom rozhodují.
Majitel Omnipolu Richard Háva uvedl, že LET Kunovice plánuje nové víceúčelové letadlo pro přepravu nákladu nebo až 30 pasažérů. Mělo by se „narodit“ do 5 až 8 let. Může to být nástupce modelu L410. Je to příklad nové české výroby s vysokou přidanou hodnotou. Vám hodně vadí nákupy předražených zbraní ze zahraničí. Viděl byste raději peníze na obranu v domácích projektech, jako je tento?
Ano, jsem přesvědčen o tom, že pokud by nebyla přerušena už výroba v rámci tzv. zbrojního průmyslu především nesmyslnými opatřeními a hesly, které používal Václav Havel před více než 30 lety, tak jsme mohli být světovou velmocí, ať už při dodávání komponentů pro různé typy letadel, tak i při výrobě těch menších letadel.
Budu velmi rád, když se podaří prosadit obnovu výroby letadel, ať už v LET Kunovice, ale třeba i v Moravanu Otrokovice. Mimochodem, možná málokdo ví, že v Otrokovicích se započalo už za Bati s tím, že se připravovala výroba letadel. A mimochodem, Tomáš Baťa při své bohužel tragické poslední cestě vzlétal právě z letiště, kde pak působil Moravan v Otrokovicích.
Maďarsko zablokuje protiruské sankce, pokud Ukrajina neobnoví tranzit ropy přes ropovod Družba. Souhlasíte s jejich postupem?
Jsem na straně ať už slovenského premiéra Fica, tak i maďarského Orbána. Je to zločin ze strany v současné době nejzkorumpovanějšího režimu v Evropě. Ze strany Zelenského a jeho party, Timura Mindiče a jeho party. Konec konců ta korupce pokračuje dál. Vidíte, že před pár dny chtěl zmizet z Ukrajiny bývalý ministr energetiky, aby se mohl vyhýbat stíhání, které některé z institucí Ukrajiny proti němu vedly a vedou. Takže je to porušení mezinárodních dohod a mám už plné zuby toho, že ještě dál pomáháme zločinnému režimu ukrajinských korupčníků. Pozor nezaměňovat to s pomocí chudákům postižených chováním válečných štváčů a korupčníků.
„Souhlasím s tvrzením, že pokud chce někdo opravdu dělat zcela nezávislé umění, nemůže si přece dělat ,nároky‘ na dotace a granty,“ říká moderátor a producent René Kekely. A zmínil divadla, která, jak říká „nedostávají ani korunu, mají vyprodáno a platí velmi slušné honoráře.“ Dostal se také k „politické angažovanosti“ některých umělců a vrátil se i k setkání Aleše Cibulky a Michala Jagelky s ministrem Klempířem. Nevynechal prezidenta Pavla a Milion chvilek. A došlo i na koncesionářské poplatky.
Foto: archiv R. Kekely Popisek: Moderátor pořadu Face to Face a PR manažer René Kekely.
V médiích se objevila zpráva, že ministerstvo kultury zřejmě bude hospodařit s menším množstvím peněz, než se předpokládalo. Jak moc to podle vás ovlivní kulturu?
Upřímně netuším, co vše hodlá ministerstvo okleštit. Zaznamenal jsem samozřejmě tu informaci. Zajímavé je, že resort kultury sice ani neřekl detaily, ale už se hned na sociálních sítích rozjela pomalu kampaň, kde zase „všichni věděli všechno nejlépe“ a padala silná slova a až odbojářské názory. Osobně souhlasím s tvrzením, že pokud chce někdo opravdu dělat zcela nezávislé umění, nemůže si přece dělat „nároky“ na dotace a granty. Pokud podporu dostane, je to fajn, pokud ne, asi s tím musí být smířen. Protože pokud je „závislý“ na grantu nebo dotaci, není nezávislý! Kultura a státní rozpočet nejsou nafukovací. Myslím si, že důležité je podpořit především obnovu a rekonstrukci památek, zachovávání nějakých tradičních kulturních hodnot, projektů, které mají přesah, historický, lidský a taky třeba edukační. A rozhodně podpořit malé a mladé talenty napříč uměním. Podpořit divadla je samozřejmě taky nutné, ovšem asi nelze vyhovět všude a všem. Na druhou stranu tu panuje nějaký nesmyslný názor, hlavně na sociálních sítích, že herci pobírají dotace. Nepobírají. Pokud tedy zároveň nejsou provozovateli divadel, i když mnohá z nich taky nedostávají nic, tak si na sebe musí vydělat sama. A jak říkám, česká specialita, kterou ale například už řeší různé herecké a umělecké asociace, aby herci, zpěváci nezkoušeli dva tři měsíce zdarma. A aby měli aspoň část zaplaceno, včetně třeba premiér. A pak je taky rozdíl, zda má herec v divadelním angažmá nebo je zcela na volné noze.
S jistou „kritikou“ se ozvala prý například Asociace nezávislých divadel. Mluví se mimo jiné o hrozbě zvýšení vstupného, menších odměnách pro účinkující, omezené produkci. Z druhé strany se ale zase ozývá, že pokud jde o nezávislá divadla, neměla by být přece závislá na penězích od státu…. Jak vy to vidíte?
Tak logicky, že se tato Asociace a možná i další ozvaly. Jedním z jejich poslání je pomáhat těmto subjektům zajistit peníze na provoz. Menší odměny, tam to mnohdy už ani není možné. A vyšší vstupné? Třeba v Praze, myslím, že je to často už strop, co jsou lidé ochotni dát. Co se omezení produkce týče, v takovém případě budou muset zvážit, zda udělají jednu dvě nebo tři premiéry za rok. Upřímně, a nemyslím to vůbec zle, kdekdo stojí s nataženou rukou a chtěl by od státu případně magistrátu podporu. Ale není přece možné vyhovět všem. Naopak je řada divadel a divadelních společností, které nedostávají ani korunu, mají vyprodáno, platí velmi slušné honoráře a dělají velmi atraktivní projekty. A to platí honoráře, platí tantiémy – autorská práva za hry, a ještě často i nájmy – ať už stálé nebo jako hosty. A v Praze jde opět o poměrně značné peníze.
Taky si musíme uvědomit, že těch podob podpory „živého umění“ je více forem. Jedna je grant od státu, tedy Ministerstva kultury, další je třeba od Magistrátu a další třeba může být od EU atd. Ale to je velmi individuální. Je těžké rozlišit, komu ano, komu ne.
Někteří lidé také upozorňují na to, že v Praze je příliš vysoký počet divadel, srovnávají stav například s Paříží. Jak to tedy je?
