Poslanec Filip Turek (za Motoristy) v živém vysílání Xaver Live komentoval otevřený spor mezi prezidentem Petrem Pavlem a ministrem Petrem Macinkou kolem výměny SMS zpráv. „Pan prezident by neměl zveřejňovat soukromou korespondenci. Je to jedna z největších prasáren, co může někdo udělat,“ uvedl.
Foto: Youtube Popisek: Filip Turek
Prezident Petr Pavel na úterní mimořádné tiskové konferenci uvedl, že ministr zahraničí a šéf vládních Motoristů Petr Macinka zaslal jeho poradci Petru Kolářovi SMS zprávy, které hlava státu považuje za pokus o vydírání. Konflikt souvisí s nominací Filipa Turka na post ministra životního prostředí, kterou prezident odmítá.
Dnešní vývoj označil Filip Turek za drsný a v celé kauze mluvil o zásadním selhání. „Petr Macinka měl nějakou komunikaci s panem Kolářem z Hradu a za mě se stala ta největší ostuda ze všech a ta nejhorší ze všech, co se může stát, a to je, když někdo zveřejní soukromou komunikaci,“ řekl v živém vysílání na Xaver Live s tím, že je to něco nepředstavitelného.
„I kdyby v těch zprávách bylo de facto cokoliv, šlo o soukromou komunikaci. Nikoli ani s panem prezidentem, ale s panem mluvčím nebo kdo to je, případně s nějakým zástupcem. Určitě to není něco, co by potřebovala veřejnost,“ dodal Filip Turek k výměně SMS mezi Petrem Macinkou a Petrem Kolářem.
K samotnému zveřejnění screenshotů této soukromé komunikace dodal, že obsah zpráv byl zcela dezinterpretován. „Ta komunikace mimochodem neobsahovala žádné, ale opravdu žádné vydírání ani vyhrožování. Dokonce ani žádné vulgarity. Je to normální politický nátlak v případě, že se pan prezident přestal řídit pravidly a zákony České republiky,“ uvedl Filip Turek.
„Jedna z největších prasáren. To je pod úroveň hlavy státu.“
V reakci na postup Hradu nešetřil kritikou prezidenta Petra Pavla: „Pan prezident by se měl chovat jako chlap a neměl by zveřejňovat soukromou korespondenci. Je to jedna z největších prasáren, co může někdo udělat. Většinou to dělají nějaké zhrzené milenky nebo lidé ne úplně valné úrovně, kteří se pokoušejí někoho poškodit. Tyhle zpravodajské komunistické praktiky mi připadají opravdu pod úroveň hlavy státu,“ pokračoval čestný prezident Motoristů.
Následně se Filip Turek vyjádřil k mimořádnému vystoupení prezidenta Petra Pavla a uvedl, že celá situace podle něj nevznikla náhodou. Jádrem sporu je podle něj dlouhodobý přístup prezidenta k ústavním pravidlům i k jeho osobě.
„Myslím, že tato situace v této zemi vůbec existuje z jednoho prostého důvodu. Pan prezident soustavně a kontinuálně opovrhuje ústavou České republiky,“ uvedl. A odmítl tvrzení, že by měl problém s dodržováním pravidel. „Já jsem ale bezúhonná osoba,“ řekl k tomu, že jej prezident přesto opakovaně označuje za kontroverzního kandidáta, který nemá být ministrem.
Prezident Petr Pavel podle něj sám přiznal, že jej dlouhodobě sleduje, a musí proto vědět, že není rasista, xenofob ani homofob. Odmítl také tvrzení, že by neměl úctu k ženám, a označil je za nesmyslná obvinění. Podle Turka by se mu prezident měl za tato slova omluvit a v této souvislosti připomněl, že je již připraven text žaloby na ochranu osobnosti.
Pokrytectví prezidenta Pavla
Ohradil se také proti kritice prezidenta Petra Pavla, která směřovala na Petra Macinku a jeho údajnou politickou nezkušenost. Filip Turek naopak vyjmenoval jeho dosavadní působení a zkušenosti a zdůraznil, že Macinka za ním v celé kauze stojí. „Jako pravý kamarád za mnou stojí velmi tvrdě a stojí nejenom za mnou, ale stojí i za koalicí a za demokratickými principy, které pošlapal pan prezident tím, že se prostě jednoduše neřídí Ústavou České republiky,“ poznamenal.
Ke kritice prezidenta Petra Pavla, která se týkala jeho dřívější rychlé jízdy, připustil Filip Turek vlastní chybu, zároveň ale odmítl, že by se z ní vymlouval, a kritiku prezidenta označil za pokryteckou. „Ano, jel jsem rychle, byla to blbost. Nikdy jsem se nevymlouval, to je lež. Pan prezident také jel bez helmy a určitě také jezdil rychle po dálnici. Dokonce ho chytili s alkoholem v krvi, sám to přiznal. To, že jsem kontroverzní osoba? On schvaloval vpád vojsk do naší země. Jak si člověk, který toto udělal, může dovolit stavět se do pozice morálního majáku?“ pozastavoval se poslanec.
V souhrnu vystoupení prezidenta Petra Pavla na tiskové konferenci označil za zvláštní a sebelítostivé. Podle něj prezident opakuje stejné výtky a přehlíží základní principy českého politického systému. „Tato tisková konference mi připadla víceméně sebelítostivá. Pan prezident v krátkém projevu v podstatě potřeboval říct, že Petr Macinka nemá zkušenosti, že já jsem kontroverzní osoba a že si na něj nemáme vůbec co dovolovat vytvářením nějakého politického nátlaku. Neuvědomuje si ale, že žijeme v parlamentní demokracii, nikoli v prezidentském nebo poloprezidentském systému. Přijde mi to spíš zvláštní,“ podotkl Turek.
Naopak připomněl, jakým způsobem po volbách proběhlo vydírání ze strany hlavy státu: „Jestli někdo někoho vydíral nebo někomu vyhrožoval, tak to bylo tehdy, když prezident nechtěl jmenovat Andreje Babiše premiérem a donutil ho vzdát se Agrofertu až do období po své vlastní smrti. To bylo v době, kdy ještě vůbec k žádnému střetu zájmů nedošlo. Bylo to nechutné. Bylo nechutné se dívat na to, jak byl Babiš jako nejúspěšnější a nejmocnější politik v této zemi z pozice prezidenta sprostě vydírán. To bylo vydírání,“ konstatoval poslanec.
Mimo jiné zmínil konkrétní mail, který obdržel na začátku ledna od člověka, který pracuje jako vedoucí odboru životního prostředí na radnici pražské městské části Horní Počernice. Dvanáctého ledna ve třináct hodin, tedy v pracovní době, mu z pracovní schránky zaslal mail, jehož kopie šla i na Hrad. „Nedotýkejte se prezidenta země. Nepokoušejte se o nic. Použiji vyššího principu právního. Mravní princip stojí nad správou, dílem, literou, zněním a smyslem zákonů. A to se týká i práva trestního,“ pohrozil.
Pak Turkovi napsal, že je mu 50 let a je připraven nést následky svého uplatnění vyššího principu. „Pokud se budete otírat o prezidenta země, který má více než 3,6 milionu mandátů, poruším právní předpisy,“ vzkázal úředník samosprávy. Pak se odvolal na Josefa Gabčíka a Zdenu Mašínovou, a informoval poslance, že nedopustí, aby se hazardovalo s českou zemí a mravními principy. „Pokud toto nechápete, ponesete důsledky,“ ujistil Turka.
Podle Filipa Turka je logické, že ministr zahraničí Petr Macinka nechce, aby prezident Petr Pavel zastupoval Českou republiku na vyjednáváních v NATO a na zahraničních cestách. Uvedl, že v současné mezinárodní situaci by to bylo neobhajitelné. „Člověk, který schvaluje vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968, jak bude v době, kdy se válčí na Ukrajině a Rusové útočí, vysvětlovat v NATO a ve světě, že je prezidentem země, který nedodržuje její demokratické uspořádání, nedodržuje její ústavu, a ještě dokonce schvaluje vpád vojsk do vlastní země?“ uvedl Turek s tím, že za Macinkou pevně stojí.
