Investor a filantrop Václav Dejčmar přišel s radikální úvahou, že by senioři měli mít omezena volební práva, konkrétně 18 let pod aktuální hranicí průměrného věku dožití. Podle Dejčmara totiž senioři často upřednostňují vlastní zájmy před budoucností země.
Foto: repro Youtube, tan Popisek: Podnikatel Václav Dejčmar
TAK JINAK: AŤ VOLÍ JEN TI, CO ODEVZDÁVAJÍ, PLATÍ, ČI ODEVZDÁVALI, PLATILI DANĚ. OSTATNÍ DO TOHO, KAM A KOMU SE CO PŘEROZDĚLÍ, NEMAJÍ KECAT, KDYŽ NEPŘISPÍVAJÍ, TO JE SPRAVEDLIVÉ A SENIORY BY TO NEVYMÍSTILO, NAOPAK.
Dejčmar v rozhovoru pro Seznam zprávy nastínil radikální myšlenku, podle níž by se mohlo omezit volební právo seniorů. „Já jsem měl takovou radikální úvahu, že stejně jako vylučujeme z voleb jednu velkou skupinu lidí, a to jsou děti a mladí do 18 let, tak stejně když máme nějaký průměrný věk dožití, tak těch posledních 18 let by se také nemělo volit,“ prohlásil Dejčmar.
Zdůvodnil to tvrzením, že senioři se ve volbách nerozhodují ve prospěch budoucnosti země. „A ten důvod je, že ti lidé většinou volí…víme jak. Oni upřednostňují nějaké svoje strachy a dojmy a zejména zájmy většinou penzijního charakteru. A to upřednostňují vůči budoucnosti státu, což je zvláštní,“ uvedl Dejčmar, jak je patrné z ukázky rozhovoru na Facebooku Seznam Zpráv.
Není to poprvé, co zazněla podobná myšlenka a taktéž byla spojena se Seznamem. Například v roce 2023 se internetem šířil návrh blogera Seznamu Martina Skácela s názvem Omezení volebního práva seniorům. Je čas zavést horní věkový limit? Mnohé ohromil zejména proto, že autor navrhuje, aby důchodce od jistého věku musel před komisi, která posoudí, zda ještě může volit. Mládež by naopak měla k volbám chodit od 16 let.
Šéfka KSČM a europoslankyně Kateřina Konečná pro ParlamentníListy.cz označila podobné myšlenky za nacistické. „Na toto nelze říct nic jiného, než že je to absolutní šílenost. Koho budou chtít vyloučit příště? Hendikepované? Komunisty? To jsou vyloženě nacistické praktiky. Ti, kteří toto hlásají, by se měli stydět,“ vzkázala.
Nynější ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) zase uvedl, že je to zvrhlost. „Je to zvrhlost a důsledek vymývání mozků novodobými komsomolci a lá Piráti, TOP 09 nebo STAN,“ uvedl tehdy Havlíček.
Brusel kritizuje vládu Andreje Babiše (ANO) kvůli „střetu zájmů“, rušení koncesionářských poplatků, snaze o revizi služebního zákona i tlaku na politické neziskovky. Dokládá to Zpráva o právním státu vydaná Evropskou komisí. Jenže ta vychází z informací od neziskovek, které platí samotný Brusel. Oslovení europoslanci nešetří kritikou a mluví o střetu zájmů i práci na objednávku.
Foto: Jakub Vosáhlo Popisek: Tisková konference vlády
HOVOŘÍ TO ZA VŠE, DĚLAJÍ TO NA OBJEDÁVKU, PODPLÁCEJÍ- DOTACE JE PODPÁCENÍ A LIKVIDACE KONKURECESCHOPNOSTI, SOCIALISTICKÝ ZPŮSOB ODMĚŇOVÁNÍ, NĚCO, CO V KAPITALISMU BYLO VYMÝCENO. JEŽE MY UŽ V KAPITALISU NEŽIJEME, TOTO JE FAŠISTICKÝ IMPERIALISMUS. ROZHODUJÍ ZÁJMY NADNÁRODNÍCH SKUPIN…
Brusel svou výroční zprávu zveřejnil už posedmé. Úředníci se chlubí, že jejich doporučení jsou „hnací silou reforem v členských státech“. A dosažené výsledky si letos Evropská komise pochvaluje. „Letošní zpráva svědčí o pokračujícím pozitivním pokroku v mnoha členských státech. A právě proto je naše zpráva o právním státu důležitá. Stala se referenčním bodem, který pomáhá formovat vnitrostátní diskuse a podněcovat reformy v celé Unii,“ říká šéfka Komise Ursula von der Leyenová.
