Radomír
Dolanský
Radomír
Dolanský – Rýpavý humorista, pesimistický optimista, autor knih
Z valašských putýk a Metúdovy vojenské lapályje – Z
valašských putýk 2.
Chtěli
jsme na Západ. To se povedlo. Tehdejší západní svobodu a
demokracii socialistický tábor infikoval a dnes se potácíme v
něčem, co má něco málo ze Západu, něco víc ze socialismu a
stále více z diktatury orwellovského typu.
Po
roce 89 ́ jsme byli nadšení, jak úžasně nás Západ vítá,
objímá s ochotou všemožně pomoci. Dnes, po letech, je jasné, že
šlo převážně o kšeft a strategické politicko-vojenské pozice.
Navezli do východního bloku miliardy tun západní nadvýroby –
převraty v soc. dem. bloku pomohly Západu oddálit agónii nekryté
měny a zadluženosti. Následující kolaps se už bude týkat i
nás.
V
roce 1989 jsme udělali stejně hloupou chybu jako komunisté v roce
1948, když jsme prohlásili, že vše, co vymyslel předchozí
režim, je špatné a musíme to zničit. Náš nový americký
přítel s otevřenou náručí přijímal komunisty z vysokých
postů i estébáky podobně jako po 2. světové válce nacisty,
zločinec, nezločinec, protože právě tito lidé měli informace a
styky, nejvzácnější platidlo kapitalismu. A v České republice
se už 30 let straší pořád dokola komunisty, aby si dav nevšiml,
že zde vyrostla mnohem horší mafie.
V
kroužku dobrých známých občané polohlasně nadávali před
rokem 1989, jak komunisté kradou, zedníci jezdí v pracovní době
stavit jejich vily, chaty, nakupovali v Tuzexu v Esu… Po roce 1989
jsme teprve zjistili, co to znamená krást. Mezi kecy o svobodě,
demokracii a spravedlnosti mizely fabriky, miliardy z bank
beztrestně, nebo takřka beztrestně. To samozřejmě trvá dodnes,
byť možná v omezenějším rozsahu. Načerno se vesele staví
továrny, vily milionářů a politiků a vše se dodatečně
povoluje. Manželé senioři však musí bez pardonů zlikvidovat
načerno postavený zahradní domek. Tak jsme se konečně dočkali
vytoužené spravedlnosti.
Justice
žádá vysoké platy, aby byla neovlivnitelná, ale jak vidíme,
taktéž téměř neodvolatelná. A tak existuje právo, které se
rozsudek od rozsudku mění o 180°, soudní znalci vytvářejí
zcela protichůdné posudky a nikomu to nepřipadá nenormální. Ať
už justice vysvětluje, jak chce kauzu podnikatele Janečka, který
jiný vězeň si v klídku běhá (nebo jezdí na kole) po svobodě?
Který jiný vězeň by přes takovou masivní mediální kampaň
zůstal, byť jen týden, na svobodě? A co exekuce ČSSD? Strana,
která se tak stará o dlužníky. Který dlužník s desítkami
milionů dluhů má taková privilegia jako ČSSD? Není to u
obyčejných dlužníků tak, že jej napřed sedřou z kůže a
teprve, když nemá nic, tak se může bránit? Takto nám funguje
právo a spravedlnost 30 let po převratu.
Určitě
jsme si nemysleli, že 30 let po pádu socialistického systému zde
vyroste za peníze pracujících elitní minorita, která je hýčkána
právě proto, že v drtivé většině nepracuje. To by komunisty
ani ve snu nenapadlo! Vše je perfektně pojištěné, aby nikdo
nezískal důkazy. Ačkoliv statistiky existují na všechno, na
úřadech práce je zakázáno uvádět etnikum. Takže sice můžete
tvrdit, že většina nepracuje, ale pohybujete se na tenkém ledě,
protože, i když je důkazní břemeno na státu, není jak dokázat,
sic evidentní, pravdu. Stát se svými pohůnky z médií prohlásil
útržky poštovních poukázek sociální pomoci ve výši přes
30.000 Kč za hoax kolující po internetu, takže kdo to i nadále
tvrdí, lže. Na zaměstnance pošty se odvolat nemůžete, protože
jsou vázáni mlčenlivostí. A kdo na věci upozorňuje, nosí cejch
nácka, xenofoba, rasisty a dalších nesmyslů žvanilů z politiky,
médií a neziskovek, kterých se na etnickém uměle vyvolaném
problému velmi dobře živí hned několik desítek.
Že
má západní „demokracie“ pro nás jiná pravidla, jsme zjistili
záhy po vstupu do EU a Schengenského prostoru. Například celých
30 let trvající několikanásobné rozdíly v dotačním systému
zemědělství. Nazývali nás kolegy, plácali po ramenou stejně
jako naivku s krátkými nohavicemi, který jim daroval východní
zbrojní trhy (kdo by mu pak neuplácal bustu v Kongresu USA), ale
nesměli jsme na Západě pracovat.