„Dojde na preventivní soudy a preventivní tresty?“ ptal se během pondělního sněmovního semináře k 3 letům od covidu doktor Jan Hnízdil v narážce na nápad imunologa Zdeňka Hela na „preventivní žalobu“ na šiřitele „antivaxerské propagandy“. A pak přišla Peková a zbořila sál. „Veřejně prospěšné práce pro tváře covidového teroru,“ ozvalo se. Vymyslela i práci pro „plukovníka“.
Foto: Radek Kotas Popisek: Profesor Beran promlouvá na sněmovním semináři Tři roky od covidu – dopady očkování a mimořádných opatření
Seminář Tři roky od covidu – dopady očkování a mimořádných opatření, kterým se předseda hnutí PRO a poslanec zvolený za SPD Jindřich Rajch rozhodl splnit svůj slib, že na covidové časy neopomene, vzbuzoval už týdny dopředu u části médií a politického spektra nemalé pozdvižení.
Již po oznámení konání semináře na půdě Poslanecké sněmovny se ozval například lidovecký poslanec Václav Pláteník, jenž pronášel, že jde o akci, na níž se „sejde doslova výběr z hroznů československé konspirační a dezinfo scény“.
Tato slova Pláteníka neopomenul lékař Jan Hnízdil, jenž jimi odstartoval své vystoupení. „Je mi ctí být součástí tohoto výběru,“ poznačil během toho, co zaplněným sálem zněl smích, vyvolaný citací lidoveckého politika.
„Dovolili jsme si mít vlastní názor, mluvili jsme o aktivní péči o zdraví a byli označeni za dezinformátory. Kdo si teď během války na Ukrajině dovolí mluvit o diplomacii a míru, stane se dezolátem. Zdraví a mír jsou dvě strany téže mince,“ připojil lékař k úvodní citaci a k přítomným pobaveně s odkazem na dané nálepky zvolal: „Dezinformátoři a dezoláti všech zemí spojme se!“
Upozornil, že imunolog Zdeněk Hel coby „jeden z hlavních protagonistů covidu“ zmínil záměr vypracovat „preventivní žalobu“ na „všechny politiky, lékaři a všechny lžipacienty a kohokoliv dalšího, kdo se opováží šířit antivaxerskou propagandu“. „Dojde snad i na preventivní soudy a preventivní tresty?“ ptá se Hnízdil.
Za „naději“ pokládá lékař, že se zaplnil sál na půdě Poslanecké sněmovny, ale též takto hodnotí i poslední výroky premiéra Andreje Babiše zpětně hodnotící pandemii covidu-19 se slovy, že se „udělalo plno chyb“.
Hnízdil připomenul svůj téměř 4 roky starý projev, v němž uvedl, že covid „není medicínský problém“, avšak „jde o zneužití zdravotnictví k mocensko-politickým účelům“. „Tečkování je potvrzením toho, že se člověk podrobil totalitní moci,“ zněla v pondělí v prostorách sněmovny slova, která před lety Hnízdil pronášel na protestu na Staroměstském náměstí.
„Globální psychopati si vyzkoušeli, kam až mohou zajít, co všechno si necháme líbit. Válka proti covidu a válka na Ukrajině mají mnoho společného. Plošné očkování je analogií plošného bombardování. Vždy to odnesou obyčejní lidé. Ukrajinci, Rusové, Iráčané, Afghánci, Palestinci, my všichni. Zisky vždy shrábnou výrobci respirátorů a plynových masek, vakcín a zbraní, banky, nadnárodní média. Vždy jde o totéž – moc, území, energetické zdroje. Není podstatného rozdílu mezi Východem a Západem. Nejde o to válku vyhrát. Největším byznysem je vleklý konflikt. Jde o to lidi udržovat v trvalém strachu pod záminkou ochrany demokracie nebo zdraví. Vyexpedovat co nejvíc zbraní, co nejvíc vakcín,“ přednesl dále Hnízdil v projevu a vyzval opětovně k tomu, aby se lidé „nenechali manipulovat a otročit“ a odmítli „agresi a válku“.
Výroky, že se očkovaní nenakazí? Žádná chyba, ale záměr
Cévní lékař a specialista na lékařskou etiku Vladimír Čížek připomenul tvrzení, které pandemii covidu-19 a s ní spojené restrikce provázely. Jmenoval například, jak se „tečka za covidem“ v podobě vakcíny změnila z jedné na „jednu tečku za druhou“ či tehdejší ujišťování, že očkování brání přenosu covidu.
„Byla to lež! Byla ovšem hlavním důvodem pro covid pasy a hlavním důvodem tlaku na povinné očkování,“ připomenul lékař se slovy, že „nešlo o žádnou chybu“, nýbrž o záměr.
Zatímco u vakcín od společností Johnson & Johnson a AstraZeneca se mělo již prokázat, že způsobovaly u některých lidí dříve velmi vzácná onemocnění, u mRNA vakcín dle Čížka bude nalezení souvislostí s onemocněními a očkovací látkou složitá, jelikož dle něj docházelo k odlišné kvalitě jednotlivých šarží.
Zapomenout by se podle lékaře pak nemělo ani na to, jaká kolem některých témat panovala cenzura. „Víme o tom, že cenzura byla řízena z nejvyšších míst,“ podtrhl Čížek a zmínil cenzuru na sociálních sítích, ale též u odborných článků, které byly stahovány.
„Jako nástup fašistů,“ přirovnával Havrda
Tvrzení, že „očkovaní lidé nemohou nikoho nakazit“ zmínil také neurolog a místopředseda Svobodných Miroslav Havrda, jenž jej přirovnal ke „lži století“.
Havrda zdůraznil, že právě na této „lži“ byly postaveny covidové pasy a promluvil k přítomným zástupcům médií. „Vážení novináři, tohle je základní myšlenka. Byla to lež století. Takže pokavaď budete psát hlouposti a soustředit se na to, že pan Kotlár říkal něco o tom, že očkovaní jsou jako kukuřice, tak to jsou bulvární bláboly,“ zmínil s odkazem na výrok zmocněnce slovenské vlády pro prověření procesu řízení a managementu zdrojů během pandemie covidu-19 Petera Kotlára, který některá média zmiňovala, když informovala o konání pondělního semináře na půdě Poslanecké sněmovny.
Kotlár uvedená slova použil vloni, když hovořil o tom, že některé vakcíny proti covidu-19 údajně mohly pozměnit genetiku. „Lidský organismus se tak stává oficiálně geneticky modifikovaným organismem. Lidi, udělali z vás kukuřici,“ pronesl ve výroku, který poté značně rezonoval v médiích a v Česku byl připomínán poté, co poslanec a šéf strany PRO Jindřich Rajchl informoval o účasti slovenského zmocněnce coby o „zlatém hřebu“.
Podle Havrdy by si média namísto tohoto loňského výroku ve spojitosti s nynějším seminářem, který se věnoval průběhu covidové pandemie včetně dopadů očkování a tehdejších restrikcí, měla zabývat „zločinem“, který dle něj měl spočívat v „segregaci zdravých, neočkovaných lidí“. „Bylo to jako když fašisti nastoupili a dávali židům žluté hvězdy. Bylo to to samé,“ myslí si Havrda.
Kritizoval taktéž, že se očkování proti covidu podávalo také těhotným ženám. „My jsme si dovolili očkovat nejen děti, o kterých dnes víme, že to nepotřebovaly, ale také těhotné ženy. Lékařská žumpa! Styďte se!“ pronesl Havrda a sklidil potlesk od přítomných.
Očkování dětí proti covidu? Oficiálně stále doporučeno
Očkování se věnoval rovněž epidemiolog a vakcinolog Jiří Beran, jenž kromě připomenutí toho, jak se stal z uznávaného odborníka přes noc „dezinformátorem“ poté, co jeho výroky za dezinformační označil software společnosti Semantic Vision, pohovořil o současném stavu kolem vakcinace proti covidu-19.
