Paní poslankyně používá CNS!

Opilecká debata má větší úroveň než Moravec. Poslankyně poodhalila média

10.03.2026 9:25 | Komentář

autor: Gabriela Sedláčková

DENÍK POSLANKYNĚ „Vydržela jsem asi jednu třetinu.“ Poslankyně Gabriela Sedláčková (Motoristé sobě) zkusila zhlédnout Otázky Václava Moravce, do kterých byl pozván předseda SPD Tomio Okamura a které se ukázaly být Moravcovy poslední. Ale nešlo to. Moderátor s bývalou předsedkyní sněmovny rozvíjel vyvrácenou lež a nechal Pekarovou skákat Okamurovi do řeči. „Každá opilecká debata na baru měla větší úroveň,“ říká Sedláčková.

Opilecká debata má větší úroveň než Moravec. Poslankyně poodhalila média
Foto: Gabriela Sedláčková
Popisek: Poslankyně Motoristů Gabriela Sedláčková

Namísto do kraje jsem se tentokrát projela do televize Nova. Výjimečně. Média většinou odmítám, protože musím volit mezi prací a vlastní prezentací. A vždycky, když kývnu na nějaký rozhovor, musím dříve ze sněmovny, z výboru, z podvýboru, pracovní skupiny, nebo z nějakého důležitého jednání a je těžké na „vahách“ vybrat prioritu.

Ovšem TV Nova mě pozvala na rozhovor o rodinné a pronatální politice. A to mi přišlo zásadní. Kdy naposledy jste slyšeli v televizi řešit demografickou krizi? Ač je to krize existenční, téměř se o tom nemluví.

Gabriela Sedláčková v TV

Překvapil mě milý moderátor, který, ač se prvních 19 minut – pro mě překvapivě – dotazovat na konflikt na Blízkém východě a schodek rozpočtu, a tak nám bohužel na rodinnou politiku zbylo pouhých 10 minut, byl vlastně úplně normální. Zdaleka ne tak útočný, jak jsme my, Motoristé, v médiích zvyklí. A tak asi beru Novu na milost a budu tam klidně jezdit častěji. 🙂

Je novinář víc, než kdokoliv jiný?

Není dne, v němž bych nepřemýšlela nad současnými novináři a jejich nároky. To proto, že teď mají nás, Motoristy, za hrobaře a přehnané kritiky médií. Nejenže slibujeme zrušení koncesionářských poplatků, ale ještě navíc jsme drzí na novináře. Někdy je nechceme pouštět na tiskovky, leckdy jim drze odpovídáme „jsme hrozní, já vím…“ a jindy je zase náš koaliční partner, premiér Babiš, rovnou na tiskových konferencích pomlouvá. Zrovna nedávno jsem poslouchala nějaký podcast, kde to hodnotili jako velmi špatnou vlastnost současné vlády, obdobně, jako u amerického prezidenta Donalda Trumpa, který tím prý, stejně jako my, samozřejmě jenom ztrácí a rozděluje společnost.

No, já nevím. Můžeme se nad tím zamyslet. Kdysi jsem také patřila mezi novináře. Možná si někteří vzpomenete, že jsem dokonce stála u založení média V.O.X. TV a mnoho debat tam moderovala. Uznávám, že je to práce těžká, zvlášť, když ji chcete dělat pořádně a vykonáváte opravdovou investigativu. Nikoliv pouze přebíráte jednotlivé tweety politiků a píšete o tom bulvárně – názorové články. Taky je to většinou práce slušně placená.

Byla jsem však jako novinářka nadřazena jiným profesím? Byla jsem snad důležitější, než kdokoliv ostatní, jen proto, že někam píšu a někdo to čte? Měla jsem snad větší právo na informace, než jiní lidé, jen proto, že se jakési médium rozhodlo, že mě zaměstná? Bylo to, že jsem novinářkou, a mám jakousi akreditaci, důvodem pro to, aby mě pustil kdokoliv kamkoliv a kdykoliv si zamanu? Nemyslím si. A taky jsem nikdy neměla důvod se vůči druhým nebo dotazovaným nadřazeně chovat. Když mě někdo odmítnul, vyhodil, nechtěl odpovědět na otázku, prostě jsem „musela jít dál“.