Třicet
let demokracie a svobody nám zdevastovalo soběstačnost v
potravinové výrobě. Výrobní prostředky u nás vlastnil dříve
stát, dnes téměř vše vlastní cizinci a veškeré zisky a
dividendy odcházejí do zahraničí. S tím, co posíláme do EU,
mnohem více ztrácíme, než dostáváme na něčem tak typicky
socialistickém – dotacích. Po třiceti letech se pokrytecky
chlubíme německou firmou Škoda. Pyšníme se světoznámým
japonským pivem z Plzně nebo japonsky hořkým z Moravy. Hynek
Čermák se dme patriotismem nad kanadsko-americkým pivem. Možná
více než 70% bývalého českého průmyslu patří dnes Němcům a
dalším „spojencům“, včetně strategické výroby. Hlupáci
prodali i to nejcennější – pitnou vodu a zničený řad si
nechali. Dnes ji horko těžko za nemalé miliony města kupují
zpět. Dokonce jsme prodali i státní zlatý poklad, který přežil
od císaře pána, za pár bezcenných papírů nekrytých zlatem.
Zbavili jsme se všeho, co přežilo i komunisty. To znamená, že
jsme horší a hloupější než oni.
I
těm nejhorším fanatikům neziskovek, které živí jednotlivé
státy, říkají mainstreamová média aktivisté. O lidech, kteří
žádají, aby se používal rozum a základní evropské hodnoty, se
mluví jako o extremistech, rasistech, xenofobech, kteří mají
nesmyslné požadavky. Spousta médií a politických neziskovek na
obou stranách barikády je financována penězi ze zahraničí. Než
vznikla lež nazývaná politická korektnost, říkalo se takovým
lidem kolaboranti a to plným právem. Dnes jsou politickými předáky
oslavováni. Tedy pokud nestraní Rusku, není-liž pravda?
Psychicky
nemocná dospívající dívka se stala loutkou fanatiků zelené
lobby. V OSN do očí říká politikům, že jsou hloupí, oni kývou
hlavami a nadšeně tleskají (někdy může mít i Greta pravdu). Ve
Švédsku nikdo neřeší její záškoláctví a ve vedlejším
Norsku kradou děti rodičům za pohlavek. Ulicemi prochází
zmanipulované davy řvoucí proti fosilním palivům, proti jádru.
Ale drtivá většina používá auta, používá elektřinu a na
talíři má jídlo, které by neměli, kdyby byla půda zastavěna
solárními panely a elektrická energie na příděl, protože by
nebylo dost pro všechny. Tyto zelené manipulace opět vytvářejí
nové penězovody a další miliardy mizí z rozpočtů zemí i EU.
Kdo
by si pomyslel, že třicet let po snaze o svobodu a demokracii budou
mainstreamová média psát a vysílat úplně stejně jako Rudé
právo a Československá televize v 70. a 80. letech. Tehdy se
dennodenně objevovaly nenávistné zprávy proti Spojeným státům
a jejich evropským nohsledům. Dnes, takřka stejnými slovy, média
dennodenně vedou nenávistnou kampaň proti Rusku. Stačí porovnat
veřejně přístupné dokumenty. Odpustili jsme Německu porobu,
vraždění, odsun z pohraničí, plán na likvidaci Slovanů. Dnes
jsme takřka jejich spolkovou zemí (vyjma životní úrovně a
rovnosti postavení) a za minulostí jsme udělali tak tlustou čáru,
že naši politici jezdí na setkání těch, jejichž předci
vyhnali Čechy ze Sudet a tak strašlivě se stydí, že jsme jim to
v roce 1945 vrátili i s úroky. Ale za mnohem menší utrpení od
Sovětského svazu vedeme nenávistnou kampaň proti Rusku a o 21.
srpnu 1968 se v médiích píše už celoročně. Nenávidíme pro
okupaci Rusko, ale jsme jako členové NATO přinejmenším
spoluviníky napadání svrchovaných států ostatními členy NATO,
jako jsou Spojené státy, Velká Británie, Francie, dnes třeba
Turecko. Takže co na jedněch kritizujeme, u druhých nanejvýš s
výtkou (a to až po schválení EU) mlčky přecházíme. Historie
se přepisuje urputněji než v 50. letech minulého století.
Samozřejmě vše velmi podporováno našimi novými přáteli, na
které socialistický tisk ještě před třiceti lety plival.
Podlézali jsme Moskvě, teď to samé děláme ve Washingtonu a
Bruselu.
