Základní psychologická doporučení pro lékaře ve stavu nouze – koronavirus
17. 3. 2020
Jaroslav Foldyna, cesta na které jsme, zatím na konci světlo nemá
„Člověk v tísni disponuje z části penězi daňových poplatníků, kteří daně neplatí dobrovolně, ale pod pohrůžkou sankcí ze zákona.
Tyto peníze pan Pánek a jemu podobní používají ke zvyšování vlastního pocitu ušlechtilosti a k ovlivňování politiky. Co se týká „dobročinnosti“, tak jejich činnost je stejná, jako když ministr Petříček tančil s oštěpem v ruce a chlubil se,
kolik přivezl do Afriky peněz na zlepšení životní úrovně Afričanů.
To je sice moc hezké, ale ve skutečnosti tam ministr Petříček nepřivezl ani korunu – tedy myslím; ani korunu za svého.
Všechno, co tam tak pyšně rozhazoval, byly peníze českých truhlářů, zedníků,zámečníků, prodavaček, architektů a dalších lidí, co pracují a platí daně…
A když se, pod pohrůžkou sankcí, seberou peníze českým truhlářům, zedníkům a prodavačkám, tak bych pokládal za přirozené a spravedlivé, aby ty peníze byly použity na zvýšení životní úrovně českých truhlářů, zedníků a prodavaček, nikoli na zvýšení životní úrovně Afričanů.
Člověk v tísni a zjevně i někteří v ČSSD to ale vidí jinak. Ty naši lidé zajímají jen jako zdroje peněz, které se mají vyždímat, rozdat všude možně po světě a s ušlechtilým a starostlivým výrazem ve tváři se u toho vyfotit.
Až lidé jako Pánek nebo Petříček prodají veškerý svůj majetek a utržené peníze rozdají v Africe, tak jim možná začnu jejich dobroserské řeči věřit.
Do té doby ale ani omylem.
Nikomu nechci bránit, aby se dojímal nad osudy Afričanů, Afghánců, Arabů a já nevím koho všeho ještě. Ať to ale dělá za vlastní peníze.
Mě zase mnohem víc dojímají osudy Čechů, Moravanů, Slezanů a třeba lidí ve Šluknovském výběžku, kde klekla nemocnice, ale také všech dalších Evropanů.
Když vidím, jak si u nás mladí lidé nemohou založit rodinu, protože nemají šanci pořídit si bydlení, i když pracují, jak mohou.
Když vidím, jak si v pětadvaceti berou hypotéky, které budou splácet do konce života a po celou tu dobu se budou bát, aby neonemocněli, nebo nepřišli o práci a jejich dům nebo byt nepropadl bance.
Když vidím, jak z toho stresu užívají prášky na uklidnění, na které si ještě musí doplácet, přestože řádně platí zdravotní pojištění.
Když vidím rodiče těchto dětí, jak by jim rádi pomohli, ale nemají jak.
Když vidím hádat se rodiny ze stresu z exekuce, když vidím naše ženy a dívky, které místo toho, aby vychovávaly své děti, klopýtají do práce ne proto, že dělají kariéru, ale proto, že jejich mužovi stát bere polovinu peněz, co vydělá, a ony tu polovinu musí vydělat zpátky někde za kasou v korporátním supermarketu.
Když vidím naše lidi bez domova, když vidím naše nemocné, kterým nejsme
schopni zajistit léčbu…
A když pak vidím, jak tyhle vystresovaní pracující a vymírající Evropany
někdo do nekonečna ždímá, aby poslal jejich peníze rychle se množícím Afričanům, nebo je bez výsledku rozdal na neefektivních dávkách , tak je mi z jedné strany strašně smutno a z druhé strany mám obrovský vztek.
Tohle, že má být charita? Ne, to je vykořisťování a genocida“.
Takovouhle roztomilůstku z února 2007 jsem našel na netu – https://www.lidovky.cz/nazory/jan-hrusinsky-nedostal-dost.A070223_19295…
Takže on má Jeník problémy s financemi od prvopočátku svého podnikavectví.
– Divadlo zrekonstruovala městská část Praha 4 za cca 80 milionů Kč (vlastníkem je HM Praha, správa delegována na MČ Praha 4)
– Vzápětí je pronajala Hrušínskému (dle obnovené nájemní smlouvy z r. 2012 za 1 350 000.- Kč ročně; což je rovněž dotace sui generis)
– Ten má právo dál pronajímat (podnajímat) nevyužité prostory
– Což mu nestačí a tak každoročně dostává dotace od městské části, magistrátu a čas od času i od státu. A přesto, že jsou údaje o dotacích snadno zjistitelné, má tu drzost lhát, že „divadlo funguje takřka bez dotací“.
https://www.hlidacstatu.cz/hledat?Q=%22Divadlo+na+Jezerce%22
– Společnost „Divadlo na Jezerce“ je s.r.o.. Tedy plně podnikatelský subjekt.
