„Svinstvo, Putin“. Jak je to se zákonem o neziskovkách, který spustil křik

13.03.2026 9:42 | Analýza

autor: Ladislav Zemánek

V části české politické i mediální scény lze pozorovat paniku. Začíná se mluvit a psát o „putinismu“, „náhubkovém zákonu“ a „svinstvu“. Vládní návrh by mohl poprvé otevřeně ukázat, kdo stojí za financováním organizací, které se snaží ovlivňovat českou politiku a ovlivňovat veřejné mínění.

Poté, co prostřednictvím Seznam Zpráv v úterý unikla na veřejnost pracovní verze návrhu zákona o neziskových organizacích, spustila se masivní kampaň opozičních politiků, politických neziskovek a některých médií. A to jak proti samotnému zákonu, tak proti jednotlivým politikům či poradkyni premiéra Natálii Vachatové. Exministr vnitra Vít Rakušan (STAN) obviňuje vládu, že „opisuje od Putina“ a návrh zákona označuje za „svinstvo“.

Náhubkový zákon s drakonickými tresty?

K útoku na vládu se rychle přidaly i prominentní neziskovky, které jsou známé svými vazbami na zahraniční sponzory či podporovatele prezidenta Petra Pavla. Ředitel Evropských hodnot Jakub Janda hovoří o „legislativním paskvilu“ a „ruském náhubkovém zákonu“, zatímco Lukáš Kraus ze spolku Lobbio argumentuje, že takový zákon zavádí cenzuru a státní dohled tam, kde prý nemá co dělat. Místo toho vládě radí, aby se při ochraně proti cizím vlivům řídila tím, co jí říkají zpravodajské služby.

Odpůrce vládního záměru se snaží veřejnost přesvědčit, že se kabinet Andreje Babiše (ANO) inspiruje v Rusku a snaží se potlačit „nezávislou“ občanskou společnost. Upozorňuje na údajnou „drakoničnost“ navrhovaných trestů, vágnost a současně nepřiměřeně širokou působnost zákona.

Vládní poslanci argumentují, že se inspirovali v západních zemích. Odkazují při tom zejména na americký zákon o registraci zahraničních agentů (Foreign Agents Registration Act, FARA), který v USA platí už od roku 1938. Obdobné zákony jsou v posledních letech skutečně přijímány i v dalších liberálních demokraciích. Odpůrci tvrdí, že uniklý dokument je s nimi naprosto nesrovnatelný.

Proti větší transparentnosti zahraničních vazeb a vlivu na veřejné mínění a politické procesy se nyní stavějí ti, kteří prosazovali či vítali přijetí kontroverzního paragrafu trestajícího blíže nespecifikovanou „neoprávněnou činnost pro cizí moc“. Ta přitom zahraniční spolupráci přímo kriminalizuje, zatímco zákon připravovaný koalicí ANO, Motoristů a SPD usiluje pouze o její transparentnost.  

Cíl? Rozkrýt „deep state“

Tohoto rozporu si všímají i vládní politici. „Je paradoxní, že najednou jsou proti transparentnosti ti politici a ty politické subjekty, které dosud po transparentnosti vždy nejvíce volaly – ale jen do té doby, dokud se nejedná o instituce, s kterými jsou propojeny a které je a jejich politickou agendu podporují. Zřejmě se obávají toho, že navždy zmizí aura jejich údajné nezávislosti a ukáže se, čí prodlouženou politickou rukou jsou,“ řekl ParlamentnímListům.cz poslanec Tomáš Doležal (SPD).

Jeden z těch, kteří se na přípravě zákona podílejí, je předseda PRO Jindřich Rajchl. Ten nijak nezastírá, že cílem zákona je rozkrýt struktury českého „deep state“. O jeho vlivu nedávno v ParlamentníchListech.cz promluvil i premiér Andrej Babiš.

Ing. Andrej Babiš

• ANO 2011
• předseda vlády

„Spadly by masky. A to je přesně to, co u opozice a mainstreamu vyvolává takovou hysterii. Bojí se toho, že se ukáže, kdo je platí a čí zájmy ve skutečnosti hájí, a že se vyjeví, že ten, kdo tady lže a manipuluje názory ve veřejném prostoru a v médiích, není Rusko, nýbrž západní deep state. Že jsme mnohem víc pod vlivem Bruselu než pod jimi vybájeném vlivu Moskvy. Mnoho našich spoluobčanů by pochopilo, jak falešná hra se tu s nimi hraje,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Rajchl.