Celá ČR má cca 10,8 milionu obyvatel a celá Paříž okolo 12 milionů. V Praze je okolo 50-60 scén, v Paříži je jich asi 130, takže zhruba jednou tolik. Nejde to moc srovnávat. Ale na to, jak jsme rozlohou malí, není to úplně nízké číslo. Nicméně Francie zcela zásadně podporuje kulturu. Stát hraje klíčovou roli – miliardy eur do podpory kulturních institucí, včetně divadel a oper. Navíc tam mají i sociální program a podporu umělcům i například daňové úlevy pro dárce kulturní sféře. Ovšem je to 65milionová země. A to je trochu rozdíl.
Velkou diskuzi vyvolává i určitá „politická angažovanost“ některých umělců. Kritiku vyvolalo například vystoupení Sáry Haváčové a Davida Prachaře. Vystupují ale i další umělci. Jak toto vnímat? Jsou právě umělci tím „hlasem“ národa?
To je trochu složitá otázka. Říká se, že umění je nástroj interpretace světa. Mně některá vystoupení přišla místy až trochu zbytečně „fanatická“. Je rozhodně správné říct svůj názor a důležité je mít tu možnost jej sdělit. Na druhou stranu – všeho s mírou. Umělci jsou samozřejmě jakýmsi nositelem názorů od pradávna. Už před stovkami let byli umělci – buditelé – nositelé identity, tedy jakési morální autority. A nebyli to jen herci, zpěváci, ale básníci, spisovatelé a podobně. Vezměme si třeba období národního obrození, snaha, aby se mohlo mluvit a hrát česky. Taky se za to „bili“ umělci, spisovatelé intelektuálové: Mácha, Tyl, Němcová, Palacký… Společnost jim přisoudila roli morální autority. Mají veřejný dosah. V totalitách byli často jediným prostorem odporu. Ale paradoxně někdy i těmi, kteří národ přesvědčovali, že to jejich myšlení je jediné správné. Myslím si, že každý by měl mít právo na svůj názor a pohled.
Mnozí z nich podporují prezidenta Pavla. Čím je podle vás okouzlil?
Někteří už na začátku jeho kandidatury říkali, když se jich ptali, proč pana Pavla podporují, že je to fešák, že má charisma, že je to hezký chlap. Já si tedy myslím, že post prezidenta není ani Muž roku ani Miss. Ne, že by prezident/prezidentka měli být nějak nehezcí, ale asi by to nemělo být to gró toho, proč se ta osobnost na tu funkci hodí. A pak, mnohé Petr Pavel asi zaujal jakousi svěžestí a jinou energií, než jakou měli do té doby pánové Zeman, Klaus a samozřejmě protikandidát Babiš.
Souhlasíte s tvrzením, že „si svou minulost Petr Pavel odpracoval“?
Tak svým způsobem asi ano. Ale já jsem upřímně zastáncem něčeho zcela jiného. A sice toho, že žádný člověk jakkoli spojený s minulým režimem, ať již byl v KSČ, v StB, v rozvědkách a podobně, by neměl mít možnost kandidovat na vyšší post než je třeba městský zastupitel. Prostě padni, komu padni. Petr Pavel byl jistě velmi kvalitní voják, generál. Zcela jistě mu nelze odepřít to, že zachránil mnoho lidských životů. Že je to nesmírně vzdělaný člověk. Ale, ve vší úctě k němu, ani on ani Andrej Babiš by prostě neměli kandidovat na nejvyšší ústavní post, protože jejich minulost prostě je – a to bez diskuze – kontroverzní.
Tady se třeba přijal zákon, že bývalí členové strany mají mít nižší důchod. Ale přitom mohou vykonávat vysoké politické funkce?! Není to zase ten typicky český paradox a to švejkovství?
A jak na vás působí přítomnost prezidenta na akcích Milionu chvilek?
Myslím si, že prezident by měl být skutečně politicky nestranný. A je jedno, koho volí nebo kdo jej navrhuje. Pokud by měl něco osobně podpořit, pak především charitativní, apolitické, společensky významné či diplomatické akce a setkání. Ale ne protesty, manifestace. Šel by třeba podpořit na manifestaci policisty za vyšší mzdy a lepší podmínky, vojáky nebo lékaře? Nebo pracovníky ve školství? Nebo železničáře či třeba lidi, kterým se děje ze strany státu nějaké příkoří? Dost o tom pochybuji. A přijde mi, že spolek, jehož „předseda“ dosud jasně nevysvětlil osud peněz v řádu milionů korun, by asi hlava státu neměla takto aktivně podporovat Jaký je to pak vzkaz občanům a společnosti?
Když jsme u prezidenta, co říci mimo jiné na jeho proslov v rámci připomenutí čtyř let od začátku války na Ukrajině na Staroměstském náměstí? Prezident mimo jiné pronesl, že to není jen ukrajinská válka, ale že je to svým způsobem i naše válka. Souhlasíte?
Nesouhlasím. Stále je to válka/konflikt mezi dvěma poměrně blízkými zeměmi. Je to podobné, jako kdyby, nedej bože, Češi napadli Slováky nebo naopak. Je to nešťastný, dle mého zcela zbytečný konflikt, během kterého stále umírají nevinní lidé a nemá to konce zvonce. A upřímně jsem neslyšel žádného jiného politika v okolních zemích, který by něco takového pronesl. Bez ohledu na to, že logicky má vyjádřit solidaritu napadené zemi a nabídnout jí maximální možnou pomoct. Ano, prezident to nejspíš myslel tak, že bychom měli dělat vše pro to, aby se ta válka nedotkla přímo nás nebo aby se agresor nepokusil dostat se i jinam. Ale ta slova, která pronesl, jsou poněkud nešťastná.
Vraťme se k ministru Klempířovi. Přímo s ním se setkali Aleš Cibulka s Michalem Jagelkou. Během setkání se prý ptali i na Klempířovu spolupráci s StB. Je právě toto podle vás aktuálně to důležité téma, které by měli umělci s ministrem probírat? Nebo co teď podle vás českou kulturu „tíží“ nejvíc?
Myslím si, že českou kulturu opravdu netíží Klempířova minulost. Tu tíží především to, kolik peněz ten resort dostane a kolik rozdělí. A nerozhoduje o tom (jen) ministr. Chápu, že mnohým lidem je pan Klempíř trnem v oku kvůli své minulosti. Ale pokud bych s ním já šel řešit budoucnost české kultury, asi bych tuto otázku vynechal. Protože nejsem člověk, který by chtěl někoho kádrovat. To má dělat soud, nebo volič u voleb. A pokud tu nemáme zákon, že žádný bývalý člen nebo spolupracovník KSČ nebo StB atd., nesmí být politik, pak je trochu zbytečné to řešit. A to se mělo řešit hned po roce 89 a ne 37 let poté.
