Celý Kotrbův facebookový komentář:Pokud by do éteru neposlala pár tweetů o Delonovi a jeho politických názorech, nevzbudila by pozornost nikoho, tím méně světových tiskových agentur, RFI, Guardianu, Evening Standardu, ale i Jakarta Postu, Le Parisien, Corriere della Sera či La Repubblica. Militantní představa jedné Američanky oběhla prostřednictvím hysterických globalizovaných médií zeměkouli.Organizátoři festivalu v Cannes se ocitli pod tlakem, aby odepřeli čestné ocenění za životní dílo 83letému herci jen proto, že kdysi učinil arogantní prohlášení o fackování žen, chce zastavit migraci do své vlasti a podporuje pravici ve Francii. Umělecký ředitel Cannes, filmový kritik Thierry Fremaux se ale vzepřel: „Alain Delon si může myslet, co chce“, prohlásil. „Nebudeme mu dávat Nobelovu cenu míru… ale dáme mu ocenění za celoživotní dílo.“Nemám chuť ve svých 56 letech obhajovat zdravý rozum ani svůj estetický názor, podpořený vysokoškolským studiem teorie i praxe umění.Nemám chuť argumentovat, proč je třeba osobnost umělce oddělit při hodnocení od jeho díla. A nemám chuť sepisovat veřejnou prosbu o ignorování sexuálně, citově i rozumově deprivovaných osob, které se pokoušejí vstupovat do veřejného prostoru s hysterickým prosazováním genderového konceptu jako svobodné volby společenské role jedince ve vztahu k maskulinitě a feminitě, vnucováním gender mainstreamingu do umění, politiky či vědy a zavádění zvláštních opatření, kampaní proti sexuální stereotypizaci či sexismu typu #metoo. Rovnost mužů a žen považuji za samozřejmou u státu, v legislativě. Před zákonem si buďme všichni rovni. Nikdo mě ale nebude nutit, abych zaměstnal starého sekretáře, když chci mladou sekretářku, která nebude blondýna. A hodlám i nadále zobrazovat ženy v hlíně i bronzu jako sexuálně přitažlivé objekty divákovy touhy a nebráním kterékoliv sochařce, aby stejně tak zobrazovala muže. Strkání zmrzlých kuřat do vagíny v chrámu Krista Spasitele se mi hnusí a za umění to nepovažuji. Stejně tak přibíjení vlastních varlat na Rudé náměstí. Umění je a má zůstat odvozené od slova uměti. Na právo homosexuálních párů vychovávat děti mám opačný názor, než Delon, ale ten jeho respektuji a nepobuřuje mne.Považuji ale za naprosto šílené, že o výkonech Pana herce by měla rozhodovat bloggerská nula z druhého konce světa a všem „liberálním“ médiím a jejich kulturním kvočnám to přijde normální. Papouškují zprávu kterési agentury jedna přes druhou, že… „na internetu se rozjela kampaň“… a jakási „organizace spustila petici…“, kterou podepsalo (na celém světě) 16 tisíc lidí. A co má proboha být? To je jako když plivnete do oceánu. Opravdu si myslíte, že jakási internetová petice, kde se lze podepsat jako Kačer Donald, je určující pro kvalitu celoživotního díla? A opravdu si myslíte, že názor kdejakého nýmanda (i když je těch nýmandů 16 tisíc) je nutno brát vážně? Tvrdím arogantně, že ne.Melissa Silversteinová (@melsil) je nýmand. Chlubí se 15 lety zkušeností v oblasti neziskových organizací. To není kariéra, ale diagnóza. Je „uměleckou ředitelkou“ a „spoluzakladatelkou“ filmového festivalu Athena na ženské Barnard College. „Spoluzakladatelkou“ Women’s Media Center… Forbes tvrdí, že „píše o ženách v podnikání Hollywoodu“. Na svých stránkách se chlubí, že „za poslední desetiletí vytvořila skupina Ženy a Hollywood komunitu lidí, kteří se věnují podpoře obsahu vytvořeného ženami a pro ženy. Komunita okolo Silversteinové prý zahrnuje novináře, lobbisty, aktivisty, filmaře a mnoho dalších.“ Nevytvořila nic. Mimo hromady žvanivých frází v hromadě amerických novin najdete jen jeden feministický školní filmový festival Athena a virtuální „Alliance of Women Film Journalists“. Prostě obtloustlá newyorská nula.Před více než sto dvaceti pěti lety byl Barnard první vysokou školou v New Yorku – a jednou z mála na světě – kde ženy mohly dostávat stejné vzdělání svobodného umění, jaké muži. To byla doba, kdy ještě černoši v USA neměli lidská práva. Chápu americkou hrdost nad dosaženým pokrokem za 125 let. Ale nesednu si před ním na zadek.Stejně tak mne neuchvátí, že misogynství Alaina Delona zajímá Forbes či Guardian, české bulvární zprávy na Primě, iDnes či deník Aha. Zajímá mě ale herec režisérů Luchina Viscontiho, Jeana-Luc Godarda, Jeana-Pierre Melvilla, Michelangela Antonioniho. Zajímá mě mladý milovník Franz Lobheiner z filmu Christine (1958), kde byl partnerem Romy Schneiderové. Zajímá mne Delon v kriminálce ze staré školy Melodie podzemí, kde hraje po boku Jeana Gabina. Ve Viscontiho filmu Gepard (1963), který získal tentýž rok Zlatou palmu na MFF v Cannes, hrál Delon vedle Burta Lancastera a Claudie Cardinaleové. Film byl natočen v roce, kdy jsem se narodil a v jakémsi arte kině v Paříži jej viděla má matka o deset let později. A já ještě později. Zapomenout nejde Sicilský klan (1969), Borsalino (1970 a 1974), Smrt darebáka (1977) či Tři muži na zabití (1980). Jako filmového snoba mě zajímá i film Atentát na Trockého (1972), který byl zařazen mezi padesát nejhorších filmů všech dob, kde Delon hraje vraha Jacksona – španělského komunistu a agenta NKVD Ramóna Mercadera.Nemám chuť argumentovat, proč frustrované feministky, píšící udání na slavné, že je kdysi poplácali po zadku a pak z toho už nic nebylo, mě neoslovují a jsou mi vyloženě odporné. Prostě to tak je, nehodlám se za to stydět a hodlám ve svém nemoderním názoru veřejně setrvat. Pravděpodobně se rozejdu s dobrou polovinou svých levicových přátel, kteří jsou okouzleni současným progresivistickým kulturním diskursem, pijí sojové latté bez lepku a přikusují k tomu farmářskou biosušenku s příběhem. Pravděpodobně budu dál mluvit o sexuálně frustrovaných feministkách stejně sprostě jako dosud. Ještě hůř budu mluvit o některých mladých politicích a političkách, případně jejich novinářích a novinářkách, vyžívajících se v obhajobě rovnátek pro všechny. Pravděpodobně budu dál koukat na filmy s Alainem Delonem a Jeanem Gabinem, plných genderových stereotypů, sexistických narážek a vykouřených gauloisek bez filtru a smutně přemýšlet o časech, kdy auta měla tvář, benzín nevoněl po biolihu, muži byli muži a ženy ženami.