Sídlí ve vile Jana Hrušínského.
– Ani dotace a různá protegée tomu … Hrušínskému nestačí a tak si současně s divadlem založil také zprostředkovatelskou agenturu AG Jezerka, s.r.o. (viz. smlouvy ve výše uvedeném odkazu – Hlídač státu), pomocí níž sosá z eráru další miliony.
Ač sosá a sosá z eráru kudy chodí, furt mu to nestačí a jeho podnikavecká skořápka se neustále potácí na hraně bankrotu.
A takovejhle vyžírka bude něco mlít o morálce…
VODA – KDE JE PRAVDA?!?!?
Otevřela si litrovou plastovou lahev. Pila hltavě a poměrně hlasitě.
Přistoupil k ní šarmantní pán a zeptal se, jestli není nemocná Vysvětlil, že
je lékař, a proto ho zajímá, proč pije ve frontě u pokladny. Pokud má tak
silnou žízeň, že se musí kdekoli ihned napít, něco s ní není v pořádku.
Paní se divila. Podle ní naopak bylo všechno v naprostém pořádku. Dodržuje
přece pitný režim. Co je na tom divného?
Ten zvídavý muž byl nejznámější plastický chirurg Jan Měšťák, emeritní
přednosta Kliniky plastické chirurgie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
a Nemocnice Na Bulovce. Když vidí někoho, kdo si nosí PET lahev a upíjí z ní
na veřejnosti, je zoufalý. „Já už se na to nemůžu dívat a štve mě to čím dál
víc,“ zlobí se. Vypráví mi o pacientkách, kterým například nemůže operovat
oční víčka, protože je mají velmi oteklá.
Když zjišťuje proč, ukáže se, že dámy přesně dodržují takzvaný pitný režim.
Lijí do sebe litry tekutin ve víře, že pro sebe dělají to nejlepší.
„Ptám se jich, kde jste na to přišly, že máte tak hodně pít? Já to četla, já
to slyšela.
Takže když vám někdo řekne, abyste hodně pila, pijete.
Když vám někdo řekne, ať skočíte z okna, skočíte?“
Jan Měšťák vystupuje na odborných konferencích s prezentací, z níž vyplývá,
že to, co léta považujeme za zdraví prospěšné, je nejen naprostý nesmysl,
ale navíc ještě cesta, která může zdraví škodit. A není v tom sám.
„Přivezli nám dívenku v bezvědomí. Zhlédla se v reklamě, v níž miss pijí
hodně vody. Myslela, že když bude hodně pít, bude taky tak krásná. Nadměrným
pitím si přivodila otok mozku,“ říká Luboš Kotík, primář I. interní kliniky
Thomayerovy nemocnice v Praze.
Jan Měšťák se setkal s případem, kdy maminka šestiletého děvčete tvrdila, že
jí dětská lékařka poradila, aby dceři denně dávala vypít nejméně litr a půl
vody. „Tak jsem se zase naštval. Když jsem se další den uklidnil,
telefonoval jsem té lékařce a ptal se, kde přišla na to, že by dítě mělo
denně vypít litr a půl vody. Odpověděla mi, že to asi někde četla. Na otázku,
kde to četla, nebyla schopna odpovědět. Někde to prostě četla. Asi v
časopise nebo na internetu.“
NEVYDRŽÍTE DVĚ HODINY?
Přijít student medicíny na přednášku docenta Měšťáka a mít s sebou PET
lahev, nedejbože se z ní napít, to je jasná sebevražda. Ti noví, kteří to
ještě nevědí, jsou vystaveni jeho otázkám: To nevydržíte dvě hodiny, aniž
byste se napili? To si budete brát lahev i na sál, když budete operovat?
Nebo přerušíte operaci a půjdete se napít? „Až za demoralizující považuju,
že žáci ve školách mají dovoleno mít na lavicích PET lahve s vodou, ze
kterých při vyučování nejen že stále popíjejí, ale dokonce mnozí chodí na
toaletu s nucením na močení,“ říká.
Totéž se děje i jinde. Stačí dát řeč s další lékařskou kapacitou, profesorem
Pavlem Dunglem, přednostou ortopedické kliniky Nemocnice Na Bulovce v Praze.
„Pozoruju studenty, kteří k nám chodí na stáže. Mají v kapsách plášťů lahve
s vodou a neustále z nich ucucávají. Ptám se jich, proč to dělají. Že prý
dodržují pitný režim. Nevím, co to je dodržovat pitný režim. Nic takového
neexistuje. Když to nevědí lidé, kteří chtějí být lékaři, je to smutné.