Mluvilo se prý i o koncesionářských poplatcích. Mimochodem, Milion chvilek se tak trochu „pochlubil“, že jeho tlakem možná ani nedojde ke zrušení koncesionářských poplatků… V médiích se ale objevila zpráva, že Andrej Babiš chce poplatky vyřešit do konce roku. Je to podle vás hodně ožehavé téma? Máme čekat třeba i novou spacákovou revoluci?
Stát se může všechno. Pokud si Milion chvilek myslí, že odvrátili snahu politiků zrušit poplatky a nahradit je financováním z rozpočtu státu, pak si fandí. Pokud se tak stane, budou tam zcela jiné lobby. Nějak mnohým stále nedošlo, že politika není nic jiného než „hra mocných“ a jedno velké lobby. A taky jakýsi výměnný obchod. V politice je vždy něco za něco.
A také se obáváte, že způsob financování veřejnoprávních médií ovlivní jejich nezávislost?
Neobávám. Nechápu, proč neustále někdo spojuje otázku financování veřejnoprávních médií a nezávislost a nestrannost. Těm, kteří se o toto zajímají by mělo jít primárně o to, aby média byla nezávislá, respektive nestranná za každé situace! Tím, že by média přešla pod státní financování přece neznamená zestátnění. Protože drtivá většina evropských (nejen) těchto médií je financována ze státního rozpočtu, a navíc mnohdy jsou spojena. A pokud k takové věci dochází, pak je tam jiná a zásadní věc: Že ten, kdo platí, chce vědět za co. Tedy, že stát hlídá, zda jsou peníze vynakládány efektivně. Mě spíš zaráží oficiální zprávy, že jen výběr poplatků za rozhlas a televizi vyjde ročně přes 200 milionů korun! To je hodně zásadní balík peněz. A potom, když ředitel ČRo prohlásil, že „obětuje“ zhruba 400 milionů korun, pokud zůstane zachováno financování veřejnoprávních médií z koncesionářských poplatků místo jejich zrušení a převodu pod státní rozpočet. Tomu moc nerozumím. Opět: jaký signál se tím dává veřejnosti?
Proč tedy veřejnoprávní média tolik chtěla zvýšit poplatky, z důvodu toho, že rostou náklady a není to dál udržitelné, když tedy pak stovky milionů nepotřebují. Nebo jsou ochotni se uskromnit? Běžný občan této země – nejenom se základním vzděláním (úsměv), si řekne přesně tohle. Je dobré se ptát, zda je šťastné to takto komunikovat?
„Jsme svědky rozkladu institucí, které měly být pilíři naší civilizace,“ tvrdí matematik a datový analytik Tomáš Fürst. Věda byla nahrazena marketingem, uctíváním autorit bylo vytlačeno kritické myšlení. Lidé ukolébáni falešným pocitem bezpečí tleskají procesům, které je zbavují svobody i zbytků úsudku. Stojíme na prahu doby, kdy se začnou naplno projevovat následky fatálních rozhodnutí posledních let. Poznání pravdy bude pro mnohé nesmírně bolestivé.
Foto: Repro Zákony Bohatství, YouTube Popisek: Tomáš Fürst
Tomáš Fürst, který se dlouhodobě zabývá matematickým modelováním a analýzou dat, upozorňuje na kanálu Zákony Bohatství na to, že věda v tradičním smyslu slova – tedy jako neustálý proces pochybování a testování hypotéz – prakticky přestala existovat.
„Věda není a nikdy nebyla o konsenzu. Věda je o tom, že jeden člověk může mít pravdu proti celému světu, pokud má data a logické argumenty,“ vysvětluje Fürst. Jsme svědky vzniku „nového náboženství“, kde se vědecké pravdy vyhlašují hlasováním nebo autoritativním rozhodnutím vyvolených expertů.
Tento proces „zblbnutí“ občanů je podle něj cílený a systematický. Pokud je společnost dlouhodobě vystavena jednostrannému tlaku a strachu, přestává rozlišovat mezi fakty a interpretacemi. Fürst v rozhovoru zdůrazňuje, že politici a korporace se naučili mistrně falšovat realitu nikoliv nutně tím, že by si vymýšleli úplné lži, ale tím, jakým způsobem selektují data.
Tento jev nazývá „třešničkováním“. Prezentována jsou pouze ta data, která potvrzují oficiální narativ, zatímco všechna ostatní jsou buď ignorována, nebo aktivně potlačována jako dezinformace. „Pravda je dnes definována jako to, co neodporuje vládnímu narativu, což je definice totalitní, nikoliv vědecká,“ podotýká matematik.
Rozdělená společnost se snáze ovládá
Pozornost věnuje roli velkých korporací, zejména v oblasti farmaceutického průmyslu. Poukazuje na fenomén známý jako „regulatory capture“, tedy stav, kdy instituce, které mají na korporace dohlížet a regulovat je, jsou ve skutečnosti těmito korporacemi ovládány. Tento střet zájmů vede k situaci, kdy se bezpečnostní standardy ohýbají ve prospěch zisku.
Fürst připomíná historii velkých farmaceutických firem, které v minulosti zaplatily miliardové pokuty za falšování studií nebo zamlčování vedlejších účinků léků. „Je fascinující, jak rychle lidé zapomněli na historii podvodů těchto firem a začali je vnímat jako spasitele lidstva, kterým je třeba bezmezně věřit a neklást jim žádné otázky,“ diví se host podcastu.
Podle Fürsta je jedním z nejtragičtějších aspektů současné doby to, jak se k této situaci postavili samotní občané. Místo toho, aby vyžadovali transparentnost a důkazy, mnozí se stali horlivými zastánci represivních opatření a cenzury.
„Zblblí občané těmto procesům ještě tleskají, protože uvěřili, že se tak děje pro jejich dobro. Neuvědomují si, že nástroje kontroly, které dnes schvalují proti svým názorovým odpůrcům, budou zítra použity proti nim samotným,“ varuje Fürst. Tento rozklad společnosti na dva nesmiřitelné tábory je podle něj záměrný, protože rozdělená společnost se mnohem snáze ovládá.
Obětovali jsme děti, zdraví i ekonomiku iluzi absolutního bezpečí
Pravda, která bude bolet, se týká především ekonomických a zdravotních dopadů uplynulých let. Matematik poukazuje na to, že dlouhodobé následky lockdownů, plošného testování a masové vakcinace se začínají projevovat až s odstupem.
