https://www.facebook.com/reel/1660708291771072

A teď si představ…při povodních…kdyby nebyly ?????!!!!

Přehrady a jejich rok dokončení:

Lipno 1957

Orlík 1960

Novomlýnská 1988

Švihov 1968

Nechranice 1968

Slapy 1955

Věstonická 1980

Rozkoš 1966

Slezská Harta 1997 (vyprojektováno a rozestavěno před ř.1989)

Vranov 1934

Jesenice 1961

Mušovská 1978

Dalešice 1978

Hracholusky 1964

Hněvkovice 1992

Přísečnice 1976

Skalka 1964

Šance 1969

Kružberk 1955

Žermanice 1958

Těrlicko 1964

Brno 1940

Olešná 1960

Baška 1961

Znojmo 1966

Košín 1978

A co se postavilo v době kapitalismu po roce 1989 ???? HOVNO !! Vláda Lubomíra Štrougala měla před r. 1989 připravený projekt na 250 retenčních nádrží, které by zachycovaly většinu vod při extrémních povodních. Za posledních 35 let tzv. demokraté nerealizovali ani jedinou. Jediné co  dokázali – rozkrást a rozprodat republiku !!!!

Povedená beseda s „větrnými developery“. Lidé se chtěli ptát, starosta na ně volal policii

03.04.2026 7:53 | Rozhovor

autor: Jakub Vosáhlo

Bronislav Sedláček popisuje aroganci moci, která se změnila ve fiasko v průběhu jednoho večera prezentace „větrných developerů“ v Horšicích na Plzeňsku. Je to podle něj antické drama v pěti dějstvích. Starosta uspořádal pro developera s ekoaktivisty uzavřenou prezentaci, na zástupce odpůrců poslal policii a skončil odmítnutím zastupitelstva obce.

Drama začíná expozicí. Co bylo v Horšicích v plánu?

Horšice jsou malá obec na Plzeňsku, mají kolem 420 obyvatel. Starosta Horšic Ing. Stanislav Dobrý se rozhodl uspořádat prezentaci developera větrných elektráren a neponechal nic náhodě. Předem věděl, jak se kdo bude chovat, z čehož mu vyplynulo, které osoby má nebo nemá vpustit do sálu. Pozvánka na „besedu“ byla určena pouze pro místní obyvatele a chalupáři či chataři původně neměli přístup. Nátlakem ze strany občanů byl nakonec umožněn vstup těmto dotčeným majitelům nemovitostí, které měl starosta původně v úmyslu z jednání vyloučit kvůli zcela legitimním protestům proti znehodnocení rekreačních nemovitostí.

Plánované akci předcházelo podobné setkání v obci Řenči. Již tam pan starosta Ing. Dobrý prohlásil, že „dezinformátory“ na svou besedu nevpustí. Povoleným „diskutujícím“ měl být aktivista hnutí Duha Jan Rovenský, jehož úkolem bylo občanům v uzavřeném prostředí a předem připraveném programu vysvětlit výhody větrných elektráren, které měl investor v úmyslu v katastru obce stavět. Dále pan Ing. Hosnedl coby odborník EIA.

Občanům se tento starostův přístup přestal zamlouvat, byla v tom i prosba o pomoc některým z nich a byla v tom i výzva je v takové situaci nenechat na pospas. Samolibý úsměv starosty byl velmi silným motivem k tomu, aby se situace změnila. Tehdy jsem panu Dobrému řekl: „Pane starosto, Vaše názory a prohlášení nejsou nadřazeny zákonům této země!“.

Druhou fází je kolize. Jak probíhaly přípravy a zahájení starostovy prezentace s developerem a aktivistou Rovenským?

V Horšicích žije řada osob, které se z různých důvodů, ať už zdravotních nebo nepřítomnosti v den prezentace, nemohly zúčastnit. O developerovy větrné elektrárny ale tito lidé vůbec nestáli. Názory pana Rovenského jim byly většinou předem známy a nechápali, proč má takový jednostranně vyhlášený aktivista dělat panu starostovi a developerovi na obecní schůzi agitátora, a ještě tam odmítají vpustit opačné názory. Když jsme těmto lidem nabídli, že je na schůzi zastoupíme, radostně souhlasili a poskytli nám plné moci, které, aby byly nezpochybnitelné, nechali raději úředně ověřit, což se nakonec ukázalo klíčovým momentem. Po této zkušenosti doporučujeme i ostatním nic neponechat náhodě. Kde jsou peníze, končí někdy očekávaná tolerance a slušnost. Vybaveni úředně ověřenou plnou mocí jsme se dostavili v zastoupení horšických občanů na besedu.

Když už tedy jedeme v tom dramatu, tak třetí fází je krize. Jak vás pan starosta Dobrý s platnou plnou mocí uvítal?