S ohledem na probíhající veřejnou diskusi se proto ParlamentníListy.cz rozhodly detailně podívat na obdobné zákony přijaté v západních zemích.

Americká FARA

Cílem zákona FARA je transparentnost zahraničních vazeb amerických organizací i jednotlivců. FARA funguje na principu, že veřejnost by měla být informována o totožnosti a aktivitách subjektů, které se pokoušejí ovlivňovat politiku nebo veřejné mínění v USA ve prospěch zahraničních zájmů. Povaha tohoto vztahu přitom není zcela jednoznačně definována a záleží na širším kontextu.

Podstatné je, že zahraničním aktérem, v jehož zájmu americký subjekt působí, nemusí být jen vláda či politická strana, ale jakákoli organizace či pouhý občan cizího státu. Požadavek na registraci zahrnuje širokou škálu činností včetně PR a poradenství. Existuje sice řada výjimek pro humanitární sbírky, náboženskou, akademickou nebo uměleckou činnost, případně média, ale jen za určitých podmínek – tou hlavní je, že nesmějí mít nic společného s hodně široce pojatým politickým vlivem.

Všichni, koho se zákon týká, se musejí registrovat, a to u ministerstva spravedlnosti. Součástí registrace jsou podrobné údaje o jednotlivých aktivitách, zaměstnancích, zahraničních partnerech a finančních transakcích. Jednotlivé subjekty také musejí uchovávat veškerou relevantní komunikaci a dokumenty pro případnou kontrolu ze strany ministerstva. K materiálům má navíc přístup i FBI. V případě porušení zákona hrozí nejen pokuta až ve výši 50 milionů korun, ale také až pět let vězení.

Australský boj se zahraničním vlivem

Austrálie v roce 2018 přijala vlastní systém transparentnosti zahraničního vlivu (Foreign Influence Transparency Scheme). Záměrem, konstrukcí i názvoslovím zcela zjevně staví na své americké předloze. Vztahuje se jak na australské právnické osoby, tak na jednotlivce jednající ve prospěch zahraničního aktéra v oblastech, které mohou souviset s uplatňováním politického vlivu.

Zákon sice na jednu stranu říká, že zahraničním aktérem musí být vláda, politická organizace, případně s cizí vládou spojené subjekty, což v obecné rovině může vylučovat například neziskové organizace či firmy, zároveň ale uvádí, že se zákon uplatňuje i tehdy, pokud se lze domnívat, že cizí protějšek může jednat v zájmu cizí vlády. Ani vzájemný vztah nemusí být nutně formální – stačí pouhé očekávání ze strany zahraničního partnera, že australský subjekt bude jednat v jeho zájmu.

I australská legislativa počítá s výjimkami. Ty se však týkají především čistě humanitární pomoci, advokátních služeb či diplomatů. Sankce jsou podobně přísné jako v USA – až pět let vězení. A například za neuchovávání potřebných záznamů hrozí Australanům až dva roky za mřížemi.

Britská regulace politické vlivové činnosti

V Británii od července 2025 platí systém registrace zahraničního vlivu (Foreign Influence Registration Scheme). Týká se právnických i fyzických osob, které v zemi vykonávají „politickou vlivovou činnost“ a mají při tom zahraniční vazby. Pod vlivovou činností se má na mysli třeba i publikace článků v médiích a na sociálních sítích.

Zákon pracuje s pojmem „cizí moc“. Tu představují primárně cizí vlády, státní orgány a politické strany. V praxi jimi ale mohou být i firmy či jiné organizace s vazbami na státní struktury. Při tom stačí, aby vztah mezi britskými subjekty a cizí mocí byl založen na neformální komunikaci či ústních pokynech. V případě vazeb na Rusko a Írán je navíc registrace u ministerstva vnitra povinná úplně pro všechny včetně obchodníků a akademiků.

Ve veřejných registrech si kdokoli bude moci dohledat detaily konkrétních aktivit, identifikaci všech zapojených osob i finančních odměn. Sankcí za porušení zákona je až pětileté vězení a pokuta do výše 1 % celosvětového obratu, respektive 1 % ročního rozpočtu.