Zmiňuje nárůst nadúmrtnosti v mnoha západních zemích, kterou se oficiální místa snaží vysvětlit čímkoliv jiným než možnými vedlejšími účinky medicínských experimentů nebo rozvratem zdravotní péče.
„Budeme muset čelit realitě, že jsme obětovali vzdělání dětí, psychické zdraví populace a ekonomickou stabilitu pro iluzi absolutního bezpečí, kterou nám politici slíbili, ale nedokázali splnit,“ říká v rozhovoru.
V souvislosti s falšováním dat se Fürst dotýká i tématu cenzury na sociálních sítích a v médiích. Tvrdí, že jsme vytvořili informační prostředí, ve kterém je pravda trestána, pokud je nepohodlná. To má devastující vliv na akademickou svobodu. Mnozí vědci se podle něj bojí mluvit otevřeně, protože vědí, že by přišli o granty, pozice nebo dobrou pověst.
„Akademická půda, která měla být oázou svobody slova, se proměnila v místo, kde se hlídá ideologická čistota,“ uvádí matematik. Tento proces vedl k tomu, že veřejnost dostává zkreslený obraz reality, který je následně vydáván za „vědecký fakt“.
Statistika se stala zbraní hromadného ničení rozumu
Dalším bodem jeho kritiky je způsob, jakým byla v posledních letech zneužita statistika. Jako odborník na data Fürst vysvětluje, jak snadné je vytvořit graf, který vypadá hrozivě, i když realita je odlišná. Stačí změnit měřítko, definici případu nebo selektivně vybrat časové období.
„Statistika se v rukou politiků stala zbraní hromadného ničení rozumu,“ tvrdí datový expert. Lidé jsou, podle jeho názoru, bombardováni čísly, kterým nerozumí, a která mají jediný cíl: vyvolat emocionální reakci, nejčastěji strach. Strach pak funguje jako katalyzátor poslušnosti, kdy jsou lidé ochotni vzdát se svých základních práv výměnou za pocit, stát je ochrání.
V závěru rozhovoru se Fürst zamýšlí nad tím, zda existuje cesta ven z této krize důvěry a rozumu. Jeho vize není přehnaně optimistická, ale nabízí řešení v podobě individuální zodpovědnosti. Klíčem k záchraně společnosti je návrat k logice a odvaha klást nepříjemné otázky.
Fotogalerie: – Analýza proticovidových opatření
„Nesmíme se nechat umlčet nálepkami dezinformátorů. Pokud něco nedává smysl matematicky ani logicky, pravděpodobně je to proto, že nám někdo lže,“ uzavírá matematik. Pravda sice bude bolet, protože si budeme muset přiznat vlastní naivitu a chyby, ale je to jediná cesta, jak se vyhnout úplnému podmanění korporátně-politickým komplexem.
Celý rozhovor působí jako naléhavé varování před ztrátou humanity v digitálním a technologickém věku. Fürstův apel na diváky je jasný: přestaňte slepě tleskat autoritám a začněte znovu používat vlastní mozek. Pouze kriticky uvažující jedinec, který se nenechá ovládat strachem a marketingovými slogany, může v nadcházející těžké době obstát. Pravda totiž, ač bolestivá, zůstává jedinou pevnou půdou pod nohama v oceánu manipulací, ve kterém se současná společnost zmítá. Pokud se nepoučíme z chyb minulosti a budeme nadále ignorovat falšování reality v přímém přenosu, riskujeme, že se probudíme do světa, kde svoboda bude jen prázdným slovem v učebnicích dějepisu, které se nikdo neodváží číst.
Tak jen do toho, buzerovat řidiče jim jde, ale poslat do basy Foltýnovy svině a společností vyprodukované zmrdy to ne, ne to ne, je to svooobooodáááá projevu- pardon hnusu.
Tak jen do toho, buzerovat řidiče jim jde, ale poslat do basy Foltýnovy svině a společností vyprodukované zmrdy to ne, ne to ne, je to svooobooodáááá projevu- spíše hnusu. Doufám, že někomu selže pistole…
KLIMA: VZPOURA PROTI PANICE Zatímco v minulém díle série, připravované s vědeckým sdružením Clintel, bylo rozebráno že „zelené“ technologie také zanechávají na planetě poměrně výraznou ekologickou stopu, tentokrát se zaměříme na energetickou surovinu s tou úplně nejhorší pověstí. Příběh uhlí, na jehož spalování byla postavena celá průmyslová revoluce, rozhodně není jen černý. Konec jeho těžby v ČR je vhodnou příležitostí rozebrat, v čem má i dnes velký význam.
Foto: Hans Štembera Popisek: Gdaňsk jako přístav a průmyslové centrum zajišťuje dostupnost uhlí pro domácí trh i export. Pro mikulášskou nadílku je ho tedy zatím dost
31. ledna 2026 byla oficiálně ukončena těžba černého uhlí v ČR. Nejspíš tak skončilo téměř čtvrt tisiciletí trvající období rozmachu těžby a průmyslové výroby na Ostravsku, které bylo nejvýznamnější oblastí těžby uhlí a černé metalurgie již za dob Rakouska-Uherska. Pak se Ostravsko stalo „ocelovým srdcem” Československa a tím bylo i v prvních 25 letech existence samostatné České republiky.
Co se tedy stalo za posledních deset let, že toto ocelové srdce naší, až doposud průmyslové země, začalo chřadnout a dnes jsme možná svědky jeho posledních křečovitých stahů? Byly zásoby této cenné suroviny, která se dříve nazývala „černým zlatem”, vytěženy tak, že už nemáme žádné další? Nikoliv, na Ostravsku, kde se v ČR vyskytuje to nejkvalitnější černé uhlí, je pod zemí ještě celková zásoba zhruba 10 miliard tun černého uhlí (tzv. geologické zásoby).
Zhruba 2 miliardy tun z těchto zásob, které se nachází v Ostravsko – Karvinské části hornoslezské uhelné pánve, lze stále (dle momentálního vývoje světových cen) ekonomicky smysluplnně a bez střetu zájmů vytěžit.
