Z SPD dělá Bradáčová pokusného králíka. K popotahování za „chirurgy z dovozu“
Spustit čtení článku
Tato funkce je dostupná jen pro přihlášené uživatele s aktivním předplatným typu Lepší čtení a vyšší. Předplatné i Prémiové body PL můžete získat i zdarma, přečtěte si více v tomto článku. Čtení článků používá syntetický hlas (AI).
12.11.2026 13:42 | Komentář
autor: Jakub Vosáhlo
Nejvyšší státní zástupkyně vrací do hry stíhání vládní SPD kvůli plakátu s „chirurgem z dovozu“. Hnutí bylo sice pravomocně osvobozeno, Bradáčová však soudí, že jde o „hraniční případ“, který je nutné rozsoudit. Tím podle osloveného předsedy spolku Šalamoun dělá z obžalovaného politického subjektu „pokusného králíka“.
Popisek: Vrchní státní zástupkyně v Praze, Lenka Bradáčová
Ta patří do pekla!
Kauza „chirurgové z dovozu“ bude pokračovat i více než dva roky poté, co se plakáty SPD s černochem a nožem objevily. Pravomocný rozsudek, který shledal takto explicitní pojetí problému migrace za problematické, ale nikoliv trestné, byl napaden dovoláním nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové.
Mezi plakáty použitými SPD v kampani před krajskými a senátními volbami 2024 zaujaly orgány činné v trestním řízení dva. Šlo především plakát s černochem, mávajícím v ruce zakrvaveným nožem, doprovozeným sloganem „problémy ve zdravotnictví nevyřeší chirurgové z dovozu“. Ale rovněž o plakát se dvěma romskými chlapci a sloganem „Říkají, ať chodíme do školy, ale naši to maj’ na háku“. Ten měl tematizovat přísnější politiku vyplácení sociálních dávek.
Plakáty se objevily v atmosféře, kdy byla ze strany zástupce vlády část občanů otevřeně označována za „svině“ a politická opozice ve výrocích (a později i na předvolebním výlepu) politiků Fialovy vlády označována za extremistickou, „proruskou“ a spojována s Vladimírem Putinem.
Tyto výroky, zejména pak vyobrazení zástupce afroamerické menšiny, však podle některých měly potenciál vyvolat kolektivní nenávist. Trestní oznámení na SPD i jejího předsedu Tomio Okamuru, který plakát opakovaně ukazoval v televizních debatách, podal tehdejší náměstek pražského primátora a dnes poslanec Jiří Pospíšil.
Objevila se i iniciativa, aby SPD byla za neetickou kampaň potrestána v rámci volebního zákonodárství, to však neuspělo ani u Ústavního soudu.
Na začátku roku 2025 se udáním zabývala policie. Tomio Okamura si stěžoval, že chování policistů v tomto případě bylo zcela jiné než v předcházejících případech, kdy vypovídal na policii.
V květnu 2025 byla policií navštívena a předvedena k výslechu zmocněnkyně SPD, která v té době ležela doma po lékařském zákroku a ze zdravotních důvodů se omluvila. Na pokyn státního zástupce byla předvedena na stanici, kde měla následně čekat na výslech několik hodin.
Tomio Okamura byl Poslaneckou sněmovnou vydán k trestnímu stíhání a v srpnu, několik týdnů před volbami, byla podána obžaloba. Obvodní soud pro Prahu 1 v roce 2026 soudil pouze SPD, Tomio Okamura získal novou imunitu a Poslanecká sněmovna jej nevydala.
Psali jsme:
Soudkyně Ivana Tichá hnutí odsoudila k pokutě tři miliony korun. „Problémem volební kampaně obžalované SPD je to, že stavěla ty skupiny vůči zbytku obyvatelstva České republiky do pozice ‚oni a my‘. Tato polarizace může vést – a podle mého názoru vede – k tomu, že v lidech vzroste strach, případně závist, a to vede následně k nenávisti vůči skupinám osob,“ sdělila při vyhlašování rozsudku.
Podle SPD se soudkyně Tichá pokusila zasahovat do toho, jak má vypadat předvolební kampaň a tím ovlivnit politické dění v Česku. Proti jejímu rozsudku se hnutí odvolalo.