A co doporučuje České republice? Kromě nesporně pozitivních věcí, jako je větší digitalizace justice či zkrácení délky soudních procesů, se Brusel opět pustil do vlády za to, že nedostatečně zajistila prevenci střetu zájmů. Těžko to číst jinak než jako implicitní kritiku českého premiéra. Úředníci také apelují na politiky, aby zajistili implementaci Evropského aktu o svobodě médií (EMFA). Před ním přitom kritici důrazně varují.
Zpráva o právním státu popisuje obavy z revize služebního zákona, který má vést k větší efektivitě státní správy, a místo toho zmiňuje ztrátu „nezávislosti a nestrannosti“ úředníků. Hovoří také o „masových protestech“ v českých ulicích za „nezávislost“ veřejnoprávních médií.
S odvoláním na své české partnery se evropští úředníci věnují vládnímu záměru zvýšit transparentnost financování neziskových organizací a zdůrazňují jejich obavy ze „zbytečného zveřejňování informací, dodatečné administrativní zátěže a nepřiměřených sankcí v případě nedodržení předpisů“.
Takový výběr témat nutně vyvolává otázku, s kým Evropská komise na přípravě tohoto dokumentu, který může následně sloužit jako podpůrný argument k politickému tlaku na českou stranu, spolupracovala a z jakých zdrojů čerpala.
Politické neziskovky v akci
Mediální zdroje v letošní zprávě najdeme jen tři. Je to Česká televize, která v článku o Babišově údajném střetu zájmů obsáhle prezentuje kritické stanovisko prezidenta Petra Pavla. Dále je to text Lukáše Valáška ze Seznam Zpráv o „Babišově střetu zájmů“. A nakonec i článek Fora 24, který s odvoláním na Transparency International kritizuje českou vládu. S žádným dalším mediálním zdrojem v Bruselu nepracovali.
Evropská komise se v rámci příprav setkala se zástupci celé řady státních institucí a profesních organizací. A vedle nich také s několika neziskovkami včetně Transparency International, Sítě k ochraně demokracie, Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, Lobbia a Glopolisu.
Některé přitom dostávají peníze z Bruselu. Podle dostupných údajů se to týká přinejmenším tří z nich: Transparency International, Sítě k ochraně demokracie a Glopolisu. Ty zároveň inkasují peníze od Nadace OSF. Zbylé subjekty jsou více či méně závislé na finančních darech od sponzorů Petra Pavla, jako jsou Jan Barta, Martin Hájek, Martin Vohánka či Libor Winkler. Ti skrze Alianci pro moderní stát financují například Glopolis a Lobbio, individuálně pak posílají peníze Nadačnímu fondu nezávislé žurnalistiky či samotné Nadaci OSF. Přinejmenším z finančního hlediska tak jde o jeden provázaný ekosystém.
Ostatně hned po vydání letošní zprávy zorganizovala Transparency International ve spolupráci s Glopolisem a Sítí k ochraně demokracie konferenci, na které byl hlavním řečníkem Petr Pavel. Ten akci, která proběhla v prostorách Zastoupení Evropské komise v ČR, označil za „setkání přátel právního státu“.
Právě fakt, že Evropská komise spolupracuje s úzkou skupinou spřátelených neziskovek, vyvolává otazníky. Českých europoslanců jsme se proto zeptali, nakolik lze následné závěry považovat za nestranné a proč podle nich Brusel problematiku nekonzultuje i s jinými subjekty.