Profesor Beran rovněž kritizoval, že kvůli přístupu za covidu se veřejnost stala nedůvěřivá vůči jakýmkoliv vakcínám. S poukazem na závěry publikace, jejímž spoluautorem je ředitel amerických Národních institutů zdraví (NIH) Jay Bhattacharya, zdůraznil, že vakcíny proti covidu byly testovány s úplně jiným cílem, nežli bylo častokrát z oficiálních míst prezentováno. „Všichni očekávali, že ty vakcíny nás budou chránit před smrtí, před těžkým covidem, před hospitalizací, před pobytem na jednotkách intenzivní péče. Ale to nebylo vůbec v programu testování. V programu testování bylo to, že má zabránit běžné nebo mírné formě onemocnění. Čili když se začaly objevovat problémové infekce a ten, kdo byl očkován, tak onemocněl. Když očkovaní lidé skončili na JIPce tak, jak ukazoval pan doktor Kotlár, když skončili v márnici, tak si ostatní říkali, že to přece není pravda. A tím se vytvořila obrovská, ale opravdu obrovská nedůvěra vůči jakékoliv vakcinaci a vůči jakékoliv imunizaci,“ kritizoval.
Upozornil dále na studii atlantského Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), varující, že u dětí očkování proti covidu-19 naopak zvyšuje riziko nákazy. Dvaapůlkrát větší má být dle Berana rovněž šance, že dané dítě prodělá těžký covid. Přestože tato zjištění profesor prezentoval na půdě sněmovny již před rokem, dosud se nic nezměnilo a doporučeno je i nadále rutinní očkování proti covidu pro celou populaci včetně dětí.
K poučení se z proběhlého dění a soustředění se na budoucnost pak přítomné vybídla molekulární genetička Soňa Peková. „Je potřeba odpustit to, co nám připadalo jako osobní křivda,“ hovořila také o nutnosti usmíření.
„Televizní aktéři“ covidových opatření by podle ní ovšem neměli „vyváznout bez povšimnutí“. „Domnívám se ale, že vězení či peněžní tresty soudně uložené tvářím covidového teroru nikomu nevrátí ztracené zdraví, neobnoví zničené byznysy a nezcelí rozvrácené rodiny. Napravit toto musí každý sám,“ řekla.
Uvedené „tváře covidu“ by dle mínění Pekové měly být zbaveny společenských pozic, v nichž by mohly ovlivňovat veřejné mínění a chod společnosti. „A už vůbec není únosné, aby se tyto osoby aktivně pohybovaly v rozhodčích a vládních strukturách,“ zhodnotila, což souhlasně podpořili i další lidé v sále.
A jaký „užitečný institut“ historicky funguje pro „osobnostní katarzi, sebeuvědomění a morální obrodu“? „Říká se mu: veřejné prospěšné práce,“ glosovala Peková a bavila sál tím, jak by pražské ulice mohl uklízet jakýsi „plukovník“, čímž odkazovala na vojenského lékaře, epidemiologa a někdejšího poradce premiéra Andreje Babiše a později i ministra zdravotnictví během covidové epidemie u nás – Romana Prymulu.
Dopadení čínského špióna? Občan Čínské lidové republiky, který v Česku léta působil jako novinář, není stíhán za špionáž, ale za „činnost pro cizí moc“, aniž bychom znali detaily. Premiér Babiš, který se opakovaně před volbami zavazoval, že sporný paragraf zruší, už naznačil, že to s jeho rušením nebude tak horké. Bylo právě tohle cílem celé operace? I takové otázky padají. Pro ParlamentníListy.cz se vyjádřil expert se znalostí zpravodajských služeb a případ podrobně rozebírá analytik Štěpán Kotrba.
Foto: Pixabay Popisek: Čína
Došlo k odhalení čínského novináře z Česka údajně spolupracujícího s čínskými zpravodajskými službami náhodou, nebo hrálo roli načasování v okamžiku, kdy vláda jednak začala nahlas uvažovat o zrušení paragrafu 138a o činnosti pro cizí moc a zároveň normalizaci a rozvoji česko-čínských vztahů? Otazníky přetrvávají.
Pro ParlamentníListy.cz případ v širším kontextu systému zpravodajských služeb a kontroverzního paragrafu o činnosti pro cizí moc komentuje Jan Novák, někdejší dlouholetý člen Výboru pro zpravodajskou činnost s právem hlasovat.
„Bezpečnostní složky, jejichž práce je obecně významná pro ochranu zájmů našeho státu, budou mít vždy pocit, že mají málo pravomocí. A vždy budou mít v šuplíku připraveny zdánlivě rozumné návrhy, jak tyto pravomoci legislativně upravit nebo posílit. Musíme si odpovědět na otázku, v jaké zemi chceme žít. Zda necháme bezpečnostní aparát, aby plošně prostupoval životy občanů a budeme doufat, že široce pojatý záběr činnosti, svoji ,nezávislost‘ a velké pravomoci nezneužije. Třeba k ovlivňování médií a politiky,” sděluje Novák.
Pak nastínil druhou variantu. „Nebo roli bezpečnostních složek přísně vymezíme a budeme jejich příslušníky dobře úkolovat a řádně kontrolovat. K tomu upravíme mechanismy řízení exekutivní i parlamentní kontroly. Demokratická společnost by měla usilovat o to, aby bezpečnostní aparát státu byl efektivně řízen a kontrolován vládou a parlamentem, v zájmu ochrany svobod občanů. Ne naopak. Problém dnes nejsou malé pravomoci bezpečnostních složek, ale jejich slabá koordinace a úkolování, slabé pravomoci kontrolních orgánů, zneužívání úniků informací do médií k vytváření veřejného tlaku a v neposlední řadě osobní ambice některých funkcionářů,” říká Jan Novák, který působil též jako náměstek ředitele Národního bezpečnostního úřadu a léta jako ředitel Sekce administrativní Kanceláře prezidenta republiky.
Podrobnou analýzu nabízí prostřednictvím serveru ParlamentníListy.cz analytik Štěpán Kotrba, který by však sporný paragraf nerušil. Jeho odpovědi na otázky redakce nabízíme v kompletním znění:
Pane Kotrbo, jak číst celou aféru kolem údajného čínského špiona v kontextu jeho stíhání dle paragrafu 318a o činnosti pro cizí moc? Pokud shromažďoval a předával tajné informace, měl být stíhán za vyzvědačství nebo rovnou vyhoštěn. Místo toho BIS teatrálně oznamuje důležitost paragrafu 318a v době, kdy vláda začala hovořit o jeho zrušení.
Asi vás rozzlobím, ale já nemám velké oči od strachu. Já se směju. Ono stačí si ten paragraf důkladně přečíst a zjistíte, že je přesně tak hloupý, jako bývalý ministr vnitra a jako náčelník BIS.
(1) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude potrestán
a) ten, kdo v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se Česká republika zavázala, vykonává na území České republiky činnost pro cizí moc,
b) ten, kdo naruší svrchovanost České republiky tím, že na jejím území pro cizí mocsleduje jiného zpravodajskými prostředky, nebo
c) občan České republiky nebo osoba bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, jež v úmyslu uvedeném v písmenu a) vykonává mimo území České republiky činnost pro cizí moc.
….
(5) Příprava je trestná.
No, já bych brzdil emoce, které povrchní čtení přináší. Právnický jazyk se musí číst pomalu a nejméně třikrát po jednotlivých slovech, se znalostí gramatiky.
Jestliže v odst. 1 písm. a) zákon říká, že trestný je čin pouze, vykonává-li ho dotyčný „v úmyslu ohrozit nebo poškodit“, je třeba mu ten úmysl mimo veškerou pochybnost dokázat. Obvinění není důkaz. Podezření není důkaz. Domněnka není důkaz. Důkazní břemeno nese žalobce, který ovšem musí postupovat zákonem dovolenými prostředky, neb jinak jde o „ovoce z otráveného stromu“ (právní doktrína fruit of the poisonous tree, která zabraňuje zneužívání nezákonných metod sběru důkazů), které soud nesmí připustit k líčení. Stejně tak musí žalobce dokázat, že žalovaná činnost byla prováděna „pro cizí moc“. Nikoliv jen pro sebe či pro „cizí subjekt“ (například čínského výrobce mobilních telefonů) ale pro „cizí moc“, čili cizí vládu, armádu, policii nebo pro její reprezentanty zde – zastupitelský úřad.
Takže: pokud není mimo veškerou pochybnost dokázán v zákoně zmiňovaný „úmysl ohrozit nebo poškodit“, není ani „činnost pro cizí moc“ trestná.