Možná že je to špatně. Možná že novinář má být právě tím, co ho vyhodíte dveřmi, a on vleze zpět oknem, vyhodíte oknem, a on vyleze po okapu… Ale možná, že tohle platilo dřív. V dobách, kdy jsme neměli internet a sociální sítě, v dobách, kdy novináři museli být opravdu tak trochu detektivy, tak trochu policisty, tak trochu akčními hrdiny, aby vše vysledovali, ověřili, vyšetřili a dostali se tam, kam se ostatním nedaří. Jenže dnes jsou novináři velmi často pouzí obyčejní lidé, kterým stačí číst světová média, články jen přeložit a zkopírovat. Všichni se stali tak trochu novináři bulvárními, názorovými, aktivistickými, takovými, kterými – a teď řeknu věc velmi riskantní – dokážeme být myslím skoro všichni, mít na to žaludek, malinko talentu na psaní, a sebevědomí. A to je prostě věc, kterou musíme brát v potaz.

Každá debata na baru má větší úroveň, než ta u Moravce

A s tím taky klesající důvěru v média. To nejspíš proto, že se většina médií nebojí sdílet věci naprosto neověřené, a tedy dezinformovat, aniž by jim to bylo vůbec blbé. „Jsme přece novináři a musíme sdílet i spekulace, které jsou ve výsledku daleko od reality,“ odpověděl mi nedávno jeden novinář na podobnou výtku.

A já teď, s dovolením, odskočím k nedělním Otázkám Václava Moravce. Pustila jsem si je, samozřejmě ze zvědavosti, protože produkce donutila Václava Moravce býti objektivním a pozvat si tam i lidmi zvoleného předsedu SPD a předsedu sněmovny Tomia Okamuru. Přiznám se na rovinu: Vydržela jsem to asi tak jednu třetinu. A to – věřte mi – jsem divák velmi otrlý.

Už výběr hostí úplně nelahodil mému uchu ani oku. Ona totiž Markéta Pekarová Adamová je vlastně taková Mirka Němcová v mladším provedení. A ani jednu „na druhou“ koukat netřeba. Pekarové vzdychání, pokaždé, když Okamura mluvil, mě obtěžovalo, ale dokázala bych to překonat. Dokonce i to, že použila naprosto prokázanou dezinformaci, a tedy „íránskou kauzu Filipa Turka“, za kterou se i tajné služby vysmály v minulosti jak aktivistům, tak novinářům. Opravdu za hranou bylo to, že namísto, aby ji moderátor, který by se alespoň mohl snažit zachovat trochu objektivity a hrát „ďáblova advokáta“, napomenul, tak s ní onu sprostou a ubohou lež začal rozvíjet. (Víte, já tehdy na tom veřejném slyšení, kde se tato kauza řešila, byla. A tak vím o věci víc, než dost. Ale pokud bych byla moderátorka a nevěděla bych o tom zhola nic, jak se očividně stalo Moravci, tak buď bych tu věc zarazila, nebo to neutrálně ukončila s tím, že nic takového nebylo prokázáno, dokonce ani tajnými službami a ministerstvy, a tak se v tom nebudeme hnípat dál. Ale ono ne!) On ji tam prostě nechal rozvíjet prokázanou lež. I dosud bych to ještě dokázala vydržet, ostatně, v České televizi jsme si na něco takového už dávno zvykli.

Ale víte, kdy jsem to pro zachování vlastního zdravého rozumu musela vypnout? Když Pekarová neustále a neuvěřitelně skákala do řeči Okamurovi a nenechala ho doříct jedinou větu. Když ji předseda sněmovny napomenul a ani po desátém upozorněním s tím tato „dáma“ nepřestávala, požádal o pomoc moderátora. Ten nejen, že nepomohl, ale ještě nechal Markétu Pekarovou Adamovou vyřvávat, že ona mu do řeči skákat prostě bude, protože nesnáší lži a manipulace, a má tak právo Okamuru překřičet. Víte, já ani nevím, jestli Okamura lhal nebo mluvil pravdu. Je mi to vlastně úplně jedno, přes Pekarovou mu nebylo stejně rozumět. Pekarová, která si nevidí do pusy, a dezinformuje tam jako správný dezolát, říká pár minut poté, jak nenávidí lež! A já zase, dámy a pánové, nenávidím takové očividné pokrytectví a na něco takového koukat vlastně nemám zapotřebí. Víte, já kdysi provozovala bar. A řeknu vám, že každá opilecká debata na baru měla větší úroveň.

Vydá se Moravec cestou Bastlové?