Zdravý člověk se má napít, když má žízeň. Neustálé popíjení z lahve na
veřejnosti je nejen nevychovanost, ale i absolutní hloupost. Kdo to dělá,
skočil na reklamy výrobců balených vod a limonád. Nejenže překračuje hranice
zdravého rozumu, ale ničí si zdraví.
Tak si to shrneme.
Roky čteme rady, že máme hodně pít, protože to dělá dobře naší pleti,
ledvinám, všemu. Zkrátka kdo nevypije denně minimálně dva litry, nemá v této
době na světě co pohledávat, protože je nezodpovědný jedinec, který nepečuje
o své zdraví. Tuto informaci jsme si tak silně vzali za svou, že ji bereme
jako jednoznačně pravdivou, vědecky prokázanou . Spojili jsme s ní pevně
naše životy a předáváme ji našim dětem.
A pak se začnou objevovat názory, že je to nejen zbytečné, ale přímo
škodlivé. S Janem Měšťákem jsem si o tom povídala už před pár roky. Vznikl
tehdy článek s názvem Je pitný režim podvod? Vzbudil velký zájem čtenářů
a… A nic. Dál se proléváme vodou a limonádami, protože mezitím se na nás
dál ze všech stran valí informace typu:
Vypijte denně tři až čtyři litry vody. Pitím hydratujete pleť, zlepšujete
její vzhled i stav.
Vypijte před každým jídlem velkou sklenici vody. Aplikace v mobilu pohlídá
váš pitný režim. Pijte, i když nemáte žízeň Pijte, voda vyplavuje z vašeho
těla toxiny.
ŽE SE V TOM NEUTOPÍ
Lékaři jsou na podobné titulky čím dál alergičtější, protože souběžně s tím,
jak se dodržování takzvaného pitného režimu stalo běžné, se už setkávají s
jeho následky. Vždycky nějakou dobu trvá, než se něco projeví, takže teď se
ukazuje, co s lidmi
dělá, když do sebe pár let lijí vodu jako diví. „Měl jsem pacientku, která
měla po operaci nosu otoky v obličeji, i když nos byl štíhlý a v pořádku.
Když jsem zjišťoval, jak je to možné, přiznala, že denně vypije tři až čtyři
litry vody, ale zároveň si byla v lékárně pro léky na odvodnění,“ vypráví
Jan Měšťák. Setkal se s případem, kdy si jistá dáma stavěla každý den po
příchodu do práce na stůl sedm sklenic vody, protože tak měla lepší přehled,
že během pracovní doby vypije podle ní dostatečné množství tekutin.
Zná lidi, kteří pijí tak, že chodí močit až patnáctkrát denně a několikrát
za noc.
Operoval striptérku, která denně vypije šest litrů vody, což vede k tomu, že
zvládne pouze třicetiminutová vystoupení. Déle bez návštěvy toalety
nevydrží.
„Prolévají se množstvím vody, ve které by se mohli utopit,“ vysvětluje Jan
Měšťák. „Jedna žena mi vyprávěla, že se v noci probouzí s pocitem úzkostí a
má dojem, že se udusí, pokud se hned nenapije. Takže pije i v noci. Jde o
jasnou formu závislosti, o takzvanou polidypsii, aquaholismus, tedy
posedlost dodržováním pitného režimu. Kdo jí trpí, ten považuje za normální
vypít denně dva až tři litry vody, někdo až šest litrů. Vede to k psychickým
poruchám.“
Jak se projevují? „Už po hodině bez příjmu tekutin má takový člověk pocit,
že omdlí,“ pokračuje doktor Měšťák. „Má stálý pocit žízně a sucha v ústech.
Když se napije, dostaví se uklidnění, jakási psychická úleva. Mnozí jsou na
tom časem až tak, že nutnost trochu se napít pociťují po několika minutách.
Jde o typický pohyb, kdy se plastovou lahví jen tak dotknou úst a trochu
ucucnou A mají pocit, že jim je lépe. Je to psychogenní závislost, nebo
není?“
Přitom si je vědom, že při některých onemocněních močového měchýře, ledvin
či kožních chorobách se vyšší příjem tekutin doporučuje.
VZÍT SI VZOR ZE PSA
„Popíjet vodu jen tak, neustále, i při chůzi po ulici je naprostý nesmysl,“
tvrdí primář Luboš Kotík. „Jinak je to u seniorů, kteří ztratili schopnost
rozpoznat žízeň. U některých lidí vyššího věku je v pořádku, když se hlídá,
zda vůbec něco pijí. Ale pro mladého člověka je naprosto zbytečné nutit se k
pití. Stačí se přece napít, když je žízeň. Od toho ten reflex máme.“
Primář Kotík zmiňuje jednu odbornou práci, která zaznamenává případ, kdy
pacienti s poruchou ledvin dostávali po určitou dobu o půldruhého litru víc.