Nový francouzský registr vlivové činnosti

Další západní zemí, která se vydala podobným směrem, je Francie. Tam v říjnu loňského roku spustili veřejný registr zahraniční vlivové činnosti. Příprava zákona probíhala přímo pod dohledem šéfa francouzské rozvědky.

I ve Francii se registrační povinnost týká jak organizací, tak jednotlivců, a to těch, kteří jednají na základě přání či instrukcí cizího aktéra s cílem ovlivnit politické rozhodování či jen prosazovat zájmy cizí moci. Zadání od cizí moci navíc ani nemusí být nijak konkrétní. Zároveň se zákon týká jen aktérů ze zemí mimo EU.

Dotčené subjekty mají každoročně povinnost reportovat úřadům detailní informace o své činnosti. Ty navíc budou veřejné. Francie zavedla za porušení povinnosti až tříleté vězení. Kromě toho mohou Francouzi dostat milionové pokuty a hrozí jim i medializace jejich případu jako součást trestu.

Fiala chtěl represi, Babiš chce transparentnost

Detailnější pohled na obdobné zákony v západních státech ukazuje, že navrhovaná právní úprava nijak nevybočuje z mantinelů nastavených v zahraničí, a to ani v případě pracovní verze, která unikla do médií. Argumentace kritiků je proto zcela účelová a kontrastuje s podporou kriminalizace „neoprávněné činnosti pro cizí moc“, kterou bývalá vláda Petra Fialy (ODS) protlačila – a to s veřejnou podporou ze strany Bezpečnostní informační služby (BIS).

Náměstek ministra spravedlnosti Zdeněk Koudelka se domnívá, že mezi Fialovou a Babišovou vládu je jeden zásadní rozdíl. „Rakušan, Fiala a Lipavský chtěli rozšířit politickou trestní represi u nás. Inspirovali se trestním právem komunistického režimu. Navrhovatelé zákona o průhlednosti politických neziskovek nechtějí nikoho zavírat, jen chtějí, aby spolky a jiné organizace, které chtějí ovlivnit výkon státní moci u nás, zveřejnily původ svého zahraničního financování, aby bylo jasno, v zájmu jaké cizí moci jednají, ať už je to Rusko, USA, Evropská komise či Německo,“ vysvětluje Koudelka pro ParlamentníListy.cz.

Neziskovky, „nezávislá“ média a s nimi spojení politici se chystaného zákona bojí proto, že dosud skutečné motivy své činnosti zastírali. „Zákon přispěje k tomu, že kdo chce ovlivňovat politiku, má ukázat, za jaké peníze to dělá. Dnes to platí pro politické strany, jejichž financování je regulováno a musejí zveřejňovat své dárce. Jde tedy o rozšíření tohoto principu i na další subjekty, které chtějí ovlivňovat výkon státní moci u nás, aniž by se účastnily voleb. Zvláště by to mělo platit pro ty politické neziskovky, které pobírají od našeho státu různé dotace,“ dodává náměstek ministra spravedlnosti.

„Je načase jednat“

Podle Roberta Kotziana, autora knihy Politické neziskovky a jejich boj proti západní civilizaci, se masivní kampaň proti zákonu spustila proto, že většina politických neziskovek zřejmě řadu podstatných věcí tají. „Budou proti jakékoli podobě zákona, který zavede tolik potřebnou transparentnost politických neziskovek. Vědí, že globalistické neziskovky jsou vlivnou silou, která stojí na jejich straně. Vedle toho s nimi souzní ideologicky,“ zdůrazňuje Kotzian.

Připouští, že by k formulaci zákona možná přistoupil jinak, ale rozhodně vítá, že má koalice zájem příslušný zákon přijmout. Podobně věc vidí právník Tomáš Nielsen, zakladatel Institutu práva a občanských svobod Pro Libertate. ParlamentnímListům.cz řekl, že některé aspekty uniklé pracovní verze pokládá za problematické, zejména s ohledem na případnou ochranu osobních údajů, šíři zákona či přiměřenost sankcí.

„Pokud jde o nyní diskutovaný návrh, je toho dost, na čem je potřeba zapracovat. Kritici úpravy, bohužel, zjevně nejsou schopni odborné korektní diskuse. Místo konstruktivní kritiky proto zase slyšíme jen bezobsažné výkřiky o ruské cestě,“ konstatuje Nielsen.