To, že Václav Moravec ohlásil svůj poslední díl, jsem upřímně řečeno očekávala hned od chvíle, kdy bylo oznámeno, že byl donucen Tomia Okamuru pozvat do debaty. Že se mi to potvrdilo pro mě tedy nebylo žádným překvapením. Jsem zvědavá, kým ho Česká televize nahradí, a ač doufám, že to bude posun k lepšímu, rozumějte: k větší objektivitě, přílišné naděje si pro jistotu nedělám. Vždycky jsem ráda příjemně překvapená, než naopak.

Václavu Moravci přeji štěstí jinde. Ostatně, když si založí vlastní podcast, vydělá si pravděpodobně více peněz, než ve veřejnoprávním médiu. A protože bylo vždycky až příliš vidět, na čí stranu je nakloněn, bude mu takový ten klasický podcastový rozvolněný formát sedět o něco víc. Tam jsou přece jen rozhovory „po srsti hosta“ formátem vítaným. Může být další takovou Marií Bastlovou, která všechny „z té špatné strany“ ničí jako nejobávanější bachařka ve vězení se zvýšenou ostrahou, zatímco svoje oblíbence, třeba právě Markétu Pekarovou Adamovou, zpovídá naprosto bez opozice, a kouká na ně přitom jako na svatý obrázek.

Moje první krize ve sněmovně

Ale vraťme se z neděle a od úvahy o médiích zase doprostřed týdne a do sněmovny. Plénum pro mě bylo tento týden opravdu náročné. Krom druhého čtení rozpočtu jsme projednávali klasické body. Od rána do večera, leckdy do noci. Každý den. Bez přestávky. Tady se svěřím, že prvně jsem zažila takovou tu opravdovou krizi, kdy jsem se musela předávkovat kávou a energy drinky, abych nezapadla pod židli, na které jsem proseděla většinu týdne.

Gabriela Sedláčková s kancléřem Sněmovny Martinem Plíškem

Den po dni mi byla z nevyspání čím dál větší zima. Ve středu jsem už oblékla svetr, ve čtvrtek jsem se klepala jako nějaký feťák na absťáku a při mém vystoupení u pultíku jsem musela hodně pracovat na tom, aby nebyl v mém hlasu slyšet třes, a v pátek jsem si alespoň na pár minut musela jít lehnout na podlahu do kanceláře. Moje tělo totiž přestávalo fungovat a cestou na toaletu se mi podlamovaly nohy. Za celý týden jsem naspala asi 9 hodin, a to jsem relativně mladý a zdravý člověk. Jak tohle pravidelné tempo zvládají poslanci starší a ostřílení, to opravdu nechápu, s pokorou se jim klaním, a musím vyzjistit všechny jejich triky, protože je očividně budu potřebovat. Snad mi, jako abstinentovi, nenavrhnou pít. 🙂 Hned ode dneška totiž nastupujeme podobný režim zas.

ve Sněmovně.

Nevydání Babiše a Okamury

Babiše ani Okamuru jsme nevydali. Každému, kdo by o tom chtěl snad vědět víc doporučuji projev mé zkušené kolegyně Renaty Vesecké, která perfektně argumentačně a legislativně shrnula, proč nemůže hlasovat pro Babišovo vydání. Případ Tomia Okamury o údajně rasistickém plakátu mi přišel opravdu směšný. A především: prokazatelně politický. V kousku mojí řeči stálo například:

Proč je zrovna černoch s nožem na plakátu nebezpečný? Protože snad nevěříte lidem, že by to mohli pochopit jako nadsázku a obávali se migrace nikoliv na základě jiných faktů a informací, ale na základě plakátu? Opravdu? Opravdu chcete takto pohrdat zdravým úsudkem člověka – přirozeně skeptického tvora, který ověřuje a prověřuje a tvoří si názor nakonec vždycky sám? Opravdu chceme pohrdat inteligencí vašich i našich voličů natolik, že jim nevěříte, že nerozeznají politickou nadsázku? Že nerozpoznají politický slogan?

V tom případě byste se měli začít bát i v mnohých dalších případech.

Měli byste se začít bát, že díky vašim nesplněným slibům snad lidé naprosto přestanou věřit v politiku. Měli byste se začít bát, že díky vašim propagačním plakátům, kde přirovnáváte Babiše k Putinovi, by snad mohli lidé panu premiérovi cíleně na základě vašeho přirovnání ublížit. Třeba praštit ho po hlavě holí. Hodíte tu vinu na sebe? Na vaše hloupé billboardy rozvěšené po celé republice?