„Samotné čerpání evropských dotací podle mě automaticky neznamená, že je daný subjekt zaujatý,“ říká lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský. „Komise navíc vychází také z podkladů státních orgánů, profesních institucí, evropských organizací a z vlastního šetření; konzultace je otevřena příspěvkům dalších relevantních aktérů. Současně ale platí, že výběr zdrojů musí být názorově pestrý a zcela transparentní,“ dodává.
A připouští, že zjištěné skutečnosti mohou vést k pochybnostem o vyváženosti zprávy. „Pokud se Komise opakovaně opírá jen o úzký okruh médií a neziskových organizací, může tím oprávněně vyvolávat pochybnosti o vyváženosti zprávy. Bylo by proto vhodné aktivně oslovovat širší spektrum odborných, akademických, mediálních i občanských institucí a u příjemců evropských peněz vždy jasně uvádět možné střety zájmů. Nestrannost se nemá pouze deklarovat, ale musí být patrná i z použité metodiky,“ řekl Zdechovský ParlamentnímListům.cz.
Vondra: „Práce na objednávku“
Ondřej Knotek (ANO) je ještě kritičtější. „Tohle je přesně problém současné Evropské komise. Sama sebe staví do role arbitra právního státu, ale přitom naslouchá především úzkému okruhu médií a neziskových organizací, které jsou často názorově na jedné lodi a některé navíc čerpají evropské dotace. To není nezávislé hodnocení, ale uzavřená názorová bublina,“ namítá europoslanec.
Podle něho má Brusel co vysvětlovat. „Pokud chce EK vydávat autoritativní zprávy o právním státu, musí být schopna vysvětlit, proč neslyší i kritické a názorově odlišné organizace a média. Jinak si sama podkopává důvěryhodnost. Evropská komise nemůže být zároveň soudcem i tím, kdo si vybírá svědky podle toho, co chce slyšet,“ sdělil Knotek ParlamentnímListům.cz.
Alexandr Vondra (ODS) mluví o střetu zájmů a „práci na objednávku“. „O nestrannosti EK nemám vůbec žádné iluze. Opakovaně jsme v EP kritizovali pokračující případy konfliktu zájmů, kdy různé neziskovky čerpají z EU peníze a EK pak ‚na oplátku‘ využívá jejich studie. Mnohdy to vypadá jako práce ‚na objednávku‘. Budeme na to znovu upozorňovat při schvalování rozpočtu,“ ubezpečuje europoslanec.
A ještě poznámka pod čarou. Nijak nezpochybňuji (i já, Podivínský) , že se mění klima na naší planetě. Nijak nezpochybňuji, že lidstvo ničí vzácné ekosystémy a drancuje přírodní zdroje nebývalým rozsahem, s často nevratnými dopady na naše životy.
PS: ale to se děje furt, staletí!
Jen jsem skeptický, pokud vidím úzké zaměření pouze na oxid uhličitý v okamžiku, kdy neřešíme například mikroplasty nebo každodenní devastaci mořské fauny rybářským průmyslem. Jsem skeptický, když vidím reálné výsledky našeho „boje s klimatem“, který má blíž ke středověké víře, že skrze placení odpustků církvi, která je následně „moudře“ utratí, dojdeme spasení.
PS- souhlas až na půdu: kdo se kouká na aktivity Slunce ( NejenJedenáctileté cykly: https://cs.wikipedia.org/wiki/Slune%C4%8Dn%C3%AD_cyklus, Milankovičovy cykly, precesi zemské osy, putování magnetických pólů Země a tak dále?
„Zvolení politika typu Donalda Trumpa do čela supervelmoci vypovídá mnohé o krizi liberálního pojetí demokracie a západní politické kultury obecně. Nejde jen o pohrdání mezinárodním právem či obyčejnými pravidly slušnosti. Pozoruhodný je celkový styl Trumpovy politiky, onen nepřetržitý divoký vír nejrůznějších rozporuplných, vzájemně se překrývajících, někdy přímo nepravdivých prohlášení,“ říká politolog Oskar Krejčí. Hovořili jsme hlavně o válce a Evropské unii.