V české trestní legislativě platí zásada presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 trestního řádu), která říká, že každý je považován za nevinného, dokud není jeho vina prokázána zákonným způsobem, a pokud existují pochybnosti o vině (in dubio pro reo), musí být vyloženy ve prospěch obviněného a nelze jej odsoudit. Odsoudit vyžaduje prokázání viny mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost.
Najděte mi idiota, který fotografuje stanice metra a přizná se veřejně, že tak činí v úmyslu předat je ruské vládě za účelem pozdějšího vyhození těchto stanic do povětří. Za svůj více než šedesátiletý život jsem takového idiota potkal jednou. Jmenoval se Pavel Minařík a svým řídícím orgánům spolu s podklady popsal podrobně geniální nápad vyhodit do povětří Svobodnou Evropu. V roce 1992 byl obviněn z přípravy pumového atentátu v sídle rádia Svobodná Evropa v Mnichově, žaloby byl ale po 15 letech v neveřejném zasedání Nejvyššího soudu zproštěn. Jeho stíhání bylo spektakulární ostudou Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a státního zastupitelství. Největší ostudu si utržila Renata Vesecká, která podala k Nejvyššímu soudu dovolání proti už pravomocnému zprošťujícímu rozsudku Městského soudu v Brně. Nejvyšší soud jí ho hodil na hlavu. Komentář soudců nechci raději slyšet.
Když se z hlouposti zákonodárců nepozvracíte hned po přečtení prvního odstavce a vydržíte až do konce, tak nejvtipnější je poslední odstavec 5, který říká, že „příprava je trestná“.
Čili stačí si koupit fotoaparát? Můžete vůbec mít fotoaparát, jestliže ho lze použít jako „zpravodajský prostředek“? Můžete vůbec mít v notesu adresu ruské ambasády? Proboha, ale ona je na mapě… Můžete mít mapu? Můžete s fotoaparátem navštívit metro? A myslíte si, že BIS či kriminálka dostane od Vrchního soudu povolení ke sledování a prostorovému odposlechu každého, kdo si koupí fotoaparát a vyfotí s ním interiér stanice metra?
Nebo dotyčný musí vyfotit jednu, dvě či tři stanice a fotografie spolu s návodem k použití poslat ruskému vojenskému přidělenci v Praze doporučeně poštou, aby je BIS mohla na poště po rozlepení obálky před doručením ambasádě patřičně zdokumentovat?
Úsměvná historka z dávné minulosti: Když jsem byl mladý a studoval jsem (to bylo ještě před plyšákem), jezdil jsem minimálně dvakrát ročně na veletrhy do SRN. Do Frankfurtu a do Mnichova. Zde jsem od časného rána do večera chodil s velkou taškou a sbíral firemní katalogy výrobků z oborů, které mne jako budoucího designera zajímaly. Případně které zajímaly mé spolužáky… V úschovně zavazadel ve veletržní šatně jsem měl prázdný kufr, který jsem plnil. Nočním vlakem jsem se vždy s plným kufrem vracel. Já i mí spolužáci jsme tak byli informováni o nejnovějším vývoji v řadě oborů rychleji a lépe, než československé podniky zahraničního obchodu. Dodnes mám doma plnou skříň šanonů, pečlivě roztříděnou po oborech. Pravděpodobně jsem vzbudil pozornost BND, protože jsem pravidelně vzbouzel s těžkým kufrem pozornost německých celníků, ale nikdy se nenašel žádný idiot, který by se mne za to pokoušel vyšetřovat. Přitom kdyby byli agenti Bundesnachrichtendienst pečlivější, zjistili by, že můj profesor nebyl jen architekt, ale zároveň major československé kontrarozvědky… Úmysl „ohrozit“ nebo „poškodit“ německé ústavní zřízení by mi ani tehdy nikdo nedokázal. Nedokázal by mi nikdo ani průmyslovou špionáž. Ty katalogy byly volně k dispozici.
Stejně tak nemůže být stíhán bulvární novinář, fotící si z parlamentního bidýlka pro veřejnost škleby premiéra během dlouhých jednání sněmovny; šotouš, který si fotí vlaky či planespotter, fotící letadla na ranveji. I když letiště je strategický objekt. Nemůže být stíhán ani návštěvník výstavy IDET, fotící si detailně vystavené americké protiletecké rakety nabízené české armádě. I kdyby fotili pro Reuters nebo TASS. Natož když své fotografie budou publikovat v Parlamentních listech nebo v blogu na internetu. Jestli si ty fotografie také stáhne čínský rozvědčík nebo agent NSA, je asi jedno. Nedávno jsem ze sady takovýchto fotografií ve vysokém rozlišení z vojenské přehlídky v Pekingu rekonstruoval přesný vektorový výkres nejnovějších čínských strategických jaderných raket DF-5. Piplavá práce. Pro armádní technický magazín ATM. Ale kdyby si tu práci objednal ruský server Vojennoje obozrenije (topwar.ru), neměl bych se zakázkou problém.
Takže… Ten paragraf není gumovej. Von je blbej. Stejně, jako jeho autoři.
Premiér Babiš v reakci na tuto kauzu a slibované zrušení paragrafu řekl: My to neřešíme, není to na stole, uvidíme. Přitom po jeho schválení minulou vládou opakoval, že zrušení toho paragrafu bude mezi prvními věcmi, co jeho vláda zruší. Otočil? Poruší slib voličům?
V předvolební době se toho nakecá… Kdybych premiérovi radil, jako že mne o to nepožádal, doporučil bych mu přece jen ten blbej paragraf v trestním zákoně ponechat. Na hysterie dál nereagovat. Podstatné bude v tomto případě pečlivě hlídat soudní praxi. Ten paragraf nemá vágní formulace, jak se píše v programovém prohlášení či ve výroku premiéra. Pouze politici neprávníci neumějí číst právnický jazyk. Ale to je omluvitelné.
Protože pokud někdo „sleduje jiného“ pole písm. b), navíc „zpravodajskými prostředky“ (lokátor, odposlech, série fotografií teleobjektivem, z automobilu, stalking, apod.), musí mít kontrarozvědka možnost takovouto činnost podchytit. To je oprávněný zájem státu. Osobu identifikovat. Všimněte si, že se mluví o „jiném“ – o člověku. Ne o budově, autu, letišti, radaru, tunelu, metru… Sledování druhých není sranda. Může ve vhodnou chvíli končit i smrtí sledovaného. I manželka má právo na nevěru… Právní postavení kontrarozvědky je omezené tím, že na rozdíl od občana, který může činit cokoliv, co mu zákon výslovně nezakazuje, orgán státu může činit pouze to, co mu zákon výslovně umožňuje. V tomto případě je třeba sledujícího pro podezření z porušení §318a trestního zákona ztotožnit, případně předvést a vyzvat k podání vysvětlení. V případě, že se nepřizná k „úmyslu“, následně pustit. Ale už s evidencí v databázi. Jednou je to náhoda. Dvakrát je to kurevská náhoda. Třikrát už to náhoda není. Doteď to tajní udělat nemohli. Museli rezignovat nebo si vypomáhat nelegální spoluprací s uniformovanou policií a zastíracími manévry (dopravní kontrola, podobnost s hledanou osobou apod.).
Jeden odstavec bych vyhodil, a to odst. 5 o přípravě. Podle této logiky je každý muž vinen znásilněním, už když rozepne poklopec, protože má ke znásilnění příslušný orgán. A rozepnutí poklopce je příprava.
Je na místě spekulace, že cílem BIS s celým případem údajného špiona bylo dotlačit vládu k tomu, aby paragraf nechala v platnosti?
Nejspíš ano. A nebo je cílem BIS diskreditovat neuváženou laickou diskuzí o tomto tématu tuto vládu před zpravodajskou komunitou i před parlamentní opozicí. A vedle toho rozvášnit čínské velvyslanectví v Praze podobně, jak sprostě se postupovalo proti ruské ambasádě. Pokud byl Číňan tak hloupý, že se přiznal k úmyslu dle odstavce 1 písmene a), zaslouží trest. Ne za činnost pro cizí moc, pro něj vlast. Za blbost. Pokud ne, tak soudce nepřipustí ani úvodní líčení a BIS bude mít ostudu. Stejně tak na případu spolupracující Vrchní státní zastupitelství.