Pohrdání inteligencí vlastních lidí není symbolem demokracie ani náhodou. A já chci žít v demokracii. Ať už mi politické plakáty přijdou jakkoliv hloupé…“

Stále si vůbec nepřipouštím, že žiji ve světě, kde opravdu celý den jednáme o vydání a potenciálním potrestání politika na základě jeho svobody projevu. Ale možná bych si konečně tento novodobý svět měla začít připouštět. Protože se – nejspíš – neprobudím po několika letech, a nezasměju se tomu, že všechno to, co se v posledních letech dělo, od příšerného covidového vězení až po zfeminizovanou a hyperkorektní společnost, byl vlastně jen hrozný sen. Totiž sen, co se zdá nám všem, bývá většinou realitou.

poslanci Motoristů čtou Rudé právo

A jak vznikala kultura, když nebyly dotace?

09.03.2026 21:40 | Komentář

autor: Petr Kolman

ODS dnes ústy stínovího ministra kultury Martina Baxy avizovala, že chce bránit a podporovat českou kulturu. Podle právníka Petra Kolmana by ale debata o financování kultury měla začínat jinou otázkou, než jakou si obvykle klademe.

A jak vznikala kultura, když nebyly dotace?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Stínový ministr kultury za ODS Martin Baxa

SOUHLASÍM, ŽE KAŽDÝ SI NA SEBE MUSÍ UMĚT VYDĚTAL A KULTURA JE VŽDY NA POSLEDNÍM MÍSTĚ, KDYŽ NEMÁTE NA CHLEBA, BYDLENÍ A ENERGIE. SNIŽTE TOTO A NECHTE LIDI ŽÍT A BUDOU RÁDI CHODIT NA KULTURU.

V posledních dnech se kromě válek a olympiád (resp. paralympiád) ve světě řeší také výrazné krácení rozpočtu Ministerstva kultury. Údajně budí obavy napříč celým sektorem. V poměrně vysokém ohrožení je prý především živé umění od divadla a opery přes tanec a filharmonie až po literaturu a literární časopisy. Podle některých expertů škrty v kultuře mohou být až likvidační.

OLYMPIÁDY JSOU SRAČKY, POLITICK, ZMRŠENÉ, EXHIBUJÍ TAM BUZERANTI A ZLODĚJI, PARAZITUJÍ POLITICI A CHUDÁCI SPORTOVCI TO SPOLU S DIVÁKY JEN ODNESOU.

Ergo kladívko, debata o tom, zda má stát podporovat kulturu z veřejných rozpočtů, se vrací pravidelně.

Argument, že některé kulturní projekty by bez dotací nevznikly, zní na první poslech rozumně. Jenže při bližším pohledu se ukazuje, že podobná obhajoba veřejných peněz stojí na poměrně vratkých základech.

ZAJDĚTE K HRUŠÍNSKÉMU, AEL VEZMĚTE SI BLICÍ PYTLÍKY NEBO ROVNOU: JAK SE TU MÁM VYBLÍT, KDYŽ TU NEMÁM KYBLÍK!

Zastánci různých dotací rádi tvrdí: existují kulturní činnosti, které mají pro společnost hodnotu, ale trh je nedokáže uživit. Jako klasické příklady se uvádějí třeba symfonické orchestry nebo opery, kde prý nelze zvyšovat produktivitu, a náklady proto rostou rychleji než příjmy ze vstupného. Jenže právě zde začíná problém.

ALE TADY JE TŘEBA POMOCI, BYŤ TOMU TAK DŘÍVE NEBYLO, PŘESTO JSOU PROJEKTY, CO STOJÍ ZA TO, ALER PRO NEKULTURNÍ NÁRODY JSOU NA JEJICH OKRAJI ZÁJMŮ.

Za prvé: tvrzení o „společenské hodnotě“ je velmi vágní. Kdo ji vlastně měří? Úředník na ministerstvu, grantová komise, nebo kulturní elita, která má často velmi jasnou představu o tom, co je „vysoké umění“ a co už nikoliv? Veřejné rozpočty přitom nepatří ministerstvu ani kulturním radám. Jsou to peníze daňových poplatníků – včetně těch, kteří na operu nikdy nepůjdou a Beethovenovu symfonii si pustí maximálně jako zvonění v mobilu.

https://www.parlamentnilisty.cz/tv/embed?id=982

Sporný je i argument, že i když třeba operu navštěvuje třeba jen půl procenta českých a moravských lidí, prý kultivuje celou společnost. Jak to však reálně dělá, to je nějaká magická schopnost ovlivnit i ty, kteří ji nikdy neuvidí? Nabízí se (trochu cynický) argument, pakliže by zanikla, tak ji těch 99,5 procenta lidí neuvidí a neuslyší stejně jako předtím. V čem je ta změna?