Odvolací Městský soud v září 2026 odsuzující rozsudek zrušil a hnutí obžaloby zprostil. Nebylo podle něj prokázáno paušální a dostatečně intenzivní útočení na lidi kvůli jejich rasové či etnické příslušnosti, což je nezbytná podmínka trestněprávního postihu, protože trestní právo má postihovat pouze ty nejzávažnější excesy.
Rozsudek odvolacího soudu byl pravomocný. I proti takovému ale existují mimořádné opravné prostředky. Na začátku tohoto týdne využila možnosti podat v kauze dovolání Nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová.
„Podle nejvyšší státní zástupkyně se jedná o hraniční případ, v němž se střetávají dva zásadní chráněné zájmy: na jedné straně právo na svobodu projevu a vyjádření politického názoru a na straně druhé ochrana ohrožených skupin, které mohou být terčem předsudečné nenávisti,“ uvedlo Nejvyšší státní zastupitelství v tiskové zprávě.
„Skutečnost, že oba soudy dospěly k rozdílným závěrům, jednoznačně ukazuje, že se jedná o hraniční případ, který by měla posoudit nejvyšší soudní instance a ukončit tak polemiku protichůdných právních názorů,“ cituje tisková zpráva Lenku Bradáčovou.
Nejvyšší státní zástupkyně podle vyjádření nevytýká rozsudku Městského soudu žádné vady, dokonce uvedla, že chápe jeho argumenty. Důvodem dalšího trestního stíhání SPD je podle ní to, že by měl Nejvyšší soud judikatorně posoudit rozdílné právní názory.
Laicky řečeno- pokud jeden ze soudů shledal vinu a druhý nevinu, měl by se k tomu vyjádřit ještě soud třetí. Nejvyšší soud má v rámci soustavy specifické postavení, jeho rozsudky jsou pro ostatní závazné nejen v probírané kauze, ale coby autoritativní výklad i v jiných kauzách obdobných. Právě proto by podle Bradáčové bylo záhodno nastavit mantinely, kde v politické komunikaci končí svoboda projevu.
Důvod?
Nejvyšší státní zástupce má právo podat dovolání v jakékoliv trestní kauze. Předchůdce Bradáčové Pavel Zeman takto dovoláním zasáhl do korupční kauzy Davida Ratha, a kromě toho využil jiné své pravomoci- obnovení zastaveného trestního stíhání- v kauze Čapí hnízdo. Igor Stříž v roce 2024 podal dovolání proti osvobozujícímu rozsudku nad učitelkou Martinou Bednářovou, která následně byla odsouzena.
Tento úkon, jak vyplývá už z kategorie „mimořádný opravný prostředek“, má však mít charakter výjimky, která by měla mít skutečně pádné zdůvodnění.
Psali jsme:
- „Přeju vám smrt.“ Novotný před vězením. Vzkaz voličům ANO
- Proces s Bednářovou, přímo ze soudní síně: Důkazy nikoho nezajímaly
- Politické delikty, političtí vězni. Právníci řekli své o trestanci Čermákovi i ministru Rakušanovi
Trestní řád v § 265b taxativně vyjmenovává důvody pro podání dovolání, které se vztahují k vadám rozsudku nebo procesu, jímž se k němu došlo. Například: Pokud rozhodoval nepříslušný soud či vyloučený soudce, bylo porušeno právo na obhajobu či jiné procesní právo obžalovaného.
Pro dovolání v neprospěch obžalovaného jsou klíčová písmena g) a h). Podle prvního může být důvodem dovolání, pokud „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů“, případně byla založena na důkazech procesně nepoužitelných.
Podle bodu h) pak lze o dovolání uvažovat, pokud „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“. Toto ustanovení je velmi gumové a nabízí širokou možnost využití, přesto se však v tomto případě požadavek nesprávného posouzení skutku zdá nepříliš slučitelný s výroky NSZ o pochopení pro argumenty Městského soudu.