Dnes jsem si po delší době zapnul televizi a opět slyšel, co stojí stát důchodci a jak budou zatěžovat stát v budoucnu. A jelikož jsem nikdy nikde neslyšel co stojí stát platy našich moudrých nahoře, tak jsem se rozhodl,že si to spočítat sám. Čísla jsem našel na internetu, doufám, že jsou správná, koneckonců si to můžete zkontrolovat sami.

Počítejte prosím se mnou, zda jsem někde neudělal chybu. Počítám ZÁKLADNÍ platy, BEZ náhrad a ostatních výhod a prebend.
Měsíčně :
————-
prezident ………………………………………………………………………………………. 252 700
premier ………………………………………………………………………………………….203 600
1.místopředseda vlády………………………………………………………………………174 800
místopředseda vlády………………………………………………………………………….174 800
12 ministrů po 144 600 …………………………………………………………………..1735 200
  
senát a parlament mají dohromady 281 členů
z toho :

předseda senátu ………………………………………………………………………………203 600
1.místopředseda……………………………………………………………………………….144 600
3 místopředsedové po 144 600 ………………………………………………………….433 800
  
předseda parlamentu………………………………………………………………………..203 600
1.místopředseda……………………………………………………………………………… 144 600
4 místopředsedové po 144600…………………………………………………….. ..     578 400
  
18 předsedů výborů po 106 700 ……………………………………………………….1 920 600
a zbývajících 252 poslanců a senátorů po 75 900……………………………. 19 126 800
   —— —————————————————————–
měsíční náklady celkem…………………………………………………………………25 297 100
za ROK … 25 297 100 x 12……………………………………………………….30 003 565 200
  
slovy TŘICET MILIARD TŘI MILIONY PĚTSET ŠEDESÁT PĚT TICÍC DVĚSTĚ  korun pro 297 tajtrlíků

K tomu myslím není co dodat, lide důchodcovský……..