Za druhé: argument o vysokých nákladech není důkazem veřejného zájmu. Je to pouze důkazem toho, že daný projekt je drahý. A pokud je něco drahé a současně o to není dostatečný zájem, aby to uživil trh, pak je legitimní otázka, zda má být rozdíl automaticky doplácen z daní.

A TOTO JE FAKT, NA KTERÝ JE TŘEBA BRÁT ZŘETEL S URČITÝMI OHLEDY…

Ekonomická logika je přitom poměrně přímočará: trh není dokonalý, ale je aspoň relativně citlivý na poptávku. Dotace naopak často vedou k opačnému efektu – konzervují instituce, které by se jinak musely přizpůsobit publiku, hledat nové formy nebo hospodařit úsporněji. Ve výsledku pak stát nefinancuje „kulturu“, ale konkrétní organizace a jejich provoz.

Další slabinou podobných argumentů je představa, že bez veřejných peněz by kultura téměř zmizela. Historie však ukazuje pravý opak. Velká část kulturní tvorby vznikala dlouho před vznikem moderních dotačních systémů – díky mecenášům, městům, církvím nebo prostě díky publiku, které bylo ochotné za umění zaplatit.

Psali jsme:

Ano, existují případy, kdy má veřejná podpora smysl – například u památkové péče nebo u projektů, které mají jasný vzdělávací či komunitní rozměr. Ale současný systém dotací často připomíná spíše plošné přerozdělování než pečlivě cílenou podporu.

Zastánci vysokých dotací do „vysoké“ kultury tvrdí, že podobně bychom se mohli bavit o základním výzkumu. To je ovšem srovnání poněkud kulhající.

JJ IDIOTI, VÝZKUM POSOUVÁ LIDSTVO DOPŘEDU, SOUČASNÁ KULTURA SPÍŠED DO …. PLŇ SI SÁM!

Základní výzkum vytváří poznatky, které mohou v budoucnu přinést technologické inovace a ekonomický růst. Opera nebo symfonický koncert jsou bezpochyby kulturně hodnotné zážitky – ale jejich přínos má jinou povahu a těžko ho stavět do stejné kategorie veřejného zájmu.

Debata o financování kultury by proto měla začínat jinou otázkou: nikoli zda kultura má hodnotu, ale zda právě stát je tím nejlepším arbitrem, který má rozhodovat, co z ní bude financováno z peněz všech. A na tuto otázku zatím zastánci rozsáhlých dotací odpovídají spíše vírou než přesvědčivými argumenty.

A navíc je absurdní, že chystané škrty zdaleka nejenom v kultuře nejostřeji kritizují ti, kteří pár minut na to vyčtou vládě, že málo šetří a máme třiapůlbilionový dluh, který roste a roste.

INU KAPŘI SI RYBNÍK NEVYPUSTÍ, OBECNĚ ZNÁMÉ PRAVIDLO

Šetření ze své prapodstaty bolí (všude na světě) a je smutné, že ho v Česku kritizuje především pravicově konzervativní opozice.

A pak se v tom vyznejte.

Tak vypadalo naše letectvo v r. 1984

Také jste si vzpomněli na ten hromadný start našich bojových letadel? To dodnes nedokázali nikde na světě. To byla pro západ velká noční můra.Hned po převratu byl velitel žateckého letiště zlikvidován a pak rychle se likvidovala letadla, posádka a letiště. Havel, Klaus a spol. – hrobaři naší státnosti a republiky. Tak vypadalo naše letectvo v r. 1984. Samozřejmě,na to se nedá zapomenout,naše 1. letka tam tehdy odeslala na tuhle hit-air parádu jeden roj ,t.zn. 4x MiG 21 MF. Opravdu to byla na svoji dobu mimořádně dokonalá a nadčasově perfektně logisticky promyšlená akce.A oni,ta parta politických,diplomatických a technických absolutních negramotů, kteří nechali vše zničit a neskutečně zadlužili a rozkradli náš stát, nechala zlikvidovat prakticky všechna naše strategicky nejdůležitější voj. letiště : Líně,Žatec,Bechyně,Č.Budějovice.HLAVNĚ, ŽE TA PRIMITIVNÍ A VOJENSKY I LIDSKY TOTÁLNĚ NEVZDĚLANÁ, ROZUMOVĚ VYPATLANÁ ČERNOCHOVÁ, nakoupila pro nás absolutně nepoužitelné, provozně nejdražší a dle amerických voj. leteckých expertů navíc nejporuchovější křápy F 35!!! Podívejte se na doslova historické video. A tak je to se vším. Stačilo 35 roků od převratu a ekonomika, rezervy, průmysl a obrana je pryč. Je nefunkční policie, školství, zemědělství a téměř i zdravotnictví. Státní pokladna je zadlužena a státní zlaté rezervy rozkradeny!