Pak byli srovnáni s lidmi, kteří měli stejnou poruchu, ale ten půldruhý litr
navíc nepili. Neprokázal
se vůbec žádný vliv na funkci ledvin,“ vysvětluje.
Zírám. Zdá se, že co věhlasný lékař, to další voják v boji proti současné
posedlosti dodržováním takzvaného pitného režimu.
Koho tak ještě požádat o názor? S kým na toto ošemetné téma promluvit? Co
třeba Pavel Pafko, břišní a hrudní chirurg, emeritní přednosta III.
chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní
nemocnice Motol?
„Z dětství si vzpomínám, jak dědeček chodíval na pole. Pozoroval jsem lidi
při žních v době, kdy se ještě většina práce dělala rukama. Dřeli těžce,
bylo vedro. Napili se, když měli žízeň. Neměli lahvičky, ze kterých by
neustále upíjeli. Za mého mládí
neexistovalo, aby se po ulicích chodilo s lahvemi. Nikdy jsem třeba na
Karlově mostě neviděl nikoho s lahvičkou, a to tam vždycky bývalo hodně
turistů. Nyní tam nepotkáte nikoho, kdo by lahvičku neměl. Víte, neuškodí
pozorovat přírodu. Psi taky nechodí pořád chlemtat, i když mají misky plné
vody. Napijí se, když cítí žízeň. A žijí. Žijí i srnky, které rovněž nechodí
po lese s PET lahví na krku.“
Když se u nás počátkem devadesátých let objevila balená voda, tedy voda v
PET lahvích, mnozí se divili, nač si vodu kupovat, když je zadarmo z
kohoutku. Jenže kdo už měl za sebou nějaké cesty do zahraničí, ten věděl, že
balená voda byla v mnoha zemích běžná, to jen my tady jsme napouštěli při
žízni do sklenic vodu z kohoutků a lili do ní sladkou šťávu. Všechno, co
bylo takzvaně ze Západu, bylo okouzlující a platilo to i o nápojích v
plastu.
KDO BY KUPOVAL VODU?
„Když se objevily balené vody, říkal jsem si, kristepane, kdo bude kupovat
vodu, když je zadarmo z vodovodu? No a vidíte. Byl to výborný marketingový
tah, balenou vodu kupuje kdekdo,“ podotýká Pavel Pafko.
Však se taky v reklamní branži prodej vody v petkách označuje za jeden z
nejgeniálnějších nápadů všech dob. Shrnul to Richard Wheatly, jeden z těch,
kdo tuto myšlenku uvedli do praxe. Pak přednášel o tom, jak dělat správnou
reklamu a přesvědčit lidi, aby kupovali to, co by je donedávna koupit ani
nenapadlo. Shrnul to větou: „Dokázali jsme lidem prodat hloupý pocit“ Ten
pocit spočívá v tom, že voda balená v plastové lahvi je lepší než voda z
vodovodu. Tedy v podstatě to, že lidé kupují bezcenný plastový obal s něčím,
co je normálně zadarmo. Ale kdyby jen bezcenný. Čím dál víc se mluví o tom,
že zdraví škodí.
„Z plastových lahví se uvolňují látky, které se s vodou dostávají do
organismu,“ říká primář Luboš Kotík. „Při jednom pokusu rodina dostávala tři
týdny veškeré potraviny jen ve skle. Nic nepřišlo do kontaktu s plastem.
Další rodina jedla jen to, co bylo zabalené v plastu. Po třech týdnech
rodina, která nepřišla do kontaktu s plastem, neměla v moči škodlivé látky.
Dnes je v plastu téměř vše, je problém se mu vyhnout, a tak nechápu, proč si
škodlivé látky dodávat do těla ještě tím, že pijeme vodu z plastových lahví.
Já piju zásadně vodu z vodovodu. Lidé naletěli marketingovému tahu a
bohužel někteří lékaři je v tom také podporují. Jenže
nezapomínejme, že lékaři občas dávají velice zhoubné rady.“
S LAHVÍ DO DIVADLA
Chirurg Jan Měšťák má ve své prezentaci o aquaholismu část s názvem „Když
rozum zůstal stát“. Popisuje v ní například situaci, kdy v Národním divadle
při opeře mají ženy na okraji lóží plastové lahvičky, aby z nich mohly
upíjet při představení. Potom o přestávkách korzují divadlem, nesou ty
petky, co chvíli z nich upijí… „Kdybych se kdysi napil z lahve na
veřejnosti, maminka by mi dala pohlavek. Dnes takhle běžně pijí ve
společnosti ženy, pěkně oblečené dámy. Neuvěřitelné,“ diví se.