V tom je právě hlavní zápletka celého dramatu, který pobaví čtenáře. Část vedení obce nám fyzicky zastoupila cestu mezi občany, takže jsme se odsunuli stranou od dveří. Když jsme předložili právoplatné zmocnění od místních občanů, odmítl pan starosta Dobrý toto respektovat a začala intenzivní diskuze o tom, zda můžeme na neveřejnou besedu nebo nemůžeme. Nakonec jsme se my tři „narušitelé“ proti naší vůli přesunuli ven z budovy, abychom „nebránili zahájení besedy“, na které nám starosta násilím zabránil v účasti. My jsme se s nimi nestrkali ani neprali, ale on a jeho pomocníci nám fyzicky zastoupili cestu a vstup nám zablokovali, de facto nás vystrkali ven, i když k fyzickému napadení nedošlo.

Mezitím pan starosta volal na policii. U toho rozhovoru jsme nebyli, ale v krátkém časovém sledu dorazilo celé komando: čtyři policejní auta z různých směrů a v nich asi deset ozbrojených policistů včetně psa. Starostovo volání na tísňovou policejní linku muselo být tedy velmi naléhavé a úpěnlivé a mohlo znít asi takto: „Na pokojnou besedu místních obyvatel se pokouší vniknout organizovaná skupina, přijeďte prosím co nejdříve!!!“

Následuje peripetie. Jak se chovala policie, která si pro vás na základě výzvy starosty Ing. Dobrého přijela?

Policisté naštěstí neměli ruce na zbraních, ale postupovali vůči nám nekompromisně, avšak zcela v dikci zákona. Já jim mohu jen poděkovat za profesionální přístup.

Po asi půlhodinovém prověřování právního rámce našeho požadavku a konzultaci s operačním střediskem policisté zcela v souladu se zákonem seznali, že nám nemůže nikdo bránit ve vstupu. Tuto informaci sdělili vedení obce a byli jsme, za potlesku několika místních a policejní asistence, konečně vpuštěni dovnitř.

A co na to pan starosta poté, co jej policie, kterou si on sám povolal, přinutila respektovat zákony?

Výraz pana starosty byl tak autentický, že jsme tak kyselý obličej neviděli ještě ani v žádném akčním filmu, natož u starosty, který je voleným funkcionářem a měl by respektovat vůli a názory všech svých občanů.

Po této epizodě starosta Horšic lidem v sále řekl, že se díky nám zbytečně protáhla beseda o půl hodiny. Nevím, zda šlo o další projev arogance moci nebo pokračování scénáře, kdy chtěl developerům s aktivistou Rovenským poskytnout nerušené prostředí a uchránit je od opačných názorů „dezinformátorů“. Tedy v tomto případě jeho vlastních občanů, které jsme zastupovali. My neměli pověření schůzi rozvrátit, ale nenechat ji zmanipulovat a jasným způsobem prezentovat názor těch, kteří větrné elektrárny nechtějí, a namísto agitky s aktivisty typu pana Rovenského vynutit dialog občanů, co vlastně chtějí.

Jak probíhala vlastní beseda?

Po delší době dalších starostových komentářů jsme dospěli ke kýženému cíli večera, tedy ke skutečné diskuzi s investory a zvláštní postavou v sále, panem Rovenským. Tento zástupce hnutí Duha, jak se sám prezentuje, objíždí celou zemi a na besedách občanům vysvětluje, že se mu to sice samotnému nelíbí, ale „větrníky“ jsou správnou cestou pro vývoj obce, ČR, Evropy, planety Země a vlastně asi i celého vesmíru.

Nikdo samozřejmě nepopírá to, že se klimatické změny dějí, i když je kolem nich celá řada jiných teorií, než jsou skleníkové plyny. Budiž. Zato pan Rovenský jako zástupce „ekologického“ hnutí popírá další ekologické a environmentální dopady instalace větrné energetiky na zemědělské půdě a její nevratné devastace včetně rizika ohrožení spodních vod. O současných vědeckých poznatcích a výzkumech o riziku umisťování těchto zařízení v těsné blízkosti lidských obydlí se obvykle vyjadřuje tak, že vůbec neexistují, anebo celou problematiku bagatelizuje. Podle jeho názoru pocházejí i evropské a americké výzkumy z „ruských dezinformačních zdrojů“. Bydlení je pak rizikové v důsledku infrazvuků a spadu jedovatého karcinogenního mikroskopického prachu postupném obrušování vrtulí ve vysoké rychlosti otáčení, jak píší čeští i zahraniční vědci, například profesor Turánek

Psali jsme:

• Škodí, ač si toho hned nevšimneme. Profesor rozetnul větrníky

Krajina je také nenávratně znehodnocena, což píše například i ekolog Václav Cílek v Solárním magazínu.

Nikdo z nás, a následně i většiny občanů, pořádně nechápal, jaký typ „ekologie“ nám vlastně přišel pan Rovenský prezentovat a zda nešlo spíše o komerční agitku pro investora. Na rozdíl od nás toto pan Rovenský nedělá ve volném čase, ale živí se tím a pobírá za to mzdu. Za řeči o evropských závazcích ČR, zachování zemědělské půdy a ohrožení podzemních vod by asi žádný investor ekologům nezaplatil.