Emanuel – eh pardon- Václav Moravec skončil! Vlastně oba…

Moravec, jeho neziskovka a 22 milionů. Přišlo varování

09.03.2026 14:30 | Monitoring

autor: Karel Šebesta

Ke konci moderátora Václava Moravce se vyjádřil i bývalý herní vývojář a zakladatel Společnosti pro obranu svobody projevu, Daniel Vávra. Rozporuje, že by Moravec někdy měl nějakou „vyváženost“. A připomíná, že ČT nebyla zdaleka jediné angažmá Václava Moravce. Zmínil částku 22 milionů, kterou dostala neziskovka CEDMO. A není sám, kdo před dotačním byznysem varuje.

Moravec, jeho neziskovka a 22 milionů. Přišlo varování
Foto: Scren ČT24.cz
Popisek: Václav Moravec

Jak jsme již informovali, včera po 21 letech skončil v České televizi moderátor Václav Moravec. Jako důvod uvedl, že již nedokáže „garantovat nezávislost redakční práce“ a kritickou reflexi událostí. Vymezil se také proti „slepé vyváženosti“ a „pseudovyváženosti“. K jeho odchodu už se vyjádřila řada politiků, spolek Milion chvilek pro demokracii ho považuje za další důvod pro svou plánovanou demonstraci na Letné.

Psali jsme:

Moravec končí v ČT. Okamura: Někdo schopný se určitě najde

„Václav neuznal chybu.“ Do Moravce se pustil kolega z ČT

„ČT konečně nezávislá.“ Jásot po odchodu Václava Moravce

Moravec v poslední minutě vysílání: Končím v ČT

Vyváženost

Moravcův odchod z ČT okomentoval také zakladatel Společnosti pro obranu svobody projevu, Daniel Vávra. Zvláště Moravcovy řeči o slepé vyváženosti. „Slepá vyváženost je podle něj nejspíš to, že do jeho pořadu má zvát všechny zástupce politických stran a ne jen ty, kteří se líbí jemu. Česká televize nemá žádnou vyváženost. Ani ‚slepou‘ ani ‚pseudo‘. A Moravec byl tím největším symbolem tohoto stavu,“ kontroval.

V ČT podle něho převládá jedna ideologie, která je ve zbytku společnosti menšinová. „Většina obyvatel země by se s redaktory ČT a Václavem Moravcem na většině věcí neshodla. Což dávají zcela jasně najevo i průzkumy, ve kterých se pravidelně ukazuje, že ČT většina lidí nedůvěřuje. A taky výsledky voleb, kde favorité ‚novinářů‘ ČT na absolutní počet hlasů pravidelně prohrávají,“ poukázal a dodal, že i přesto se v ČT lidé považují za nositele těch správných názorů a hodnot, kteří mají privilegium ignorovat nebo dokonce potlačovat a dehonestovat ty, kdo zastávají názory opačné. „Místo, aby společnost prostě jen informovali, nebo dávali průběh svobodné diskusi, tak jednostranně dezinformují, ohýbají realitu tak, jak se jim to hodí a zcela nepokrytě propagují svoje oblíbence. Dnešní večer budiž toho důkazem,“ zmínil. A jako důkaz vidí už jen to, že Václav Moravec 9 let nepozval předsedu jedné z dlouhodobě nejsilnějších partají.

Není lepší ho pozvat?

Vávra spekuluje, zda se Moravec střetu s Okamurou bál, nebo nechtěl, aby se jeho myšlenky šířily. „Nebylo by mnohem lepší si ho tam zvát a v debatách ukazovat, že ten člověk nedokáže svoje postoje rozumně vysvětlit? Nemělo by být pro intelektuála a nejlepšího moderátora v zemi naprosto triviální namazat si ‚hloupého populistického extremistu‘ na chleba?“ ptá se. A dodává, že sám vyhledává debaty s radikály. „Není lepšího daru, než hloupý a radikální oponent. Do debat s různými Kartouzy, Stehlíkovými a dalšími chodím, protože to jsou chodící nahrávky na smeč. To, že se něčemu takovému Moravec snažil dlouhé roky vyhnout, je jen potvrzením jeho arogance, zbabělosti a neschopnosti,“ tvrdí bývalý herní vývojář.