V případě ostudy BIS i VSZ by pak měla vláda vyvodit velmi rychle personální odpovědnost a začít s důkladným auditem kvality činnosti civilní kontrarozvědky. Měla by se zajímat, od koho dostává jaké zadání. Protože tady se pracovalo i v zahraničí.
Dle mého soukromého názoru se pokouší BIS čínského novináře vazbou šikanovat nebo dokonce tímto nátlakem zverbovat. Informace Deníku N o tom, že „čínský občan shromažďoval informace o českých politicích a jejich kontaktech, zejména ve vztahu k zemím, které Peking považuje za citlivé“, neříká nic o „úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky“, jak požaduje zákon. Já bych si vykládal dotyčnou činnost jako opatrnost člověka, který chce přinášet čtenářům rozhovory s českými politiky, ale nechce zbytečně rozzlobit své nadřízené rozhovory s lidmi, kteří svou protičínskou politiku demonstrují výlety na Tchajwan. Ostré protesty z Pekingu vůči těmto lidem jsou vzhledem k politice jedné Číny, kterou oficiálně respektuje jak ČR, tak EU či USA, pochopitelné. Pokud si novinář „pořizoval podrobné poznámky a tvořil si přehled o tom, jak se čeští politici pohybují v zahraničněpolitických tématech a na koho mají napojení“, což je mu kladeno za vinu, je to pochopitelné. Je to novinář a chce klást otázky se znalostí názorů a postojů tázaného. Bylo by nejspíš trapné, kdyby si spletl politika Jana Zahradila s básníkem Janem Zahradníčkem či hercem Janem Zadražilem… Já ke stejným účelům u cizinců používám Wikipedii, ovšem nikoliv tu českou. A věřte mi, že dohledávat například správné psaní jmen norských či islandských političek dá fušku. A rozebírat se proměnami názorů na řecké či indické levici je ještě horší.
Ani článek o tomto případu zatčení na Seznam Zprávy nikde neuvádí, že by dlouhá léta zde akreditovaný čínský novinář dělal cokoliv, co by bylo v rozporu s jeho akreditací. Ptal se relevantních osob na názory, které zajímají jeho čtenáře a jejich odpovědi publikoval. Jan Zahradil je pravicově konzervativní politik, euroskeptik, bývalý český poslanec a nakonec europoslanec. Bývalý předseda Strany evropských konzervativců a reformistů, bývalý první místopředseda ODS a současný expert Motoristů sobě na zahraniční politiku. Ptát se ho na komentář k mezinárodní situaci není od věci. Čínský novinář má pravdu, když píše, že Zahradil „má bohaté politické zkušenosti a byl svědkem dvaceti let změn Evropské unie, zejména proměn Evropského parlamentu.“ A Zahradil má pravdu, když se domnívá, že „evropsko-čínské vztahy mají budoucnost“. Mají. A má pravdu, když v článku říká, že „obě strany, Evropa a Čína, musí zaujmout racionální a pragmatický přístup a nastavení, a na základě vzájemného respektu, porozumění, upřímné komunikace a inovativních metod spolupráce nacházet nové efektivní způsoby, jak spolu vycházet”. Kateřina Konečná je levicová europoslankyně a předsedkyně v Česku legální politické strany. Luboš Blaha je místopředseda levicové vládní strany, je poslancem Evropského parlamentu; byl předsedou výboru NR SR pro evropské záležitosti, členem Zahraničního výboru NR SR a také vedoucím Stálé delegace NR SR v Parlamentním shromáždění Rady Evropy a členem Stálé delegace NR SR v Parlamentním shromáždění OBSE.
Redaktor Seznam Zprávy Valášek je proti nim hovno u cesty.
Tázaní odpovídali a jejich názory v deníku byly publikovány. Kdyby se zeptal Jang I-ming mne, odpovím mu také. Každý slušný rozhovor do novin je předávání informací. I teď ten váš. Připomenu bonmot Miloše Zemana: „vy se mě zeptejte na co chcete a já vám odpovím na co chci.“
Bohužel Lukáš Valášek ze Seznam Zprávy si nejspíš novinářskou činnost představuje jinak. Jeho text je plný výčitek vůči tázaným za jejich politické názory. Třebas kritické vůči EU, ale naprosto legitimní politické názory.
Navíc… Valášek si plete špionáž, kterou zákon nezná (v dikci starého trestního zákona 140/1961 Sb. „vyzvědačství“ dle § 105 a 106 znamenající získávání utajených informací, které nelze získat z otevřených zdrojů, podle dnes platného zákona 40/2009 Sb. § 316 a 317), činnost pro cizí moc, pod kterou může nyní za určitých podmínek spadat také získávání „neutajených“ informací a žurnalistiku pro zahraniční médium. To je známka autorova diletantismu či nenávisti k těm, které ve svém článku jmenuje. Nerespektuje presumpci neviny, protože o čínském novináři píše jako o špiónovi. Ale on nebyl „obviněný ze špionáže“, Valášku. Podezření není obvinění, a není ani odsouzení. Ani proto, že je Číňan.
Získávání informací z veřejných zdrojů, jejich shromažďování a ověřování či jejich spojování s jinými informacemi nikdy nebylo, není a nemůže být ani nyní předmětem zájmu kontrarozvědky ani trestným činem. Dokonce ani archivování informací a vytěžování dnes už veřejně nepřístupných informací z archivů či knihoven nebo systematické shromažďování citlivých informací… Bulvární novináři, analytici či historici to dělají celý život.
Stejně tak není a nemůže být trestným činem utajování informací a zdrojů informací pro uveřejnění nebo uveřejněných v periodickém tisku či rozhlasovém nebo televizním vysílání dle § 16 zákona 46/2000 Sb a § 41 zákona 231/2001 Sb.. Řádně akreditovaný novinář, i čínský, má právo odepřít soudu, jinému státnímu orgánu nebo orgánu veřejné správy poskytnutí informace o původu či obsahu těchto informací.
Takže, milá BIS a milý Valášku, vyližte si prdel. A to říkám i za toho Číňana.
Dopadení čínského špióna? Občan Čínské lidové republiky, který v Česku léta působil jako novinář, není stíhán za špionáž, ale za „činnost pro cizí moc“, aniž bychom znali detaily. Premiér Babiš, který se opakovaně před volbami zavazoval, že sporný paragraf zruší, už naznačil, že to s jeho rušením nebude tak horké. Bylo právě tohle cílem celé operace? I takové otázky padají. Pro ParlamentníListy.cz se vyjádřil expert se znalostí zpravodajských služeb a případ podrobně rozebírá analytik Štěpán Kotrba.
Foto: Pixabay Popisek: Čína
Došlo k odhalení čínského novináře z Česka údajně spolupracujícího s čínskými zpravodajskými službami náhodou, nebo hrálo roli načasování v okamžiku, kdy vláda jednak začala nahlas uvažovat o zrušení paragrafu 138a o činnosti pro cizí moc a zároveň normalizaci a rozvoji česko-čínských vztahů? Otazníky přetrvávají.
Pro ParlamentníListy.cz případ v širším kontextu systému zpravodajských služeb a kontroverzního paragrafu o činnosti pro cizí moc komentuje Jan Novák, někdejší dlouholetý člen Výboru pro zpravodajskou činnost s právem hlasovat.
„Bezpečnostní složky, jejichž práce je obecně významná pro ochranu zájmů našeho státu, budou mít vždy pocit, že mají málo pravomocí. A vždy budou mít v šuplíku připraveny zdánlivě rozumné návrhy, jak tyto pravomoci legislativně upravit nebo posílit. Musíme si odpovědět na otázku, v jaké zemi chceme žít. Zda necháme bezpečnostní aparát, aby plošně prostupoval životy občanů a budeme doufat, že široce pojatý záběr činnosti, svoji ,nezávislost‘ a velké pravomoci nezneužije. Třeba k ovlivňování médií a politiky,” sděluje Novák.