Možnost úspor je veliká /třeba zrušení senátu/, ale toho se nedožijeme  P.

Někde už na to přišli!  A jak jsme na tom v ČR ??                                             Italové se budou smět bránit se zbraní v ruce !PETR ROBEJŠEK    

     Italský parlament ve středu 27.3.19 odsouhlasil zákon, který opravňuje občany k tomu, aby se ve vlastním bytě nebo v obchodě bránili proti vetřelcům všemi prostředky. V českých médiích jsem o tom zatím moc nenašel a tak tu informační mezeru trochu vyplním.   Když stát neochrání občany… Italský ministr vnitra Matteo Salvini splnil další ze svých předvolebních slibů. Již od minulého roku připravuje italská vláda zákon o sebeobraně. V říjnu 2018 to Salvini odůvodnil takto: „Právo občanů na sebeobranu je svaté. Vnikne-li někdo do mého obydlí, jsem oprávněn použít zbraň k vlastní obraně, k obraně jiných osob a svého majetku.” Podsekretář ministerstva vnitra a tvůrce nového zákona Nicola Molteni tehdy řekl: „Náš návrh zákona je odpovědí na požadavky Italů po větší bezpečnosti.” Doposud byla právní situace v Itálii podobná jako v Německu a v mnoha ostatních evropských zemích.Přepadený se směl bránit jen tím nejmírnějším možným způsobem. To však logicky posiluje zločince, který je již tak zvýhodněn tím, že on volí cíl, okamžik a způsob útoku.  Matteo Salvini to formuloval takto: “Když mám někoho v masce metr před sebou, tak musím, podle dosud platného zákona zvažovat, jestli mě chce skutečně napadnout, jestli je jeho pistole opravdová a jeho nůž naostřený.”S takovým oslabením svých možností by se lidé mohli smířit jen tehdy, kdyby bylo spolehnutí na to,že je ochrání stát. To je také základem tzv. společenské smlouvy. Podle ní občané odevzdají, anebo nepoužijí své zbraně k sebeobraně a stát jim za to slíbí, že je bude chránit on. Ale tato záruka ztrácí nejpozději od roku 2015 svou věrohodnost.  A to není všechno. Nejenom, že stát občana často neochrání. Dokonce ho i potrestá za to, když se on  sám pokusí o účinnou obranu. Ne náhodou navštívil Matteo Salvini ve vězení Angela Peveriho. Ten byl odsouzen na čtyři a půl roku za to, že střílel na tři zloděje, kteří mu kradli benzin z jeho bagru. Jeden z nich byl přitom těžce zraněn. Zločinec je vždycky oběť !!!!!!!!!!  Co z toho plyne? Již víme, že ten, kdo porušuje zákon, je ve výhodě tím, že volí cíl, čas a způsob útoku. A když je zločinec zatčen anebo napadeným v sebeobraně zraněn, tak se z pachatele najednou stane oběť. Sociálně vědní fakulty nepřetržitě produkují psychoexperty, kteří “přísně vědecky” zdůvodní, že pachatel je vlastně oběť. Každý z nás již slyšel příběhy o těžkém dětství, složitém dospívání a jiných útrapách, které jako by zločin zdůvodňovaly nebo aspoň omlouvaly. Zkratkovitě to popisuje anekdota  o vrahovi svých rodičů, který žádá polehčující okolnosti, protože je sirotek. Pomocí nového zákona má být v Itálii nerovnováha mezi zločincem a obětí zmírněna. Po jeho schválení bude vždy přiměřené  bránit svůj dům nebo obchod proti vetřelcům se zbraní v ruce. Případné náklady na obhajobu občanů, kteří by byli obžalováni v souvislosti se sebeobranou, ponese italský stát. „Kdo se brání, nebude muset platit za obhajobu u soudu, aby dokázal svou nevinu,” zdůraznil podsekretář Molteni.