Podle něho Moravec nikdy nebyl žádný velký myslitel, ani dobrý moderátor nebo diskutér. „Jeho pořad byl odjakživa postaven především na tom, že měl moc a nenechal svoje hosty mluvit, když se mu nelíbilo, co říkají. Byla to vždy přehlídka skákání do řeči či naprosto tupých a stereotypně se opakujících výpadů, když se hosta jak policajt u výslechu stále dokola ptal na to samé, na co mu host už odpověděl, ale jemu se odpověď nelíbila,“ míní Vávra.

Jako důkaz bere například již starý případ rozhovoru s Martinem Shenarem z firmy Amun.Re. „Moravec si ho bral v nepřítomnosti soustavně do úst a s naprostou jistotou o něm mluvil jako o korupčníkovi a zločinci. Shenar tam pak jednou přišel a jeden by čekal, že Moravec bude mít nabito a rozdrtí ho. Ve výsledku se Moravec zmohl jen na opakování pomluv bez jakýchkoliv důkazů, a přestože solární barony nesnáším, tak během prvních pěti minut si ho Shenar naprosto brutálně namazal na chleba. Jeho dojmy okamžitě vyvrátil pomocí dokumentů a smluv a naprosto mu zničil jeho narativ. A Moravec byl po zbytek pořadu naprosto zoufalý, lapal po dechu a nezmohl se na nic. Neměl žádný plán B. Nedokázal na svou prohru reagovat. Točil se v kruhu a byl trapný. Bylo utrpení to sledovat. Shenar nebyl následně nikdy za nic odsouzen,“ vzpomenul.

Žádný génius

Podle Vávry Moravec tyl z toho, že měl hlavní vysílací čas a stačilo mu „to nepodělat“. I tak se stal extrémně polarizující osobou. „Sice má velkou sledovanost, ale polovina sledujících ho upřímně nesnáší,“ shrnul. To, že se Moravec se svým moderováním v ČT udržel 21 let, považuje za neuvěřitelné, podle něho naopak Moravec křivil standardy toho, jak má moderátorská práce vypadat. „A ještě se u toho chovat jako ředitel zeměkoule, který bude z pozice řadového zaměstnance rozhodovat o tom, koho si smí televize zvát do ‚jeho‘ pořadu,“ rýpl si.

CEDMO

Co by dle Daniela Vávry nemělo zapadnout je, že Moravec zdaleka nebyl aktivní jen v České televizi, ale také v Středoevropské observatoři digitálních médií, která má zkratku CEDMO a Vávra ji označuje za „politickou ziskovku“. „Kterou mimo jiné finacuje Evropská unie a český stát. Člověk, který v televizi má dělat nezávislou politickou žurnalistiku a zpovídat politiky, je zároveň placený těmi politiky. CEDMO dostalo od Fialovy vlády grant 22 milionů. Ale to Václavovi ani jeho zastáncům nikdy nepřišlo jako problém,“ upozornil.

Proč Moravec vydržel tak dlouho?

„Ještě horší vizitkou téhle země je, že většina našich politiků za ty roky nedokázala přijít na naprosto triviální metody, jak Moravcovi jeho trapné ‚debatní‘ fintičky rozbít na padrť. Možná i proto, že ty, kteří to udělali, si tam už nezval, a protože v časech před masivním nástupem youtube rozhovorů a podcastů (což není tak dávno, dnešní podcast manie začala až někdy v roce 2020) znamenalo nebýt zván do televize prakticky mediální likvidaci. S tím je ovšem konec. Moravce už nikdo nepotřebuje, aby se o něm lidé dozvěděli. Vliv televize slábne. S jeho odchodem končí jedna éra. Éra zneužívání většiny menšinou, které se podařilo ovládnout státní instituce a zneužít jejich mechanismy, které měly zajišťovat vyváženost, k pravému opaku,“ pravil Vávra závěrem.

Dotace na míru

Na Moravcovo angažmá v CEDMO upozornil také Petr Sodomka, ředitel CVIS (Centra pro výzkum informačních systémů). „Středoevropská observatoř digitálních médií (CEDMO) není jen ‚vědecký kroužek‘. Jde o masivní konsorcium, které pod Moravcovým vedením operuje se stovkami milionů korun.