Pak nastínil druhou variantu. „Nebo roli bezpečnostních složek přísně vymezíme a budeme jejich příslušníky dobře úkolovat a řádně kontrolovat. K tomu upravíme mechanismy řízení exekutivní i parlamentní kontroly. Demokratická společnost by měla usilovat o to, aby bezpečnostní aparát státu byl efektivně řízen a kontrolován vládou a parlamentem, v zájmu ochrany svobod občanů. Ne naopak. Problém dnes nejsou malé pravomoci bezpečnostních složek, ale jejich slabá koordinace a úkolování, slabé pravomoci kontrolních orgánů, zneužívání úniků informací do médií k vytváření veřejného tlaku a v neposlední řadě osobní ambice některých funkcionářů,” říká Jan Novák, který působil též jako náměstek ředitele Národního bezpečnostního úřadu a léta jako ředitel Sekce administrativní Kanceláře prezidenta republiky.
Podrobnou analýzu nabízí prostřednictvím serveru ParlamentníListy.cz analytik Štěpán Kotrba, který by však sporný paragraf nerušil. Jeho odpovědi na otázky redakce nabízíme v kompletním znění:
Pane Kotrbo, jak číst celou aféru kolem údajného čínského špiona v kontextu jeho stíhání dle paragrafu 318a o činnosti pro cizí moc? Pokud shromažďoval a předával tajné informace, měl být stíhán za vyzvědačství nebo rovnou vyhoštěn. Místo toho BIS teatrálně oznamuje důležitost paragrafu 318a v době, kdy vláda začala hovořit o jeho zrušení.
Asi vás rozzlobím, ale já nemám velké oči od strachu. Já se směju. Ono stačí si ten paragraf důkladně přečíst a zjistíte, že je přesně tak hloupý, jako bývalý ministr vnitra a jako náčelník BIS.
(1) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude potrestán
a) ten, kdo v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se Česká republika zavázala, vykonává na území České republiky činnost pro cizí moc,
b) ten, kdo naruší svrchovanost České republiky tím, že na jejím území pro cizí mocsleduje jiného zpravodajskými prostředky, nebo
c) občan České republiky nebo osoba bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, jež v úmyslu uvedeném v písmenu a) vykonává mimo území České republiky činnost pro cizí moc.
….
(5) Příprava je trestná.
No, já bych brzdil emoce, které povrchní čtení přináší. Právnický jazyk se musí číst pomalu a nejméně třikrát po jednotlivých slovech, se znalostí gramatiky.
Jestliže v odst. 1 písm. a) zákon říká, že trestný je čin pouze, vykonává-li ho dotyčný „v úmyslu ohrozit nebo poškodit“, je třeba mu ten úmysl mimo veškerou pochybnost dokázat. Obvinění není důkaz. Podezření není důkaz. Domněnka není důkaz. Důkazní břemeno nese žalobce, který ovšem musí postupovat zákonem dovolenými prostředky, neb jinak jde o „ovoce z otráveného stromu“ (právní doktrína fruit of the poisonous tree, která zabraňuje zneužívání nezákonných metod sběru důkazů), které soud nesmí připustit k líčení. Stejně tak musí žalobce dokázat, že žalovaná činnost byla prováděna „pro cizí moc“. Nikoliv jen pro sebe či pro „cizí subjekt“ (například čínského výrobce mobilních telefonů) ale pro „cizí moc“, čili cizí vládu, armádu, policii nebo pro její reprezentanty zde – zastupitelský úřad.
Takže: pokud není mimo veškerou pochybnost dokázán v zákoně zmiňovaný „úmysl ohrozit nebo poškodit“, není ani „činnost pro cizí moc“ trestná.
V české trestní legislativě platí zásada presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 trestního řádu), která říká, že každý je považován za nevinného, dokud není jeho vina prokázána zákonným způsobem, a pokud existují pochybnosti o vině (in dubio pro reo), musí být vyloženy ve prospěch obviněného a nelze jej odsoudit. Odsoudit vyžaduje prokázání viny mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost.
Najděte mi idiota, který fotografuje stanice metra a přizná se veřejně, že tak činí v úmyslu předat je ruské vládě za účelem pozdějšího vyhození těchto stanic do povětří. Za svůj více než šedesátiletý život jsem takového idiota potkal jednou. Jmenoval se Pavel Minařík a svým řídícím orgánům spolu s podklady popsal podrobně geniální nápad vyhodit do povětří Svobodnou Evropu. V roce 1992 byl obviněn z přípravy pumového atentátu v sídle rádia Svobodná Evropa v Mnichově, žaloby byl ale po 15 letech v neveřejném zasedání Nejvyššího soudu zproštěn. Jeho stíhání bylo spektakulární ostudou Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a státního zastupitelství. Největší ostudu si utržila Renata Vesecká, která podala k Nejvyššímu soudu dovolání proti už pravomocnému zprošťujícímu rozsudku Městského soudu v Brně. Nejvyšší soud jí ho hodil na hlavu. Komentář soudců nechci raději slyšet.
Když se z hlouposti zákonodárců nepozvracíte hned po přečtení prvního odstavce a vydržíte až do konce, tak nejvtipnější je poslední odstavec 5, který říká, že „příprava je trestná“.
Čili stačí si koupit fotoaparát? Můžete vůbec mít fotoaparát, jestliže ho lze použít jako „zpravodajský prostředek“? Můžete vůbec mít v notesu adresu ruské ambasády? Proboha, ale ona je na mapě… Můžete mít mapu? Můžete s fotoaparátem navštívit metro? A myslíte si, že BIS či kriminálka dostane od Vrchního soudu povolení ke sledování a prostorovému odposlechu každého, kdo si koupí fotoaparát a vyfotí s ním interiér stanice metra?
Nebo dotyčný musí vyfotit jednu, dvě či tři stanice a fotografie spolu s návodem k použití poslat ruskému vojenskému přidělenci v Praze doporučeně poštou, aby je BIS mohla na poště po rozlepení obálky před doručením ambasádě patřičně zdokumentovat?
Úsměvná historka z dávné minulosti: Když jsem byl mladý a studoval jsem (to bylo ještě před plyšákem), jezdil jsem minimálně dvakrát ročně na veletrhy do SRN. Do Frankfurtu a do Mnichova. Zde jsem od časného rána do večera chodil s velkou taškou a sbíral firemní katalogy výrobků z oborů, které mne jako budoucího designera zajímaly. Případně které zajímaly mé spolužáky… V úschovně zavazadel ve veletržní šatně jsem měl prázdný kufr, který jsem plnil. Nočním vlakem jsem se vždy s plným kufrem vracel. Já i mí spolužáci jsme tak byli informováni o nejnovějším vývoji v řadě oborů rychleji a lépe, než československé podniky zahraničního obchodu. Dodnes mám doma plnou skříň šanonů, pečlivě roztříděnou po oborech. Pravděpodobně jsem vzbudil pozornost BND, protože jsem pravidelně vzbouzel s těžkým kufrem pozornost německých celníků, ale nikdy se nenašel žádný idiot, který by se mne za to pokoušel vyšetřovat. Přitom kdyby byli agenti Bundesnachrichtendienst pečlivější, zjistili by, že můj profesor nebyl jen architekt, ale zároveň major československé kontrarozvědky… Úmysl „ohrozit“ nebo „poškodit“ německé ústavní zřízení by mi ani tehdy nikdo nedokázal. Nedokázal by mi nikdo ani průmyslovou špionáž. Ty katalogy byly volně k dispozici.
Stejně tak nemůže být stíhán bulvární novinář, fotící si z parlamentního bidýlka pro veřejnost škleby premiéra během dlouhých jednání sněmovny; šotouš, který si fotí vlaky či planespotter, fotící letadla na ranveji. I když letiště je strategický objekt. Nemůže být stíhán ani návštěvník výstavy IDET, fotící si detailně vystavené americké protiletecké rakety nabízené české armádě. I kdyby fotili pro Reuters nebo TASS. Natož když své fotografie budou publikovat v Parlamentních listech nebo v blogu na internetu. Jestli si ty fotografie také stáhne čínský rozvědčík nebo agent NSA, je asi jedno. Nedávno jsem ze sady takovýchto fotografií ve vysokém rozlišení z vojenské přehlídky v Pekingu rekonstruoval přesný vektorový výkres nejnovějších čínských strategických jaderných raket DF-5. Piplavá práce. Pro armádní technický magazín ATM. Ale kdyby si tu práci objednal ruský server Vojennoje obozrenije (topwar.ru), neměl bych se zakázkou problém.