         Zákon byl v parlamentě přijat 373 proti 104 hlasům, se 2 zdrženími. A koncem tohoto měsíce bude předložen k projednání a schválení italskému senátu.  Návrhem nového zákona italská vláda (jako první v Evropě) nepřímo uznala, že již nedokáže zaručit bezpečnost svých občanů, a proto jim dává více zákonných možností bránit se sami.  

       Jistě vás napadne, že jednání italské vlády je v přímém protikladu s politikou EU. Ta se naopak snaží Evropany odzbrojit.    

Autor:  Petr Robejšek 

Vláda připravila návrh nového bodového systému

P rof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů,

(* 14. května 1950 Žirovnice) je český psychiatr, pedagog, premonstrátský jáhen a esperantista.

Působí v Pelhřimově.

Co se stalo s naší dobou?

Zažíváme vážnou krizi? Proč mají najednou lidé
pocit, že se něco zlomilo, a cítí se zklamaní? Co nás v budoucnosti čeká?

Každý student lékařství je už od prvního ročníku studia veden svými profesory k tomu, aby si u každého pacienta položil dvě zásadní otázky –
proč a jak.

Proč má nemocný potíže? Otázka diagnostická, která vede k určení choroby.
Jak ji léčit? Otázka terapeutická, hledání cesty k uzdravení.

Je-li naše společnost nemocná, a ona bezesporu nemocná je, klademe si obě otázky všichni.

Až na několik vrcholných politiků, kteří mají většinou jiné
starosti, než jaké musí řešit lid obecný.

Ovšem co hlava, to názor. Jedni ze současného stavu obviňují komunismus, jiní konzumismus, další neoliberalismus nebo hédonismus.

Z mého pohledu nepůsobí v této zemi tajemné
abstraktní -ismy, ale hlavně tři silně zhoubné choroby.

1-Ztráta studu,

2–rozvoj společnosti bez respektování přirozených

společenských norem

3- pocit tíživé bezmoci.

Diagnóza

„Žijete v zemi, kde nic není hanba!“ Těmito slovy zhodnotil student z Asie
svůj roční pobyt v České republice.

Čím kratší, tím výstižnější bylo jeho hodnocení klimatu v naší zemi. Měl pravdu.

Z české kotliny se kamsi vytratil stud.

Pojem hanba je dnes už srozumitelný málokomu.

Dítě se nestydí zesměšnit učitele, muž se nestydí opustit ženu a děti kvůli milence, potomci se nestydí zvednout ruku na své rodiče, není žádnou hanbou žít jako parazit nebo veřejně propagovat zlo.

Proč by se tedy měli politici ve službách mafií stydět lhát, krást a podvádět?

Svoji velikou vinu na tomto stavu mají také ty sdělovací prostředky, které z
banality dělají tragédii a z tragédie banalitu.

Žijeme v době, která propaguje nosit všechno naruby.

Normy chování nám prezentují svým nenormálním chováním duchaprázdné celebrity všeho druhu.

Z pořadů některých televizních stanic, které by měly kultivovat lidskou duši a zjemňovat smysl pro krásu, pravdu a dobro, teče většinou krev, adrenalin, testosteron…

Z této skutečnosti chápu, proč se užívá termín televizní kanály.

Kdykoli stojím jako soudní znalec z oboru psychiatrie u soudu, který projednává činy mladého delikventa, mám skoro pokaždé tendenci na lavici obžalovaných posadit systém, který vládne v této zemi a jehož jsou mladí
lidé obětí.

Ale koho to zajímá? Politiky v žádném případě!

Obyčejní smrtelníci v této zemi trpí oprávněnými pocity nespravedlnosti a křivdy, ale parní válec politiky a byznysu si vesele jede dál. A proč by ne!
Sliby, fráze a široké úsměvy těch (všeho)schopných z předvolebních plakátů tak snadno a rychle shoří pod jeho kotlem. A nikdo se opět za nic nestydí.