Dobývací kombajn v černouhelné sloji na dole ČSM
Z dolu ČSM ve Stonavě byl před několika dny vyvezen za zvuku hudby a v nostalgické atmosféře poslední vozík koksovatelného uhlí, pro EU kritické, v podstatě nedostatkové a na importu závislé suroviny. Měli bychom si to zapamatovat jako další milník na cestě k naší deindustrializaci a ztrátě surovinové a energetické nezávislosti. Prý se těžba nevyplácí, ačkoliv ještě v r. 2023 OKD vytěžilo 1,9 mil. tun uhlí a vydělalo 2,9 miliardy Kč. V r. 2024 to pak bylo 1,2 mil. tun uhlí se ziskem cca. 0,4 mld. Kč. Klesla cena uhlí koksovatelného i energetického – musí se zároveň těžit oba typy, protože se ve slojích obvykle vyskytují v různém poměru spolu, takže v r. 2025 byla těžba v OKD ztrátová.
Ale v novodobé historii Ostravských a Karvinských dolů, tedy po r. 1989, se střídalo vždy několik let výdělečných a několik let prodělečných. V letech 2013 a 2014 těžily OKD něco mezi 10 a 11 miliony tun uhlí v dolech ČSM, Paskov a Darkov. Pak došlo k pádu cen na světových trzích a poklesu množství těženého uhlí „až” na úroveň 8 mil. tun uhlí ročně.
Definitivní konec těžby přišel málem již v letech. 2016–2017, ještě za hospodaření Zdeňka Bakaly, velkého dobrodince celého Ostravska. Ten, když bylo uhlí výdělečné, vyždímal z OKD co mohl, a když zrovna vydělávat přestalo (světové ceny se propadly), prodal zaměstnancům OKD střechu nad hlavou a pak odešel středem. Páně Bakalovu počínání politici jen přihlíželi. OKD se dostalo do insolvence.
Naštěstí ceny uhlí opět vzrostly a věřitelé schválili plán reorganizace. Tehdy ještě stát situaci zachránil převodem zadluženého OKD na státní společnost Prisco. Přesto v těchto krizových letech OKD těžily stále přes 5 milionů tun koksovatelného a kvalitního černého energetického uhlí ročně. Byl sice uzavřen důl Paskov i s úpravnou vytěženého uhlí, ale těžba dále probíhala na dolech ČSM, ČSA a Darkov. OKD byly v tu dobu stále důležitým dodavatelem pro společnosti Arcelor Mittal (pozděli Liberty Ostrava), Moravia Steel (Třinecké železárny), ale i pro U.S. Steel Košice.
V r. 2021 začala energetická krize, která se ještě prohloubila válkou na Ukrajině, která začala o rok později. Ceny uhlí opět vzrostly a OKD slušně vydělávalo. I přesto se těžba uhlí rok od roku snižovala, až byla letos definitivně ukončena.
Co se tedy stalo, že se těžba uhlí přestala vyplácet, a navíc zejména o energetické uhlí přestal být zájem. Na jaře r. 2025 byla uzavřena elektrárna Dětmarovice o výkonu 800 MW, která spalovala černé uhlí, a to až 1 mil. tun ročně. Hlavním důvodem byl růst ceny emisních povolenek ETS 1.
Kvůli nim se přestala vyplácet výroba elektrické i tepelné energie i dalším odběratelům, nejen elektrárně Dětmarovice. Cena těchto povolenek (ETS-1), které jsou jednou z hlavních příčin drahých energií a klesající nejen konkurenceschopnosti, ale vůbec životaschopnosti našeho průmyslu, vzrostla od r. 2020 z úrovně 20 – 30 EUR/t až na 100 EUR/t v r. 2023.
Dnes se cena povolenek pohybuje na úrovni 80 EUR/t. Ještě před tím byl za velmi potupných okolností ukončen provoz vysokých pecí v Liberty Ostrava, která ročně spotřebovávala miliony tun koksovatelného uhlí. Poslední majitel, mistr Gupta, vyvedl mimo ČR emisní povolenky v hodnotě 5 miliard Kč, státu nesplatil dluh ve výši 1,2 miliardy Kč a po anglicku zmizel. Odboráři z Liberty Ostrava dlouho upozorňovali vedení MPO i celou vládu na to, jakým směrem se situace ubírá.
A jaká byla reakce vlády na volání o pomoc, když ještě bylo možné zasáhnout? Výsměch. Pan tehdejší ministr průmyslu a obchodu Síkela (STAN) se prý dal slyšet, že když Liberty Ostrava zkrachuje, ušetříme spoustu emisí CO2, což se jistě bude v Bruselu líbit.
Zdá se, že se panu exministrovi tato nehoráznost vyplatila a získal v Bruselu lukrativně placené místo eurokomisaře, na které si dělal již delší dobu zálusk. Co na tom, že tisíce zaměstnanců Liberty Ostrava ztratili pracovní místa. Co na tom, že nezávislost a soběstačnost ČR se dále zhoršily.
Jedním z důsledků těchto událostí je i současné ukončení těžby černého uhlí. To znamená ztrátu dalších pracovních míst zaměstnanců OKD a navázaných profesí. Region přichází o svoji tradiční průmyslovou identitu, což vyžaduje obtížnou strukturální přestavbu ekonomiky regionu.
Útlum těžby uhlí v OKD má přímý dopad na provoz elektráren, tepláren a výtopen v regionu, které byly závislé na místním uhlí. Tyto domácí zdroje mají být nahrazeny plynovými. V současnosti je například elektrárna Dětmarovice přestavována na spalování plynu.
Tyto zdroje ale budou spalovat místo domácího uhlí dovezený zemní plyn. Tím se zhorší (místo aby se omezovala) dovozní závislost ČR. Všichni si pamatujeme, co se stalo, když na začátku energetické krize v r. 2021 plyn skokově zdražil. A to nás může potkat znova. Jen už nepůjde oddělit cena elektrické energie od ceny plynu.
Není zavřít, jako zavřít
Od minulé vlády, která rozhodně nebrala na zřetel zájmy občanů této země a cílevědomě pod záminkou dekarbonizace likvidovala domácí průmyslovou základnu, se vlastně ani nedalo čekat nic jiného, než výsměch.
Horší je, že vláda současná, zejména pak představitelé hnutí ANO, kteří před volbami na Ostravsku hlásali, že nechtějí, aby byla těžba černého uhlí ukončena, opatrně otočili. To víte, udržování těch dolů, včetně větrání a čerpáni důlních vod je nákladné. Ona je ta těžba ztrátová, ono o to uhlí není zájem, tak to bude přece jen lepší zavřít.
Ale ono není zavřít jako zavřít. Oficiální plán je, doly zasypat, přestat čerpat důlní vody a nechat je zatopit. Za likvidaci šachet zaplatíme Diamu zhruba 1,6 miliardy korun, ale pak se k uhlí už nikdy nedostaneme, i kdybychom v budoucnu chtěli. Využijeme ještě trochu důlního (v podstatě zemního) plynu, který bude voda ze slojí při zatápění vypuzovat, což potrvá asi tak 10 – 12 let, a pak zapomeňte.