Takže… Ten paragraf není gumovej. Von je blbej. Stejně, jako jeho autoři.
Premiér Babiš v reakci na tuto kauzu a slibované zrušení paragrafu řekl: My to neřešíme, není to na stole, uvidíme. Přitom po jeho schválení minulou vládou opakoval, že zrušení toho paragrafu bude mezi prvními věcmi, co jeho vláda zruší. Otočil? Poruší slib voličům?
V předvolební době se toho nakecá… Kdybych premiérovi radil, jako že mne o to nepožádal, doporučil bych mu přece jen ten blbej paragraf v trestním zákoně ponechat. Na hysterie dál nereagovat. Podstatné bude v tomto případě pečlivě hlídat soudní praxi. Ten paragraf nemá vágní formulace, jak se píše v programovém prohlášení či ve výroku premiéra. Pouze politici neprávníci neumějí číst právnický jazyk. Ale to je omluvitelné.
Protože pokud někdo „sleduje jiného“ pole písm. b), navíc „zpravodajskými prostředky“ (lokátor, odposlech, série fotografií teleobjektivem, z automobilu, stalking, apod.), musí mít kontrarozvědka možnost takovouto činnost podchytit. To je oprávněný zájem státu. Osobu identifikovat. Všimněte si, že se mluví o „jiném“ – o člověku. Ne o budově, autu, letišti, radaru, tunelu, metru… Sledování druhých není sranda. Může ve vhodnou chvíli končit i smrtí sledovaného. I manželka má právo na nevěru… Právní postavení kontrarozvědky je omezené tím, že na rozdíl od občana, který může činit cokoliv, co mu zákon výslovně nezakazuje, orgán státu může činit pouze to, co mu zákon výslovně umožňuje. V tomto případě je třeba sledujícího pro podezření z porušení §318a trestního zákona ztotožnit, případně předvést a vyzvat k podání vysvětlení. V případě, že se nepřizná k „úmyslu“, následně pustit. Ale už s evidencí v databázi. Jednou je to náhoda. Dvakrát je to kurevská náhoda. Třikrát už to náhoda není. Doteď to tajní udělat nemohli. Museli rezignovat nebo si vypomáhat nelegální spoluprací s uniformovanou policií a zastíracími manévry (dopravní kontrola, podobnost s hledanou osobou apod.).
Jeden odstavec bych vyhodil, a to odst. 5 o přípravě. Podle této logiky je každý muž vinen znásilněním, už když rozepne poklopec, protože má ke znásilnění příslušný orgán. A rozepnutí poklopce je příprava.
Je na místě spekulace, že cílem BIS s celým případem údajného špiona bylo dotlačit vládu k tomu, aby paragraf nechala v platnosti?
Nejspíš ano. A nebo je cílem BIS diskreditovat neuváženou laickou diskuzí o tomto tématu tuto vládu před zpravodajskou komunitou i před parlamentní opozicí. A vedle toho rozvášnit čínské velvyslanectví v Praze podobně, jak sprostě se postupovalo proti ruské ambasádě. Pokud byl Číňan tak hloupý, že se přiznal k úmyslu dle odstavce 1 písmene a), zaslouží trest. Ne za činnost pro cizí moc, pro něj vlast. Za blbost. Pokud ne, tak soudce nepřipustí ani úvodní líčení a BIS bude mít ostudu. Stejně tak na případu spolupracující Vrchní státní zastupitelství.
V případě ostudy BIS i VSZ by pak měla vláda vyvodit velmi rychle personální odpovědnost a začít s důkladným auditem kvality činnosti civilní kontrarozvědky. Měla by se zajímat, od koho dostává jaké zadání. Protože tady se pracovalo i v zahraničí.
Dle mého soukromého názoru se pokouší BIS čínského novináře vazbou šikanovat nebo dokonce tímto nátlakem zverbovat. Informace Deníku N o tom, že „čínský občan shromažďoval informace o českých politicích a jejich kontaktech, zejména ve vztahu k zemím, které Peking považuje za citlivé“, neříká nic o „úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky“, jak požaduje zákon. Já bych si vykládal dotyčnou činnost jako opatrnost člověka, který chce přinášet čtenářům rozhovory s českými politiky, ale nechce zbytečně rozzlobit své nadřízené rozhovory s lidmi, kteří svou protičínskou politiku demonstrují výlety na Tchajwan. Ostré protesty z Pekingu vůči těmto lidem jsou vzhledem k politice jedné Číny, kterou oficiálně respektuje jak ČR, tak EU či USA, pochopitelné. Pokud si novinář „pořizoval podrobné poznámky a tvořil si přehled o tom, jak se čeští politici pohybují v zahraničněpolitických tématech a na koho mají napojení“, což je mu kladeno za vinu, je to pochopitelné. Je to novinář a chce klást otázky se znalostí názorů a postojů tázaného. Bylo by nejspíš trapné, kdyby si spletl politika Jana Zahradila s básníkem Janem Zahradníčkem či hercem Janem Zadražilem… Já ke stejným účelům u cizinců používám Wikipedii, ovšem nikoliv tu českou. A věřte mi, že dohledávat například správné psaní jmen norských či islandských političek dá fušku. A rozebírat se proměnami názorů na řecké či indické levici je ještě horší.
Ani článek o tomto případu zatčení na Seznam Zprávy nikde neuvádí, že by dlouhá léta zde akreditovaný čínský novinář dělal cokoliv, co by bylo v rozporu s jeho akreditací. Ptal se relevantních osob na názory, které zajímají jeho čtenáře a jejich odpovědi publikoval. Jan Zahradil je pravicově konzervativní politik, euroskeptik, bývalý český poslanec a nakonec europoslanec. Bývalý předseda Strany evropských konzervativců a reformistů, bývalý první místopředseda ODS a současný expert Motoristů sobě na zahraniční politiku. Ptát se ho na komentář k mezinárodní situaci není od věci. Čínský novinář má pravdu, když píše, že Zahradil „má bohaté politické zkušenosti a byl svědkem dvaceti let změn Evropské unie, zejména proměn Evropského parlamentu.“ A Zahradil má pravdu, když se domnívá, že „evropsko-čínské vztahy mají budoucnost“. Mají. A má pravdu, když v článku říká, že „obě strany, Evropa a Čína, musí zaujmout racionální a pragmatický přístup a nastavení, a na základě vzájemného respektu, porozumění, upřímné komunikace a inovativních metod spolupráce nacházet nové efektivní způsoby, jak spolu vycházet”. Kateřina Konečná je levicová europoslankyně a předsedkyně v Česku legální politické strany. Luboš Blaha je místopředseda levicové vládní strany, je poslancem Evropského parlamentu; byl předsedou výboru NR SR pro evropské záležitosti, členem Zahraničního výboru NR SR a také vedoucím Stálé delegace NR SR v Parlamentním shromáždění Rady Evropy a členem Stálé delegace NR SR v Parlamentním shromáždění OBSE.
Redaktor Seznam Zprávy Valášek je proti nim hovno u cesty.
Tázaní odpovídali a jejich názory v deníku byly publikovány. Kdyby se zeptal Jang I-ming mne, odpovím mu také. Každý slušný rozhovor do novin je předávání informací. I teď ten váš. Připomenu bonmot Miloše Zemana: „vy se mě zeptejte na co chcete a já vám odpovím na co chci.“
Bohužel Lukáš Valášek ze Seznam Zprávy si nejspíš novinářskou činnost představuje jinak. Jeho text je plný výčitek vůči tázaným za jejich politické názory. Třebas kritické vůči EU, ale naprosto legitimní politické názory.
Navíc… Valášek si plete špionáž, kterou zákon nezná (v dikci starého trestního zákona 140/1961 Sb. „vyzvědačství“ dle § 105 a 106 znamenající získávání utajených informací, které nelze získat z otevřených zdrojů, podle dnes platného zákona 40/2009 Sb. § 316 a 317), činnost pro cizí moc, pod kterou může nyní za určitých podmínek spadat také získávání „neutajených“ informací a žurnalistiku pro zahraniční médium. To je známka autorova diletantismu či nenávisti k těm, které ve svém článku jmenuje. Nerespektuje presumpci neviny, protože o čínském novináři píše jako o špiónovi. Ale on nebyl „obviněný ze špionáže“, Valášku. Podezření není obvinění, a není ani odsouzení. Ani proto, že je Číňan.