Případů, kdy se soud první a druhé instance v hodnocení neshodnou, jsou samozřejmě tisíce. Soustava soudnictví funguje právě proto, aby tyto rozpory byly řešeny. Aby byl pouhý rozdílný pohled nalézacího a odvolacího soudu důvodem pro podání dovolání, to opakovaně odmítla i judikatura.
Skutečné důvody, proč se NSZ chtělo dovolávat, tak lze možná hledat v jiné části jeho tiskové zprávy. „Jakkoliv nikomu nelze upřít právo na názor ani právo upozorňovat na společenské problémy, které považuje za naléhavé, volba způsobu, formy a kontextu politických projevů by neměla vést k rozdmýchávání nenávistných nálad vůči zranitelným skupinám osob jako celkům bez zohlednění, že každý člověk si zaslouží individuální přístup a měl by být hodnocen na základě svých činů a chování, nikoli jen na základě příslušnosti k určité skupině,“ padlo.
Obžalovaný není pokusným objektem
Pokud ale připustíme, že NSZ může s argumenty o nejasném výkladu napadnout jakýkoliv rozsudek, jehož právní výklad mu nekonvenuje, dostáváme se do sfér, které dalece přesahují kauzu SPD a chirurgů z dovozu.
Trestní právo vychází ze základního postulátu, že obžalovaný, který si svou procesní roli sám nezvolil, ale byl do ní postaven orgány činnými v trestním řízení, je v procesu vždy stranou slabší. Proto existují zákonné limity, které mu garantují nejen právo na obhajobu, ale i další procesní a osobnostní práva. Celé trestní právo je prolnuto zásadou, že práva obžalovaného mají být během procesu maximálně šetřena.
Představa, že pravomocně osvobozený bude další měsíce a roky čelit riziku odsouzení a z toho vyplývajícím omezením života pouze proto, aby byl vyjasněn rozpor mezi soudy, je zcela proti duchu těchto zásad.
„Takové pojetí trestního práva bychom považovali za mimořádně nebezpečné. Trestní řízení není akademický seminář, obviněný není pokusným objektem a Nejvyšší soud není poradním orgánem státního zastupitelství,“ říká pro ParlamentníListy.cz Václav Peričevič, předseda Spolku Šalamoun. Ten proti selháním české justice bojuje už od devadesátých let.
Psali jsme:
- Přiznejte se, jinak nemáte šanci na podmínečné propuštění? Spolek bije na poplach
- Když justice vrací bitcoiny pachatelům. Po Blažkově konci přichází další rána důvěře v soudy
- Únos moravského podnikatele se bude znovu přetřásat u soudu. Kvůli justicí zakázané knížce. Obstojí cenzura?
„Pokud nejvyšší státní zástupkyně považuje za potřebné získat autoritativní výklad určité právní otázky, může to být legitimní zájem. Sám o sobě však takový zájem není zákonným důvodem dovolání. Tím může být pouze některá z vad taxativně vymezených v § 265b trestního řádu,“ zdůrazňuje dále.
Pokud je jako významný argument pro pokračování trestního řízení prezentována skutečnost, že dva soudy dospěly k odlišným právním závěrům, je to podle něj velmi znepokojivé.
„Nejde o to, zda se nám předvolební plakáty SPD líbí, nebo nelíbí. Spolek Šalamoun neposuzuje trestní odpovědnost podle politických sympatií. Jde o mnohem závažnější princip: trestní právo nesmí být používáno jako nástroj k hledání odpovědí na abstraktní právní otázky na účet konkrétních obviněných,“ dodává.
Od Nejvyšší státní zástupkyně bychom podle něj měli očekávat především přesvědčivé vysvětlení, v čem konkrétně spočívá nezákonnost pravomocného zprošťujícího rozsudku. Slova o společenské závažnosti tématu ani přání získat sjednocující judikát nestačí.
Na samotný závěr podotkněme, že tak jako existuje veřejný zájem na „vytyčení hranic mezi vedením přípustné, byť kontroverzní předvolební kampaně, a pácháním verbálních trestných činů z nenávisti“, jehož se dovolává Lenka Bradáčová, existuje také veřejný zájem na svobodné politické soutěži. A tu prodlužování trestního stíhání jednoho z aktérů bezesporu poznamenává.