Navíc značná část dobývacích prostorů nad ložisky černého uhlí, ať už je jejich správcem OKD, Diamo nebo ČGS, byla za velmi zvláštních okolností převedena na společnost Green Gas DPB, která je spojována s ostravským filantropem Zdeňkem Bakalou – další políček do tváře bývalých zaměstnanců OKD.
Proč je důležité udržet přístup k černému uhlí a udržovat zbývající šachty OKD?
Zapomeňme alespoň dočasně na Bakalu, stejně by nám jenom „jitřil žluč”, a podívejme se na situaci v Ostravsko – Karvinském revíru nezaujatě.
V současnosti se těžba uhlí nevyplácí a zatím jej lze za přijatelné ceny dovážet z Polska nebo dokonce z Austrálie a Kanady. Dříve se dováželo i z Ruska a Ukrajiny, ale s těmito zdroji se v současnosti počítat nedá. Většina horníků, kteří ke konci těžby pracovali v OKD již nebyli občané ČR, ale Polska, takže k velkému nárůstu nezaměstnanosti už nedojde.
Proč je tedy tak důležité udržet do budoucna přístup k černému uhlí, udržovat šachty a zachovat do budoucna potenciální možnost obnovení jeho těžby? Důvodů je celá řada.
1. Nepostradatelnost koksovatelného uhlí pro výrobu železa a oceli
Bez koksovatelného uhlí (nebo levných zdrojů zemního plynu) nelze ekonomicky efektivně vyrábět železo ani uhlíkaté oceli, které jsou v současné technické praxi nepostradatelné. Ze šrotu, jak dnešní zelení kazatelé navrhují, se nedá spousta typů oceli vyrobit.
A ani šrotu není dost a jeho cena poroste. K výrobě celé řady různých typů ocelí je nezbytné mít alespoň 1/3 tzv. primárního železa, tedy železa vyrobeného z rudy. Výroba železa přímou redukcí ze železné rudy vodíkem je zhruba 2 x dražší, než pomocí redukce uhlíkatými činidly. To prý v budoucnu „napraví” růst ceny emisních povolenek…
Jenomže výroba železa redukovaného vodíkem má kromě vysoké spotřeby elektrické energie na výrobu vodíku i další technické problémy:
1.1 Vodíkem přímo redukované železo (DRI) neobsahuje téměř žádný uhlík (C), což zvyšuje bod tání čistého železa (cca 1535 °C) oproti uhlíkem nasycenému železu. To vyžaduje vyšší spotřebu elektrické energie na tavení a komplikace při výrobě zavedených značek ocelí.
1.2 Aby se zabránilo oxidaci a korozi DRI během přepravy, musí se DRI pasivovat – lisovat za tepla (Hot Briquetted Iron – HBI), což zvyšuje energetickou náročnost výroby, nebo skladovat a transportovat v inertní atmosféře. Navíc vodík, který zůstane v DRI, může difundovat do struktury oceli a způsobit vodíkovou křehkost (embrittlement) a vznik trhlin v zařízeních, což vyžaduje specifická bezpečnostní opatření.
1.3 Vodíková redukce vyžaduje velmi kvalitní peletizovanou rudu (tzv. DR-grade) s nízkým obsahem hlušiny (nečistot), což omezuje a prodražuje zdroje surovin.
1.4 Při vysokém podílu DRI ve vsázce do ocelářských pecí hrozí vznik pevných, neroztavených shluků, které snižují produktivitu a prodlužují dobu tavby. Kvůli vyššímu obsahu FeO ve strusce a delšímu času tavení dochází k rychlejší degradaci vyzdívky pece.
Vyjmenovat bychom mohli i další problémy při zpracování DRI na různé značky ocelí. Tyto problémy, spolu s energetickou náročností a vysokou cenou vodíku jsou příčinou, že oceli vyrobené na bázi DRI mají zhruba 4 x vyšší cenu ve srovnání uhlíkem (koksem) redukovaným železem. Často slýcháme také argument, že v Číně se ročně vyrábí už 1 milion tun železa pomocí vodíku.
Nesmíme zapomenout, že se v této zemi vyrábí ročně další 1 miliarda tun železa pomocí redukce koksem. A v ČR ještě nedávno vyráběly jak Třinecké železárny, tak Liberty Ostrava dohromady ročně 6 milionů tun železa (potažmo oceli). Dnes vyrábí Třinecké železárny, poslední podnik svého druhu v ČR, ročně celkem 1,5 milionu tun železa. Na průmyslovou zemi s rozvinutým strojírenským, automobilovým a zbrojním průmyslem dost smutné číslo.
Kvůli emisním povolenkám a vysokým cenám elektrické energie se i přes zlevňující ceny koksovatelného uhlí výroba železa a oceli přestává vyplácet. Začínají se dovážet ocelové polotovary (sochory – tzv. bramy, kulatina atd.) dokonce z Bahrajnu, Jižní Koreje, Číny atp.
Ale průmyslová země potřebuje vlastní a dostatečně velké zdroje základních materiálů. V případě dalšího zhoršení mezinárodních vztahů budeme možná už v nedaleké budoucnosti rádi za vlastní zdroje černého, zejména koksovatelného uhlí.
2. Mikrobiální přeměna černého uhlí na metan (zemní plyn)
Těžba důlního zemního plynu (metanu), sorbovaného v uhelných slojích ještě z procesu jejich vzniku, má jen omezenou životnost a po relativně krátké době (cca 10 let) se tyto zásoby plynu vyčerpají. V budoucnu je však možné provádět řízenou anaerobní mikrobiální metanizaci uhelných slojí a čerpat novotvořený metan po dobu několika dalších desetiletí.
Zkušenosti z takovéhoto projektu mohou do budoucna umožnit využití zásob černého i hnědého uhlí i v dalších lokalitách, a to včetně části zásob vázaných a nebilančních, a to environmentálně velmi přijatelným způsobem (na rozdíl od starších technologií, např. podzemní suché destilace uhlí in situ atp.).
Vzhledem k tomu, že z 1 kg uhlí (podle typu a kvality) lze vytvořit 0,35 m3 až 0,65 m3 zemního plynu, tak by tato technologie mohla v budoucnu na poměrně dlouhou dobu snížit závislost české energetiky na dovozu zemního plynu ze zahraničí a efektivně a ekologicky šetrně využít poměrně velkých zásob uhlí, které v ČR doposud máme k dispozici. Jedná se potenciálně o biliony kubických metrů plynu.