Podivoval se rovněž, když si v parku všiml podivuhodně vyhlížejících
sportovců na kolečkových bruslích: „Mají plastové lahve v batůžcích na
zádech a z nich jim vede do úst hadička, ze které si doplňují minerály s
vodou Já to skutečně nechápu. Od patnácti let jsem býval na soustředění
reprezentačního družstva ve volejbalu, vrcholově jsem sportoval. Na vojně v
Dukle Kolín jsem měl tu čest trénovat s nejlepšími hráči a mistry světa ve
volejbale. Hrálo a trénovalo se ještě pod širým nebem, před olympiádou i
třífázově, často ve velkém vedru. Nikdy se během zápasu a ani tréninku
nepilo.“
Ano, taky jsem si všimla těch zvláštních bytostí s hadičkami v ústech.
Vyskytují se ve městech v parcích, tam, kde se jezdí na bruslích a na
kolech. Je to zřejmě vyšší forma neustálé hydratace, stav, který možná časem
pronikne i do jiných prostředí. Možná časem nebude běžné nosit plastové
lahve s nápoji stále v ruce, ale rovnou budeme na ulici či v zaměstnání
chodit s batohy, odkud nám povedou do úst šlahouny.
Ale jak to vlastně je? Má každý člověk jinou potřebu pít? Jak poznáme, kdy
je správný čas se napít a kdy jde jen o pocit, že bychom se napít měli,
protože se o tom všude mluví? Jan Měšťák vysvětluje, že pocit žízně vyvolává
hypotalamus v důsledku zvýšené koncentrace látek rozpuštěných v krvi. Dále
takzvané baroreceptory, které vytvářejí pocit žízně, když je krev zahuštěná,
a receptory v hltanu a dutině ústní, které
informují o suchosti v dutině ústní. Jenže právě tyto receptory jsou
nadměrným pitím narušeny a vyvolávají falešný pocit suchosti v ústech.
„Pacienti mi říkají, že se potřebují napít, že cítí sucho v ústech. Já se
jim do úst podívám a mají tam slin, že by se v nich mohli koupat.“
Proto používá výraz psychogenní žízeň, která se projevuje při dodržování
módního pitného režimu. Zkrátka čím víc člověk pije, tím víc má pocit sucha
v ústech, pocit, že potřebuje na toaletu a že má žízeň.
KOMU VĚŘIT?
Takže léta děláme něco, o čem si myslíme, že to je správné, a teď se
ukazuje, že na tom nic správného není?
Zkusme se chytit ještě posledního stébla naděje a zjistit, jestli třeba není
něco pravdy na tvrzení, že když člověk hodně pije, projeví se to na stavu
jeho pleti. Že bude hezounká, hebounká, mladá.
Přednostka Dermatovenerologické kliniky Nemocnice Na Bulovce Jana Herzogová
říká: „Neznám zatím jedinou studii, která by prokázala, že pití vody má vliv
na kvalitu pleti. Tím neříkám, že pití není důležité. Ale články a návody,
které říkají, že když budete pít hodně vody, zlepší se vám pleť, se
nezakládají na žádném výzkumu.“ Tak co s tím nadělením?
Zapřemýšlet nad názory lékařů? Ač jsou pánové bojovníci proti pitnému režimu
vyššího věku, vypadají svěže, jsou ve výborné duševní i fyzické kondici, což
profesor Pavel Pafko při naší úvaze nad tím, zda lidé vůbec jsou ochotni jim
naslouchat, shrnul slovy: „Tak snad nejsme úplně vysušení starci…“ Nebo
dál věřit anonymním informacím, které nacházíme kdesi ve virtuálním
prostoru, a když se nás někdo zeptá, odkud je čerpáme, říkat: No, někde, na
internetu?
Asi se ukáže až časem, jestli bude v ulicích, divadlech, parcích a na
pracovištích ubývat lidí, kteří mají stále v ruce plastovou lahev. Nebo
naopak přibude těch, kteří ji budou mít na zádech, aby se z ní nepřetržitě
zavlažovali hadičkou vedenou do úst.
Ale možná nakonec přijde to očekávané velké sucho a posedlost pitným režimem
vymizí tak nějak stejně nenápadně jako vznikla. Tak uvidíme.
***
NEVÍM, CO JE DODRŽOVAT PITNÝ REŽIM. NIC TAKOVÉHO NEEXISTUJE. ZDRAVÝ ČLOVĚK
SE MÁ NAPÍT, KDYŽ MÁ ŽÍZEŇ. PRIMÁŘ: „POPÍJET VODU JEN TAK, I PŘI CHŮZI NA
ULICI, JE NAPROSTÝ NESMYSL.“
Karanténu (formou ePN) může praktický lékař vystavit pouze:
Takže žádosti o neschopenku či karanténu v jiných případech (samozřejmě hovořím o souvislosti s karanténou a virem) nejsou oprávněné a jen zbytečně zatěžují již tak přetížené lékaře.