Co na ty podzemní vody investor, když se jich ani přítomný ekologický aktivista pan Rovenský nezastal?

Zástupce investora pan Vaňátko, v našem kraji také osoba nikoli neznámá, na mou otázku, která mu již byla položena v Řenči o týden dříve: „Jak byste postupovali v případě narušení toku podzemních vod díky mikrootřesům?“ odpověděl: „Vyřešili bychom to finančními kompenzacemi“. On tím ovšem nemyslí stavbu vodovodu, ale peníze. Ty ovšem nejsou takové, abyste se z domu bez funkční studny mohli odstěhovat a pořídit si jiné obydlí.

Jinými slovy, kdyby náhodou došlo k situaci, že si nepustíte vodu z kohoutku, budete mít sice peníze za větrník v blízkosti obce a každý měsíc vám přistane jakási částka na účtu. Samozřejmě není jistota, že se to stane, vědci před tím pouze varují a pořádný průzkum se obvykle nedělá. Ale pokud by se tak náhodou stalo, je řešení ze strany investora oznámeno již předem: do domu bez vody vám bude posílat peníze, vy budete doma špinaví a vozit si z obchodu balenou vodu, ale o určitou částku bohatší. Toto řešení je ze strany investora vhodnou variantou zejména pro mladé rodiny s hypotékami nebo rodiče při večerním koupání dětí.

Zazněla ještě nějaká další zajímavá témata?

Po úvodním policejním thrilleru, iniciovaném panem starostou, proběhla celá beseda v relativním klidu. Jistý občan popisoval, že se zastupitelé jeli podívat do vísky, kde již větrník mají. Ale s menším výkonem a výrazně nižší. Nemůžeme srovnávat menší větrníky s monstry 240 m vysokými, to bychom se museli jet podívat do zahraničí, kde ale takové věže staví na pustých místech nebo alespoň v dostatečné několikakilometrové několika kilometrové ne pár stovek metrů od domu.

Na otázku, zda mají v té obci nějaké kompenzace, přiznal dotazovaný, že ano. Nešlo tedy o případ radosti z ekologického řešení, ale pouze další příklad úplaty v obci. A kdo ví, za co prodají to, co zde jejich předkové vybudovali, kdyby se chtěli odstěhovat. V Německu přeceňují banky nemovitosti v blízkosti větrných elektráren obvykle o 40 % dolů, takže za větší polovinu ceny nemovitosti asi ano. Samozřejmě kdyby se k tomu větrníku někdo jiný chtěl nastěhovat, nemovitosti v jejich těsné blízkosti jsou v zahraničí obvykle zcela neprodejné.

Posledním dějstvím dramatu bývá katastrofa. Jaký byl verdikt zastupitelstva?

Následně se zastupitelé veřejně vyjádřili k tomu, zda jsou nebo nejsou pro větrníky. Většina byla veřejně proti.

Dopadlo to tedy pro lidi a jejich prostředí pro život dobře?

Toto představení ano, ale starosta s developerem to nevzdávají. Starosta, případně zastupitelstvo může stále rozhodovat o velmi závažných záležitostech, které mohou natolik ovlivnit kvalitu vašeho života, že se raději odstěhujete jinam.

Developer se starostou dále zkouší štěstí?

Vypadá to, že ano. Přesto že předem připravené představení skončilo totálním fiaskem, probíhá nyní v obci anketa, která má ukázat, zda obyvatelé větrníky v obci chtějí či ne. Na základě této ankety prý bude zastupitelstvo, které už jednou veřejně výstavbu odmítlo, postupovat dále. Všichni se obávají o věrohodnost této ankety, která probíhá opět v režii pana starosty zvláštním, netransparentním a zmanipulovaným způsobem.

Oslovováni jsou pouze určití vybraní lidé a jim je slibována úplata. Sobotní nocí prošla v Horšicích obcí tajemná zahalená postava a naházela do schránek vybraných obyvatel dva letáky. V prvním investor slibuje coby profit mnoho benefitů. Druhým listem ve schránce byl anonymní pamflet, který byl vhazován těm samým vybraným lidem současně s nabídkou developera, horoval pro větrníky a vyjadřoval obavy z „fanatiků“, kteří s nimi nesouhlasí.
Kdepak se vzala ta temná postava se seznamem místních a znalostí jejich názoru, kteří jsou pro a kteří jsou proti? Že by se o to postaral někdo z vedení obce? Někteří zvažují i trestní oznámení, aby tyhle opakované praktiky někdo vyšetřil a udělal s nimi rázný konec.

Zmiňujete, že ta tajemná postava nabízela vybraným občanům „mnoho benefitů“. Co měli vybraní občané za svůj hlas dostat?