K této technologii se ale musí nacházet uhelné sloje nad hladinou důlních vod, protože k efektivní mikrobiální metanizaci je nezbytné udržovat určítý řízený průsak vody uhelnými slojemi. To je další důvod, proč zachovat čerpání důlních vod v Ostravsko – Karvinském revíru.
Mikrobiální metanizace uhlí
3. Ekologická a technická rizika
Poddolované území nese rizika nových pohybů povrchu země, jako jsou poklesy nebo záchvěvy. Dále je nutné řešit dlouhodobou sanaci a regeneraci rozsáhlého poddolovaného území. Po ukončení těžby černého uhlí a čerpání důlních vod, zejména v souvislosti se zatápěním vydobytých prostorů, bude docházet k obnovení deformací povrchu.
Toto nové ovlivnění není legislativně ošetřeno, čímž může docházet k sekundárním důlním škodám, které bude velmi obtížné vypořádávat. Tento stav zapříčiní problémy především na nových, ale i na stávajících povrchových objektech, a s tím spojené nemalé finanční dopady. Vlivem zatápění bude docházet k nerovnoměrným zdvihům povrchu, a to ze dvou hlavních příčin, kterými jsou vztlaková síla a bobtnání hornin. Tyto příčiny se na výsledném zdvihu povrchu podílí různou měrou, vždy záleží na konkrétních podmínkách dané lokality.
Kromě zmíněných pohybů a deformací povrchu jsou dalšími riziky zejména projevy indukované seismicity, stabilita likvidovaných důlních děl situovaných především ve frekventovaných částech měst, výstupy důlních plynů (především metanu) na povrch, kontaminace spodních vod důlními vodami a možný přetok vody do dosud těžených dolů na polské straně.
Zatopení dolů, tedy ukončení systematického čerpání důlních vod, představuje strategickou chybu. Tento krok povede především k nekontrolovatelnému úniku důlního plynu na povrch na území minimálně 60 km². Současná koncepce zatápění byla posuzována převážně z perspektivy krátkodobé těžby plynu a její přínos bude omezen především na nové držitele dobývacích prostor. Z dlouhodobého hlediska nepřináší systémové řešení pro bezpečnost ani rozvoj území.
Koncepce zatápění pracuje s předpokladem postupného zaplavení revíru v horizontu až 150 let, nicméně zkušenosti z ostravské části revíru ukazují, že po ukončení těžby došlo k zatopení na úroveň přibližně −600 m již během 10 let, a to i v důsledku mimořádných hydrologických událostí (povodní).
Tento rozpor zpochybňuje realističnost dlouhodobých scénářů zatápění. Ostravsko-karvinský revír byl historicky navržen jako systém s trvalým čerpáním důlních vod. Pro případ ukončení těžby byly v podzemí vybudovány vodní jámy a překopy, které propojují celý revír do několika čerpacích uzlů. Cílem tohoto systému byla ochrana povrchových a podzemních vod, včetně zdrojů pitné vody, a prevence důlních škod na povrchu (poklesy a vyzdvižení terénu).
Důsledky těžby se zabývají odborné organizace, jako je např. Akademie věd ČR, která na toto téma vydala expertní stanovisko AVex 03 2021 a poskytla tak informace poslancům ČR. Tyto informace ale vzaty do úvahy evidentně nebyly.
Klíčová otázka tedy zní: Jak zajistit do budoucna přístup ke koksovatelnému uhlí a využití technologie mikrobiální metanizace části nebilančních a vázaných zásob uhlí, aniž by zásadní náklady na udržování jam nesl stát?
Současné náklady na čerpání důlních vod a další údržbu jam ve výši stovek mil. Kč ročně je nutné podrobit detailnímu ekonomickému rozboru. Tyto náklady byly až doposud hrazeny příjmy z těžby černého uhlí. V současnosti je ale těžba zastavena.
Tyto náklady však lze pokrýt z výnosů z řízeného využití důlního plynu včetně mikrobiální intenzifikace jeho vývinu v podzemí (anaerobní mikrobiální metanizace).
Další zdroje příjmů mohou plynout z aktivit v podzemí, jako je gravitační ukládání energie, využití důlních vod pro geotermální účely a jejich potenciál jako zdroje strategických surovin. Minimalizace nákladů na údržbu důlních děl je navíc dosažitelná stabilizací podzemí pomocí ztracené plavené základky, která zároveň snižuje riziko důlních škod a umožňuje kontrolované zvýšení těžby plynu.
Tímto způsobem lze do regionu i do problematiky přivést významné soukromé investice a inovativní projekty, které kapitalizují již zhodnocenou důlní infrastrukturu a pomohou transformovat socio-ekonomickou situaci.
a) Využití „gravitačních baterií“
Jedním ze základních pilířů využití stávající důlní infrastruktury je technologie akumulace energie pomocí tzv. „gravitačních baterií“.
Ve spolupráci ÚGN AV ČR a britské společnosti Gravitrycity vznikl projekt Gravi Store. Nejvýhodnější je ho realizovat právě v šachtách na Ostravsku a Karvinsku, protože zdejší vertikální díla jsou velkoprofilová a zároveň dostatečně hluboká, takže pro efektivní a velkokapacitní skladování energie umožní využití velmi rozměrných a těžkých závaží.
Tato technologie je efektivní, umožní pružné a poměrně masivní dodávky energie do sítě a je poměrně jednoduchá, ekologicky šetrná a levná, ve srovnání např. s bateriovými úložišti. V únoru r. 2023 bylo na britské ambasádě v Praze podepsáno Memorandum mezi společností Gravitrycity a Diamo s.p. s cílem ověření proveditelnosti projektu gravitačního ukládání energie, zejména v důlních dílech OKD. Nicméně Diamo s.p. ještě během roku 2023 spolupráci ukončil.
b) Využití metanu sorbovaného v uhlených slojích a následná řízená metanizace uhlí ve slojích
Čerpání zemního plynu (metanu) sorbovaného v pórech a puklinách uhelných slojí v současnosti provozuje společnost Green Gas DBP, a.s. na dolech Paskov a Staříč. Protože tato technologie je efektivní jen po určitou, relativně krátkou dobu, navrhujeme na tuto technologii navázat řízenou anaerobní mikrobiální metanizací uhelných slojí a čerpáním novotvořeného metanu po dobu několika dalších desetiletí.
c) Využití dalších možností
Další technologie – využití nízkopotenciálního tepla pro vytápění budov nebo získávání nerostných surovin z mineralizovaných důlních vod (I, Br, Li, Rb, Cs). Ekonomická smysluplnost využití těchto technologií je zatím nejasná a vyžádá si další výzkum jak zdrojů tepla, tak i zdrojů minerálních látek a postupů při jejich využití a získávání.