A dodává, že za tím je právě strach z transparentnosti. „Těm tzv. politickým neziskovkám vadí transparentnost jako taková. Protože ta by odhalila jejich pravou podstatu. Jsem přesvědčen, že neziskový sektor je dlouhodobě zneužíván k obcházení pravidel o financování politických stran, volebních kampaní, že je nástrojem lobbingu a manipulace. A to nejen ze strany zahraničních subjektů, ale i subjektů domácích. A že je na čase s tím něco udělat,“ uzavírá.

Debata o zákonu tak nakonec odhaluje něco jiného, než jen spor o paragrafy. Ukazuje, jak nervózní dokáže být opoziční scéna ve chvíli, kdy se začne mluvit o skutečné transparentnosti. Pokud by totiž zákon opravdu vstoupil v platnost, mohlo by se ukázat, kdo v české politice skutečně tahal za nitky – a čí zájmy se tu ve skutečnosti prosazují.

https://www.facebook.com/reel/1250714213331954

https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-blizky-a-stredni-vychod-americane-se-mohou-zmocnit-iranskeho-uranu-akci-by-provedla-elitni-jednotka-delta-force-40567384

https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-usa-povolily-nakupovat-ruskou-ropu-40567526

Čt, 12. 03. 2026, 21:49

Autor

Vidlák a.a.

Štítky

Írán

USA

válka

jaderné zbrojení

Válka proti Íránu je už prakticky vyhraná, holedbal se několikrát Donald Trump. Vzápětí Íránci zapálili několik dalších tankerů, zasáhli další přístavní infrastrukturu pomocí levných dronů, odmítli jednat a odmítli se vzdát. Je tak nějak houby platné, ukazovat grafy, o kolik méně íránských střel denně létá, když toho nejdůležitějšího pořád schopni jsou. Doprava přes Hormuzský průliv je zastavená, přístavy i tankery hoří a lepší to nebude i kdyby se stíhačky F-35 na hlavu stavěly.

O rychlém vítězství nejvíc svědčí to, že do oblasti míří plnou parou třetí letadlová loď a Západ uvolňuje ze svých strategických rezerv milionby barelů ropy, aby stlačil cenu dolů. Peršané, jak se ukazuje, nejsou největším nepřítelem Donalda Trumpa. Ve skutečnosti Trump bojuje proti Demokratům a vysokým cenám benzínu. Íránci tomu jen trošku pomáhají. Izraelci jsou také určitě nadšení skvělým vývojem války, kdy přece tak skvěle zničili Hizballáh a ten jim najednou zase ostřeluje Galileu. Trestná výprava proti tmářským ajatoláhům se změnila ve vleklou válku s technologicky slušně vyspělým nepřítelem, který se na takový den dlouho předlouho připravoval nejen vojensky, ale také ideologicky.

Takhle nějak vypadal pro Američany rok 1945. Ve válce proti Japoncům měli obrovskou převahu. Bombardovali si jejich města zcela dle libosti. Potopili jim většinu jejich flotily. Blížili se k japonské pevnině a začali zjišťovat, kolik sil, peněz i životů jejich vítězství bude stát. Začali zjišťovat, že svazy bombardérů nad Tokiem nestačí a Japončíci budou bojovat klidně pomocí klacků a kamenů, ale prostě nepřestanou. Ano, je možné zvítězit, ale cena bude hrozná.

Podle mě, teď Donalda zásobují podobnými analýzami. Režim se nerozpadl, ba naopak, posílil. Réza Pahláví tam má asi takovou podporu jako Putin v Kyjevě, americká podpora války je možná rétoricky dostatečná, ale jen do oznámení odvodů… Žádní spojenci, kteří by se obětovali pro evropské a transatlantické hodnoty už nejsou k dispozici, bo všichni viděli, jak dopadli Kurdové v Sýrii a Ukrajinci na Donbase. V Íránu už není co bombardovat, aby z něčeho CNN mohla dělat zprávy o brzkém triumfu… A celý svět se na to dívá.

Nový multipolární řád váží americkou sílu a shledává ji lehkou. Američané nedokázali ochránit své spojence, nedokázali ochránit obchodní trasy, musejí stahovat rakety ze všech koutů světa a uvolňovat své ropné rezervy. Perský lev se nesklonil před americkým orlem a ono to stačí. Soudruhu Si, před čtyřmi roky si na Američany troufnul Putin, teď si na ně troufli Íránci, copak my budeme kolem Tchajwanu pořád jen dělat cvičení? Takhle to teď musí vypadat v brífingových místnostech v Pekingu.