Například 10 MWh za rok po dobu provozu zdarma na jeden dům. U rodinného domu s tepelným čerpadlem a elektrickým sporákem je to asi 10 procent jeho energetické spotřeby, ale zapomněli u toho dodat, že budou muset dále platit zvyšující se distribuční sazbu. Ve skutečnosti tedy sleva na elektřinu asi tak 5 procent za rok za to, že se celé dny budou dívat na hlučící elektrárnu. U domácností, které topí dřevem, je to o něco více.

Dále pošlou lidem jednou za rok na účet po zdanění cca 8.000,-Kč při jednom větrníku, při čtyřech prý „až“ 32.000,-Kč. Po 12 letech provozu a splacení všech úvěrů až dvojnásobek za předpokladu, že bude firma ještě existovat. Takový závazek ale obvykle skončil s prodejem elektrárny nebo projektu jinému vlastníkovi. Pokud to správně neošetříte a elektrárnu by v budoucnu vykoupil třeba ČEZ nebo nějaká investiční skupina větrných baronů, je velké riziko, že už nedostanete vůbec nic. Neuvádí zde, zda je to míněno na osobu nebo na nemovitost, ve druhém případě je potřeba vydělit částku počtem osob v domácnosti.

Psali jsme:

• NKÚ: Dotace na obnovu místních komunikací, často neúčelné a s mizivým přínosem
• Komrsková (Piráti): Pražané postupně přijímají principy cirkulární ekonomiky za své
• 600 miliard Kč úniku ročně. To řešme, ne živnostníky, žádá Tůma z PRO

A co nabízejí podobní developeři jinde? Nejistý slib asi tak 420 korun na měsíc a na hlavu za neodvolatelný závazek, že větrný park několik dalších desetiletí vy i vaše děti ve své blízkosti strpíte.

Jaké vidíte riziko pro občany, kteří by tuto úplatu přijali?

Podstatné je, že pokud s něčím takovým svolíte, je o mnoho obtíženější domáhat se náhrady škody na nemovitém majetku a v určitých případech i plnohodnotné náhrady škody na zdraví.

Rozdíl je podobný, jako kdyby vám někdo ukradl auto nebo dům anebo si je od vás „vypůjčil“ za pro vás nevýhodnou cenu. Je to vaše hloupost, že jste s takovou cenou souhlasili, a soud může odmítnout další nároky vám i vašim dědicům.

Podobné případy jsme měli v minulosti s restitucemi budov: když majitele přinutil minulý režim prodat dům nebo pozemky za nevýhodnou cenu, která byla ale „obvyklá“, nevznikl na restituci žádný nárok. No a pokud je cena „obvyklá“ dnešních developerů 420 korun na osobu a na měsíc, těžko se vy budete za dva roky dovolávat náhrady škody poté, co zjistíte, že se v domě nedá bydlet a děti mají vlivem infrazvuku noční stresy a poruchy spánku.

Doporučujete tedy v případě nesouhlasu od developera úplatu nepřijmout a jít raději k soudu?

Úplata je tak směšná, že pokud nepatříte k vyloženě sociálně ohroženým skupinám, škodu na majetku a prostředí pro život vám nenahradí ani jednu z nich. Pokud jste v sociální nouzi, doporučuji tuto skutečnost připojit ke svému podpisu, aby bylo jasné, že máte tak malý důchod nebo jste na sociálních dávkách a jinak byste tu úplatu nepřijali. To potom naopak svědčí ve váš prospěch a developer se starostou, kteří vás k takovému řešení zmanipulovali, mohou za to být popotahováni a v určitých případech i stíháni. V odstoupení od projektu ČEZu na Ralsku hrála existence takovéto komunity v obci, kterou chtěl investor uplatit, jednu z klíčových rolí.

Co ještě nabízeli developer nebo starosta dále?

Druhým listem ve schránce, který vhazovali společně, nebyla nabídka, ale anonym. Neznámý pisatel ve svém pamfletu otevřeně horoval za větrníky a připojil zajímavý text na konci: „Nepodepíšu se. Po tom, co předváděli na besedě, se těch fanatiků bojím“. 

Organizátoři této selektivní „ankety“ v Horšicích považují odpůrce větného parku v obci za fanatiky?

Ano, už to tak vypadá. Ale fanaticky nikdo zatím vůbec neprotestoval, prostě těm dvěma, starostovi Dobrému a developerovi Vaňátkovi a zástupcům ČEZu lidé řekli, že o ně nestojí. Když odmítnete v obci podomního obchodníka nebo energetického šmejda, také to ještě neznamená, že jste fanatik, zejména když to uděláte slušným a korektním způsobem.

Ale máme z toho nepodepsaného pamfletu, který v souvislosti s aktivitou starosty s developerem Vaňátkem v obci některým lidem roznášeli, nový výraz. Po dezinformátorech a dezolátech se někteří občané stávají fanatiky, a to jenom proto, že chtějí odpovědi na otázky a hlídají si své zdraví a majetky.