Jak zachránit využívání uhlí?
Jaké konkrétní kroky tedy může podniknout stát k zajištění přístupu a pro využití černého uhlí v budoucnosti?
Udělit státnímu podniku DIAMO a státní společnosti OKD úkol, aby odstoupily od likvidace doposud udržovaných jam jejich zasypáním a udržovaly čerpáním hladinu důlních vod na současné úrovni.
Nařídit státnímu podniku DIAMO, aby se vrátil k plnění memoranda se sokromou společností Gravitrycity, případně se obrátil na jiný kvalifikovaný subjekt a umožnil vybudovat ve vytipovaných důlních dílech gravitační úložiště energie (gravitační baterie), jejichž provozní zisk by mohl z velké části pokrýt náklady na údržbu důlní infrastruktury a čerpání důlních vod.
Udělit státnímu podniku DIAMO a státní společnosti OKD úkol, aby se pokusily napadnout a anulovat převedení dobývacích prostorů na společnost Green Gas DPB, ve kterých se ložiska uhlí nacházejí. K tomu by měl stát poskytnout výše uvedeným státním společnostem veškerou právní a legislativní podporu.
Ve spolupráci s VŠB TU Ostrava (nebo jinými partnery) začít pracovat na přípravě jímání a využití ve slojích sorbovaného metanu a rovněž se věnovat výzkumu možností řízené anaerobní metanizace uhelných slojí.
Na čem by ale hlavně stát (vláda) měl začít urychleně pracovat, je zrušení emisních povolenek ETS-1 nebo alespoň zastropování jejich cen na úrovni nejvýš 25–30 EUR/t CO2. Pak možná bude opět ekonomicky schůdné využívat, dokud se nepostaví nové stabilní, zejména jaderné zdroje, domácí fosilní paliva bez závislosti na dováženém plynu, který navíc životnímu prostředí nikterak (vzhledem k velkým ztrátám a emisím metanu už při těžbě a dlouhé dopravě) neprospěje.
Stejně tak by se opět mohlo vyplácet vyrábět v domácích podmínkách železo, ocel, sklo, keramiku (např. izolátory), a cementárny by nebyly nuceny investovat miliardové částky do technologií na vtlačování CO2 do podzemních kolektorů – možná bychom pak mohli stavět za rozumnou cenu startovní bydlení pro mladé rodiny, rozvíjet dopravní a energetickou infrastrukturu a vrátit konkurenceschopnost chemickým a dalším průmyslovým výrobám. Na to ale bude potřeba získat spojence v rámci EU. Cesta to nebude lehká, ale jiné cesty vedou k velmi nehezké budoucnosti.
Autoři: Marek Dlabaja, Miloš Faltus, Václav Procházka
K situaci v Íránu se vyjádřil i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Zdůraznil, že z toho, co se teď děje v Íránu, by si měli vzít ponaučení i Rusové. Zelenskyj to vidí tak, že Američané oslabují globální zločin. A jednoho dne tvrdě narazí i ruští zločinci. Íránský ministr zahraničí Abbás Aráqčí mezitím vyslal zprávu do celého světa.
Foto: Repro YouTube Popisek: Volodymyr Zelenskyj
Izrael a USA spojily síly a udeřily na Írán. K útoku napsal pár slov i prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj. Rozhodl se připomenout, že drony Šahíd byly původně dodávány Rusku z Íránu, i když dnes už si je Rusové vyrábějí sami. Proto je podle Zelenského správné zničit režim, který buď podporuje, nebo sám provádí teroristické útoky v různých koutech světa.
„Je důležité, aby Spojené státy jednaly rozhodně. Kdykoli existuje americké odhodlání, globální zločinci slábnou. Toto pochopení si musí uvědomit i Rusové. Lidé nemohou znát den ani hodinu, přesto každý akt zla, teroru a agrese vůči sousedům nakonec narazí na spravedlivou odpověď,“ prohlásil Zelenskyj.
Zdůraznil, že Ukrajina je připravena pomoci těm, kteří to potřebují, aby se zvýšila bezpečnost po celém světě.
Teherán označil útoky, které začaly v ranních hodinách a zasáhly cíle po celé zemi, za nevyprovokované a nezákonné. Íránská televize Al-Alam uvedla, že nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí brzy promluví k národu.
Íránský ministr obrany Amír Násirzáde a velitel revolučních gard Mohammed Pakpúr byli při izraelských útocích zabiti, uvedly tři zdroje obeznámené s touto záležitostí, které předaly informaci agentuře Reuters. Íránský zdroj blízký establishmentu uvedl, že bylo zabito několik vysokých velitelů íránských revolučních gard a politických představitelů. Íránská státní média uvedla, že při izraelském leteckém útoku na školu bylo zabito 40 lidí. Agentura Reuters také upozornila, že nemohla tyto zprávy nezávisle potvrdit.
Íránský ministr zahraničí Abbás Aráqčí napsal dopis generálnímu tajemníkovi OSN a Radě bezpečnosti OSN.
„Írán bude i nadále rozhodně a bezodkladně uplatňovat své právo na sebeobranu, dokud nebude agrese zcela a bezpodmínečně zastavena. Letecké údery provedené Spojenými státy a izraelským režimem jsou jasným porušením článku 2 odstavce 4 Charty OSN a jasným příkladem ozbrojené agrese proti Íránské islámské republice,“ napsal server katarské televize Al-Džazíra.
HM VOLODYMYRE, TY NEVÍŠ, ŽE AMERIČANÉ NEMAJÍ PRÁTELE, ALE ZÁJMY ? NA TEBE TAKÉ A MOŽNÁ BRZO DOJDE, TO SI PIŠ. ABY BYLO JASNO, OD ROKU 1945 SE USA CHOVAJÍ NAPROSTO STRAŠLIVĚ A NELIDSKY. USURPUJÍ SI PRÁVO NA NĚCO, CO MÁ V RUKOU JEN LID STÁTŮ PROSTŘEDNICTVÍM VOLEB (KDYBY ALE VOLBY NĚCO ZMĚNIOLY, UŽ BY JE ZRUŠILI), NE NĚJAKÝ CIZÁK VE VLASTNÍM ZÁJMU, ALE NIKDY NE V ZÁJMU LIDU STÁTŮ PLANETY ZEMĚ!