Místo domu barabizna
Pokud chtěl kdysi zedník postavit pevné a rovné stavení, potřeboval k tomu kromě kamenů a cihel ještě maltu a olovnici. Maltu, aby držela pohromadě jednotlivé kameny a cihly; olovnici, aby stěny byly rovné.

Stavitelé moderní polistopadové společnosti začali sice ke stavbě používat ekonomické kameny a právní cihly, tedy stále nové a nové zákony a předpisy, ale absolutně odmítli používat pojivo a ctít svislou rovnou stěnu.

Kladou cihlu na cihlu bez malty, která se míchá z pokory, štědrosti, přejícnosti, mírumilovnosti, cudnosti, střídmosti a činorodosti.

Dřív se této pojivové směsi říkávalo sedm hlavních ctností.

Z olovnice, která se řídí přírodním zákonem gravitace, si udělali kyvadlo.

Mimo jiné je u staveb běžné, že se kameny dávají do základů a cihly na ně.

Tedy zákony jsou nad trhem, ale u českého projektu je tomu naopak. Trh jako by byl nadřazený zákonům.

Bez malty a s kyvadlem v ruce se dá postavit leda tak barabizna. Tolik k diagnóze.

Terapie

Jsou dvě řešení.

Buď to nepovedené stavení zbourat, anebo z něho zavčas utéct.

V prvním případě by šlo o revoluci, ve druhém o emigraci.
Pokud bych jako léčebnou metodu navrhl revoluci, mohl bych být zažalován za trestný čin poškozování cizí věci. Skutečně cizí věci.

Obávám se totiž, že už nám v této zemi nepatří ani ta vratká barabizna.

Pokud bych navrhl terapii emigrací, může mi být položena otázka, kam utéct.

Do některého evropského státu určitě ne, protože evropský dům opravují ti samí architekti, kteří nám pomáhali s projektem stavby oné vratké chatrče.

Staví také bez mravnosti a s kyvadlem v ruce.

Třetí chorobou je epidemicky se šířící pocit bezmoci.

Nějak se v něm začínáme postupně utápět všichni.

Jednou za několik let je nám sice hozen záchranný člun v podobě voleb, ale brzy se ukáže, že i on je děravý.
Zklamání vystřídá bezmoc.

A právě ona bezmoc spojená s pocitem bezvýchodnosti je silně nebezpečná.

Trvá-li dlouho, začne se měnit v agresi.

A ta tady již je. Dokonce i mezi školními dětmi lze zachytit její silný nárůst.

Zavinili jsme si to i my sami, když jsme přijali převrácený životní styl, který nám našeptává: „Žij bohatě navenek a chudě uvnitř!“

Pokud neprovede náš národ proměnu a nezačneme žít bohatě uvnitř a chudě navenek, nemáme šanci…

Potom i mně samotnému nezbude nic jiného, než abych zamkl ordinaci, přestal diagnostikovat, navrhovat terapie a utekl se schovat. Rovnou mezi šílence.

Nebude v tom ani trochu zbabělosti a nebudu tam sám.

Bez vnitřní proměny a bez pokání tam skončíme brzy všichni!

Sibylino proroctví se začíná naplňovat     

– dojde ke střetům víry…

 
TEN KONEC SI PŘEČTI   U R Č I T Ě

 
Autorem následujících slov je údajně Dr. Emanuel STANAY,

známý a vysoce uznávaný psychiatr. Muž, jehož rodina patřila před druhou světovou válkou k německé aristokracii, vlastnil řadu průmyslových podniků a nemovitostí.
 
Když byl tázán, kolik Němců bylo skutečnými nacisty, odpověděl způsobem,který může být určující pro náš postoj k fanatizmu: 

„Velmi málo lidí bylo skutečnými
nacisty, ale mnoho dalších se radovalo z návratu německé hrdosti a další byli příliš zaneprázdněni, než aby je to zajímalo.
Byl jsem jedním z těch, kdo pokládali nacisty za bandu bláznů.
Takže většina se prostě stáhla a umožnila tím, aby se to vše stalo. Pak, dříve než jsme to zjistili, nás měli v hrsti, ztratili jsme kontrolu a nastal konec světa.

Má rodina ztratila všechno. Já sám jsem skončil v koncentračním táboře a Spojenci rozbili mé továrny. Dnes nám znovu a znovu různí experti opakují, že Islám je náboženství pokoje a že velká většina muslimů si přece přeje jedině žít v míru. 