Foto: Hans Štembera Popisek: Oskar Krejčí
Třetí světová válka. Někteří komentátoři ji předpokládají na základě občasného propojení konfliktů na Ukrajině a v Íránu. Máme se na ni připravovat?
Propojení válek na Ukrajině a v Íránu je chápáno jako přímý konflikt dvou hlavních účastníků, tedy Ruska a Spojených států. To je v tuto chvíli málo pravděpodobné, protože v Moskvě a ve Washingtonu si kladou omezenější cíle než někteří komentátoři.
A pak je tu problém s tím, co je to světová válka. Její definice by měla zahrnovat nejen všechny kontinenty, ale hlavně účast všech globálních velmocí. Zatáhnout Čínu do války či přejít od válek v zastoupení k nezprostředkovanému vojenskému konfliktu supervelmocí je obtížnější, než se mnohým zdá. Samozřejmě jen tehdy, když půjde o racionální rozhodování. Při sebestředném uvažování mnohých státníků je výhoda, že racionální v jejich případě především znamená neriskovat vlastní život.
To, co vyvolává rostoucí obavy, není v tuto chvíli světová válka, ale narůstání globálního chaosu, tedy i konfliktů. Nelze ale zapomínat, že podle některých propočtů i v době, které se říká „studená válka“, zahynulo 40 milionů lidí ve 125 válkách a ozbrojených konfliktech. Pravda, je tu důležitý rozdíl. Tehdejší v zásadě bipolární svár Západu a Východu byl předvídatelnější než chaos dnešních dnů. Bylo to jako hra s nulovým součtem – zisk Východu se rovnal ztrátě Západu a naopak. Dnes se hraje na několika složitě propojených šachovnicích najednou, kdy ztráta na jedné šachovnici může přinést zisk na šachovnici jiné. Ale nemusí. Tehdejší elity také lépe rozuměly tomu, co válka je. Dnes mezi elitami, především těmi na Západě, narůstá neschopnost porozumět oprávněným bezpečnostním obavám toho druhého. Vzájemná nedůvěra blokuje myšlení i jednání, vylučuje předem některé techniky zahraniční politiky, zvláště ty diplomatické. V této atmosféře se stává válka, ale i nedodržování základních norem mezinárodního práva, samozřejmou součástí politiky. Dlužno dodat, že tomuto posunu války do polohy přirozeného lidského chování napomáhá na Západě masová „hollywoodská“ kultura. Mezigenerační rozdíl v chápání povahy a role války se prohlubuje.
V knize Válka jste vylíčil mnoho aspektů této „politiky jinými prostředky“. Určitě jste přemýšlel, co by bylo po jaderné válce. Co by bylo?
I jaderná válka může mít víc podob. Ta omezená, možná symbolická, by přinesla obrovský šok. Tím by se ale ještě víc pootevřely dveře pro totální jadernou válku. Asi zatím poslední veřejně dostupný zevrubný popis takové války přinesla americká novinářka Annie Jacobsenová v knize Jaderná válka. Scénář (Dutton, 2024). Na základě desítek rozhovorů s odborníky a vlastního výzkumu dospěla k závěru, že při totální jaderné válce Ruska se Spojenými státy by se dvanáct tisíc let utvářená lidská civilizace změnila v trosky během 72 minut.
Nedávno vyšla velmi podrobná kniha Putinova triáda. Jak daleko je vůbec Ruská federace ve vývoji jaderné infrastruktury. Ptám se proto, že nebýt konfliktu na Ukrajině, tak naše jaderné elektrárny bude stavět nejspíš Rosatom. Nemyslíte?
Oblast civilní jaderné energetiky není můj obor, ale každý, kdo se trochu o mezinárodní dění zajímá, jistě sleduje alespoň z povzdálí tuto problematiku. Rosatom je bezesporu největším vývozcem jaderných technologií na světě. Uvádí se, že za hranicemi Ruska postavil více než 30 jaderných bloků. V současné době staví jaderné elektrárny v Turecku a Maďarsku, tedy dvou členských státech NATO, Uzbekistánu, Kazachstánu, Bangladéši, Indii, ale i v Číně. Ovšem Čína, která zřejmě usiluje o maximální energetickou soběstačnost i v době nejrůznějších mezinárodních krizí, v současné době staví 37 jaderných reaktorů – zdaleka více než kterýkoliv stát na světě. Rosatom staví v Rusku šest reaktorů.