NEVYSTAVUJTE… to je doporučení Společnosti praktických lékařů na základě sdělení Ministerstva zdravotnictví
Pěkný článek je na AKTUALNE – ZDE
Vážené kolegyně a kolegové,
v první řadě vám všem děkuji za práci, kterou v nelehkých podmínkách odvádíte.
Stále zůstává v platnosti doporučení neuzavírat ordinace, ale zároveň omezit osobní kontakty s pacienty na minimum. Nemůžeme ponechat své pacienty bez pomoci. Zároveň je však důležité chránit si své zdraví i zdraví svých zaměstnanců. Nemocný lékař, sestra či laborant nikomu nepomohou. V nouzové situaci využívejte telefonický kontakt s pacienty a odkládejte veškerá vyšetření i plánované kontroly, pokud je to možné.
Ministerstvo zdravotnictví vyzvalo nemocnice, aby odložily elektivní operace a veškerá vyšetření, která snesou odklad. Včera jsem jednal s profesorem Prymulou a požádal jsem ho, aby ministerstvo zdravotnictví vyzvalo také poskytovatele ambulantních služeb k tomu, aby za dané situace poskytovali pouze nezbytnou akutní péči. Majitelé některých ambulantních zařízení totiž ještě včera své zaměstnance nutili provádět veškerá zákroky a vyšetření, a to z ekonomických důvodů. To je nesmyslný hazard. Během vystoupení na společné tiskové konferenci s premiérem tuto výzvu vůči ambulantním zařízením profesor Prymula vyslovil. Pokud budu mít slíbené písemné stanovisko, rozešlu vám je.
Z ochranných pomůcek, které nám před dvěma týdny slíbili premiér Babiš a ministr zdravotnictví Vojtěch, dorazil zatím jen zlomek a na ambulantní sektor se nedostalo. Veřejně jsem poděkoval panu Kellnerovi, jehož firma ze skupiny PPF dodala alespoň minimální množství respirátorů praktickým lékařům. Asi s tím dlouho nevydrží, ale na rozdíl od ostatních ambulantních lékařů dostali alespoň něco.
Včera jsem jednal s hejtmanem Běhounkem a ministrem vnitra Hamáčkem o reálnosti dodávek respirátorů a roušek pro zdravotníky a obyvatele. Pokud vše klapne, měla by první dodávku z Číny naše letadla přivézt ve čtvrtek. Zatím údajně vše běží podle plánu. Tak snad konečně… Na cestě by již v současnosti měla být zásilka testovacích sad, která umožní rozšířit testování. Evidovaný počet nakažených je v současnosti při nedostatečné testovací kapacitě patrně jen špičkou ledovce. Od příštího týdne by již také mělo být zajištěno pravidelné zásobování. Jakmile budeme vědět více, okamžitě vás budeme informovat.
O víkendu jsem zahájil komunikaci s vedením VZP o finančních kompenzacích pro ambulantní sektor. Díky vstřícnosti ředitele Ing. Kabátka a jeho spolupracovníků jsem vám tak již dnes mohl přeposlat informace o tom, jak se bude VZP snažit lékařům pomáhat a jak zohlední ekonomický propad, ke kterému v ambulantních zdravotnických zařízeních dochází.
Na základě vašich podnětů jsem upozornil profesora Prymulu na riziko, které představují takzvaní pendleři. Není možné, aby se náš člověk vrátil z práce v Bavorsku, a pak bez jakýchkoliv omezení navštěvoval lékaře v místě svého bydliště. Tuto praxi musí vláda nějak zarazit, a to i za cenu ekonomických ztrát. Odpoledne jsem o razantní přístup v této věci požádal ministra vnitra Hamáčka.
Někteří z vás vznesli otázku, jak mají postupovat v případech, kdy jim volají bezpříznakoví pacienti bez rizikových kontaktů, kteří jsou však na silné imunosupresivní terapii a pracují v kolektivech bez ochranných pomůcek a žádají vystavení PN pro riziko nákazy v rámci imunosuprese. Odpověď profesora Prymuly zní: „Vystavit PN na nezbytně dlouhou dobu.“
Dnes jsem také písemně požádal ministryni financí Schillerovou, aby v režimu legislativní nouze navrhla změnu zákona, která umožní odložení třetí vlny EET. Myslím, že to poslední, čím by se v současnosti měli doktoři zabývat, je elektronická evidence tržeb. Zaznamenali jsme sice ze strany paní ministryně určité náznaky „zvýšené tolerance“ ze strany finančních úřadů, ale změna zákona nám poskytne samozřejmě jistotu mnohem vyšší. Jsem přesvědčen, že v Parlamentu by se podpora pro odklad EET našla.