Zřejmě měl ten neznámý agitátor na mysli kolektivizaci veřejného prostoru obce, do kterého všichni musí odevzdat část hodnoty svého nemovitého majetku a obětovat i zdravotní rizika infrazvuků a jedovatého prášku z vrtulí. Na rozdíl od komunismu se ale to veřejné blaho neprojeví na rozkvětu republiky, ale na soukromém kontě investora, kam zřejmě poputuje i část našich daní. Část možná i na jiných soukromých kontech, kdo takto intenzivně slibuje jedněm vybraným osobám, často slibuje i těm druhým, zejména pokud mu mohou k jeho ziskům dopomoci. Dokázat to nemůžeme, s igelitkou s krabicemi od vína zatím ta tajemná osoba neobcházela, jenom se sliby úplaty vyvoleným osobám a s pamflety. Možná že přijde, až nastane její čas, takový styl by tomu napovídal.

Starosta Dobrý je ale v tomto až na konci pomyslného řetězce arogance moci?

Ano, problém sahá až k současné vládě. Jinak by si to ani nedovolil. Politici naslibují hory i s horákama jen proto, aby se do funkce dostali. V tomto případě slíbili, že nebude green deal, a lidé jim i přes špatné zkušenosti z covidu znovu naletěli. Máme řadu historických zkušeností, v minulosti slibovali komunisté, že nebudou kolchozy, a sotva se dostali k moci, měsíc po Vítězném únoru už kolektivizovali venkov. Nebo popřeli měnovou reformu v době, kdy už měli na letišti nové bankovky ze Sovětského Svazu.

Tohle nám přijde podobné: v pondělí 15. prosince jmenuje prezident novou vládu a v pátek 19. prosince zahájil nový ministr aukce na přidělování státních finančních garancí větným developerům? Toto měl být program, kdy vláda slibovala že nebude green deal a nebude dále zadlužovat státní rozpočet, který již v prvním týdnu zatěžuje příslibem dotací green dealu?

Ten příběh vypadá na celý řetězec: starosta Dobrý poskytne developerovi obecní souhlas a v některých případech i pozemky a ministr Havlíček státní peníze?

Ano, a pak má developer parcelu a má i za co stavět. Co se týče evropských závazků, vláda velmi dobře ví, že má vhodné pozemky jinde. Ví, že nemusí, a dokonce podle evropských zákonů ani nemá využívat zemědělskou půdu, a přesto se na Ministerstvu pro místní rozvoj připravují mapy o nás bez nás. Paní ministryně Mrázová se po těchto měsících netransparentních příprav, kterých se účastnili ekologičtí aktivisté typu Martina Abela a zainteresovaní investoři, chystá omezit práva občanů a rozdat developerům pozemky na zemědělské půdě v blízkosti obydlených oblastí.

Bude to jako pan Dobrý v republikovém měřítku a podobným způsobem se musíme na tento postup připravit. Developerům nejde o charitu a veřejná správa s nimi netransparentním způsobem spolupracuje na úrovni obcí i na úrovni vlády.

Je otázkou, jak dlouho si ještě lidé nechají líbit tento nezákonný postup, kdy jim tají informace, omezují práva se vyjadřovat a rekvírují pozemky v jejich těsné blízkosti po výdělečnou činnost soukromých subjektů „ve veřejném zájmu“?

https://www.novinky.cz/clanek/komentare-komentar-izrael-vzkrisil-hloupy-starozakonni-koncept-zivot-za-zivot-alex-svamberk-40571377

Se poser, zvídavý člověče!

A co Evropa pod jhem islamistů, to je OK? Vraždí kde mohou…

Teroriststvo

Problém pro ČR v Bruselu? Hynek Beran mluví o energetické „mafii“

29.03.2026 9:07 | Rozhovor

autor: Karel Výborný

Plány na rozvoj větrných parků narážejí podle energetického experta Hynka Berana na přísná evropská pravidla, která oddělují výrobu elektřiny od řízení sítí. Varuje, že jejich porušení by mohlo vyvolat problém až na úrovni Bruselu. Upozorňuje i na riziko střetů zájmů a na nejasnosti kolem akceleračních zón.

Ve středu proběhla oponentura studie o akceleračních zónách v České republice, kterou jste 13. března publikovali v Solárním magazínu.

Ano, chtěli jsme si být jisti, že neříkáme nesmysly, než s tím půjdeme na veřejnost. Vybrali jsme tedy z našeho středu tři odborníky, kteří se na odhadu nepodíleli, a jednotlivé prvky jsme s nimi za účasti dalších asi třiceti kolegů podrobně prošli. Jeden oponent byl z ČVUT, druhý ze státní správy a energetické regulace a třetí že životního prostředí. Pozvali jsme i známého imunologa profesora Jaroslava Turánka, kterého mnozí pamatují z dob covidu, aby se nám vyjádřil ke zdravotním rizikům.