Jako
celek jsme jedním z nejtolerantnějších národů na světě, co se
týká sexuálních odchylek (i když toto označení asi způsobí
řadě těch, co to mají v hlavě jinak nastavené, ukrutné
utrpení). Dnes životy většiny, za vydatné pomoci pomýlených
politiků, diriguje stále více se rozšiřující společenství
písmen (LGBT) a někdy se dá říci, že taky osoby, které by
spíše patřily do psychiatrické léčebny. Přes tři tisíce
milionů let (3 000 000 000) zde existuje svět o dvou pohlavích.
Pak se sejde v Bundestagu parta politiků, většina zvedne ruce a
vznikne třetí pohlaví a tím i třetí záchodky. Vznikla zvrácená
gender politika, která je nebezpečnější než celý socialistický
tábor dohromady. Vznikla opět jen z křiku neziskovek a pomatených
nápadů. Tyto perfektně státem živené neziskovky s úžasnými
zisky přikazují (a stát jako osel kývá), aby si ve školkách
chlapci hráli s panenkami, holky s auty, aby panenky byly černé,
aby rodiče byli bezpohlavní stvůry číslo 1 a 2. Vymýšlejí se
zvrácenosti typu, že Oscary vyhrávají pouze bílí herci (nikoliv
ti dobří, bez ohledu na barvu kůže), tupé návrhy na jeho
přejmenování, ze státních znaků se lvům odstraňují pohlavní
orgány, takže jsou zde zástupy eunuchů. V muzeích je málo
vycpaných samic. V USA soutěži s ženami chlap cyklista, který si
prostě myslí, že je žena a vesele vyhrává. Ale Caster
Semenyovou svět pronásleduje, protože se narodila s vyšší
hladinou testosteronu! Co se stane, až se někdo bude cítit jako
lev a vrhne se na kolemjdoucí? Bude souzen za napadení nebo
litován? Vůči těmto hnusům by měla být plná náměstí
protestujících…
Stát
nás den ode dne více nutí k tomu, co nemáme a máme číst. Už
to chce dokonce vnucovat dětem prostřednictvím Člověka v tísni
ve školách. Už
ani korunu na Člověka v tísni, který mezinárodně již dávno
není apolitickou neziskovkou! Stát
rozhoduje, co jsou lži, dnes nazývané fake news, ale přitom stále
častěji jsou při lživých zprávách přistižena právě
mainstreamová média. Za 30 let jsme se nenaučili uznávat právo
na odlišný názor až tak, že by někteří byli schopni lynčovat
v zájmu svého jedině správného demokratického názoru, jak nám
předvádí náměstí. A to už vůbec nemluvě o presumpci neviny.
Svoboda je i o tom, že si budeme číst, co chceme, ať je to lež,
ideologická kampaň, cokoliv. A tato svoboda v České republice i v
Evropě a západním světě končí. Zde jsme úspěšně na cestě
k orwellovské diktatuře.
Stát,
kde se politici před třiceti lety dušovali, že zastupování lidu
bude čiré jako křišťál, vymyslel již 10 let po převratu tzv.
náhubkový zákon. Poskytování informací je stále více
omezováno. Úředník se stal přinejmenším stejným pánem nad
našimi osudy jako za socialismu, nikoliv služebníkem a rádcem. A
takto by se dalo pokračovat dlouho a dlouho…
Nežijeme
v demokracii, pokud si lžeme do očí a říkáme tomu politická
korektnost. Nežijeme v demokracii se svobodou slova, pokud jsou nám
cenzurovány názory, které se nelíbí druhým a pokud je nám
vnucováno, co máme číst. Cenzurováno opět úředníky jako za
komunistů, ale taky vynucenou autocenzurou a kolaborantskými
neziskovkami. Nežijeme v demokracii, je-li právo jedince nebo
skupiny povyšováno nad právo většiny. Nežijeme v demokracii,
je-li možné odsoudit člověka bez soudu, ať už tak činí
vyvolaná nenávist na náměstích a v politice nebo zapšklost a
závist, kdy stačí pro zničení osoby ukázat mnohdy anonymně
prstem, jak se děje především v anglosaských zemích. Nežijeme
v demokracii, pokud je právo ilegálního narušitele hranic
povyšováno nad práva původních obyvatel. Nežijeme v demokracii,
jsou-li vraždy, násilí a teror na domácím obyvatelstvu páchané
přistěhovalci neustále omlouvány jako něco zcela výjimečného.
Nežijeme v demokracii, když omezujeme vlastní křesťanské zvyky
kvůli těm, kteří ve svých zemích křesťany pronásledují.
Nežijeme v demokracii, když se o Vánocích musíme procházet mezi
betonovými kvádry. V takovém případě nás na konci cesty čeká
zase jenom válka a zmar.
Radomír
Dolanský