V Česku tato tematika ožila nejen díky zakázce týkající se dostavby dvou bloků v elektrárně Dukovany korejskou společností KHNP, ale i ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto vložit šest miliard korun na konto firmy Rolls-Royce – Česko se má podílet na vývoji modulárních reaktorů. Samo o sobě se to jeví jako správný krok, ovšem v případě, kdy se v otázce posílání miliard do zahraničí shodne vláda i opozice, jako je tomu například u letadel F-35, je třeba zvýšit bdělost a ostražitost. Pravdou je, že firma Rolls-Royce zatím žádné modulární reaktory nepostavila. Ve Velké Británii je plánováno šest takovýchto reaktorů, ale ještě se nezačalo stavět. Podle analytické společnosti Statista, sídlící v Německu, existují ve světě dvě funkční modulární elektrárny – na lodi Akademik Lomonosov v Rusku, kde jsou dva jaderné bloky; loď kotví ve městě Pevek, což je nejseverněji položené město v Rusku. Další funkční modulární elektrárna je v Číně; ta je na pevnině.
Rosatom je zajímavý i tím, že je nepřetržitým zdrojem inovací. V Rusku, konkrétně Tomské oblasti, by v roce 2030 měla být uvedena do provozu elektrárna s uzavřeným jaderným cyklem. To by byla další revoluce v daném oboru. V současných jaderných elektrárnách se totiž z drahého paliva využije přibližně procento uranu235, zbytek se stává součástí radioaktivního a teplo vyzařujícího odpadu, „vyhořelého paliva“. To se musí složitě zpracovávat a obtížně skladovat. Uzavřený jaderný cyklus znamená, že se „vyhořelé palivo“ opětovně zpracuje a posílá zpět do elektrárny. Místo jednoho procenta se využije všechen uran – což by znamenalo obrovské úspory, ale i novou formu ochrany životního prostředí.
Zvláštní inovací v této oblasti představuje miniaturizace. Například podle dostupných údajů Rusko testuje podvodní dron Poseidon, velké „torpédo“ s neomezenou operační vzdáleností poháněné pomocí malého jaderného reaktoru. A s náloží o síle až dvě megatuny TNT.
Tím ale naznačujete, že pokládáte Rosatom za vhodnějšího partnera…
Je zřejmé, že v současné politické atmosféře jsou dostavba Dukovan s pomocí Rosatomu či objednávání modulárních reaktorů u ruských nebo čínských firem pro Česko nepřijatelné. Úvahy o ekonomické racionalitě či technologické vyspělosti jdou stranou, nastupuje vize bezpečnosti státu. Osobně se ale domnívám, že nejen v tomto případě je otázka bezpečnosti pojata archaicky. Má-li být bezpečnost dlouhodobě zajištěna, musí být státy na sobě závislé. Bude-li každý sám vyvíjet a užívat stejné technologie a oddělovat je sankcemi či nesmyslnými cly, pak nejde jen o plýtvání. Není ani řeč o globální bezpečnosti, ale o vztazích mezi konkurenčními či přímo nepřátelskými bloky. A mapování sfér vlivu. Takové pojetí bezpečnosti je pro budoucnost velkým rizikem.
Jak si vykládáte chaos, který po světě šíří americký prezident Donald Trump? Je to vysoká hra patriotů, anebo jen „manýrismus“ amerického starce?
Když se pokusíme hledat racionální jádro v politice Donalda Trumpa, pak by to byla zásada „Tam, kde nevládnu, budu podporovat chaos“. Ve prospěch tohoto modelu svědčí, že se nikdo v jeho bezprostředním okolí nebouří, neutíká. Jako by věděli, jaká hra se hraje. Naopak proti tomuto modelu racionálního chování svědčí, že chaos se přenáší i do oblasti, kde Trump a jeho družina vládnou. To je vidět na stavu ekonomiky USA a v politice se to pravděpodobně projeví v listopadových volbách do Kongresu. Obecně platí: jestli skutečně chtěl Trump vrátit USA do pozice hegemona, do takové, v jaké byl po porážce Sovětského svazu ve studené válce, stanovil si nereálný cíl.