Výsledkem oponentury bylo 9,2 gigawattu namísto publikovaných 9,5 GW. To si prosadili především kolegové z ČVUT s tím, že máme u logistických hal použít více konzervativní odhad. Nicméně stále je to více než trojnásobek výkonu, který po nás chce Evropská unie. Výsledek oponentury je především v tom, že tuto skutečnost říká poslancům, senátorům a vládě nejen Hynek Beran ve svém odborném článku, v Solárním magazínu, ale několik desítek špičkových inženýrů z oboru, mnozí s velmi roztáhlými zkušenostmi, spolu s dalšími odborníky na ekologii a zdravotnictví.

Co jste s výsledky udělali?

Poslali jsme je poslancům, senátorům a vládě a publikovali v pátek v Parlamentních listech. 

Tady se s nimi mohou čtenáři seznámit, pokud mají zájem. Snažili jsme se, aby to bylo stručné a jasné, takže k tomu není potřeba ani speciální technické nebo jiné vzdělání. I kdyby to politici zcela ignorovali a nějaký arogantní státní úředník kdyby nám zase napsal, že se nebude bavit s lidmi a dokonce ani s odborníky, nemohou se pak vymlouvat, že je nikdo nevaroval, kdyby u nás nebo v Evropě začaly spory podobné jako ve Francii. Doufám ale, že nás budou někteří brát vážně, už jsem s nimi i hovořil.

Po našem sdělení se nikdo nemůže vymlouvat, že Česká republika neměla jiné možnosti nebo že neměli o zdravotních a environmentálních rizicích informace. V neposlední řadě to může pomoci i u Ústavního soudu ČR nebo u evropských soudů. Pokud vláda nerespektuje hlas lidu ani odborný hlas, jsou to už dva hlasy proti; lidé protestují a odborníci varují a říkají, že to dělat nemusíme a že své závazky můžeme spolehlivě splnit jednodušeji a navíc v souladu e evropskými směrnicemi.

Můžete výsledky stručně zrekapitulovat?

1. I při vysoce přehnaných závazcích Fialovy vlády máme přebytek ploch, na kterých můžeme instalovat až trojnásobek našeho evropského závazku. Říkáme i konkrétně, které to jsou a jaké výkony by se tam vešly. Máme jich třikrát tolik, než kolik jich po nás v Bruselu chtějí.
2. Nemáme žádný energetický důvod k likvidaci zemědělské půdy. Energetickou nouzí netrpíme, abychom jí museli obětovat krajinu, a už vůbec ne k umísťování větrných elektráren v bezprostřední blízkosti obydlených oblastí. V sousedním Německu, které má s tímto typem zdrojů větší zkušenosti, je běžným standardem desetinásobek výšky elektrárny, tedy obě skupiny politiků, které se dohadují, zda 500 nebo 700 metrů od domu, jsou úplně mimo. Je to od nich trapná populistická debata.
3. Důvodem k nenávratné devastaci zemědělské půdy v ČR nejsou ani naše evropské závazky. Nařízení vlády, podle kterého se větrné parky mají stavět i na bonitní černozemi, je pak úplné zvěrstvo, které je v přímém rozporu se Společnou zemědělskou politikou EU a se Strategií EU pro půdu do roku 2030, jejímž cílem jsou všechny půdy ve zdravém stavu do roku 2050. Porušováním jedné směrnice tedy porušují řadu dalších evropských norem, Konverzi krajiny a zničení orné půdy považuje Světová energetická rada za stejné riziko a poškození planety, jako je produkce skleníkových plynů. Když uděláme z naší přírody průmyslovou zónu, zničili jsme planetu také. Proto chce EU znovu využít ty plochy již použité a zničené a neničit planetu dále, což naše politicko-developerská mafie stále odmítá akceptovat.
4. Existují vážná zdravotní rizika, především infrazvuk a kontaminace půdy mikročásticemi. Vláda chce řešit zdravotní rizika nikoli normami, ale tím, že developer těm ohroženým zaplatí. Zdravotní následky neřeší vláda vůbec, pouze úplatu postiženým lokalitám za pobyt v rizikovém prostředí.
5. Vyřešena není ani otázka odpadu z vyřazených lopatek. Odpad není recyklovatelný a vzhledem k objemu jde o horší problém než vyhořelé jaderné palivo, není to kam dávat.

Větrné developerské projekty ale plánuje i státní společnost ČEZ, říká se, že už má své „akcelerační zóny“ rezervované u ministra Havlíčka a staví si k tomu sítě…

V Evropě existuje jedno přísné pravidlo: výroba a obchod elektřiny nesmí ovládat síť. Oddělení (anglicky unbundling) společností ČEPS a ČEZ vychází z evropské energetické legislativy, jejímž cílem je zajistit férovou konkurenci na trhu s elektřinou. Správcem síťové společnosti ČEPS, která má na starosti energetický dispečink a přenosovou soustavu, je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, zatímco správcem majoritního podílu státu v ČEZu je Ministerstvo financí ČR. Karel Havlíček jako správce celostátních sítí tedy NESMÍ ovlivňovat společnost ČEZ a už vůbec se nesmí od této společnosti nechat ovlivňovat při správě sítí. Vzhledem k povinnosti nemít propojené řídící struktury obou firem by možná mohl chodit s Danielem Benešem na tenis nebo na kulturu, ale nesmí se ani u toho bavit o rozvoji státní přenosové soustavy, který by upřednostnil zájmy ČEZu.