Sledujte dále informace od České lékařské komory a buďte všichni zdraví!
S kolegiálním pozdravem
Milan Kubek
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 15. března 2020 č. 214
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. března 2020, kterým vláda v souladu
s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro
území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu
koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve
smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně
některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové
situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. e)
a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda
I. nařizuje, že po dobu trvání nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády č. 194 ze
dne 12. března 2020
2
3
Ing. Andrej Babiš, v. r.
předseda vlády
Nezávislí divadelníci chtějí po vládě kompenzace za ušlý zisk. Nezávislí? Umělci se většinou pohybují na demonstracích proti vládě a najednou chtějí po té samé vladě peníze.Že se ti nezávislí divadelníci nestydí chtít po státu tedy nás všech, kompenzace za ušlý zisk. V této republice se zavřelo tolik fabrik a nikde jsem neviděl žebrat dělníky o peníze. Ti lidé byli „normální“ a normálně si našli práci a to třeba i v jiném oboru. Zkrátka se museli přizpůsobit trhu. Ovšem tito jen natahují ruce a žádají kompenzace, jiní zase granty na provoz divadla atd.Divadelníci na pracák? A z čeho jim budou počítat prachy když každý odvádí jen to poctivé minimum co musí…Na trhu práce chybí zhruba 300 tisíc lidí, tak si tito nezávislí mohou zajít na úřady práce a zde si vybrat obor, kde by chtěli pracovat. Na tak malou zemi je zde mnoho „umělců“ a tak se všichni asi nemusí uživit.90% personálu těchto divadel nepracuje v zaměstnaneckém poměru. To znamená, že pracují na volné noze, nebo jako OSVČ a nemají povinnost platit zdr. pojištění. A dle statistik jej platí pouze 10% z nich. Takže tedy nechtějí platit, ale pouze brát. Každý rozumný člověk má finanční rezervu na horší časy. Tito“Augusti“by si to měli uvědomit!Žijí si nad poměry a když se nedaří, začnou fňukat.To vidíte pořád na sociálních sítích jak tráví dovolenou třikrát čtyřikrát do roka někde u moře jak si žijou jak prasata v žitě a teďka by chtěli nějaké kompenzace.Koronavirem jsou nejvíc ohroženi umělci, pár dní se nehraje a už umírají hlady. Ti samí lidé, kteří tvrdili, že přijmout a uživit migranty není problém, najednou neuživí ani sebe !
A divíme se?
Jedna moudrá paní o dnešku napsala svůj názor …
…. Já si myslím, že za to může hlavně ten, kdo dovolil, aby se na vysoké školy nedělaly přijímačky,
ten kdo zrušil plánování a určování počtu žáků a studentů na 2. a 3. stupni škol (na další školy se žádné dotace nedávaly) a zrušil plánování jednotlivých druhů škol a počty studentů, které mají přijmout
a to podle potřeb státu.
Dnes by nebylo tolik zbytečných vysokoškoláků s IQ pod 100.
Nejlepší by bylo, aby se v posledních ročnících základních a středních škol zavedli IQ – testy.
(Viz školský systém Švýcarska).
A když jsem to řekla, koukali na mě jak na dementa, který nemá rád dokonce ani svoje děti…hrozné!
Nejhorší na tom je, že to všechno pokazila NAŠE generace, tedy MY, protože jsou to NAŠE děti
a MY jsme je takto (ne-)vychovali!!! MY jsme to museli nějak zbabrat !
Ve snaze dát jim všechno, se jim vzala možnost něco chtít. Vidím kolem sebe,
jak rodiče posílají děti do prestižních drahých škol, kde se naučí anglicky říkat slovo „nejvyrukavičkovanější“,
ale přitom je nenaučili česky říci Dobrý den, Děkuji, Prosím, nebo Prosím, sedněte si.
Když vidím ty znuděné mátohy s telefony v rukou, kteří stále něco ťukají (s hrubkami, které ani nevymyslíš), něco čtou a přitom nepřečetli žádnou pořádnou knihu.Maximálně stupidního Harry Pottera,
z kterého se stala kniha knih, skoro Bible. Žádný Remarque, žádný Hemingway…
Byla jsem si zaběhat do míst, kam jsme kdysi chodili randit, líbat se, dotýkat se…Chlapci s děvčaty.
Dnes?, až na několik výjimek, se ženy muchlují se ženami, spíše však chlapi s chlapci…
V ruce smartfón a každá se s někým píše. V lepším případě aspoň virtuálně randí, líbají se a dotýkají
(děvčata s chlapci). Ale když tak člověk tiše Jo, dá se vidět kdeco a kdekoho.
Ale o tom jsem nechtěla psát.
