https://www.facebook.com/groups/2223603141739826/permalink/2351483058951833/?rdid=vNaKqac9e30u2ehi&share_url=https%3A%2F%2Fwww.facebook.com%2Fshare%2Fv%2F1BYAiJWZnD%2F#

https://www.facebook.com/share/v/1BYAiJWZnD

03.07.2026 14:20 | Monitoring

autor: Naďa Borská

Prezident Petr Pavel požaduje od premiéra Andreje Babiše důkazy pro jeho tvrzení, že poškozuje Českou republiku. Úkolu se chopil zlínský podnikatel Petr Sodomka. A důvodů našel hned několik. Od slov o Donaldu Trumpovi přes Green Deal až po podporu ztráty české suverenity.

TADY TO MÁŠ TY NAMISTROVANÝ HŇUPE‘!

Podnikatel Petr Sodomka se na svém facebookovém účtu vyjádřil k některým krokům prezidenta Petra Pavla. Konkrétně k jeho žádosti, aby premiér předložil důkazy, že Petr Pavel poškozuje Českou republiku. A sestavil výčet důvodů, podle kterých se dle něho dá tvrdit, že Petr Pavel ČR skutečně poškozuje. Opírá se přitom o články mainstreamových médií. 

S

„Čína oznámila ukončení veškerých kontaktů s českým prezidentem,“ konstatuje Sodomka a píše, že prezident, místo toho, aby aktivně prováděl a podporoval diplomacii vůči jedné z rozhodujících velmocí planety, ohrozil naše vzájemné vztahy svou soukromou aktivitou a ještě se dětinsky poškleboval, že žádné vztahy s Čínou stejně nebyly.

Narážel tím na nespokojenost, kterou Číňané vyjádřili kvůli Pavlově návštěvě dalajlámy.

Dále komentuje „nediplomatickou kritiku amerického prezidenta“. „Prezident opakovaně kritizoval prezidenta Spojených států, našeho nejvýznamnějšího spojence v NATO. Naposledy v dubnu letošního roku – tedy pár měsíců před summitem v Ankaře. Jen za toto ostudné srovnávání Trumpa s Putinem, které nemá s diplomacií nic společného, si Pavel zaslouží, aby mu byla odmítnuta cesta do Ankary,“ soudí Sodomka.

Koruna je symbol státnosti a důležitý ekonomický nástroj

Vyjádřil se také k Pavlově „snaze o vzdání se českého práva veta v EU“. „Prezident se tímto krokem staví proti dlouhodobé linii české zahraniční politiky. Právo veta bylo vždy vnímáno jako klíčová pojistka naší suverenity, která brání tomu, aby menší státy byly přehlasovány velkými unijními hráči. Dobrovolná rezignace na tento nástroj oslabuje naši vyjednávací pozici v zahraničí a je krokem směrem k evropskému centralismu, který většina českých občanů i politiků dlouhodobě odmítá,“ zdůraznil Sodomka.

Věnoval se i Pavlovu „tlaku na opuštění české koruny“. „Prezident opakovaně a systematicky vyzývá k přijetí eura a opuštění české koruny, kterou přitom většina veřejnosti vnímá nejen jako klíčový symbol naší národní státnosti, ale také jako důležitý ekonomický nástroj. Prezident zcela ignoruje fakt, že vlastní měna dává ČNB možnost provádět samostatnou měnovou politiku šitou na míru naší průmyslové ekonomice. Tlačením země do eurozóny nás prezident zbavuje zásadního obranného mechanismu proti vnějším ekonomickým krizím a dobrovolně předává kontrolu nad našimi financemi do rukou ECB, což jde přímo proti zájmům českých občanů a naší hospodářské suverenitě,“ uvádí Sodomka.

Upozorňuje na absenci obhajoby českého průmyslu a prosazování zelené agendy. „Prezident netlačí na revizi unijních klimatických cílů (Green Deal), které mají drtivý dopad na český automobilový průmysl a další, pro celou republiku zásadní odvětví. Zatímco sousední země jako Polsko tvrdě bojují za své průmyslové zájmy, český prezident je zcela konformní vůči Bruselu a jeho politice,“ napsal publicista.

Podpořil sjezd landsmanšaftu a nezastal se prezidenta Beneše

Komentuje i udělení záštity nad sjezdem SdL, mlčení k hanobení Benešovy sochy. „Prezident jako hlava státu propůjčil svou autoritu a udělil záštitu festivalu Meeting Brno, v jehož rámci se poprvé v ČR konal sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SdL). Petr Pavel tak učinil i přes ostrý nesouhlas Poslanecké sněmovny, která konání sjezdu oficiálně odsoudila a označila za provokaci. Tímto krokem prezident otevřel hluboká historická traumata české společnosti a zrelativizoval poválečné uspořádání a zpochybnění Benešových dekretů. Korunu celé věci prezident nasadil svým naprostým mlčením, když v souvislosti s těmito aktivitami došlo k ostudnému hanobení sochy Edvarda Beneše v Brně. Jako hlava státu se zakladatele naší moderní státnosti veřejně nezastal, čímž ukázal, že raději ustupuje cizím zájmům, než aby hájil historickou čest vlastní země,“ soudí Sodomka.