Faktem je, že v roce 2024 vypsalo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) v rámci Národního plánu obnovy výzvu s alokací 175,4 mil. Kč. Jak uvádí těch nemnoho kritiků, kteří se věcí zabývali, podmínky této výzvy byly nastaveny tak specificky, že je v podstatě nemohl splnit nikdo jiný než Moravcovo CEDMO. Jde o učebnicový příklad tzv. ‚tailor-made‘ dotace (šité na míru). Proč celou záležitost téměř zcela zamlčela mainstreamová média, na to si každý odpoví sám,“ říká s tím, že ignorovat by se neměla ani časová souslednost.

„Moderátor Moravec v OVM dlouhodobě určoval agendu a prostor pro vládní politiky. Ten samý člověk má pod kontrolou projekt, do něhož finance schvalovali ti samí, tehdy vládní politici (přes svá ministerstva). Tato základní klientelistická linka je samozřejmě podstatně košatější o řadu dalších zájmových osob a institucí. Na projektu a souvisejících aktivitách totiž participují další univerzity, neziskovky a konkrétní pracovníci. Včetně například ČVUT, Demagog CZ, Masarykovy univerzity v Brně a řady dalších. Jako šéf CEDMO byl Moravec v přímém kontaktu s vládními špičkami kvůli financování, zatímco jako moderátor by od nich měl udržovat kritický odstup. Jeho zcela viditelný dvojí metr by byl v západních médiích veřejné služby nepředstavitelný,“ pokračuje Sodomka.

Monopol na pravdu

Podle něho se CEDMO zaštiťuje bojem proti dezinformacím, ale v praxi tak za Fialovy vlády získalo „monopol na definování pravdy“. „Je etické, aby aktivní moderátor politických debat vedl instituci, která má ambici ‚známkovat‘ názory v mediálním prostoru? Jak mohl být moderátor objektivní, když byl finančně závislý na dotační přízni minulé Fialovy garnitury, a jak byl ‚objektivní‘ nyní, kdy o penězovodech pro jeho projekty rozhoduje nová Babišova vláda, kterou v OVM léta nešetřil?“ ptá se.

Podle Sodomky měl Moravec skončit už dávno. „V každém případě jeho odchod neznamená pád, ale spíše plný přesun do dotačního byznysu, kde jsou rozpočty mnohem méně pod kontrolou veřejnosti, než v případě ČT. Zůstává pro mě překvapením, že mu to část politiků, právem nespokojena s jeho manipulacemi politických debat, nikdy veřejně neomlátila o hlavu. Stejně jako vedení České televize,“ varuje Petr Sodomka.

Milý pane, toto se ví a je hlavně HISTORICKÝ vývoj poplatný té které době. Kde máte řešení?

Po roce 1989 nastoupila gueilla na MŠ a dojebala vše, co bylo dobré, aniž by přinesla něco jako přidanou hodnotu.

Moje matka byla učitelka na 2. stupni ZŠ a byla to skvělá žena, která si prošla lecčíms a měla velmi kritické myšlenky na dobu kolem roku a po 1969-4989, ale pak zjistila hrůzy let 1990 + a v důchodě, kdy leccos odučila, raději šla ze školství pryč, i když ji to bavilo a zbavit se jí nechtěli ani ve škole. Učila přírodopis, chemii a musela i fyziku. Prostě učila rozumné předměty a měla správný pohled na svět, jen ta matimatika nebyla její šálek čaje.

No a pak to začalo- každý ředitel byl najedou samostatnou jednotkou a první co zkurvili, byly osnovy. Zkuste se dnes s dítetem přestěhovat z města do jiného a pochopíte.

Va střdních školách je to snad trochu lepší a na VŠ ( ale těch z před roku 1989 a už ne na všech jejich fuckultách) myslím musí hdržovat nějakou hladinu a řád výuky- já jsem ,ékař a tam je to stále přísné a tak to má – vlastně MUSÍ- být,m jinak zdechneme.

Jak to je jinde- znám studenty, kteří na to mají svůj názor a já si jejich názorů opravdu vážím a děsím se, co se kde děje. Sám jsem učil na Večerní škole Chemii, ve zdravce Neurologii, Psychiatrii, První pomoc a Somatologii, na střední CDA pak Psychiatrii a příbuzná obory spojené s anatomií a patologií těla. Ale to byla jiné liga, tam v té době studovaly nejlepší a také

(super inspirativní škola!) nejhezčí kočky, z nichž se pak vybíraly sestry na expomnovaná oddělení a budoucí milenky a manželky! Takovou jednu z nejlepších mám doma. Musím myslet na stáří, no ni???

A teď? Vezmou i čtyřkařky…

Rozepsáno….