I když toto laické ujišťování může být pravdivé, nemá pražádný význam!!!! Je to bezcenné šidítko, které nám má umožnit, abychom se cítili lépe a aby se poněkud zmenšil (psychický) účinek fanatického řádění ve světě ve jménu…ISLÁMU…!!!!!!!!!!.
Je skutečností, že v současné fázi dějin vládnou Islámem fanatici. Jsou to fanatici, kdo vedou každou z 50 válek, které zuří ve světě. Jsou to fanatici, kdo systematicky masakrují křesťany či příslušníky domorodých kmenů v Africe a postupně utápějí kontinent v přívalu Islámu. Jsou to fanatici, kdo spouštějí exploze bomb, usekávají hlavy, vraždí nebo zabíjejí z důvodů cti. Jsou to fanatici, kdo přebírají mešitu po mešitě. Jsou to fanatici, kdo se zápalem šíří kamenování a věšení obětí, znásilňování, zabíjení, polévání žen kyselinou, likvidací homosexuálů……< /sp an>
Jsou to fanatici, kdo učí mladé zabíjet 

a stát se sebevražednými bombovými …….zabijáky…..
Obtížně měřitelnou skutečností je, že mírumilovná většina, mlčící většina….!!!!!!!!!“ …..je vyděšena a je vyřazena.
Komunistické Rusko sestávalo z Rusů, kteří prožili peklo války a chtěli pouze žít v míru, a přesto komunistické Rusko bylo odpovědno za vraždu asi 20 milionů lidí.
Ohromná populace Číny byla rovněž mírumilovná, ale čínským komunistům se podařilo zabít ohromujících 70 milionů lidí.
Průměrný Japonec před druhou světovou válkou rozhodně nebyl sadistickým válečným štváčem. Přesto si Japonsko vražděním a krveprolitím razilo cestu Jihovýchodní Asií v orgiích zabíjení, které zahrnovalo systematické vraždy 12 milionů čínských civilistů; většinou byli zabiti šavlí, lopatou a bajonetem.
Kdo by mohl zapomenout Rwandu, která se zhroutila v krvavém zabíjení. Není snad možno tvrdit, že většina  Rwanďanů byli mírumilovní lidé?

Poučení z historie jsou často neuvěřitelně jednoduchá a lapidární, ale přese vše, všechny naše schopnosti logického myšlení často přehlédneme nejzákladnější a zcela nekomplikované závěry: svým mlčením se mírumilovní muslimové stali zcela irelevantními. Mírumilovní muslimové se stanou našimi nepřáteli, jestliže nepozvednou svůj hlas, protože se stejně jako Dr. Tanay jednoho dne probudí a zjistí, že se dostali do područí fanatiků a že“nastal konec světa“.

Mírumilovní Němci, Japonci, Číňané, Rusové, Rwanďané, Srbové, Afgánci, Iráčané, Palestinci, Somálci,  Nigerijci, Alžířané a mnozí další zemřeli, protože mírumilovná většina nepromluvila, až pak bylo pozdě. 

Pro nás, kteří to vše sledujeme, aniž bychom se angažovali, platí, že musíme dávat pozor na jedinou skupinu, která se počítá: na fanatiky, kteří nás…!!!!!…ohrožují….!!!!!!!!… náš způsob života..!!!!!.
Žádná mešita ani minaret v Evropě..!!!!!, pokud nebude stejné množství katolických kostelů v arabském světě a také stejné množství katolíků..!!!!!                             Pedofily civilizovaný svět trestá … a co muslimové, kteří souloží 8 leté dívky a mají s nimi děti.
Přeje si někdo z Vás, aby za dvě desítky..!!!! let souložil nějaký muslimský stařec Vaše vnučky a pravnučky, aby je kamenovali, zabíjeli, polévali kyselinou, prováděli ženskou obřízku..?!!!!
A konečně: každý, kdo pochybuje, že se jedná o závažnou záležitost. A kdo vymaže tento mail, aniž by ho poslal dál, ten se podílí na pasivitě, která dovoluje, aby problémy narůstaly.
Proto se trochu rozmáchněte a pošlete to dál a dál, a ještě dalším. Doufejme, že tento mail čtou tisíce lidí  na světě, přemýšlejí o něm.