Vyjádřil se také k ohýbání Ústavy a vytváření nedůvěry občanů v právní stát. „Ačkoliv Petr Pavel v kampani sliboval úzkostlivé dodržování ústavních mantinelů, v praxi se pustil do nebezpečného ohýbání pravidel a posilování hradních pravomocí na úkor parlamentního systému. Svévolně odmítnul jmenovat řádně nominovaného ministra Filipa Turka. V posledních dnech kvůli summitu v Ankaře vyvolal bezprecedentní kompetenční spor u Ústavního soudu. Místo stability tak prezident vytváří ústavní chaos, zpochybňuje rovnováhu mocí v zemi a oslabuje důvěru občanů v právní stát.“

02.07.2026 20:00 | Komentář

autor: Ivan Hoffman

POHLED IVANA HOFFMANA Dnes už si to někteří nedovedou představit, ale kdysi byl brněnský Ústavní soud respektovanou institucí, vzpomíná Ivan Hoffman. Dnes je symbolem úpadku českého práva.

Dnes už si to většina lidí neumí představit, ale Ústavní soud míval kdysi vysokou prestiž. Nejen formální, ale také neformální. Zásluhu na tom měli juristé, jako byl Vojtěch Cepl, Pavel Holländer anebo Eliška Wagnerová. Mimochodem, díky Otakaru Motejlovi mělo prestiž ministerstvo spravedlnosti a pak úřad ombudsmana. Je to o lidech, jak se říká. Respektovanou instituci Ústavního soudu svým politikařením hodně zdevastoval předseda Rychetský a její kdysi dobré jméno právě zcela zničil pan Baxa. 

U frašky ohledně novátorského předběžného opatření úkolujícího vládu se nepatřičně přeceňuje role prezidenta. Presidenti si logicky o sobě hodně myslí. Ti vzdělanější ovšem bývají seznámení s ústavou a akceptují mantinely, ve kterých je jim dáno sehrát obřadnou, ceremoniální roli, a vystačí si s plněním protokolu. Ten současný má na výklad ústavy své lidi a ti mu namluvili, že si může dělat co chce. A namluvili mu to proto, že mu současně říkají, co má dělat. V parlamentním systému se chová jako v presidentském, což samozřejmě způsobuje procedurální konflikty s vládou.

Problém ovšem není prezident narcis, a jeho předvolební kampaň, při které se promyšleně profiluje konfliktem. Podstatný je systémový problém, jehož důsledkem je politizace Ústavního soudu. Úpadek justice je důsledek úpadku politiky. Nekvalitní politici obsazují Ústavní soud nekvalitními právníky, kteří nejsou vybíráni s ohledem na svou erudici a životní moudrost, nýbrž s ohledem na jejich politickou orientaci, zaručující do budoucna loajalitu k těm, kteří je navrhli a jmenovali. Výsledkem je ústavní sbor, postrádající jako celek funkční gramotnost.

Funkční gramotností se myslí schopnost pochopit čtený text, v našem případě Ústavu, v souvislostech. Ústavní soudci se zjevně zasekli při čtení věty v paragrafu 63 Ústavy že „prezident zastupuje stát navenek“. Nejsou schopni domyslet, co plyne z dalších ustanovení, které toto zastupování upřesňují. Například že k zastupování president potřebuje spolupodpis předsedy vlády, nebo jím pověřeného člena. Funkční negramotnost, neschopnost porozumět textu, který mají interpretovat, činí z Ústavního soudu nekompetentní, a proto i nepoužitelný a nepotřebný hlouček přeplacených překrucovačů paragrafů.

V dnešním zdivočelém světě jsou ústavní soudy obecně pod silným politickým tlakem. Příkladem je Polsko, kde politici ústavní soud už delší dobu ignorují s tím, že je okupován opozicí. Když zpolitizovaní ústavní soudci něco nařídí, aniž by měli exekutivní moc vymáhat, co nařídili, ukazují tím na svou slabost a zbytečnost. Sami si snižují rejting. Jejich verdikty v jiných případech se pak vnímají jako nedůvěryhodné a zbytné. Politický život už výroky ústavních aktivistů přehlíží, na učené řeči, postrádající moudrost nikdo není zvědavý.

Úpadek Ústavního soudu je trend, který většina laiků neřeší. J to přirozené, lidé mají dost vlastních starostí. Zajímavější je, že si nedělá vrásky ani většina dnešních juristů ve středním věku a mladších. Za Ústavní soud se stydí pouze právníci starší a staří. Těm se z politikaření a ze servility soudců k prezidentovi, který je jmenoval a hlavně pak z absence noblesy zvedá buďto adrenalin, anebo žaludek.