Získávání informací z veřejných zdrojů, jejich shromažďování a ověřování či jejich spojování s jinými informacemi nikdy nebylo, není a nemůže být ani nyní předmětem zájmu kontrarozvědky ani trestným činem. Dokonce ani archivování informací a vytěžování dnes už veřejně nepřístupných informací z archivů či knihoven nebo systematické shromažďování citlivých informací… Bulvární novináři, analytici či historici to dělají celý život.
Stejně tak není a nemůže být trestným činem utajování informací a zdrojů informací pro uveřejnění nebo uveřejněných v periodickém tisku či rozhlasovém nebo televizním vysílání dle § 16 zákona 46/2000 Sb a § 41 zákona 231/2001 Sb.. Řádně akreditovaný novinář, i čínský, má právo odepřít soudu, jinému státnímu orgánu nebo orgánu veřejné správy poskytnutí informace o původu či obsahu těchto informací.
Takže, milá BIS a milý Valášku, vyližte si prdel. A to říkám i za toho Číňana.
Proč demonstrovali zemědělci před Evropským parlamentem a kdo z europoslanců za ČR podpořil svým hlasováním evropské zemědělce proti dohodě Mercosur? I o tom mluví europoslankyně Kateřina Konečná. „Symbol snobství, arogance peněz a rozdělování světa na pár vyvolených – a ty ostatní,“ padlo pak ohledně ekonomického fóra v Davosu. Řekla také, za co by se podle ní měla ODS omluvit občanům. Prozradila i to, o čem se v Evropské unii hlasovalo v souvislosti s Ukrajinou a nevynechala ani tolik diskutované letouny.
Paní poslankyně, začněme aktuálními zprávami z posledních dnů. K Evropskému parlamentu dorazili zemědělci z celé Evropy, včetně České republiky. Přibližte, prosím, našim čtenářům, proč demonstrovali?
Zemědělci demonstrovali proti dohodě Mercosur. To je totiž jedna z pomyslných posledních kapek do plného poháru. Tato dohoda může část evropských i českých zemědělců zlikvidovat, protože sem pustí zboží z jižní Ameriky, kde ale nemají EU, a tak nemusí plnit celou řadu nesmyslných byrokratických překážek. A bohužel ani kvalitativních standardů. Takže logicky mají nižší náklady na výrobu. Překvapilo mě, že se paní Nerudová na sítích divila, že zemědělci dorazili v traktorech. Možná čekala, že dorazí v elektromobilech… Každopádně, až bude některý z nich mluvit o zemědělcích, tak se zapsali černým písmem do kroniky českého zemědělství.
Na druhou stranu jsem ráda za alespoň jeden úspěch. A to, že se nám podařilo tuto nevýhodnou dohodu poslat na soudní přezkoumání, protože byla vyjednávána velmi netransparentně. Reálně pro to zvedli ovšem ruku jen 4 ze 21 europoslanců za ČR. Já, Ondra Dostál, Nikola Bartůšek a Ivan David. Ostatní europoslanci se na zemědělce vykašlali úplně.
Ostře jste se vymezila i proti Světovému ekonomickému fóru v Davosu. Proč?
Protože je to symbol snobství, arogance peněz a rozdělování světa na pár vyvolených – a ty ostatní. Nejbohatší jedna tisícina procenta – tedy toto číslo 0.001 % světové populace vlastní třikrát tolik majetku, co „spodních” 50 %. Toto setkání považuji za cynický výsměch do tváře každého slušného člověka.
Kdyby šlo o skutečná řešení, nebyl by jistě problém zajistit, aby některé strategické suroviny byly v rukách státu a ne soukromníků, a také to, že procento nejbohatších bude platit spravedlivé daně a nebude se schovávat v daňových rájích a „optimalizovat“ placení daní. Že místo nesmyslného zakazování aut se spalovacími motory by se zakázaly lety soukromými tryskáči a obchodníkům se smrtí neumožnilo zneužívat každý vojenský konflikt k osobnímu obohacení. Jenže to by pánům, co jezdí do Davosu, lezlo do peněz.
Na Facebooku jste se vyjádřila k výsledku sněmu ODS a mimo jiné jste uvedla: „Jen jedno v tom dnešním domluveném divadýlku chybělo – omluva občanům za 4 roky devastace jejich životní úrovně!“ Za co především by se, podle vás, měla ODS za ty čtyři roky vlády omluvit?
To by byl hodně dlouhý seznam. V první řadě za aroganci moci a za diskreditaci mírové politiky. Ale také za to, že pro ně naši občané nebyli na prvním místě, za snížení valorizací důchodů, za zvýšení poplatků za ČRo a ČT, za nezvládnuté ceny energií, za 35% inflaci, za všechny ty lži, kterými nás oblbovali a tisíce dalších důvodů…
Dostala jste se i k Bulharsku a k jejich přijetí eura. Co to Bulharsku přinese? A co by to, podle vás, přineslo nám, pokud bychom ho v budoucnu přijali?
Zdražování. Stejně jako k němu došlo všude, kde euro přijali. Bulharům bylo euro tak trochu vnuceno, protože o jeho přijetí mělo rozhodnout referendum. Jeho konání ovšem zhatil ústavní soud. Soudní zásahy ostatně už známe i z jiných případů, kde mohlo dojít k tomu, že by lidé rozhodli jinak, než si elity přály. Proto se proti euru i vládě (teď už v demisi) konaly obrovské demonstrace.
Já jsem zásadně proti přijetí eura. A pokud by náhodou některou hlavu typu prezidenta Pavla, Danuše Nerudové a podobných napadlo, že chtějí euro přijmout, pak trvám na tom, aby k tak zásadní věci bylo vyhlášeno referendum.
Pojďme ještě k Evropské unii a tím vlastně i k Ukrajině. Na Facebooku jste mluvila o dalším hlasování v souvislosti s Ukrajinou. O co tentokrát šlo?
Jedná se o hlasování, které proběhlo na konci roku. V rámci hlasovaného dokumentu byla uvedena třeba tato věta: „Evropský parlament vyzdvihuje důležitost zachování vojenské přítomnosti NATO a USA podél východního křídla Aliance…“
Což je fakt, který zásadně přispěl k eskalaci napětí mezi Ruskem a Ukrajinou. Celá řada politologů a stratégů ostatně označuje konflikt na Ukrajině za americko-ruskou válku. Europoslanci ztratili absolutně smysl pro geopolitickou realitu a nemají ani páru o příčinách konfliktu. A teď si představte, že pro tu šílenou úvodní větu hlasovali čeští europoslanci z ANO, Přísahy, SPOLU a samozřejmě PirSTANu.
Také se hlasovalo o tom, že EU je připravena uvalit další sankce na Rusko. A nejen to. Europarlament prosazuje, aby byl zřízen mezinárodní tribunál, vyplaceny válečné reparace Ukrajině a hlavně – Rusko se stáhne z území Ukrajiny.
Co toto v reálu znamená? Že většina EU zřejmě nedokáže sundat klapky z očí a povznést se nad svou ideovou zaslepenost. Protože přesně tyto věty jakékoli zásadnější zapojení evropských států do budoucích mírových rozhovorů limitně přibližují nule. Je to stejné, jako byste jednací stůl podminovali a na ty, kteří jdou vyjednávat, namířili pistolemi. Kdo myslíte, že by si pak k takovému stolu chtěl sednout? Správně. Nikdo. Jiného názoru jsou ale čeští europoslanci za ANO – Bžoch, Dostálová, Knotek, Knot, Kubín, Nagyová, europoslankyně za Přísahu Bartůšek, a samozřejmě eurohujeři ze SPOLU a PirSTANu.
A co říci k tomu, co se odehrálo kolem letounů, které nabídl prezident Pavel Ukrajině, ale naše vláda jejich prodej odmítla s tím, že je potřebuje česká armáda?
A nakonec se ukázalo, že jejich dodání odmítla i Fialova vláda, jejíž protagonisté teď tento krok kritizují. Jsou směšní