Klíčovou roli hraje tzv. třetí energetický balíček EU: Směrnice 2009/72/EC a Nařízení 714/2009 EC. Tyto předpisy ukládají oddělení přenosových soustav od výrobců, nezávislé řízení sítí a nediskriminační přístup pro všechny dodavatele. Státní podíl ve společnosti ČEZ spravuje přímo stát prostřednictvím Ministerstva financí České republiky a MPO toto dělat nesmí.

Smí tedy ministr Karel Havlíček vůbec dělat něco ve vztahu ke státní společnosti ČEZ?

Ve věci přímého ovlivňování energetické společnosti, která má na starosti výrobu a prodej elektřiny, nesmí Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO) ani jeho ministr ovlivňovat vůbec nic. Podstatnou rolí MPO je celková státní energetická politika. Pokud zvolí jako bezemisní zdroj jádro, mělo by se MPO starat především o vytvoření takového prostředí, aby jádro v ČR prosperovalo, a nepodporovat investice, které by tomuto dlouhodobě preferovanému zdroji mohly konkurovat nebo dokonce vytvořit riziko zneužití státního rozpočtu ve formě dotované konkurence dlouhodobě zvolené strategie. Energetická politika by měla být férová, nikoli jednomu zdroji energie slibovat garance ze státního rozpočtu a o druhém, levnějším a spolehlivějším, veřejně pochybovat, že se nevyplatí.

Tímto nepřímým způsobem ovlivňování schválené energetické politiky může ministr Karel Havlíček vytvářet ČEZu prostředí vhodné pro dlouhodobé investice do jaderných zdrojů.

Říká se ale, že ČEZ ovlivňuje MPO i jeho vedení. To se může?

No, to by byl už vrchol, aby energetická společnosti, která má na starosti výrobu a prodej elektřiny, ovlivňovala ministerstvo a ministra, kteří mají na starosti energetické sítě. V Evropě je na to absolutní veto. Příklad a precedens byl i u nás, když byl kolega Vladimír Vlk současně poradcem ministra průmyslu a obchodu Mládka a současně členem Dozorčí rady ČEZu, tedy v podobné pozici jako je dnes třeba Martin Půta. Musel odevzdat klíče od kanceláře a přestat na MPO docházet i panu ministrovi veřejně radit. O to spíše to nesmí ani Daniel Beneš, který je v ještě vyšším postavení. Pro čtenáře jednoduše:

• ČEZ řídí Ministerstvo financí; MPO, které řídí ČEPS, to dělat nesmí.
• MPO řídí ČEPS a dozírá, aby nebyl ovlivňován ČEZem.
• ČEZ nesmí ovlivňovat MPO zejména stran rozvoje sítí, které MPO spravuje, v jeho prospěch.

Platí stejná pravidla pro distribuční společnosti?

V podstatě ano. Jenom se nepožaduje tak přísné vlastnické oddělení. Ale musí být majetkové, účetně i manažersky nezávislé. V podstatě by spolu neměli manažeři ČEZ a ČEZ Distribuce chodit ani na pivo, natož na porady o dosud nevyhlášených „akceleračních zónách“ pro nějaké investiční pokyny. Ale to platí nejen pro ČEZ, stejné pravidlo platí i pro E.ON a jejich síťovou společnost EG.D, tam to znají i z Německa.

Jediné štěstí v tom má Pražská energetika a PREdistribuce, a to nikoli kvůli legislativě, ale v Praze naštěstí žádné „akcelerační zóny“ pro větrné parky nejsou, a ty, které jsou v souladu se Směrnicí RED III, jsou obvykle zase připojeny k sítím nebo je v jejich blízkosti vedení. Praha má docela husté sítě, tedy PREdistribuce nemá ten problém, že by po nich někdo žádal rozbagrovat krajinu a vybírat na to potom poplatky od babiček a od rodin v rodinném domku i v paneláku.

A co kdyby se zjistilo, že staví síťové společnosti vedení k naplánovaným „akceleračním zónám“ na pokyn ČEZu?

Pokud by se to provalilo, může z toho být podobný problém, jako ze Stajnurových bitcoinů, ale v tomto případě na úrovni Bruselu. Dopady sankcí mohou být srovnatelné s tím, kdybychom raději žádné takovéto akcelerační zóny vůbec nevyhlásili, takže by bylo dobré si dát na to pozor.