Cena za americké vítězství bude hrozná… Skoro tak hrozná, jako posměch za americkou porážku od „kozomrdů z Teheránu.“ Takhle to ještě před týdnem říkali podporovatelé americké intervence, ne? Předháněli se v líčení primitivnosti íránského režimu a zdůrazňování vlastní vyspělosti. O to je horší, když tato vyspělost podlehne prostému odhodlání a ochotě k obětem. Každá prohra je ponižující, ale když prohrajete se soupeřem, který vás vlastně ani nebyl hoden, je to ještě horší.

V roce 1945 Američané svou kvadraturu kruhu rozetnuli. Jestliže nechtěli zaplatit statisíci padlými za pozemní invazi na japonské ostrovy, museli nasadit atomové bomby. Můžeme se dohadovat, jestli Japonsko kapitulovalo kvůli jaderným úderum na Hirošimu a Nagasaki, nebo kvůli sovětskému útoku na japonskou Kuantungskou armádu, ale Američané jsou dodnes přesvědčeni o tom, že právě jejich atomovky zkrátily válku a zachránily statisíce amerických životů.

Donald Trump je v podobné situaci jako Harry Truman. Ne, je na tom vlastně hůř. Má nad Íránem volné nebe, ale nemá jeho kapitulaci. Může ještě bombardovat civilisty, ale nikdo s ním nechce jednat, nikdo si za Ameriku nehodlá pálit prsty, jeho domácí nepřátelé se už šikují a on nemá čas. Navíc, Íránci, hajzlové jedni, exportují víc ropy než před válkou. Nepřítel Číňan ropu má, ale nemá ji spojenec Japonec. A se spojencem jakým je v této válce Izrael, už žádného nepřítele vlastně nepotřebuje. Jestli to celé Trump rozpoutal kvůli Epstein files, tak musím suše konstatovat, že tato páka na něj existuje i nadále.

Jsem úplně mimo, když si začínám myslet, že jediný způsob, jak to mohou Američané ještě vyhrát, nemít u toho velké ztráty a udělat to rychle, je atomovka? Nedovedu si totiž představit, že by to prostě ukončili a odešli domů. To by jim jako vítězství neuznal ani Maršál Petrla, ba dokonce ani Tomáš Zdechovský. Uznávám, že v Afghanistánu to proběhlo podobně trapně, ale tam už se stahovali po dvaceti letech a všem už byl Tálibán ukradený. Ohledně Íránu ještě únava neproběhla a před týdnem ještě velké množství lidí Donaldovi tleskalo, že to toho šel. Ti mu teď nezatleskají za to, že toho nechal a oni jsou za blbce.

Jestliže má válka s Íránem skončit brzy a prakticky beze ztrát, buď musejí „Ami go home“ a nebo musejí „Bomb, baby, Bomb!“ Konvenční bombardování je drahé a už se obrátilo proti nim s jednou školou, takže Trumpovi zbývá buď ukázat epické odhodlání a udělat nemyslitelné a nebo ukázat, že světový hegemon už na to nemá. A pokud na to nemá světový hegemon, nemá na to ani Izrael, protože když vrtíte psem, musí to být velký a silný pes.

Neříkám, že Američané (nebo Izraelci) do atomovky půjdou. Jen říkám, že v této situaci jim nezbývá nic jiného, než tu myšlenku zvažovat a že je den ode dne lákavější. A víte, jak dneska přemýšlí celý Západ – když něco nefunguje, chce to víc! Evropská integrace nefunguje, chce to víc integrace. Sankce na Rusko nefungují, chce to víc sankcí. Bombardování na Írán nezabírá…. chce to větší kalibr. Atomový kalibr. Jsme přece nejsilnější, nejlepší, největší, nejdokonalejší… my můžeme všechno!

S každým dalším dnem, kdy je Hormuz zavřený (a Američané bezradní), se zvyšuje pravděpodobnost extrémního rychlého řešení. Je to jediné řešení, které by z vleklé války a světové krize ještě udělalo vítězství. Za hroznou (ale neamerickou) cenu. Bohužel, jedna a jedna jsou dvě.

__________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém blogování, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600