Zvolení politika typu Donalda Trumpa do čela supervelmoci vypovídá mnohé o krizi liberálního pojetí demokracie a západní politické kultury obecně. Nejde jen o pohrdání mezinárodním právem či obyčejnými pravidly slušnosti. Pozoruhodný je celkový styl Trumpovy politiky, onen nepřetržitý divoký vír nejrůznějších rozporuplných, vzájemně se překrývajících, někdy přímo nepravdivých prohlášení. Trump takto povýšil virtuální realitu na novou reálnou vrstvu politiky: globální novinářský dav se tupě žene za Trampovými příspěvky na jeho sociální síti a dokáže překrýt skutečnost neustále se měnící mytologickou vizí. A spolu s tím jiný dav na burze sleduje výkyvy cen akcií… Vyhrává ten, kdo má reálné informace. Ty získat či rozpoznat je v západním informačním okruhu, kde navíc začíná řádit umělá inteligence, stále obtížnější.
Je Evropská unie připravena na výzvu, že zůstane v některých konfliktech sama?
Rozhodně není. A nejde jen o nedostatek moderních zbraní, munice, družic všeho druhu, zpravodajských sítí a podobně. Především chybí strategické myšlení v tom nejobecnějším slova smyslu – umět analyzovat situaci, stanovit si reálné cíle a vybrat dostupné prostředky k jejich dosažení. Chybí strategie, která zná víc než jen sebevražedné války, ale i diplomacii, obnovování důvěry, společné zájmy, umí rozlišit zdravou konkurenci od nepřátelských činů. Ví, že bezpečnost nejsou jen zbraně, ale jde i o schopnost společně a včas čelit suchu, požárům či záplavám, pandemiím i výpadkům elektřiny. A dokáže vidět Evropu ve světě, který už nikdy nebude západocentrický.
Je podle vás lepší větší integrace ve strukturách EU, jak po ní volá třeba český prezident, nebo je třeba si zachovat vlastní státnost a vše, co z toho vyplývá?
Oboje je pravda – má-li Evropa obstát v konkurenci s USA a Čínou, potřebuje racionálnější ekonomickou spolupráci. Ta je ale možná jen při větším respektu k historickým zvláštnostem nejen Evropy jako celku, ale i ke státům a národům, které Unii stvořily. Zdá se, že Evropská unie lidí, jako je Ursula von der Leyenová a její garda z Pobaltí, která nezná nic jiného než pokřik „Kartágo musí být zničeno!“, narazila na hranice možného. Vypadá to, že se přiblížil konec vlády labouristů v Londýně, Macrona v Paříží, Merze v Berlíně. Stane-li se tak, a mnohé tomu nasvědčuje, pak by se mohla změnit povaha a směrování vnitřních geopolitických os v Evropě. A s tím i Evropská unie.
JÁ VŮL VOLIL DO EU (TEHDY JEŠTĚ NE EUSSR), I TOHO TRUMPA JSOU BRAL JAKO MENŠÍ ZLO; A ELHLE- V USASSR JE TO UŽ JEDNO, KDO JE V ČELE, JEN KDYŽ JE TO ZMRD NA STRANĚ DEEP STATE!
A K TOMU POZNÁMKA: EMANCIPOVANÉ ŽENY JSOU HORŠÍ JAK STARCI (NA CHMELU SNAD ANI NE). COŽ JE VIDĚT V EUSSR NA KAŽDÉM KROKU A EJEN V EUSSR. PROSTĚ TY BABOCHLAPI MUSÍ DOKAZOVAT CHLAPŮM, JAK NA NĚ STAČÍ A JAK JE UMÍ I PŘEDSTIHOUT, ALE VŽDY JEN V TOM HORŠÍM SLOVA SMYSLU, ŽE?