Skoro všichni mladí umí anglicky a přitom neví vůbec NIC!
Nerozeznají Mozarta od Ravela, Van Gogha od Dalího, neumí si sami vyluxovat pokoj, neumí zrýt záhon,
neumí nasekat dřevo, neumí rozdělat oheň, ztratí se v lese, protože tam ani nechodí.
Skoro všichni jdou povinně na vysokou školu, kde se nic praktického a společensky užitečného pořádně nenaučí,
jen tam chodí a „studují“. Zeptejte se svých známých, co studují jejich děti!
Budete slyšet názvy studijních oborů, které vám nic neřeknou, protože ani nejsou důležité.
Masmédia, webdizajny, grafické dizajny, sociální „práce“ a podobné „ptákoviny“!
Kombajn z nich neumí opravit nikdo. Postel, skříň, stůl, neumí vyrobit nikdo, vyzdít rovnou zeď z obyčejných cihel…nikdo.
Lopatu, krumpáč, hrábě neumí ani vzít do ruky, nedej Bůh je ještě vykovat.
Hlavně, že umí chytit Pokémona!
Na koupalištích se povalují celulitidou oplácané „kočky“, potetované, neforemné kreatúry,
pojídající čipsy a popíjející energetické drinky. A my jim to nejen tolerujeme, ale ještě je v tom podporujeme a snad i obdivujeme.
Nic nemusí, tak ani nic prospěšného dělat nechtějí.
Jsem z mladé generace zhrozená a znechucená, ale můžeme si za to my, rodiče a učitelé.
První, co jsme zrušili, byli jiskřičky, pionýři, svazáci, bramborové brigády, letní odborné praxe, brigádnické soboty…prostě POVINNOSTI.
Rozvážíme děti do škol auty, potom jim kupujeme byty, auta…aby se měly lépe, než my??!!
Vždyť nemají ani po čem toužit, co chtít…mají všechno a přitom nemají NIC.
Nemají tužby, nemají snahu, nemají cíle…jen se tak loudají a poflakují po světě jako mátohy.
A potom se nemůžeme divit, že až zestárneme, nebudou znát ani vlastní rodiče, nic o nich neví.
Jen si vzpomeňte, když se snažíte popovídat si s vlastním potomkem, či vnukem, kolik facek byste během toho rozhovoru dostali od svých rodičů, kdybyste s nimi „povídali“ tak, jako oni s vámi.
Lidstvo by si zasloužilo pořádný „výprask“, aby se polepšilo a nevyhynulo….jinak???????
Nikolky, milodary- ale pro vlastní lid tento protofašistický stát vždy připraví jen strádání a stresy:
Jaký je závěr: ty svině od nás chtějí daně za vše jako v té jedné pohádce. Zaplať výpalné za disky, flešky, pásky, CD, DVD, Blu-Ray etc., protože potenciálně kradeš- kde je presumpce neviny? Jo na silnicích silniční fašismus ala neoznačená auta honící řidiče a působící tak větší problémy a havárie jak ožralý debil, který ujede pár metrů- ne že bych si přál takové potkávat. Ale kdyby policie byla VIDĚT a neschovávala se za bukem a nejezdila v neoznačených autech jako Gestapo či STB, tak by bylo na ulicích a silnicích přece jenom bezpečněji. Vím od mnohých policistů, že TOHLE se jim příčí, ale rozkaz je rozkaz, ryba smrdí od hlavy- Poslanci, senátoři, vláda a ministerstva…. kretén vedle kreténa! Až na několik výjimek, těm rozumným slušným přemýšlivým se omlouvám!
Zaplať výpalné za energie, na kterých se vydělává majlant a je to nemravné, totéž za za své zdaněné peníze koupené pozemky a domy, chaty etc. , vysoké povinné ručení dle síly motoru píčovina, a když už- jedu vždy jen jednou prdelí v jednom autě- tedy výpalné by mělo být na řidiče a ne na automobil- netýká se firem, tam je situace odlišná. Ale ne, to ne, to se bude jen krást za bílého dne= platit daně za vše.
Stát se o občany stará jen tehdy, kdy mu dluží! Ale sám je zadlužený, zadlužuje se stále, měl by jít příkladem, ale to ne to ne a ne. Stejně to musí zkrachovat, není v silách zaplatit zkurvené úroky. Nesmysl, kdysi jeden sociálnědemokratický politik neprozřetelně, ale pravdivě řekl něco o tom, že se úroky nemohou zaplatit, už přesně nevím, ta formulace nebyla šťastná, ale pravdivá bohužel je. ECB a ČNB jen omezují úrokové sazby a ničí ekonomiku, tisknou papírky zvané peníze ničím nekryté, zvyšují inflaci- musí dojít ke krizi!
Takže tak. Bléééááábr!!