Na druhou stranu, na poslední poradě občanských skupin z postižených oblastí padlo velké podezření, že návrhy akceleračních zón jsou velmi často v blízkosti rozvoden a developeři ze stejných holdingů jako jsou síťové společnosti, které mají být ze zákona nezávislé. Pokud to takto spolu domlouvaly distribuční společnost a investor ze stejného holdingu a ti lidé z dotčené oblasti to prokáží, skončí to pravděpodobně nějakou arbitráží v Bruselu

Z oblasti Ralska jsme zaznamenali zprávy, že sice ČEZ s Martinem Půtou své aktivity stáhli, ale že jde o dočasnou záležitost. Akcelerační zóny i připojení jsou prý dávno domluveny.

Martin Půta je členem dozorčí rady ČEZu. Jeho konflikt zájmů s funkcí hejtmana je všeobecně známý, ale jako energetik to neřeším. Nicméně z tohoto titulu dozorčí rady ČEZu není oprávněný ovlivňovat investice distribuční části ČEZu do sítí ze dvou důvodů. První je oddělení sítí a výrobců, tedy by podváděl v evropské legislativě a jeho společnost i česká energetika by si mohla takovéto neuvážené jednání odskákat především v Bruselu. Druhý problém je daný tím, že oficiálně žádné akcelerační zóny ještě nemáme, tedy pak by jej čekalo zřejmě trestní oznámení pro zneužívání informací v obchodním styku nebo hmotná zodpovědnost za zmařené prostředky, pokud si tam občané dokážou prosadit svou. Pak se žádné sítě stavět nebudou a zmarněné prostředky na přípravu staveb a projekty by pak zřejmě neplatili spotřebitelé, ale pokud by se prokázalo, že takové předčasné investice ovlivnila určitá osoba, asi by v takovém případě nešlo o „solidární“ síťové poplatky, na které se mámě všichni složit, ale především o hmotnou i trestní zodpovědnost takových osob.

Konflikt zájmů Martina Půty je v tomto ohledu přesně naopak: jako hejtman by si mohl přát, aby „jeho“ developerské projekty distribuční společnost přednostně připojila, ale nemůže si to přát jako člen dozorčí rady holdingu, ke kterému tato společnost patří, protože tím poručuje evropská pravidla.

Vaše současné analýzy jsou už často na hraně energetiky a politiky. Zvažoval jste možnost vyšší angažovanosti v té politické části?

Ze současné situace jsem především zklamaný. Slovy Karla Havlíčka Borovského, očekával jsem po volbách, že nám to energetické vlastenčení přejde po volbách z huby do rukou. Když vidím na jedné straně nepokryté snahy určité skupiny politiků oklamat další propagací grýndýlu vlastní národ a ti, kteří jsou proti tomu, se odvolávají na stranickou disciplínu, koaliční dohody anebo se prostě bojí proti tomu něco udělat, jsem z toho velmi rozčarovaný. V tomto klimatu jsem rád, že v nějaké vysoké vládní funkci nejsem. Na druhou stranu, kdybych byl v této situaci například na pozici náměstka na MPO, MMR nebo MŽP, určitě by ode mne voliči nemuseli poslouchat, že „jsou v tom takové peníze, že už se s tím nedá nic dělat“. Ony jsou v tom totiž především peníze těch voličů, které od nich „investoři“ s bankami, u kterých si na to půjčili, potom dalších dvacet let chtějí vybírat.

V mém okolí hodně fandili i hnutí Motoristé sobě. Ten název vlastně docela sedí; namísto ukončení války muniční iniciativa a namísto omezení grýndýlu přezíravé dopisy docenta Wasserbauera signatářům petice, že se s nimi nebude o akceleračních zónách bavit. Takové výsledky hned po volbách opravdu svědčí spíše o tom „sobě“ než o nějakém ideálu a veřejné službě.

S kolegy jsme začali přemýšlet, zda máme založit hnutí Energetici národu a ucházet se o přízeň zklamané části voličů na podzim u voleb. Když už si u nás nechceme nechat rozebírat stále ještě funkční energetiku a ještě u toho zničit krajinu, určitě by to jako program za zvážení stálo. Energetická bezpečnost souvisí i s komplexní bezpečností, jak pozorujeme dnes na Ukrajině a v Iránu. A pokud je energetika páteří ekonomiky, narovnat páteř, zvednout hlavu a otřepat se od spekulantů a lichvářů, to by také byl zajímavý program. Dokonce i sociálně; pokud nám nebudou nehorázným zdražováním energie krachovat podniky a odcházet zahraniční investoři, znamená to i lepší mzdy a zaměstnanost.

Uvidíme, zda po něčem takovém vznikne společenská poptávka. S klíči v ruce už dlouho někdo vládu odborníků nežádal, a současná aféra s akceleračními zónami už nejméně milion lidí vzbudila a hledají už nejenom levnější ceny, ale i slušnější zacházení, a ne větrnou totalitu až ke dveřím od svého domu.